Jedna z mnoha II.

Dneska je manžel již dávno po operaci a naše pokusy se zase posunuly.
Nejprve jsme se rozhodli, že veškeré léčby necháme a dáme tomu volný průběh. Jediné, co jsme se rozhodli vyzkoušet, byly cviky podle paní Mojžíšové. Musím přiznat, že jsem byla pilná jen ze začátku. Postupně ale moje píle upadala. Na začátku jsem neměla zrovna dobrou zkušenost s doktorkou, která mě měla cviky naučit (příliš se mi nevěnovala a já se cviky naučila sama podle videokazety).

Pak jsem se rozhodla najít si jiného lékaře(ku). Tak jsem se dostala do Podolí. Jenže k zahájení léčby pomocí těchto cviků bylo zapotřebí spousta vyšetření, která jsem neměla.
Takže následovala cesta k mému gynekologovi. Ten když mě viděl, tak doufal, že jsme se již objednali do nějakého centra na asistovanou reprodukci (doporučoval nám to již před manželovou operací). Takže nebyl příliš potěšen tím, s čím jsem přišla (neměl však nic proti cvikům). Vysvětlila jsem mu, jaká vyšetření po mě chtějí. Pan doktor mi vysvětlil, co všechno ta vyšetření obnáší a vůbec jsme si hodně popovídali. Nakonec ta moje návštěva dopadla úplně jinak než jsem předpokládala. Od lékaře jsem odcházela s telefonním číslem do centra asistované reprodukce ISCARE. Kdybychom lékaře poslechli již loni, kdoví, kde bychom teď už byli. Nyní jsme teprve na začátku léčby.

V centru nám provedli spoustu dalších vyšetření. Myslela jsem si, že se to všechno strašně potáhne, že to bude dlouho trvat. Ale opak je pravdou. V dubnu jsme do centra přišli poprvé a teď už se nám pomalu blíží zahájení přípravy na první IUI (inseminaci). S napětím teď očekáváme moji další menstruaci, která to všechno dá do pohybu - injekce, ultrazvuky a, pokud to všechno bude probíhat ke spokojenosti lékařů, koncem června první IUI.
Jsem z té rychlosti opravdu překvapená. A taky se strašně bojím. Nemyslím těch injekcí a ultrazvuků, to snad ani nebolí. Ale bojím se psychické zátěže. Ta bude asi nejhorší. Jsem jenom strašně ráda, že mám skvělého manžela, který při mě stojí a všechno to se mnou podstupuje. Bez jeho pomoci bych to asi nezvládla.

Teď nezbývá než čekat a doufat. Hrozně bych si přála, aby to vyšlo hned na poprvé. Ale to se asi nestane. Budu tedy doufat a podstupovat všechnu možnou léčbu. Ale určitě dám vědět, jakmile se těhotenský test ukáže pozitivní.
Doufám, že to bude co nejdříve.

Děkuji za tyto stránky, velmi mi pomáhají a dokonce jsem si přes ně našla kamarádky, se kterými mě pojí stejný problém. Přeji těmto stránkám hodně úspěchů a Tobě Šárko hodně elánu a síly při jejich vedení.

Veronika