Taky se pochlubím

Tak i já se konečně dokopala k napsání deníčku.

Každý den pročítám nové příběhy maminek a jejich porody. Tak jsem se rozhodla,že i já se konečně pochlubím jaké to bylo. S manželem jsme si miminko strašně moc přáli a za čtyři měsíce na dovolené i zplodili. Na těhotenství jsem se strašně moc těšila, jak bude bezva. Jo prdlajs, všechno jsem si hezky doslova vyžrala. První tři měsíce klasika: PROZVRACENO, další měsíce mi furt tvrdlo břicho, bolela spona a nemohla jsem chodit.

A ejhle v sedmém měsíci jsem začala krvácet a praskla mi voda. No a začal horor, ale s nádherným koncem. Ráno v osm jsem už nemohla bolestí ani chodit, tak mě manžel odvezl na gyndu, kde jsem ukázala vložku, tu polili tím kouzelným barvítkem a světe div se, zezelenala. Doktor mi oznámil,že musíme ihned do porodnice, že hold předčasně rodim. Krve by se ve mě nedořezalo. V tu chvíli se mi zhroutil svět.

Věděla jsem, že je to brzy a nechápala jsem, proč zrovna já, strašně jsem se bála o miminko. Manžel z toho byl uplně hotovej a jak na cestě do porodnice jel stylem brzda plyn, tak mi voda praskla uplně, no hotová potopa. Když jsme dojeli do porodnice byla jsem uz hodně otevřená. Dali mi nějaká antibiotika kvuli miminku a za chvilku to začalo,ty bolesti byly opravdu strašný. Myslela jsem že tam to lehátko sežeru!

Manžel si chvilkama myslel že umírám. A nějaká sprcha nebo míč? Tak to ani náhodou,to prostě nepomáhalo. Pak když už jsem byla uplně otevřená a malej se uplně sesunul a já měla potřebu tlačit tak manžel vyběhl pro doktora a PA. Asistentka mi řekla ať zatlačim až mě to začne bolet. Ale ono to najednou prostě jak mávnutím kouzelného proutku přestalo bolet. Tak jsem se omluvila,že mi musí říct kdy mám tlačit že kontrakce najednou necítím.

Až na to že mi to tlačení moc nešlo byl samotnej porod bezva,nástřih a šití jsem vůbec necítila a to jsem se ho tak bála. Když jsem prcka konečně vytlačila nastala neskutečná úleva. Manžel se okamžitě šel podívat zda je mimi ok. Prcka mi PA ukázala jen na vteřinu a šup na JIP do inkubátoru. Na to že se narodil v sedmém měsici tak měl 2250 g a 47 cm.

Byl tam jen týden a pak jsem ho dostala na pokoj. Miluju ho od první chvilky, co je na světě. No a dneska je Honzíkovi skoro 9 měsíců, je krásný, zdravý a šťastnej. A málem bych zapomněla, prcek se narodil v den 30. narozenin mého manžela. Krásný dárek, že?

Přečtěte si také

Deník ticha: Odejít znamená přežít

Deník ticha: Odejít znamená přežít
  • Anonymní
  • 30.05.26
  • 1655

Sedím u okna a pozoruju, jak se za sklem pomalu snáší déšť. Kapky stékají v nepravidelných cestičkách, jedna se honí za druhou, až splynou. Připomíná mi to můj vlastní život posledních pěti let.

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
48
11.12.10 09:19

Moc gratuluji k detatku jn si uzivej vseho co spolu mate a nespechej na nej hrozne to vsechno rychle utika…Vi m to sama. Ted cekame druhy a urcite uz u ni nebudu tak spechat jako u domci…

  • načítám...
  • Zmínit
Niky7
11.12.10 10:25

jee tak hlavne ze to vsechno dobre dopadlo, preji hodne stesticka a zdravicka :kytka:

  • Upravit
6895
11.12.10 11:55

Moc pěkný deníček :palec: a nejkrásnější dárek. Má si skoro takto nadělila svoje děti. Kubu s svátku a Matýska k narozeninám :dance: :dance:

  • načítám...
  • Zmínit
11.12.10 13:46

Jéé, to se narodil krásně, i když po tom strachu co jste si museli prožít..hlavně že je zdravý a dělá Vám samou radost… :hug: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
22051
11.12.10 13:48
:potlesk: :potlesk:
  • načítám...
  • Zmínit
1773
11.12.10 19:13
:kytka: :potlesk: :andel:
  • načítám...
  • Zmínit
2573
11.12.10 19:49

Moc gratuluji, hlavně, že vše dopadlo na výbornou  :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
7257
11.12.10 21:16

všem moc děkuju. Jsem ráda že se deníček líbil :)

  • načítám...
  • Zmínit
2374
12.12.10 10:19

Gratuluju. Já našeho chlapečka taky porodila v den narozenin mého manžílka, je to krásný dáreček :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
1475
12.12.10 13:17

Gratuluji :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
113
12.12.10 20:35

pekný deníček, moc gratuluji :wink: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
215
29.6.11 21:21

Joo Lucí, přesně chápu ty tvoje pocity strachu o malýho. To jsme měli uplně to samý. A vidíš, jak to krásně dopadlo. Buď ráda. Ještě teď si vybavuju, jak jsme se potkávali na JIP :-) Jinak u nás se měl malej narodit přesně na manželovy narozeniny taky, ale jak šel dřív, tak se narodil mě jako jen o čtyři dny opožděnej dáreček.

  • načítám...
  • Zmínit