Můj bleskový porod č. 2
- Porod
- obrazek
- 24.07.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Večer z úterý na středu jsem tady ještě holkám psala a žertovala, že už asi vydržíme do termínu. Byla jsem na kontrole a gyndr. se tvářil dost optimisticky. Poležela jsem si totiž předchozích 14 dní s hrozícím předčasným porodem v Motole, pouštěli mě domů v pátek 1. 7. ve 36+0.
Celou noc na středu 6. 7. jsem úplně v pohodě spala a těšila se, jak si následující den užiju sluníčka, protože mělo být konečně nádherně. V 5:45 jsem se jako obvykle vzbudila a začalo mi tvrdnout břicho. Akorát mě zarazilo, že mě to tentokrát nějak trochu bolelo v podbřišku. No tak jsem se otočila na druhý bok a chtěla spát dál, ale za chvíli zase.
Tak jsem šla na WC, jestli to náhodou nerozchodím. Oholila jsem se, umyla jsem si vlasy… a jak jsem to tak sledovala, kontrakce byly po 5 minutách, zakrátko už po 3.
Šla jsem vzbudit Milana a jeli jsme „cvičně“ do Motola, že nás třeba ještě pošlou domů.
Ale začínalo to v autě jaksi bolet stále víc, po 3 minutách. Na sále mi natočili nejdřív půl hodiny monitor, kde sice byly pravidelný kontrakce po 3 minutách, ale nijak veliké, to néé.
Pak přišla dr., já jí říkám, třeba nás ještě pošlete domů a vydržíme do termínu, no ale trochu to bolí, tak jsme radši přijeli. Tak mě vyšetřuje a říká - no tak to do termínu už asi nevydržíte, tam je 6 cm branka 
Po nezbytném papírování, kdy už jsem si kontrakce celkem prodejchávala a pomalu se mi při nich i kroutily palce u nohou, jsem dostala poloviční přípravu (poloviční množství klystýru -oooch ta paráda, při užívání aktiferinu se zase konečně pořádně vytento!), a po půl hodině už mě to jaksi tlačilo dost a kontrakce už jsem sotva rozdýchávala.
Na boxe mě vyšetřila moje bývalá kolegyně a říká, že je tam už pomalu zašlá branka, a pustila mi vodu. S paní dr. se divily, že mám ještě náladu na humor. Ten mě ovšem po několika kontrakcích „bez vody“ přešel, neboť to konečně začalo sakra bolet. V tu chvíli jsem si neuvědomila, že stav, do kterýho jsem se dostávala (strašná bolest, panika) je způsobená i jedním detailem, který vyšel najevo později, asi půl hodiny po porodu - nezkontrolovala jsem si, zda si na mě vzali vinylové rukavice, protože jsem alergická na latexové.
Já jim to při příjmu říkala, všude to měli napsané, ale prostě rutina je rutina, oni si na to nevzpomněli a mě to prostě v tu chvíli absolutně nenapadlo. A tím, že mi pouštěli vodu a přehrnovaly lem na té zašlé brance a tak různě mě polohovali na bok, aby hlavička dorotovala, tak mě vyšetřovali docela každou chvilku… a po porodu mi bylo dokonce tak zle (náběh na anafylaktický šok), že mi museli dát infúzi s kalciem a hydrocortisonem. To mi pomohlo.
Od té chvíle, kdy mi pustili vodu, a začala jsem mít „konečně pořádné bolesti“, naštěstí uplynulo jen 20 minut a naše Barunka byla na světě! Popravdě, bolelo to strašně. Bolelo to asi tak o 80 % víc než první porod. Zpětně těžko říct, jak dalece za to mohla i ta alergická reakce na latexové rukavice, ale svůj velký podíl určitě měla. Manžela jsem během těch 20 minut stihla pěkně podrápat, jak jsem mu drtila ruce svými neostříhanými drápy při každé další kontrakci. Při jedné obzvlášť vydařené jsem ho prý i do ruky kousla (opravdu tam měl můj otisk) 
Vybavuji si, jak jsem se nějak podvědomě bránila pustit tu hlavičku níž do pánve, když začala tlačit na konečník, ale nakonec jsem si tak nějak uvědomila, že musím už fakt pořádně zabrat, aby se nám ta holčička nepřidusila nebo co. Povolila jsem se a při další kontrakci pořádně zabrala, na mysli mi šlo, že holt jinudy jí stejně ven nedostanu
Nejdřív na mě volali, ať netlačím netlačím (předtím mě furt kibicovali, ať tlačím tlačím a najednou se nestíhali k tomu porodu obléknout). Pak už jsem teda mohla zatlačit, paní doktorka mi říkala, ještě trochu na ramínko, a ještě zatlačte na spodní ramínko a najednou šup to šplouchlo a Bára byla venku! Hnedle začala řvát a já jí dostala na břicho. Krásně teplý, mokrý a mazlavý tělíčko… 
Byla to opravdu rychlovka… od těch 6 hodin jsem si tak nějak začala počítat, že ty stahy jsou celkem pravidelné, v 9 jsem mi na zašlé brance pouštěli vodu, v 9:21 porod Barunky… a ty pořádné bolesti jen 20 minut, zato fakt naprosto šílené.
A to jsem si je potom zažívala ještě 3 dny po porodu při každém přikládání k prsu, i jen tak během dne a noci - při zavinování dělohy po druhém porodu to totiž bolí jako regulérní kontrakce, fakt! Shodli jsme se na tom se třemi dalšími maminkami.
Popravdě měla jsem trošku obavy, abychom to do porodnice stihli a nerodila jsem někde na dálnici v autě, ale tak v pohodě
Přečtěte si také
Volby jako za komunismu: Není trapné házet do urny jedinou kandidátku?
- Anonymní
- 07.10.26
- 455
Jak všichni víte, blíží se komunální volby a jistě už jste ve svých schránkách našli obálky s kandidátními listinami pro vaše obce. Já tu svou otevřela s očekáváním. Naše malá vesnice sice nemá moc...
Ex si prosadil, aby dcera chodila do dvou školek. Následky nesla hlavně ona
- Anonymní
- 07.10.26
- 761
Dvě školky, noční můra, která trvala dva roky. Nechápu, jak tohle může někdo dopustit. Ex se po rozvodu odstěhoval na druhý konec Prahy a trval na tom, že naše společná, tehdy tříletá Anežka, bude...
Dcera si změnila heslo k telefonu. Začala jsem mít podezření
- Anonymní
- 07.10.26
- 612
Dcera už je ve věku, kdy si začíná hlídat svoje soukromí. Proto mě nejdřív nijak zvlášť nepřekvapilo, když si změnila heslo k telefonu. Jenže pak jsem si všimla, že si s někým pořád píše, telefon...
„Chlap si má po práci sednout na gauč a mít klid!“ tvrdí tchyně
- Anonymní
- 07.10.26
- 2855
S tchyní máme v zásadě hezký vztah. Kdykoliv přijede na návštěvu, přiveze pečený koláč, dětem vykoupí půlku hračkářství a upřímně se zajímá o to, jak se máme. Jenže v momentě, kdy se konverzace...
Na firemním večírku jsem si spletla kolegu. To, co se stalo potom, byl osud
- Anonymní
- 07.10.26
- 1082
Na firemní večírky jsem nikdy moc nebyla. Člověk se tam většinou snaží vypadat, že se skvěle baví, i když polovinu večera přemýšlí, kdy už bude společensky přijatelné odejít domů. Tentokrát jsem...
Rok jsem měla dokonalý vztah. Pak u mých dveří zazvonila jeho manželka
- Anonymní
- 07.10.26
- 742
Téměř rok jsem žila v přesvědčení, že jsem potkala toho pravého. David byl pozorný, galantní, nosil mi kytky bez důvodu a každá naše společná chvíle doprovázená kávou nebo procházkou byla jako...
Vždycky jsem si myslela, že svoje dítě nikdy neuhodím. Pak jsem mu dala facku
- Anonymní
- 06.10.26
- 1361
Jednu věc jsem měla ve výchově svých dětí vždycky jasnou. Nebudu je bít. Sama jsem jako dítě dostávala facky a párkrát i pořádně přes zadek. „Škoda každé rány, která padne vedle,“ slýchala jsem...
Tchyně má klíče od bytu a chodí bez ohlášení. Manžel to neřeší
- Anonymní
- 06.10.26
- 1168
Klíče od našeho bytu dostala tchyně jen pro případ nouze. Jenže postupně je začala používat kdykoli se jí zachce. Nosí polévku, přerovnává věci, kontroluje domácnost a manžel tvrdí, že bych měla...
Dělala jsem vše pro podporu jeho imunity. Stejně byl syn ve školce pořád nemocný
- Anonymní
- 06.10.26
- 522
Když Matěj loni nastoupil do školky, počítala jsem s tím, že první rok bude horší. Rýma, kašel, jednou za čas teplota. Jenže realita byla taková, že byl doma snad každé dva týdny. A já málem přišla...
Manžel domů „donesl“ pohlavní nemoc. Tvrdí, že mě nepodvedl
- Anonymní
- 06.10.26
- 1743
K lékařce jsem šla kvůli potížím, které jsem nejdřív přičítala něčemu banálnímu. Výsledek vyšetření mě zaskočil. Manželovi jsem řekla, že by se měl nechat vyšetřit také, ale on odmítá připustit, že...
To u prvniho porodu sem o žadnym zavinovani nevědela.Jinak gratuluji k Barunce,mějte se krasně
gratuluji ke krásné holčičce 
