Třikrát s ... podruhé

Před 10 dny se sestře narodila holčička Sofie, a po 8 dnech je pustili domu a tak jsem se vypravila se svou 5 letou slečnou okouknout miminko. Už když jsme dorazily, stěžovala si ségra na nepříjemnou bolest v prsou a jelikož po císaři nebyla ještě úplně ok, ujala jsem se malé a pomohla ji vykoupat a obléct. Vedle toho tříkilového drobečka byla Bára strašně veliká. Jelikož se bolest stupňovala, snažila jsem se hledat info, zdejší zasloužilé matky i tetky bylinkářky byly nedostupné, tak jsem se provolala až na laktační ligu, kde jsem chtěla požádat o radu a prevenci. Poté, co jsem se dozvěděla, že linka funguje jen ve všední den a odkázali mě na poradce. Nejdříve jsem nechala vzkaz na telefonu, údajně se dá volat 24 hodin denně - zatím se mi ještě nikdo neozval, pak jsem se dovolala poradkyni, která mi potvrdila to, že zánět je provázen teplotou, která se za pár hodin opravdu dostavila. Báru jsem odeslala s tátou domů a čekal mě další telefonát do Motola, kde mi potvrdili, že není nutné, aby přijela malá, že maminku určitě hospitalizovat nebudou. Ségra s manželem odjela ( její manžel je cizinec, proto jsem telefonovala já) a já zůstala sama s prckem…a začaly se mi vybavovat vzpomínky na to, když ti moji rošťáci byli takhle mrňaví…A pak jsem si uvědomila, že určité věci člověk dělá i po letech úplně automaticky např. vypínání monitoru dechu a určité věci zapomene např. to, že mimčo zá:,–(ně čůrá po rozbalení..

Ségra dostala antibiotika a já si vzala na starost malou, takže jsem po pár letech nečekaně naskočila do kolotoče - krmení, krknutí, přebalování a spánek na jedno oko. Ale Sofinka byla zlatíčko a asi chtěla starou tetu ušetřit, tak se v noci budila předpisově po 4 hodinách a opravdu vzorně spinkala.

Celé to pro mě byl silný zážitek, ale přiznám se, že jsem ráda po 24 hodinách předala službu babičce a šla se dospat.

A teď už si fakt počkám na vnoučata…