Jedna z mnoha
- Snažení
- Veronika02
- 19.10.01
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jmenuji se Veronika. I já jsem jedna z mnoha, která nemůže otěhotnět. Po přečtení všech článků jsem se i já rozhodla, že něčím přispěju.
Můj příběh se moc neliší od jiných. Na začátku roku 2001 jsme s manželem začali plánovat svatbu. Ale už v té době jsme dospěli k rozhodnutí, že bychom chtěli dítě. Takže se na tom začalo pracovat. Já jsem si zašla ke gynekologovi na běžnou prohlídku jenom proto aby mi řekl, jestli je mé tělo připraveno přijmout dítě. V té chvíli mě vůbec nenapadlo, že by v otěhotnění mohl být nějaký problém. Po první prohlídce mi lékař sdělil, že je vše v pořádku a můžeme to zkoušet.
Tak jsme se do toho pustili. Čas běžel a pořád se nic nedělo. K tomu všemu jsem ještě měla velmi nepravidelnou menstruaci. Takže asi po dvou měsících následovala opět návštěva lékaře. Ten mi na:,–(il prášky na úpravu menstruace. A vše pokračovalo.
Po půl roce neúspěšných pokusů jsem opět navštívila gynekologa. Většina z vás si asi bude myslet, že to bylo moc brzo. Ale já jsem chtěla prostě vědět, jak na tom jsme. Vše začalo měřením bazální teploty. Podle ní se zjistilo, že mám asi nějaké problémy s ovulací.
Následovalo vyšetření krve (to bylo v pořádku) a ultrazvukové vyšetření průchodnosti vaječníků. Žádná legrace to nebyla. Vyšetření bylo dosti bolestivé a nakonec mi lékař sdělil, že jsem měla ve vejcovodech mikrosrůsty. Bylo nám doporučeno mít pohlavní styk hned druhý den po vyšetření a pak několikrát za sebou, obden. Ale ani to nepřineslo žádné výsledky.
Manžel pak absolvoval spermiogram. Jeho výsledky nebyly sice nejlepší, ale lékař řekl, že určitá šance na oplodnění běžnou cestou tu je.
Jenže pořád se nic nedělo. Gynekolog mi teda na:,–(il léky na podporu činnosti vaječníků (Clostilbegit) a doporučil pořád sledovat teplotu. Teplota se sice začala pohybovat, ale pořád ne tak, jak by měla.
16. 10. 2001 jsem podstoupila první ultrazvuk ke zjištění tvorby folikulu. Bylo to 10 den po menstruaci. Výsledek byl nulový.
19. 10. 2001 mě čeká druhý ultrazvuk. Jsem hrozně nervózní a napjatá. Vůbec nevím, jak to dopadne.
Ještě nedávno, jsem moc nevěřila tomu, že bychom mohli mít s manželem někdy dítě. Ale po přečtení všech příběhů, které jsou zde uvedeny, jsem začala měnit postoj. Prostě jsem si řekla, že v tom nejsme s manželem sami a že musíme bojovat. Jsem teď odhodlaná pro dítě udělat snad cokoli. I podstoupit umělé oplodnění. Doufám, že se to povede a mi budeme mít jednou krásné mimčo. To samé přeji všem párům, které touží po dítěti a nedaří se jim to.
Pokud si budete chtít popovídat o vašich problémech spojených s neplodností, jsem vám k dispozici. Myslím si, že popovídat si o tomto problému s někým, kdo je na tom stejně, může člověku jedině pomoci.
Tímto zatím moje vyprávění končí, ale budu se snažit napsat jak to vše pokračuje.
Veronika
Pokračování
Slíbila jsem, že napíšu, jak pokračuje náš případ.
Moc se toho nestalo. Já jsem absolvovala folikulometrii a lékař zjistil, že se mi folikul tvoří.
Takže všechna hormonální léčba zabrala.
Mám však problém v tom, že na moji ovulaci stále nereaguje bazální teplota a navíc mám ovulaci ne v polovině cyklu, jak by měla být, ale později. Takže si ani nemůžeme naplánovat, kdy by byl nejvhodnější styk.
Teď se naše pokusy přeruší, protože manžel jde na operaci. Takže vše bude pokračovat až tak konce letošního, nebo začátkem příštího roku.
Ale vše směřuje k umělému oplodnění.
Určitě se zase ozvu, jak bude něco nového. Mějte se hezky a ahoj
Veronika
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1601
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1645
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 399
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20648
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2610
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2880
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2596
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Ahoj Veroniko,
vím, co prožíváš, já jsem toto prožívala 5 let, byla jsem 2× na IVF a nepodařilo a teď, když jsem se chystala na třetí pokus jsem zjistila, že jsem těhotná. Píšu ti, abych ti dodala odvahy a aby jsi věděla, že nic není nemožné . Držím ti pěsti a přeji ti, aby ti vše co nejdříve vyšlo a věřím tomu!!!!!
Jitka - jitula_n@seznam.cz