Nevyžádané rady II.
Přejete si dítě a vlastně pořádně nevíte, co všechno to obnáší. Ani nevíte, že nevíte, ale myslíte, že víte. Ostatní však vědí. Lépe než vy, to je jasný.
Přijde těhotenství a radosti s tím spojené, jako třeba křeče, nevolnosti, pocity na omdlení, hormonální koktejl a občasná nálada, které já osobně říkám napřesdržku. Všechno je špatně a až přiberete 25 kilo, špatně bude i vám z představy, jak tuhle knedlozelo image budete obhajovat sama před sebou po porodu. Šuškanda, že jste přibrala nějak podezřele hodně a asi je to teda logicky vyžrané a vy se vymlouváte na to nebohé nenarozeňátko, vám taky nepřidá.
Anebo máte kliku a teď nevíte, o čem píšu, a už žhavíte komentáře pod článkem. Tak i tak se vám s největší pravděpodobností dostane mnoho rad na všechny strasti světa těhotných. „Neměla bys tolik cvičit, měla bys víc cvičit; neměla bys pít kávu s kofeinem, neměla bys pít kávu bez kofeinu, protože je ještě horší. V žádném případě ani nemysli na vajíčko na měkko, poslouchej Mozarta a hlavně, HLAVNĚ si nenos kočárek domů před porodem. To je něco jako vražda jehňátka.“ Je to vysoká dívčí tím vším prokličkovat, myslet na prostředníček a dělat si, co chceš. Zvláště u prvního dítěte to může chtít kuráž a trochu té (n)asertivity.
Další úrovní jsou pak rady typu: „Vyspi se, dokud můžeš, joooooo pak teprve uvidíš. No zvykej si, záda tě budou bolet ještě víc. Počkej na šestinedělí, to bude hormonální jízda..!“
A poslední level jsou povídačky a vyhrožování porodem. Nebo vyzenované příběhy plné nejkrásnějších prožitků a pocitů, když se to jejich mládě dralo ven. Ty jsem měla obzvláště ráda a kdybych některou z nich dostala pod ruku na porodním sále, do deníčku by si naše setkání nenapsala.
Já svůj porodnicový prodloužený víkend nesdílím ani s těmi, co je to čeká, ani se zkušenými rodičkami. Jedny nechci děsit naším velkolepým dvacetihodinovým zážitkem zakončeným operací a s holkama po porodu se jednoduše nechci dohadovat, která z nás měla tu parádu delší a náročnější a kdo měl lepšího nebo horšího doktora, jestli je náročnější si to oddřít klasickou cestou nebo se nechat rozpárat apod. Jasně, že vy byste se takhle nepředháněly, ale já už takových rozhovorů slyšela. Mě tohle nudí, stejně jako příběhy z maturit, jak si kdo vytáhl zrovna tu jedinou otázku, kterou neuměl.
Jo a kdybych dostala pětikorunu za každé „Hlavně si to užívej,“ kupovala bych teď vilu v Mexiku a mláděti pořádné sombréro.
Přečtěte si také
„Viď, že máš babičku raději než maminku,“ tchyně si nárokuje mou roli
- Anonymní
- 29.08.26
- 6899
S tchyní Vlastou jsme nikdy neměly ideální vztah, ale co se narodil malý Šimonek, přerostlo to v noční můru. Vždycky jsem si přála, aby měli hezký vztah, jenže z našich návštěv u ní se stala...
Koupila jsem dceři svačinu z mekáče, od té doby to mám na talíři
- Anonymní
- 29.08.26
- 1869
Nejsem žádná bio matka, ale ani nejsem člověk, který by své děti dopoval cukry a nezdravými polotovary. Jsem obyčejná ženská, která jednou ráno zapomněla, že dcera má mít s sebou svačinu na výlet a...
Manžel mi vyčítá rodičák. Prý jsem doma a nic nedělám
- Anonymní
- 29.08.26
- 1989
Jsem na rodičovské s dvouletým synem a čtyřměsíční dcerou. Dny mám plné krmení, uspávání, vaření, prádla a věčného uklízení něčeho, co se za deset minut znovu rozsype. Manžel ale vidí hlavně to, že...
Můj syn není žádné problémové dítě. Pak mi ve školce nabídli asistenta
- Anonymní
- 29.08.26
- 3875
Školka se blíží a s tím i moje přemýšlení nad tím, že mi paní učitelka několikrát řekla, že by můj čtyřletý Davídek potřeboval asistenta. Je jiný než ostatní děti, straní se jim, skoro nemluví, má...
Hraju si s dětmi v písku. Ostatní mámy mají konečně klid
- Anonymní
- 29.08.26
- 3379
My, mámy malých dětí, jsme na hřištích pořád. Který typ jste vy? Máma na lavičce nebo máma v písku?
Píšu si zápisník na vděčnost. Zatím v něm stojí jen: „Dnes nikdo nezvracel.“
- Anonymní
- 28.08.26
- 1008
Ne, že bych nebyla vděčná za spoustu věcí. Mám milující rodinu, dvě krásné a zdravé děti a práci, kterou dělám ráda. Přesto mě konec prázdnin doslova ubíjí. Nejdřív měla střevní chřipku jedna...
Jak synovi se snachou vysvětlit, že mi nevadí, když se milují v našem domě
- babiMáňa
- 28.08.26
- 6725
Syn je u nás v domě s rodinou velmi často. Jsem za to nesmírně ráda, protože jejich děti nadevše miluji a klidně bych brala i další vnouče. Pravda je, že mi přijde, že o tom diskutují i oni dva,...
Zamilovala jsem se do táty ze školky. Jenže naše děti jsou nejlepší kamarádi
- Anonymní
- 28.08.26
- 8543
Začalo to úplně nevinně. Ranní pozdravy v šatně, pár zpráv kvůli dětem, společné vyzvedávání a občasné kafe po školce. Jenže dneska čekám, kdy mi napíše, a doma se tvářím, že se nic neděje. Jenže...
Zasnoubili se po 10 letech a nespěchají. Naplánovaly jsme jim svatbu samy
- Anonymní
- 28.08.26
- 1176
Po deseti letech! Přesně tak dlouho trvalo mému synovi, než se rozhoupal a koupil prsten. Když mi pyšně oznámil, že svou přítelkyni konečně požádal o ruku, spadl mi ze srdce balvan. Hned jsem si v...
Syn si mě doma nevšímá. Když jsem odjela na služebku, probrečel dva dny
- Anonymní
- 28.08.26
- 4441
Nedávno jsem se po mateřské vrátila zpátky do práce. Mám dva kluky, čtyři a pět let. Když přišla nabídka na čtyřdenní služební cestu, trochu jsem se zdráhala, ale nakonec jsem si řekla, že to...