Jak jsem rodila

Rodila jsem třikrát. V roce 1977, 1979 a 1980. Poprvé předčasně v 6. měsíci a dítě nedožilo večera. Dlouhou dobu jsem se pak nemohla podívat na malé děti, aniž bych brečela. Ještě po mnoha letech jsem měla posttraumatickou reakci a od té doby jsem se s danou skutečností vyrovnala a můžu o ní mluvit.

Druhé těhotenství jsem byla obezřetnější, ale pracovala jsem až do nástupu na mateřskou dovolenou. Tehdy bylo výjimečné mít rizikové těhotenství a strávit je v pracovní neschopnosti. Syn se narodil v termínu a hlavně v pořádku. Do porodnice jsem odjela kolem půlnoci, prožila si porodní bolesti s progresí do křížové oblasti. Sestřička mne oholila, tehdy se ještě nosil „bobr“, dostala jsem klystýr a dopoledne v 8.45 byl syn na světě. Pak jsem strávila týden v pokoji s dalšími pěti rodičkami, děti nám nosily sestřičky jen na kojení.

Další rok jsem rodila dceru. Té se vůbec nechtělo na svět, takže jsem ji přenášela. Vzpomínám, jak jsem vždycky navařila, všechno jsme snědli, navařila znova… a tak se to několikrát opakovalo. Protože byly zrovna prázdniny, trávil je u nás můj mladší bratr, aby pohlídal synovce, až nastane den „D“. Po sedmé hodině ranní mi odtekla plodová voda a sanitkou jsem jela do porodnice. Vzpomínám, že jsme dost fofrovali, protože měl saniťák strach, aby nerodil po cestě. 

V porodnici nestihli ani holení, ani klystýr a protože byl zrovna obsazený porodní sál, rodila jsem na posteli jak za starých časů. Bylo to fajn, nebolely mi pak nohy. Dcera vykoukla na svět rovněž v 8.45. Protože byla přenošená, byla dost ošklivá, ale naštěstí z toho rychle vyrostla.
Na pokoji to vypadalo úplně stejně, ale pořád si vybavuji jednu matku, co za celou dobu nepromluvila. Myslely jsme si nejdřív, že je němá, ale byla jen nekontaktní.

Je to už dlouho, ale přece jen si člověk něco pamatuje. Obě mimina jsem potají rozbalila, zkontrolovala, jestli mají prstíky a jsou v pořádku.

Byl to nádherný pocit.