Můj bleskový porod č. 2
- Porod
- obrazek
- 24.07.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Večer z úterý na středu jsem tady ještě holkám psala a žertovala, že už asi vydržíme do termínu. Byla jsem na kontrole a gyndr. se tvářil dost optimisticky. Poležela jsem si totiž předchozích 14 dní s hrozícím předčasným porodem v Motole, pouštěli mě domů v pátek 1. 7. ve 36+0.
Celou noc na středu 6. 7. jsem úplně v pohodě spala a těšila se, jak si následující den užiju sluníčka, protože mělo být konečně nádherně. V 5:45 jsem se jako obvykle vzbudila a začalo mi tvrdnout břicho. Akorát mě zarazilo, že mě to tentokrát nějak trochu bolelo v podbřišku. No tak jsem se otočila na druhý bok a chtěla spát dál, ale za chvíli zase.
Tak jsem šla na WC, jestli to náhodou nerozchodím. Oholila jsem se, umyla jsem si vlasy… a jak jsem to tak sledovala, kontrakce byly po 5 minutách, zakrátko už po 3.
Šla jsem vzbudit Milana a jeli jsme „cvičně“ do Motola, že nás třeba ještě pošlou domů.
Ale začínalo to v autě jaksi bolet stále víc, po 3 minutách. Na sále mi natočili nejdřív půl hodiny monitor, kde sice byly pravidelný kontrakce po 3 minutách, ale nijak veliké, to néé.
Pak přišla dr., já jí říkám, třeba nás ještě pošlete domů a vydržíme do termínu, no ale trochu to bolí, tak jsme radši přijeli. Tak mě vyšetřuje a říká - no tak to do termínu už asi nevydržíte, tam je 6 cm branka 
Po nezbytném papírování, kdy už jsem si kontrakce celkem prodejchávala a pomalu se mi při nich i kroutily palce u nohou, jsem dostala poloviční přípravu (poloviční množství klystýru -oooch ta paráda, při užívání aktiferinu se zase konečně pořádně vytento!), a po půl hodině už mě to jaksi tlačilo dost a kontrakce už jsem sotva rozdýchávala.
Na boxe mě vyšetřila moje bývalá kolegyně a říká, že je tam už pomalu zašlá branka, a pustila mi vodu. S paní dr. se divily, že mám ještě náladu na humor. Ten mě ovšem po několika kontrakcích „bez vody“ přešel, neboť to konečně začalo sakra bolet. V tu chvíli jsem si neuvědomila, že stav, do kterýho jsem se dostávala (strašná bolest, panika) je způsobená i jedním detailem, který vyšel najevo později, asi půl hodiny po porodu - nezkontrolovala jsem si, zda si na mě vzali vinylové rukavice, protože jsem alergická na latexové.
Já jim to při příjmu říkala, všude to měli napsané, ale prostě rutina je rutina, oni si na to nevzpomněli a mě to prostě v tu chvíli absolutně nenapadlo. A tím, že mi pouštěli vodu a přehrnovaly lem na té zašlé brance a tak různě mě polohovali na bok, aby hlavička dorotovala, tak mě vyšetřovali docela každou chvilku… a po porodu mi bylo dokonce tak zle (náběh na anafylaktický šok), že mi museli dát infúzi s kalciem a hydrocortisonem. To mi pomohlo.
Od té chvíle, kdy mi pustili vodu, a začala jsem mít „konečně pořádné bolesti“, naštěstí uplynulo jen 20 minut a naše Barunka byla na světě! Popravdě, bolelo to strašně. Bolelo to asi tak o 80 % víc než první porod. Zpětně těžko říct, jak dalece za to mohla i ta alergická reakce na latexové rukavice, ale svůj velký podíl určitě měla. Manžela jsem během těch 20 minut stihla pěkně podrápat, jak jsem mu drtila ruce svými neostříhanými drápy při každé další kontrakci. Při jedné obzvlášť vydařené jsem ho prý i do ruky kousla (opravdu tam měl můj otisk) 
Vybavuji si, jak jsem se nějak podvědomě bránila pustit tu hlavičku níž do pánve, když začala tlačit na konečník, ale nakonec jsem si tak nějak uvědomila, že musím už fakt pořádně zabrat, aby se nám ta holčička nepřidusila nebo co. Povolila jsem se a při další kontrakci pořádně zabrala, na mysli mi šlo, že holt jinudy jí stejně ven nedostanu
Nejdřív na mě volali, ať netlačím netlačím (předtím mě furt kibicovali, ať tlačím tlačím a najednou se nestíhali k tomu porodu obléknout). Pak už jsem teda mohla zatlačit, paní doktorka mi říkala, ještě trochu na ramínko, a ještě zatlačte na spodní ramínko a najednou šup to šplouchlo a Bára byla venku! Hnedle začala řvát a já jí dostala na břicho. Krásně teplý, mokrý a mazlavý tělíčko… 
Byla to opravdu rychlovka… od těch 6 hodin jsem si tak nějak začala počítat, že ty stahy jsou celkem pravidelné, v 9 jsem mi na zašlé brance pouštěli vodu, v 9:21 porod Barunky… a ty pořádné bolesti jen 20 minut, zato fakt naprosto šílené.
A to jsem si je potom zažívala ještě 3 dny po porodu při každém přikládání k prsu, i jen tak během dne a noci - při zavinování dělohy po druhém porodu to totiž bolí jako regulérní kontrakce, fakt! Shodli jsme se na tom se třemi dalšími maminkami.
Popravdě měla jsem trošku obavy, abychom to do porodnice stihli a nerodila jsem někde na dálnici v autě, ale tak v pohodě
Přečtěte si také
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 43
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 108
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 103
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 117
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1875
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1120
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2005
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 820
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 497
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 22231
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
To u prvniho porodu sem o žadnym zavinovani nevědela.Jinak gratuluji k Barunce,mějte se krasně
gratuluji ke krásné holčičce 
