Jdem do toho znova!
- Snažení
- kolmenka
- 01.10.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Je to skoro 9 let, co jsem byla těhotná.
Oslavila jsem svoje 30. narozeniny a 10. výročí společného žití s nyní už manželem. Máme syna, kterému bude v listopadu 8 let a chodí do 2. třídy základní školy. Člověk by řekl: „Má vše, co by dalšího chtěla?“
Ani sama nevím, kde se to vzalo - vždy jsem chtěla jedináčka. Sama jsem z 8 dětí. A jak se přiblížila ta magická třicítka, tak to samo přišlo. Ač je to neuvěřitelné, jednoho rána jsem se vzbudila a věděla jsem, že to chci, že prostě chci druhé miminko a jsem ochotná oželet své pohodlí a menší finance v rozpočtu.
Nějakou dobu jsem to dusila v sobě a asi jsem začala být trochu nervózní a protivná, protože jednoho dne přišel manžel, co že mě to žere. Že dělá první poslední a já jsem stále protiva. Nic jsem mu do té doby neřekla, protože jsem žila v tom, že druhé dítě nechce. Byla jsem smířená, že budu mít jen jedno dítě.
Jak velké bylo překvapení, když při jedné výměně názorů začal říkat, že by chtěl druhé, ale že když jsem protivná a nervní teď, tak si není jistý, zda se to nebude zhoršovat atd.
Jak já zůstala vykulená. Jen jsem seděla a zírala. A dojalo mě to k slzám. Manžel mluvil a mluvil, až ho zarazilo že už vlastně nic nenamítám a jsem zticha. Pak řekl: „No tak řekni něco.“
Zmohla jsem se jen na: „Já taky.“
A tak bylo dohodnuto. Moje psychika se zase dostala do normálu a už jen pouhé vědomí, že je šance mít druhé miminko, mě nabíjí energií.
Už teď víme, že to nebude vůbec lehké. Už 2 roky mám anovulační cykly. Beru každý měsíc Proveru, aby mi pravidelně chodila menstruace. Teď zrovna čekám její příchod a hned, jak mě zase opustí, půjdu k doktorvi prodiskutovat, jaký bude postup. Jak vyvoláme ovulaci.
Manžel říkal, že by šel i do nějakého centra asistované reprodukce, což je pro mě úplný sen, že je ochotný toto podstoupit. A sám od sebe začal brát vitamíny na podporu produkce a kvality spermií.
Jak já mám radost! Snad se nám brzy a co nejpřirozeněji podaří. To samozřejmě přeji všem snažilkám, ať už se snaží měsíc nebo několik let! Dle čínského kalendáře příští rok mají ženy největší šanci otěhotnět, tak šup na to, holky!
Přečtěte si také
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 862
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 844
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 887
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 384
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 256
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 1624
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
Chtěla jsem rodit doma. Skončila jsem na sále a málem přišla o život
- Anonymní
- 07.05.26
- 1657
Ještě před pár lety by mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla rodit doma. Brala jsem jako samozřejmost, že porod patří do nemocnice, mezi lékaře a přístroje. Jenže když jsem otěhotněla, něco se...
Porodila jsem doma do pěti minut. Záchranář mě seřval a hrozil sociálkou
- Anonymní
- 07.05.26
- 1899
Třetí těhotenství má být podle všech příruček „brnkačka“. Už víte, do čeho jdete, znáte své tělo a máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Já měla všechno nalinkované. Vybraná porodnice půl hodiny...
Moje dcera má diagnostikovaný autismus. Někteří mě obviňují, že za to můžu já
- Anonymní
- 07.05.26
- 999
Když jsem Karolínku čekala, snažila jsem se dělat všechno tak, jak se má. Byla jsem ta klasická nadšená prvorodička, která si pročítá články, diskuse, doporučení lékařů a řeší každou maličkost. Co...
Syn se před maturitou hroutí. Stydím se za jeho neschopnost
- Anonymní
- 07.05.26
- 4052
Vždycky jsem věřil, že úspěch je volba. Celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil standard, o kterém se většině lidí jen zdá. Moje děti měly všechno – kroužky, sport, mou plnou podporu a...