Jsem blázen?
- O životě
- Ivčis
- 09.12.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nechci řešit věk, ale pocity a názory, ať jsou jakékoliv. Chtěla jsem napsat už plno deníčků, ale jaksi jsem měla obavy z reakcí. Nicméně jsem se konečně rozhodla. Ráda si vyslechnu, co si o nás myslíte. Abych začala pěkně od začátku. S přítelem spolu budeme v květnu 5 let. Jemu je 24 a mně je 17. Život se se mnou nepáral a jak jsem psala v předešlém deníčku, prožila jsem toho až až, ale o tom jsem psát nechtěla.
Chci vám napsat, že je ze mě asi blázen, a to proto, že chci dítě. Cítím to už rok a nejde s tím nic dělat. V lednu jsem s Tomovým souhlasem vysadila prášky a od té doby spolu spíme bez jakékoliv ochrany, asi si myslíte, že jsme nezodpovědní a nevíme, co děláme. Ale abych vás alespoň trochu vyvedla z míry. Tom se mnou bydlel rok u nás, poté koupil rodinný dům, kde od ledna bydlíme s jeho rodiči. Dítě chce on i já, jenže osud to asi nechce, zatím jsem neotěhotněla. Proč?
V červenci jsem se rozhodla, že přejdu k jinému doktorovi, že mi to přijde divné a asi není něco v pořádku. Přešla jsem všechno řekla novému doktorovi, a ten se do toho obul, zjistil že mám anovulační cykly způsobené špatně zvolenou antikoncepcí, za nějaký čas mi řekl, že moje vaječníky jsou značně poškozené a nepracují tak, jak by měly, a ještě zmínil hyperandrogenní syndrom. Byla jsem obeznámena s tím, že půjdu na laparoskopii, a už jsme v listopadu.
Po stimulaci Orgametrilem a Duphastonem jsem asi po 11 měsících dosáhla první ovulaci. Doktor mi to oznamoval s takovým úsměvem, že to vypadalo, jako by to říkal vlastní ženě (samozřejmě myšleno s nadsázkou), ovulace proběhla a doktor nevěděl, proč a jak se tam vzala. Tak mě opět objednali na další měsíc, a já jsem měla tušení, že mě osvítil Pánbůh a ovulaci znovu uvidíme, ovšem bylo to špatně, ovulace nikde, ale doufali jsme, že se jen posunula, za další tři dny jsem šla znovu na kontrolu. Nic, žádná ovulace, jen jeden dominantní folikul, který byl bohužel deformovaný, ale existovala možnost, že se ještě rozjede ovulace, takže jsem byla objednaná zase za 3 dny. Mezitím podstoupil přítel spermiogram, který dopadl na jedničku, že prý může prorážet ocel. Aspoň nějaká dobrá zpráva.
Abych to shrnula, k doktorovi docházím asi 3× do měsíce a pokaždé slyším, že se nic nezměnilo. Doktor mi chce z funkčního cyklu nasadit antikoncepci na nějakých 5 měsíců, že je větší šance na otěhotnění, a ještě nebudeme moje unavené vaječníky znavovat ještě víc a pomůžeme jim takto. Bojím se té antikoncepce jako čert kříže, co když to spadne do stejných kolejí a k ovulaci se dopracujeme opět za rok?
Tenhle doktor ví, co chci, a chce mi pomoci. Ví, že jsem mladá, ale nevidí v tom žádný problém. Ještě jsem nenapsala, že budeme mít s Tomem 31. 8. 2013 svatbu. Rodina se těší a podporuje nás. I když jim to nějakou chvíli trvalo pochopit, je přeci jiná doba.
A ještě tohle, když s vámi diskutuji a někdo se mě zeptá, kolik mi je, tak se mi sevře žaludek a raději na to neodepisuji a k diskuzi se už nevrátím, a to mám přitom stejné problémy jako vy, a to jste i o několik let starší. Proč se toho tak bojím? Stydím se snad za to, jak věci cítím? Jsem jiná než ostatní holky v mém věku? Pro mě jsou větší priority, než si užívat na mejdanech, dovolená a studium. Chci dítě, chci se postarat o rodinu a chci spokojeného manžela.
Toho, kdo deníček přečetl, bych prosila o jakýkoli komentář a názor. Děkuji!
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1629
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 684
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20592
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Držím palce at se mimi brzy povede 
milá holka. Džím pěstičky.
Tyhle pocity ale pravděpodobně poznáš, až u toho svého vytouženého děťátka… 
držím vám palce ať to brzy vyjde a přeji krásnou svatbu 
. Já si to popravdě představit neumím, ale ty si úplně někde jinde, než jsem byla v 17 já, byla jsem v tý době ještě hrozný tele, ty to máš naopak hezky srovnaný. Přeji jen ať se vše srovná a dočkáte se s budoucím manželem toho štěstí vzít do náručí své miminko 
to mi chces rict, ze od dvanacti? 
No ja bych to rekla tak, nejspis Buh vi, proc ti nechce nadelit mimino.
Pochybuju, ze by ji nasazoval lecbu v sestnacti 
Ale samozrejme, ze nam zakladatelka napise, ze prvni sex byl nejdrive v sestnacti.
A tvé zdravotní problémy se možná věkem ještě zlepší.. jsi ještě skoro pořád.. dítě 
Takze z jeji strany mi to v poradku prijde. Zcela uprimne: mam dceru…pokud by ve 13ti prisla s tim, ze ma 20ti letyho samstra, tak s nim zostra vybehnu a s ni si vazne promluvim. Zkus se do ty situace vzit…
).. Tou dobou jsem přecházela na dálkové studium a střední školu dodělávala dálkově. Koupili jsme s „tehdy ještě přítelem“ starší domek a začli za pomoci rodičů rekonstruovat - domek jsme koupili na hypotéku. „Tehdy ještě přítel“ (21) měl v práci již smlouvu na neurčito a já byla sice ještě ve zkušební době ale po té se mi práce také automaticky prodloužila na neurčito. Od mých 19ti tedy pracuji, muž také, máme dům a zázemí a máme se rádi 
Takže jsem dodělávala poslední rok školy, pracovala, opravovala dům a od jara se snažila o miminko - přišlo mi to tak nějak přirozené - ani nevím kdy ten impuls přišel a proč.. Miminko se nedařilo a já mezitím při zaměstnání odmaturovala a mohla se už věnovat jen domečku, psům, práci a muži.. V zimě loňského roku jsme se vzali a miminko stále ještě nepřicházelo. Po Novém roce jsme to začali řešit s lékaři a někdy v květnu padlo rozhodnutí: Umělé oplodnění. Vše se naplánovalo na srpen a začali jsme s celým tím procesem. Vyšel hned první pokus a dnes končím 17tý týden těhotenství. Lékaři na mě koukali potěšeně - měli radost, že otěhotnět už nechtějí jen ženy kolem 35ti let ale i mladší a moc si chválili jak reaguji na léky.. Pohledu ostatních moc pomohlo to, že už jsem byla vdaná - brali to mnohem vážněji. Když jsme se s manželem vzali tak si komplet celé okolí myslelo, že jsme se „museli brát“ a že jsme nezodpovědní.. A to upozorňuji že tou dobou jsme spolu už bydleli půl roku ve vlastním domě. Nikomu jsem nic nepotvrdila ani nevyvrátila a jak se lidé zvláštně dívali, když mi pořád nerostlo bříško 
Já se vlastně začla o mimčo snažit, když mi bylo o rok víc než tobě ale doporučuji ti dodělat si alespoň maturitu. Strašně se mi ulevilo, když jsem ji udělala (bez jediné minuty učení). Na vysokou školu jsem jít nikdy nechtěla takže tady se mé plány nijak nepoškodili 
