Malý záškodník III.
- Rodičovství
- Nanda
- 23.06.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Už jsem svoje řvoucí rituály dotáhl do takové dokonalosti, že modrám a občas mi nejde nadechnout se, to má mamka fakt strach a chová a chová a chová. Jenže jsem to možná zbytečně přehnal a s mamkou si poležím pár dní v nemocnici. Myslíte si, že mě tam odnaučili záškodničit? Na to si počkejte příště (takto končil druhý deníček).
nemocniční lůžko tedy nic moc....
mámo, tak už to ze mě sundej...
na míči jde to pasení mnohem lépe...
- 1
prý jsem velkej kluk a budu už spát sám
- 1
Dnes je sv. Valentýn a my jsme od včerejška v nemocnici. Prý se pokusí zjistit, co mi vyvolává záchvaty a proč tak pláču… no, řekl bych jim to, kdyby se mně zeptali, že se chci prostě jen chovat, …ale jak? No nic, tak ať se ukážou a bádají 
Venku zase chumelí a já bych byl raději doma a šel na procházku, ale to si asi neprosadím. Pořád mě budí, svlékají, píchají včeličky a mamka mě nosí na různá vyšetření. Jednou mi napatlají tělíčko nějakým slizem a dělají ultrazvuk, podruhé tím slizem potřou hlavičku a natáčí EEG, pak znovu na bříško a měří EKG. Pak zase zkoumají, zda slyším… no jasně, že slyším, jen poslouchat se mi nechce Vidím taky a pusinku otevřít taky umím… mi to připomíná tu pohádku, co vyprávěla mamka, O Červené karkulce. Jestli už mě nenechají, tak jim ukážu, proč mám tak velkou pusu
Po několika dnech už mi vzali snad vše, co mohli, prozkoumali každičký milimetr mého tělíčka a pouštějí nás konečně domů, jupí!
Ještě si jedeme do Motola pro nějaký přístroj a ten mi připevňují na bříško, no nic moc příjemného to teda není, ale chtějí zjistit, jestli mi srdíčko tluče tak, jak má. Jasně, že tluče správně, jen je tam usazený malý zlobivý čertík.
Doma zatím svůj režim neměním a stále se chci chovat, ale už vidím, že to mamku nějak zmáhá a mě vlastně taky. Prý bych měl pást nějaká hříbata, jsem snad nějaký pastevec? Ať si to dělá někdo jiný, tohle mě neba, já chci jen hezky spokojeně ležet na zádíčkách a bavit se tím, co je kolem mě. Pohyb nebude asi nic moc pro mě, u toho se človíček zbytečně vysiluje, takže nejraději trávím čas pod hrazdičkou a pozoruji ty věcičky nade mnou. Ostatní dětičky ze skupiny si prý už našli ručičky, žvatlají a co já vím co všechno… to já jsem pohodář a ničím mamku jen tak nepotěším.
Vlastně místo pláče neumím jiný zvuk, takže si mamka myslí, že jsem hluchý a nebudu mluvit. Zatím jsem nevydal jediný zvuk, žádný „grrrrrr“ či „gagaga“ , takže si mamka zoufá. No a co jí nenapadne? Zrovna, když si hraju se ke mně zezadu připlazí s dvěma pokličkami a práskne s nimi o sebe. Čeká, že se leknu, ale já ji viděl, a tak jsem se ani nepohnul Takže slzy, pláč a je ze mě prý hluchoněmé miminko. Asi už jí fakt hrabe
Každý den ráno už si mamka zoufá, že mě bude muset koupat, bo jí dávám najevo, jak mi to vadí, pláč přechází v hysterický jekot a mamka s taťkou si zoufají. Své tělíčko umím napnout do takového luku, že se jim už do vaničky skoro nevejdu. To je to pak jak ve zrychleném filmu, rychle mě opláchnou, namydlí a osuší. Při mazání tělíčka na mě taťka zkouší blbinky, aby mě zabavil a mamka supermanovskými pohyby dává pyžámko a češe mi vlásky.
Mamka mi oznámila, že už jsem velký kluk a budu spinkat sám ve svém pokojíčku. No dělá se toto? Nedělá… takže mě uloží a pustí usínáčka. Hladí mě a drží za ručičku a někdy u mně stojí i hodinku a zkouší mě uspat Když už si myslí, že spinkám, odejde si do své postýlky, přikryje se a v tom nastává má chvilka a přes chůvičku si ji pláčem zavolám. Mamka přiběhne, pohladí, dá dudana a tahle hra se někdy opakuje i desetkrát. Kdyby si mě vzala do postýlky, tak by nemusela běhat… nevím, proč si to ti dospělí dělají tak složité.
Stále docházíme na rehabilitaci a cvičíme toho Vojtu, až budu velký tak mu řeknu, proč to jako vymyslel, takhle trápit miminka. Maminka mě ale chválí, jaké dělám pokroky a občas se už podívám i na pravou stranu a dopředu, nejen doleva a v záklonu.
Je březen a sešla se tu celá rodinka. Všichni se veselí a přejí mamce, tak ona má kulatiny… a co bych jí dal k narozeninám já? Přemýšlím a přemýšlím a najednou mě to napadne, co kdybych jí už přestal tolik zlobit, snížil četnost mých záškodnických kousků a byl trochu hodnější? To by asi mohla ocenit a mít radost, ne?
Tak co, myslíte, že se opravdu polepším, nebo to nedokážu?
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1820
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1070
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1925
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 785
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 460
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21832
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2676
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2960
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2670
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1799
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Gratuluju vam k Matyskovi a preju vam, aby vam delal jen samou radost a dodrzel to, co slibil na konci denicku, protoze to urcite dokaze. Je to krasny, velky kluk 
