Malý záškodník IV

Ještě mi to pár dní trvá, přeci jen jsem nějaký ten pátek záškodničil, ale po několika dnech opravdu mamce začínám dělat radost. Moje křičení už ustává, nemodrám a nějak začínám chápat, že je to tak lepší a příjemnější.

Jednoho dne mi mamka připevní bryndáček a namísto podání lahvičky, kterou už si umím hezky držet, přicupitá s něčím oranžovým. Zapíná kameru a foťák, volá taťku, a sedá si ke mně. Z toho malého divadélka se vyklubal pokus dát mi něco jiného než mlíčko. Mrkvička byla velká ňamina a ani jsem neplival či neprskal. Prostě hodnej velkej kluk 

Protože jsem začal baštit tuhou stravu, pořídila mi mamka kartáček a vždy před spaním mi ho strká do hubičky a čistí moje dva zoubky. To jí ale většinou moc nenechám, protože potřebuji co nejrychleji slíznout tu pastu, která je moc dobrá.

Celé léto si užíváme s mamkou na zahradě, kde máme svoji základnu. Mamka začala pracovat, tak mě hlídá taťka, a to jsou teprve odpoledne. Jednou mi zapomene dát najíst, podruhé přebalit, pak zase napít. No ale musím říct, že za pár dní to má celkem v malíku a zvládá to skoro jako mamka. Ale naštěstí mamka pracuje hlavně z domova, tak netrpím každý den. A když taťka na něco zapomene a zlobí mě, tak mu to pěkně vrátím a hezky si to naše slapské odpoledne prořvu 

Tedy pohyb pro mě moc není, ale ke konci léta už je na čase udělat nějaký ten pokrok a dát mamce naději, že nebudu úplně nehybný a že to cvičení se mnou nějaký ten úspěch má. Takže se konečně začnu převalovat na bříško a už u toho ani tolik nepláču. Taťka mi pořád říká, že jestli si ke stromečku nedojdu, tak že nedostanu žádné dárečky… no tak to se na to podíváme.

Na podzim jsem si řekl, že už bych se chtěl někam dostat a nebýt jen na jednom místě, takže se na zádíčkách odstrčím hlavičkou a jako píďalka se posouvám po zemi. Na hlavičce mám odřené kolečko bez vlasů, ale jsem spokojenej a dostanu se, kam chci. Přeci se nebudu plazit jako voják, takhle je to pohodlnější a rychlejší.

Pohybovat, mluvit, napodobovat – to mě nebaví a nehodlám to praktikovat. Ale v čem jsem expert a co opravdu umím ukázkově, je se najíst. Prý jsem línej, ale co se bašty týče, tam neznám bratra. Mamka mi vyvařuje a vše mi moc chutná, nejsem vybíravej a sním toho víc než mamka. Jenže tuhle radost mi překazí návštěva u doktora, který mě posílá na kožní a do gastro poradny. Tak a je ze mě alergik a atopik. Mamka mi začíná vyvařovat bez kravské bílkoviny a já už si nepochutnávám na jogurtech, svíčkové a knedlících Taťka si mlaská u pribiňáka a kakajíčka a mně ochutnat nedá. Nu, tak snad se to brzo umoudří a budu zase baštit vanilkové kaše a jiné dobroty 

Přichází prosinec a mamka mi vyrábí dort s první svíčkou. Asi jsem byl hodnej, protože dostávám spousty dárků. Ne asi, ale určitě jsem hodnej, protože mamina mi šeptá, že už nejsem žádnej záškodníček, ale její andílek. Má to něco do sebe, ale nevím, jestli je zase nezačnu zlobit ať je nějaká legrace 

Ke stromečku si sice po svých nedojdu, ale zanedlouho v novém roce ukážu těm dospělákům, že nemusí házet flintu do žita a že přeci nějaký ten pohyb udělám. Pravá, levá ruka, noha… rozplazil jsem se Slzičky štěstí tečou všem, kteří to vidí a paní neuroložka si oddychává a říká nám, že se její prognózy, že nebudu chodit, přeci jen nevyplní a že jsem šikula 

Moc se toho za tu dobu událo, takže příště už se budu hlásit zase pravidelněji a se zajímavějšími historkami.