Třikrát s ...

Máteholčičku...jak se bude jmenovat? Klára... Psal se rok 1989 a bylo jaro...teda jaro...když jsem šla do porodnice, tak svítilo sluníčko, ale druhý den se chumelilo a já přemýšlela, jestli ten zimní fusak, který jsem zavrhla, přece jen nebudu potřebovat, aby mi to moje 3,5 kilové štěstí nezmrzlo.

Na pokoj ze sálu měpřivezliasi 2 hodiny po půlnoci a já začala psát jeden z mnoha dlouhých „zelených” dopisů, aby se tatínek dozvěděl, jakou krásnou má dceru. A taky jsem přemýšlela, kde mám telefonní číslo k sousedům, aby se to dozvěděla i babička…vlastně aby to vůbec někdo věděl… Byla totiž sobota, takže dopisy půjdou až v pondělí a nemocniční telefonní automat není meziměstský.
"Za dveřma na oddělení je nějakej voják a ptá se na Vás“, přišla mi říct jedna maminka. Letím ke dveřím, jak nejrychleji můžu a samozřejmě mě chytne sestra…ven z oddělení se nesmí, ale naštěstí má pochopení. Ale jen 5 minut, návštěvy jsou od 15.00 do 17.00. Na to, že posledni autobus odjíždí z druhého konce města už v 16.00, nikdo ohled nebere…„Utekl jsem, musím být do večera zpátky.Můžu ji vidět?“Oficiálně ne, ale rychle proběhnu chodbu s uzlíčkem v náručí, aby se i táta pokochal, jakou má princeznu. Útěk měl samozřejme dohru v podobě zákazu dovolené, pak následoval odjezd na cvičení, takže svoji princeznu viděl znovu až po měsíci.

Je to kluk!…a jméno máte? Jasně, bude to Martin…
Psal se rok 1992 a byla zima. Fusak jsem už měla po Klárce, takže o problém méně.
A protože už jsme nebyli v malém městě, ale ve velkém, vlastně v tom největším, táta byl z vojny doma a leccos se změnilo, tak si svůj uzlíček pochoval 10 minut poté, co se narodil a pak rychle pospíchal domů, aby se všem pochlubil, že má syna. Naodpolednínávštěvu s sebou přivedl i malou princeznu, která mezitím trochu povyrostla.
Ale na uzlíček se mohl podívat jen přes sklo, protože sestřičky tam nejsou od toho, aby každému ukazovali miminko. Nosili mi ho jen na kojení, takže v celé jeho kráse jsem ho prvně viděla, až když jsem si ho oblékala domů.

Je to holka… a jméno? Bára…Takže Barbora…Nene, opravdu Bára.
Psal se rok 2003, byl podzim, a že to bude holka a bude to Bára jsme věděli už od 18. týdne stejně tak jako to, že táta bude u porodu. Město bylo stejné, jen jsme vyměnili tatínka a porodnici.
U porodu byl, i když na svět vykoukla o něco dřive, a viděl ji dřív, jak já. Na návštěvy chodil kdykoliv a s ním i dva skoro puberťáci, kteří chodili okukovat svou malou sestřičku.
O tom, že se narodila, mohli vědět všichni hned, volali jsme ještě ze sálu poté, co naší princeznu odvezli do inkubátoru. Paradoxně jsme to neměli komu říct, nikomu jsme se nemohli dovolat .

A jak to bude za 10 let? To už to možná budu vidět jako babička…

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Lesina
9867
28.9.06 12:36

Vazne jsme za poslednich dvacet let udelali obrovsky skok kupredu. To, co bylo nemozne a nemyslitelne v dobe naseho narozeni, je dnes tak obvykle, ze nas ani nenapadne, ze to kdy bylo jinak…
Jsem docela zvedava, jake to bude, azx se budou rodit moje vnoucata. Doufam ale, ze se nezmeni ta radost a laska, ktera prichod maleho clovicka na svet provazi :)
Lesina a dracata narozena s tatinkovou asistenci.

  • načítám...
  • Zmínit
Efina
6429
28.9.06 13:27

Je to fakt… jak se to hnulo… hlavně situace před a po listopadu 89 je jak z jiného světa…
Ségra mi záviděla „západní“ svatbu… ona v hluboké totalitě měla fakt svatbu odpovídající duchu té doby… :-( Věřím,ž e se jí povede být ještě za krásnou nevěstu, stav rozvedená je tomu nakloněn :-)
Vše kolem miminek se tak děsně rychle mění.. že už vidím, jak budem za pár let trapné, až se budem coby babičky snažit „radit“… takže už nyní si dávám slib, že se budu věnovat tématice těhotenství, porodu a výchovy dětí dle soudobých knih a pramenů.. neustrnu na tom, „jak jsme to dělaly my“, protože nechci, aby o mně psala dcera na nějakém webu jako o mamce, která si myslí, že ví jak na to… a otravuju ji archaickými metodami :-)
E. a Eliška 2 r

  • načítám...
  • Zmínit
velchi
6955
28.9.06 17:01

MíŠo moc hezký, kdoví jak to budem mít my ;) Až to nastane.
Ale je vidět že časy se opravdu mění.
Docela mě to chytlo za srdce.. to budou asi ty hormony ;) ;)

M+jte se všeci hezky  

Velchi 28 + 5 tt

  • načítám...
  • Zmínit
LinkaK
1138
28.9.06 18:47

Jů, takový zajímavý popis porodu jsem ještě nečetla. Je zvláštní, jak čas zanechá ve vzpomínkách jen to opravdu důležité.

  • načítám...
  • Zmínit
Vvv
1364
28.9.06 18:52

Ahoj Míši :)
Mismisko, výborné zamyšlení! Vždycky se mi vybaví vyprávění mojí maminky o miminkách, které jejich maminky v porodnici vystrkovaly z okna téměř jako Michael Jackson :)), jen aby své ratolesti ukázaly tatínkům, kteří tehdy do porodnice vůbec nesměli! Díky bohu jsou už tyto časy se vším všudy pryč a vývoj letí šíleně rychle dopředu - i já, která jsem rodila před 3 lety, jsem zůstala s pusou otevřenou zírat na vaše miminka z těch 3D či 4D ultrazvuků, že, Velchi :) To „za nás“ nebylo toto!!!! :)) Je to paráda a já rovněž doufám, že ten pokrok jednou budu stíhat sledovat i jako moderní babička a ne nevědomá tchyňa Jaruna se zastaralými názory :)
 Verča

  • načítám...
  • Zmínit
velchi
6955
28.9.06 19:59

Nojo :D máš recht :D jsou to dneska vymoženosti ;) mě udivilo taky že ten náš prcek je tak krásně vidět a co ale že to jde i vyfotit!! To mě fakt dostalo ;)
A tchyňa Jaruna z tebe asi nebude nikdy ;) ;)  

PS: Právě jsem dopekla svůj vůbec první chleba v domácí pekárně ;) a je celkem dobrý ;)  

Velchi 28+5 tt

  • načítám...
  • Zmínit
petrch
73
28.9.06 22:12

Ahoj Velchi,
recepty pro domácí pekárnu - Pizza je dobrá :).

  • načítám...
  • Zmínit
velchi
6955
29.9.06 09:57

Díky Petře, už ho mám vytisknutý. ;-)  

Velchi

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Třikrát s ... podruhé