Malý záškodník II.
- Rodičovství
- Nanda
- 27.05.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Kam mě berou, proč nepláču, co to do mě strkají a proč mě TÁTA fotí a popisuje a kde je maminka? Takže nakonec jsem Matyášek, je 1. 12. 2010, mám 3,55 kg a 50 cm. No je toho na mě nějak najednou moc, takže zavírám očička a odpočívám. Jééé, už mě k mamince dovezli, kouká na mě, pozoruje, pláče, je unavená a zavírá očka. Pokračování malého záškodníčka příště (takto končil první deníček)...
snaží se mě odžlutit...
...že jsem se jim ale vybrvil :-)
- 1
moje první vánoce...
- 6
...mámo, kde jsi, já chci chovát!!!
- 2
…otvírám očka po té, co jsem se hezky prospinkal a nesou mě k mamince. Snaží se mi vervat cosi do hubičky, ale moc to nechápu, stejně z toho nic neteče, tak si alespoň požužlám, ať už mi dají pokoj a nechají mě opět spinkat. Po několika pokusech žužlání už jsem se dostal k něčemu moc dobrýmu, ale nějak mě to zmáhá a tak raději spinkám. Očička otevřu jen, když na mě cákají vodu a to jim dám teda pěkně najevo, že toto se rozespalému miminku nedělá! Tak ono to zabírá, stačí si trochu zařvat a už mě chovají, houpají, utěšují…jéééé, to se mi líbí, to budu asi praktikovat častěji 
Prý tu byl taťka, ale já jsem pořád tak unavenej, že jsem ho zaspal. Vlastně moc nechápu, co je na tom světě tak zajímavého, vždyť jsem pořád tak unavenej…Jíst mě nebaví, je to dřina, takže se to do mě pokouší nacpat ve flašce, injekční stříkačkou a tak různě. Vyhlášená laktační poradkyně si nade mnou láme hlavu, ale nevyzrála na mě… No, nechápu, proč bych jim měl udělat radost a něco polykat, takže s brekem odmítám.
Jsem si vzpomněl, že taťka říkal, že nesmím být žlutej, tak to se na to teda podíváme… a je to, když už si mě mezi žlutejma počali, tak mám na to právo, ne? Paráda, takže se mi povedl další záškodnický kousek
Proč mě berou od maminky a proč mě svlékají a dávají do nějaké trouby a svítí si na mě? Aha, tak oni se pokusí mě odžlutit, no uvidíme. Tady mě to fakt nebaví, pořád tu něco pípá, zavázali mi očíčka a když přijde mamka, tak mě vytáhnou a zkusí přiložit. Z toho mám tedy fakt srandu, budu dělat spinkajícího zajíčka Mamka mě drží v náruči a pokouší se mi narvat dobrotu do tlamičky, sestřička mi žmoulá jedno ucho, patičku, fouká na mě, otírá studenou žínkou… ale já jsem držák, nevzbudím se a pít prostě nebudu! Takhle to pokračuje několik dní, jen mezitím se tu objeví taťka a žmoulá mi ucho místo sestřičky. Ať toho nechá, nebo mi ho vytahá!
Tak jsem po několika dnech zpět u mamči, ty jo, ta je nějaká opuchlá. Prý si to pěkně probrečela…asi to taky nemá jednoduchý, zánět, antibiotika, transfúze a myšlenky na mě, abych byl v pořádku. Nu, taky už bych chtěl domů, když mám všechna ta vyšetření za sebou. Sestřičky s náma soucítí a před vizitou mě změří, poupraví výsledky do přijatelných hodnot a konečně nás propouští domů, jupíííí! Zjistili mi tolik věcí, že propouštěcí zpráva je jak návod na televizi. Přeci jen si řekli, že už jim tu nebudu škodit a ať si mamka se mnou bojuje sama doma.
Po deseti dnech jedeme domů. Ukazují mi pokojíček, který mi připravili…No těch žiraf mohli ubrat, je jich tu až moc. Ale jinak dobrý, tady se mi bude hezky bydlet. První noc by mohla být zajímavá, tak jak si jí užijeme? Jak to bylo, trochu zařvat a budou chovat? Jo, tak do toho jdu… Povedlo se, celou noc mě mamka chovala a jakmile zkusila přestat, tak jsem jí to dal najevo. Jen když mě chtěla nakojit jsem zavřel očka a odpočinul si, takže při každém převažování mě jí ukápla slza, že jsem si zase nic nevzal. No a proč taky, mohla by dát třeba nějaký masíčko, to bych se možná rozpapal:-)
Dny utíkají a já přes den spinkám, to když sem přijde nějaká návštěva, aby viděli, jaké jsem hodné miminko. Když odejdou, tak se chci chovat, což znamená si trochu pořvat… krásně jsem jí to otočil, ale co, jsem z východu, tam je přeci čas jinej.
Jsem doma necelých 14dní a nic se nezměnilo, jsem prostě chovací miminko, ale neznamená to, že když mě chová, že přestávám plakat, to ne, takovou radost ji zase neudělám. Takže občas sedíme v kuchyni na podlaze a mamka nade mnou pláče, domlouvá, zpívá, slibuje. Prý, jestli nepřestanu, tak mě položí do sněhu, tak jsem zvědavej, jestli to udělá. Vydržel jsem to deset hodin, řvát v kuse, a co myslíte, vyhodila? Samo, že ne, takže pláču dál… Zkouší mě dokonce darovat na Aukru, ale taky jen vyhrožovala, takže můžu zlobit dál doma.
Chodíme pořád k nějakým doktorům a to mě moc neba. Ještě si k tomu vymysleli, že budu 4krát denně cvičit nějakou vojtovu metodu. Inu což, ať se mamka učí a když to na mě praktikuje, tak jí dávám krásně nahlas najevo, že se mi to opravdu nelíbí. Tentokrát ale boj prohrávám, i když si zkouším třebas 20min velmi nahlas stěžovat, mamka má výdrž a i přes moji nelibost se mnou cvičí.
Už jsem svoje řvoucí rituály dotáhl do takové dokonalosti, že modrám a občas mi nejde nadechnout, to má mamka fakt strach a chová a chová a chová. Jenže jsem to možná zbytečně přehnal a s mamkou si poležím pár dní v nemocnici…
Myslíte si, že mě tam odnaučili záškodničit? Na to si počkejte příště… váš záškodníček
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1599
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 940
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1638
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20619
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2605
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2594
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Je to dost na psychiku, když je mimi nemocné - znám to, mám 5-ti měsíční dcerku po operaci srdíčka… a v životě nikdy už nebudu věřit babským řečím typu - na koliky trpí jen kluci, ne holčičky 
těším se na další počtěníčko 
