Vánoce se blíží

Deníček píši v návaznosti na můj první. Život není zrovna peříčko a neustále míchá kartami. Před dvěma lety mi byla zjištěna celiakie. Minimálně půl roku jsem bojovala s příznaky, pak se to trošku zlepšilo a tuto zprávu vystřídala šťastná novinky, kdy jsem na naše výročí zjistila, že jsem těhotná.

Na naší oslavě Na naší oslavě
Na naší oslavě

Fotečka ještě z těch veselejších dob. Sestra,...

U sestry na zahradě

Já s mamčou.

U babičky

Babi sbírá s Adámkem lesní jahůdky.

U babičky

Babi byla na malého opatrná...

Mimi

Mimušek, který babičku už nepozná.

Bohužel to netrvalo dlouho. Následoval další půl rok, než jsem se z toho trošku oklepala a nastoupila do práce, kde jsem byla měsíc, ale maminku postihl infarkt a zase začal šílený kolotoč ježděním do nemocnic, kde zjistili rakovinu – maminka se do třech měsíců ztratila. V den, kdy umřela, jsem zjistila, že jsem těhotná!

Dlouho jsme o tom nikomu neříkali, myslela jsem si, že to nezvládneme, chtěla jsem další mimi, ale v této situaci to bylo dost těžké. Naštěstí se prcek drží a čilý, někdy až moc, hlavně, když se mi chce spát. Bojím se někdy vůbec těšit, že zase přijde nějaká vlna, která mě smete.

Nastává vánoční čas a první Vánoce bez mamči, už teď to se mnou čím dál víc mává. Už mám pro ni na hrobeček taky nachystaný v květináči stromeček. Loni mi koupila světelného soba se saněmi.

Musím říci, že soby a Santy opravdu nesnáším, k nám to prostě nepatří, loni jsem ho tedy ani nevytáhla z krabice a říkala jsem, že světla prodám. Letos svítí do světa, sob stojí na garážové stříšce, tak jak jsem mamince říkala, že ho tam dám, a letos teda opravdu dala, aby nás z nebíčka podle toho soba poznala.

Takže, kdo si myslí, že jsem se taky zbláznila a do českých Vánoc pouštím ty americké, tak ne, u nás je to znamení tam nahoru.

Tak jsem to ze sebe zase dostala ven a utíkám se oblékat, jedu na kontrolu s prckem v bříšku.

Přeji všem krásné blížící se vánoce a snad nastávající rok nám přinese šťastnější chvilky.

Přečtěte si také

Čekám na důkaz, ne na sliby

Čekám na důkaz, ne na sliby
  • Anonymní
  • 12.11.26
  • 653

Ahoj, možná to znáte z vlastní zkušenosti: ráno se probudíte vedle někoho, koho milujete, a přesto máte pocit, že spíte sama. Já ten pocit znám důvěrně. Jenže teď je to jinak.

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
jediný andílek
1034
16.12.12 09:33

Smutné, mám taky nemocnou mamču, ale je na bázi snižování morfia, tak snad se to zlepší. Držte se :hug: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
K.Black
16.12.12 14:35

Je to velice smutné, hlavně když je vidět jak moc jsi měla maminku ráda. Přeji hezké vánoce, a šťastný příští rok. Mimoušek babičku pozná z Tvého vyprávění :hug: :hug:

  • Upravit
Miš-El
3069
17.12.12 21:29
:hug:
  • načítám...
  • Zmínit
Ladus Z
1971
18.12.12 13:18

Reakce na deníček

Krásný deníček :hug: já také letos přišla o maminku a vím přesně co prožíváš, mám to úplně stejný, věci které se Ti dřív nezdály být důležité jsou teď posvátnými. ;) :andel: Drž se :hug:

Příspěvek upraven 18.12.12 v 13:22

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Zataženo, jasno, oblačno…

Co byste dělali Vy?

Může člověk prožívat radost a smutek zároveň?