Můj první porod
- Porod
- Ráďa 25
- 30.06.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Dnes jsem už sice zase těhotná, ale napíšu Vám něco málo o svém prvním porodu, protože i já si to ráda připomenu a budu tajně doufat, že ten druhý (čeká mě v září) bude o něco lepší a kratší.
Už od začátku jsem nějak tušila, že budeme mít chlapečka. A i když jsem měla ukázkové bříško na holčičku, tak nám ho v 20. tt potvrdili. Celé těhulkování probíhalo skvěle. Vůbec jsem neměla nevolnosti, až na tu váhu. Přibrala jsem 20 kg.
Termín porodu jsem měla 5. listopadu 2008. Ten den ráno jsem šla na prohlídku a doktorka mi řekla, že se vůbec nic neděje a že budu určitě přenášet
Jojo, ale hned potom mi odešla zátka a začaly nepravidelné kontrakce. Večer kolem osmé jsem je měla už po deseti minutách. Tak jsem se ještě pořádně najedla
a kolem desáté, když už jsem je měla pěkně silné, po čtyřech minutách, jsme jeli. To už jsem myslela, že to jde docela rychle. Haha.
Na příjmu mě otevřela dost protivná sestra, co jako chceme? Když jsem jí řekla, že už mám bolesti po třech minutách, tak mi řekla, že příště mám ještě počkat, až budou bolesti tak stokrát horší. Po tomhle jsem fakt myslela, že uteču
Od půlnoci jsem měla kontrakce po dvou minutách a otevřená jsem byla jen na dva prsty. Píchli mi antibiotika, na která jsem alergická (předtím jsem jim to říkala, ale prý musí kvůli mimču), takže jsem pěkně natekla, celá se osypala pupínky a začala zvracet. Takže jsem nemohla do vany a musela jsem jen ležet.
Ještě že byl manžel u mně. Celou dobu mi ochotně podával misku na zvracení a otíral čelo. Sestra přišla tak jednou za dvě hodiny. A to ještě chtějí platit 500,– za otce u porodu. Kdyby tam manžel nebyl, tak bych asi zvracela na zem. Kontrakce už byly dost silné a konečně začaly jít od zad do bříška. Tak mě asi o pěti ráno píchli vodu. Pak už to docela šlo. Začínala jsem tlačit. Ale sestra pořád řvala, ať si pěkně funím a netlačím, že prý ještě nejsem otevřená. Tak jsem musela jít dolů a klečet opřená o balon. To už jsem nadávala a řvala dost nahlas. Byla mi strašná zima a chtěla jsem tlačit.
Za chvíli mě přesunuli na lůžko a začalo se. Po dvou kontrakcích jsem přestala mít bolesti a doktorka řvala, ať tlačím i tak, že jinak mi budou muset udělat císař. Tak mě napíchli kanylu a připravili na sál. To už jsem ale zatlačila ze všech sil a konečně byla vidět hlavička. Byla moc velká, takže mě museli dost nastříhnout. Pak u jsem jen jednou zatlačila a malý byl venku. Byl úplně modrý, jak tam byl už dlouho a měl šňůru kolem krku. Pak mě asi půl hodiny šili a to bylo horší než celý porod. Dost to bolelo.
A co ještě dodat? Jen to,že mi tvrdili, že budeme mít porodní váhu kolem třech kil. A náš chlapeček měl 4,150 kg a 51 cm. To se tedy pěkně spletli. Ještě, že teď čekáme holčičku a ta už bude snad o něco málo lehčí ![]()
Přečtěte si také
„Trápíš vlastní děti!“ vyjela na mě tchyně, protože je nechci večer uspávat sama
- Anonymní
- 13.11.26
- 65
Tchyně mě obvinila, že jsem špatná matka, když jsem oznámila, že už večer nehodlám uspávat obě tříleté holčičky sama. Stála jsem uprostřed obýváku, v ruce držela pyžama a chvíli jsem přemýšlela,...
Myslela jsem, že mám tu práci v kapse. Pak šéf zmínil něco, co mě šokovalo
- Anonymní
- 13.11.26
- 62
Na pohovor jsem šla s docela dobrým pocitem. Měla jsem za sebou roky praxe, uměla jsem jednat s lidmi, zvládala cizí jazyky a věděla, co práce na hotelové recepci obnáší. Říkala jsem si, že...
„Musíš zhubnout, říkal táta,“ sdělil mi syn. Jakoby nestačilo, že se nenávidím
- Anonymní
- 13.11.26
- 111
Zrcadlo dokáže být občas neúprosně kruté, ale to, co vám vmete do tváře vlastní dítě, má sílu dýky vražené přímo do srdce. Děti jsou totiž nejupřímnějším, a proto i nejbrutálnějším filtrem našeho...
Po smrti táty jsem hledala muže, kteří mi ubližovali. Pravdu odhalila až terapie
- Anonymní
- 13.11.26
- 92
Bylo mi deset, když táta zemřel. V té době jsem ještě netušila, jak moc mi bude v dospělosti chybět. Dlouho jsem si myslela, že mám jen smůlu na muže. Jeden vztah střídal druhý a já se pořád...
Učitelka křičí na děti, že na střední školu nemají. Syn má přitom samé jedničky
- Anonymní
- 13.11.26
- 104
Když mi můj deváťák nedávno přišel ze školy s tím, že si vybral obor opravář zemědělských strojů s výučním listem, málem mi zaskočil oběd v krku. Můj syn, který má od první třídy na vysvědčení samé...
Byt měl být svatební dar pro syna. Nájemník mi ale udělal čáru přes rozpočet
- Anonymní
- 12.11.26
- 1482
Když mi syn oznámil, že se bude ženit, měla jsem obrovskou radost. S partnerkou plánovali společnou budoucnost a začali hledat bydlení. Já jim chtěla pomoct. Měla jsem totiž byt, který jsem několik...
Manžel si začal se sousedkou. Teď spolu žijí za plotem a já je mám na očích
- Anonymní
- 12.11.26
- 1820
Když mi jedno dopoledne pošťačka podávala doporučený dopis, tvářila se jakoby mi oznamovala úmrtí v rodině. Nakonec z ní vypadlo, že viděla manžela se sousedkou. Nejdřív jsem se zasmála, protože...
Čekám na důkaz, ne na sliby
- Anonymní
- 12.11.26
- 561
Ahoj, možná to znáte z vlastní zkušenosti: ráno se probudíte vedle někoho, koho milujete, a přesto máte pocit, že spíte sama. Já ten pocit znám důvěrně. Jenže teď je to jinak.
Měsíc co měsíc počítám každou korunu. Manžel mě přesto podezírá, že tajně piju
- Anonymní
- 12.11.26
- 616
„Ty mi chceš opravdu tvrdit, že jsi za poslední týden utratila šest tisíc jen za jídlo a věci pro naši dceru?“ zeptal se mě manžel a ukázal na výpis z účtu. Pak dodal něco, co mě opravdu nadzvedlo....
Advent ještě nezačal a já už mám Vánoc plné zuby. Zase je mám celé zařídit
- Anonymní
- 12.11.26
- 500
Letos jsem se rozhodla, že cukroví koupím a adventní kalendáře vyrábět nebudu. Místo úlevy zatím zažívám hlavně pocit, že musím svoje rozhodnutí každému vysvětlovat. Mám práci, dvě děti a chuť užít...