Jak to bylo u mě
- Porod
- kolmenka
- 12.05.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O porodu jsem slyšela a četla hodně, ale stejně jsem nebyla připravená na to, co mě čekalo.
Bylo to 5.11., kdy jsem byla na pravidelné kontrole v porodnici. Termín porodu jsem měla už 30.10.2007, takže už jsem pár dní přenášela. Kontrola proběhla naprosto v pořádku a paní doktorka mi řekla, že pokud nezačne porod do 8.11., tak mám přijet a porod mi vyvolají. Toho jsem se upřímně docela bála.
Když jsem po kontrole přijela domů, hned jsem na internetu hledala „babské“ rady, jak si vyvolat porod. Zkusila jsem skoro vše, co jsem kde našla, ale nic nezabralo, malému se prostě na svět nechtělo.
Uběhly další dva dny a mně bylo stále fajn. Břicho netvrdlo, kontrakce taky nikde. Jen všichni členové mé velké rodiny volali snad od 7 od rána s otázkou: Tak co, už? A když jsem jim řekla, že nic, tak následovalo - Ach jó, ty se s tím tedy flákáš. Jak kdybych to nějak mohla ovlivnit.
Nakonec jsem se vyhrabala z postele a jelikož manžel pracoval v Praze, kde bydlí i celá moje rodina, tak jsem se rozhodla, že odjedu do Prahy s ním a den přečkám u rodičů - nějak mě nebavilo být celý den doma sama.
Když jsem manžela doprovodila do práce ( tenkrát prodával v datartu TV), šla jsem se v obchodním centru podívat po obchodech. Kolem poledne už mě to nebavilo, tak jsem zamířila k našim na obídek a taky pokecat. Den utekl jak voda a mě čekalo druhý den ráno vyvolání porodu. No nedá se nic dělat, když to jinak nejde, tak jsem se s tím smířila.
Z Prahy jsme se vrátili asi v deset večer, tak jsem ještě dochystala tašku do porodnice a druhou pro manžela - tenkrát vlastně jen přítele. Aby mi ji přivezl pro malého na cestu domů. Když bylo vše hotové, šli jsme si lehnout. Byla jsem hrozně utahaná, tak jsem asi hned usla. Lehce po jedenácté mě probudilo jakoby mokro. Bylo mi to divné, ale nedošlo mi hned, co to je. Šla jsem na wc kouknout, ale nic neteklo. Vzbudila jsem přítele a řekla, že mi asi teče voda. On mě odbyl se slovy, že zrovna usnul a že to určitě voda není, že jsem si asi jen učůrla. Tak mě zblbnul, že jsem znova šla na wc a zase zpět. Asi po 20 minutách jsem přítele probrala, že to je určitě voda a že jedeme do porodnice. Zavolala jsem tam, kam jsem měla jet ráno a řekli mi, ať k ním nejezdím, že mě nemají kam dát, že mají úplně plno. No bezva, tak holt musím jinam. Vybrala jsem si porodnici, kterou jsem měla tak trochu v záloze. Byla od nás kousek, tak jsme tam do 30 minut byli.
Po přijetí mi doktorka řekla, že voda mi sice odešla, ale že se vůbec neotvírám a přítele poslali domů s tím, že mu zavoláme, až něco začne. V tu ránu začalo. Kontrakce po 3 minutách a to do kříže. Bolest to byla děsná a doposud jsem nic takového nezažila. Porodní asistentka mě pravidelně chodila po půl hodinách natáčet a kontrolovat, ale nic se neměnilo. Nepomohlo mi nic, ani balón ani vana a sprcha už vůbec ne. Malému se prostě na svět nechtělo. Tak to bylo až do půl dvanácté 8.11.
Hurááá začala jsem se otvírat - byla jsem na 3 prsty a kontrakce stále po 3 minutách. Porodní asistentka mi řekla, že je to super postup a že mám zavolat tatínka, aby stihl porod. Tak jsem to udělala a přítel přiletěl z práce ve žluté Datart košili a hladový jak vlk, protože nestihl oběd. Když se vrátil a viděl, jak stále trpím a on nevěděl, jak mi pomoc, tak si přede mnou na hekárně klekl a požádal mě o ruku. Bylo to krásné a já začala brečet štěstím.
Když už tam byl hodinu a stále se nic nedělo, šel si dát alespoň bagetu do kantýny a mě místo oběda dali klystýr - hrozná to věc. A pak teprve začaly bolesti.
Když už byli tři odpoledne a já byla otevřená stále jen na 3 prsty a vyčerpáním už jsem nemohla, poprosila jsem přítele, ať něco udělá, cokoliv ale hlavně rychle! Došel za porodní asistentkou a ta za doktorem. Něco mi píchnul do čípku a dal mi kapačku. Asi hodinu se nic moc nedělo, jen mi přestaly kontrakce do zad a šly více do břicha, což byla obrovská úleva. Ve čtyři odpoledne mě vzali na sál a konstatovali, že tedy už je správná chvíle, že jsem otevřená na 9 prstů a že můžeme začít.
Lehla jsem si na lehátko a doktor mi jen řekl, ať poslouchám tělo, že si samo řekne, kdy tlačit a kdy ne. A opravdu, bylo to tak. Sice jsem rodila ještě další hodinu a byla to po probdělé noci docela dřina, ale stálo to za to! Doktor mě nemusel vůbec nastřihávat a tudíž ani šít.
Malý hned začal křičet a byl to ten nejkrásnější zvuk, jaký jsem si v tu chvíli dovedla představit. Odnesli ho vedle do místnosti, kde ho doktorka prohlédla a zvážila. Pak nám řekli, že by nám chtěli představit našeho syna Šimonka a jeho míry jsou 50cm a krásných 3335g. Já osobně jsem ho tedy skoro neviděla - vše jsem z té námahy měla rozmazané, tak mi jen přítel říkal, jak je krásný.
Po hodině mě odvezli na pokoj a pak mi dali malého. Dvě hodinky jsem na něj koukala, jak na svatý obrázek a stále jsem neměla dost. Dost nemám dodnes a to mu je už víc jak 5 let. Je to raubíř, ale je to nejlepší, co jsem kdy vytvořila.
Miluji tě Šimonku
Přečtěte si také
Přítel ukázal moje nahé fotky svému bratrovi. Dodnes nechápe, co provedl
- Anonymní
- 30.05.26
- 2281
Můj přítel se někdy chová jako malé dítě. Někdo by možná řekl, že je hloupý nebo že to dělá schválně. Já si ale spíš myslím, že je jen naivní. Hrozně rád mě fotí nahou, což mi samo o sobě nepřipadá...
Deník ticha: Odejít znamená přežít
- Anonymní
- 30.05.26
- 1456
Sedím u okna a pozoruju, jak se za sklem pomalu snáší déšť. Kapky stékají v nepravidelných cestičkách, jedna se honí za druhou, až splynou. Připomíná mi to můj vlastní život posledních pěti let.
Finanční realita po porodu: Peníze mi po narození dcery vydržely jen 14 dní
- Anonymní
- 30.05.26
- 1040
Jsem máma samoživitelka a věděla jsem už v těhotenství, že na všechno budu sama. Když jsem si před porodem sedla nad papíry a kalkulačku, měla jsem pocit, že to mám celkem pod kontrolou. Mateřská,...
Myslela jsem, že horší než porod nic nebude. Pak přijela moje tchyně
- Anonymní
- 30.05.26
- 2061
„Tak mu dej ještě čajík, vždyť má určitě žízeň.“ „Proč ho pořád nosíš?“ „Ty dnešní matky všechno moc řeší.“ Nevím, co bylo horší. Jestli to, že jsem po porodu fungovala na dvě hodiny spánku denně,...
„Tobě babička všechno sežere,“ řekla prodavačka mé dceři. Okamžitě jsme odešly
- Anonymní
- 30.05.26
- 1307
Být matkou po čtyřicítce má své výhody. Člověk je klidnější, má něco odžito a na svět se dívá s nadhledem. Má to ale i svou stinnou stránku – okolí vás neustále škatulkuje. Moje čtyřletá dcera je...
Asistentka ve škole šikanuje mého autistického syna: „Jsi neschopný,“ řekla mu
- Anonymní
- 29.05.26
- 2479
Můj syn Vilda je úžasný kluk. Je chytrý, ve škole mu to pálí a svět vidí s fascinující upřímností. Má ale lehkou poruchu autistického spektra. Nechápe sarkasmus, ironii ani to, že si z něj někdo...
Můj syn se ve škole trápí, systém nás nechal na holičkách. Rok čekáme na PPP
- Anonymní
- 29.05.26
- 4466
Mám tři děti. Se staršími dvěma šla škola skoro sama. Jasně, občas se nechtělo psát úkoly, ale základy naskočily přirozeně. Pak přišel Ondra. Můj nejmladší, veselý kluk, který je ale v učení o něco...
Přítel vydělává mnohem víc než já. Přesto chce, abychom platili všechno napůl
- Anonymní
- 29.05.26
- 4610
David vydělává přes sto tisíc. Má skvělý manažerský plat, zatímco já jako učitelka nemám ani polovinu. Přesto chce, abych platila všechno napůl. Ten rozdíl je obrovský. Každý máme svůj účet, jenže...
Pozvali jsme tchyni s tchánem na oběd. A oni si v kastrůlku přinesli svoje jídlo
- Anonymní
- 29.05.26
- 4037
Poslední „rodinný“ oběd mi bude ležet v žaludku ještě dlouho. Tchyni moje jídlo nikdy nebylo dost dobré, ale tohle byl vrchol. Celé dopoledne jsem strávila u plotny, abych se zavděčila. A výsledek?...
Sexuální obtěžování v MHD: Styděla jsem se tak, jako bych ten hnus páchala já
- Anonymní
- 29.05.26
- 1774
Venku už se vzduch tetelil horkem, letos máme ten květen fakt hodně teplý. V narvaném autobuse linky 204 bylo k zadušení. Seděla jsem u okénka a snažila se nevnímat ten upocený chaos kolem sebe....
…si nemohl vybrat lepší čas 
,ale super, že to udělat… 
. Já mám v úterý termín a kéž by to bylo také tak… Vyvolávání se také bojím, chtěla bych, aby si miminko mělo možnost říct samo, kdy jít na svět. A bolesti…to je jasné, že to bez nich nejde, mají jistě svůj význam. Hlavní je, že jsou lékaři schopni do toho příliš nezasahovat, pokud tedy není potřeba pomoci. Gratuluji a je to moc hezky napsané 
a ty samozřejmě taky, to je jasný.. jen strašně poteší číst jeden z oparvdu mála deníčků bez skákání po břiše apd.)))
