Trochu štěstí II.
- O životě
- Luussyndaa
- 17.01.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Četla jsem Vaše názory a děkuji za ně. I když možná až teď pochopíte... Nechci se vůbec litovat, jen se chci s toho trochu vypsat, protože se vážně nemám, komu svěřit. Spousta mých přátel o mně nic nevědí...
Po narkóze se konečně objevil tatínek dítěte. To, že jsem nedostala ani růži, nic, mě také mrzelo. Pár dní s mimčem bylo fajn. Do doby, než se přítel zase opil a začal mě mlátit, vzbudil malého a já uprostřed noci musela utéct ke kamarádce. Na to nezapomenu nikdy… A když se to do měsíce opakovalo znovu, odešla jsem.
Vrátila jsem se do starého bytu. Nechyběl mi prostě vůbec, měla jsem jen syna a nikdo jiný mě nezajímal. Chlapa prostě k životu nepotřebuji. Přítel jezdí občas za synem, ale je mi zle, jen co ho vidím. A k tomu mi začal vyhrožovat, že mi malého vezme - a to ho neumí ani obléct, ani mu udělat kašičku.
Můj syn je to jediné, co mám. Když onemocněl a byli jsme v nemocnici, byly to příšerné chvíle. Naštěstí šlo jen o virózu.
Synovi už je rok, od tatínka nedostal ani jeden jediný dárek. A ještě odmítá každý měsíc platit alimenty, všechno táhnu z 10 tisíc. Někdy kolikrát ani nejím, ale chci všechno dopřát svému synkovi.
Když jsem si po nějaké době myslela, jak je už vše v pořádku, přitížilo se mi a zkolabovala jsem. Skončila jsem v nemocnici a celkové CT ukázalo nádor u mozku. Zatím je malý, ale operace je strašně riskantní.
V poslední době se to horší, omdlévám, mívám tmu před očima, motá se mi hlava. Proto jsem i tento deníček musela psát na pokračování…
Je strašné, když si hrajete s dítětem a najedou je vám špatně. Je příšerné vědět, že kdykoliv může přijít konec.
Jenže co bude s mým synkem? Mám se usmířit a vrátit k jeho otci, jen aby se o něj staral jeho otec? Vždyť by ho týral… co by z toho dětství měl?
Poslední dny mám přítele, s kterým je mi dobře, syna má rád, ale může se o něj starat, když tu nebudu? Skončí v dětském domově? Sám a nemilovaný? Chci, aby věděl, kdo jsem byla, že jsem ho milovala nejvíc na světě. A že mě moc mrzí, že ho neuvidím vyrůstat.
Hmm, tak teď mi řekněte, jaký ten život je…
Přečtěte si také
Vzal mě na hřbitov navštívit svou zesnulou matku. Pak chytl lopatu a začal kopat
- Anonymní
- 26.10.26
- 32
Nikdy jsem nevěřila na duchy ani na žádné nadpřirozené síly. Horory jsem naopak milovala a ráda se dívala na filmy, u kterých ostatní schovávali hlavu pod peřinu. Jenže pak jsem chodila s klukem,...
Prababička jí brala výplatu. Bydlela v kůlně a všichni to považovali za normální
- Anonymní
- 26.10.26
- 91
Když mi babička vyprávěla o starých časech, často mluvila o tom, jak si lidé na vesnici pomáhali a jak se dřív žilo skromně. O Růženě, která celý život strávila na statku našich předků, ale mluvila...
Po 6 letech dovolená bez dětí! Zpočátku to byla vášeň, pak přišlo kruté prozření
- Anonymní
- 26.10.26
- 109
Když nám tchyně nabídla, že si na pár dní vezme děti, málem jsem ji objala. Po šesti letech jsme měli být konečně sami. Žádné ranní vstávání, chystání svačin, nekonečné otázky ani večerní uspávání....
Manžel mě přiměl podepsat smlouvu. Teď mě vyhazuje z vlastního baráku
- Anonymní
- 26.10.26
- 146
Nikdy by mě nenapadlo, že člověk, se kterým jsem strávila patnáct let života a vychovala dvě děti, mě dokáže takhle podrazit. Věřila jsem mu, podporovala ho a roky se starala o rodinu, zatímco on...
Chtěla bych být sama sebou. Kvůli manželovi předstírám, že jsem někdo jiný
- Anonymní
- 25.10.26
- 1780
Jsme spolu už deset let. Máme dvě děti, dům, auto a každý rok dvě rodinné dovolené. Zdálo by se, že si žijeme nějaký vysněný sen a mnoho lidí nám ho asi závidí, jenže nikdo neví, že tohle všechno...
Naprosté fiasko před akcí ve školce. Dva dny práce na kostýmu bylo k ničemu
- Anonymní
- 25.10.26
- 1537
Mladší dcera měla mít první halloweenskou párty ve školce. Chtěla jsem být akční matka a ušila jsem jí originální kostým. Práce na šatičkách permoníka mi trvala celé dva dny. Nakonec si je dcera...
Vozím neteř do školy. Jednou jsem nemohla a táta mě kvůli tomu seřval
- Anonymní
- 25.10.26
- 4874
Občas mám pocit, že v naší rodině neplatí běžné zákony logiky a zdravého rozumu. Když uděláte pro příbuzné laskavost jednou, je to hezké gesto. Když je děláte každý den, stane se z toho povinnost,...
Arménie - den 2.: Vládní kolona, mléko z lékárny a duduk v chrámu
- Amsetka
- 25.10.26
- 342
Divoká cesta Arménii s kojencem a předškolákem.
Frustraci a zoufalství si vybíjím na manželovi. On mi to zatím tiše trpí
- Anonymní
- 25.10.26
- 1121
Jsem si moc dobře vědoma, že jsem s manželem vyhrála v loterii. Je hodný, laskavý a vždycky je mi nablízku, když potřebuji oporu. Zároveň si uvědomuji, že právě na něj házím všechny svoje...
Základka dceru nic nenaučila. Teď platím tisíce za přípravné kurzy na střední
- Anonymní
- 24.10.26
- 5590
Moje patnáctiletá dcera je letos v deváté třídě a brzy ji čekají přijímačky na střední školu. Je chytrá, po celou dobu na základce měla jedničky a dvojky. Přesto jí musím platit přípravné kurzy,...