Vylodění našeho juniora
- Porod
- ajva
- 17.01.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Celé těhotenství jsem byla hrdinka, co si pročítala všechny možné články o porodu a hltala příběhy kamarádek, maminek a vůbec všech ostatních, kteří to měli už za sebou. Dokonce jsem jednou donutila mého manžela zkouknout video s porodem, chudák z toho byl daleko vyděšenější než já.
Když se mě někdo zeptal, zda se bojím, tak jsem se zvedlou hlavou odpovídala, že když se malej mohl dostat dovnitř – což nebyla rozhodně věc nepříjemná, tak se zákonitě musí dostat i ven… Navíc, všechny už rodičky odpovídaly jednohlasně – bolí to jako čert, ale vydržely jsme to všechny, tak to vydržíš i ty, a navíc ti pak dají miminko a ty na všechnu tu bolest zapomeneš - no na tom přeci něco je.
Dny plynuly a nám se zcela neodvratně začal blížit den D. Malej byl dopeklý a moje břicho praskalo ve švech. V tu dobu jsem začala být velmi a velmi, ale před ostatními
zcela nenápadně hysterická – najednou mi došlo, že to velké břicho musí mít zákonitě něco velkého uvnitř, a to velké uvnitř se už co nevidět pokusí prodrat ven tím velmi malým tam dole. Je tu den D a já si zcela bez jakéhokoliv tušení užívám krásný slunný den. Ráno s manželem žertujeme, že nám ten kluk tímhle tempem vyleze na svět už i s občankou a kolik asi dnes bude volat lidí s otázkou - kdy už? Odpoledne jdu na záchod a najednou mi odchází hlenová zátka, já poučena se všech chytrých článků vím, že je to předzvěst porodu a že se vše může rozběhnout hned anebo taky až příští den, proto nezmatkuji a manželovi raději nic neříkám, protože vím, že by byl schopný mě narvat násilím do auta a nechat mě vyšetřit celou porodnicí.
Je jedenáct večer, stále se nic neděje, ani náznak jakékoliv bolesti, a tak jdu ulehnout do postele. Spokojeně usínám, když v tom najednou mokro a tupá bolest v podbřišku. Běžím na záchod, ale plodová voda neteče, přesto zcela bezpečně vím, že je to tady – potvrzeno - bolest se znovu opakuje. Informuji svého milovaného, že už je to tu, což u něj samozřejmě vyvolalo naprostou paniku (nechápu, tváří se jako kdyby maličkej měl vylézt z něj) a když mu oznámím, že má jí spát, tak na mě kouká jak na totálně pominutou ženskou.
Je půlnoc, beru si balón, kroutím se jako břišní tanečnice a kontrakce přicházejí pravidelně po osmi minutách – jsou docela bolestivé, ale dají se prodýchat. S každou kontrakcí také začínám chytat zlost na veškeré mužské pokolení a bohužel nejsem schopná docenit nadstandardní pomoc mého manžela, který se mě za tu chvíli asi tisíckrát ptá, zda něco nepotřebuji a jak se cítím a kdy už pojedeme – je násilím odeslán spát a myslím, že nakonec se vzdává i dobrovolně. Kupodivu jsem ještě následně zvládla na dvě hodinky usnout, pak jsem si dala horkou hodinovou vanu, pak jsem pročítala internet a opět hodinová horká vana, jelikož jsem usoudila, že si musím umýt hlavu a namalovat se, abych byla v porodnici co nejkrásnější – fakt nápad století, když jsem později viděla svoje fotky následně po porodu, na kterých jsem vypadala, jako kdybych spala tři dny někde v zákopu.
V šest ráno kontrakce po šesti minutách, začínám se kroutit a hlasitě u nich nadávat. V sedm ráno kontrakce po pěti minutách, a to už se mi začíná lehce rosit čelo, jdu vzbudit manžela, který k mému údivu spí jako Šípková Růženka a posílám ho ještě se osprchovat. V osm ráno se chystáme vyjet, když v tom kontrakce po třech minutách, bolest o dost šílenější a hlavně tlak na konečník. Po cestě z parkoviště na příjem rodiček chytám několik dalších výživných kontrakcí, u kterých si klekám na zem a u kolemjdoucích tak budím značný zájem. V čekárně, kde jsou s námi ještě dva opuštění tatínci, kteří čekají, až budou vpuštěni za manželkami na porodní sál, se kroutím na židli, manželovi postupně drtím ruku a nadávám, proč si nás proboha nikdo nevšímá – oba čekající tatínci mezitím na manžela posílají nenápadné, ale velmi soucitné a chápající pohledy.
Bolest je strašná a mám pocit, že už musím porodit každou minutu – ještě že naivně nevím, co přijde za hodinu, dvě, tři… to bych si strčila mezi nohy špunt a utekla okamžitě domů. Nakonec si mě přeci jen všimli a přijali, manžela zatím poslali na hodinovou procházku. Sestřička se mnou sepsala příjem a hned na začátek mě pořádně sjela za mé gelové nehty, což byla pro psychická podpora prvorodičky jako hrom. Paní doktorka mrkla na ona má místa a s radostí prohlásila, že jsem otevřená na krásných 6 prstů, provedla ultrazvuk a zhodnotila váhu juniora na 3 kila. K ruce jsem dostala mladinkou zaučující se sestřičku, která mi měla být celou dobu oporou – v tu chvíli mi přišlo fakt vtipné, že mě má podporovat někdo, kdo dle mého názoru neměl za sebou ještě ani první rande, ale nakonec jsem jí byla vděčná za milé a vstřícné chování, bohužel jedno z mála na celém porodním sále.
Následoval klystýr a sprcha, kontrakce už pomalu nešly prodýchávat a tlak na konečník neustával. Po této proceduře zpět na porodní křeslo, kde paní doktorka zhodnotila, že jsem na sedm prstů a praskla plodovou vodu. Junior měl špatné ozvy srdíčka, a tak jsem se již nesměla do konce porodu z křesla hnout, aby malého mohli hlídat. Najednou, ani nevím jak, bylo jedenáct hodin a kontrakce začaly být po prasknutí plodové vody šílené, kousala jsem do prostěradla a začala jsem se dožadovat manžela, který okamžitě dorazil ve slušivém doktorském oblečku. Další hodinu jsem prokřičela, probrečela, pronadávala a přála si jen, ať už to skončí. Skončilo… kontrola paní doktorky potvrdila, že jsem otevřená na deset prstů, zavelela, ať si lehnu na bok, ustrašený manžel přidržuje nohu a já ať si přitlačím a pak? Prostě odkráčela. Což u mě vyvolalo hysterii – no začala jsem křičet na manžela, ať okamžitě pro někoho dojde a než odkráčel ke dveřím, tak se najednou dovnitř nahrnulo lidí, jako kdybych měla rozdávat něco zadarmo.
Sestra zavelela, ať si přidržuji nohy a tlačím, což se mi napoprvé ani napodruhé nepovedlo správně a pak najednou kontrakce zmizely a zůstal jen šílený tlak na spodek, takový pocit, že se člověk roztrhne. Pustili do mě oxytocin, ale už jsem nebyla žádné kontrakce schopná rozeznávat, zbytek mám už jen v mlze. Přivázat nohy, kyslík na pusu, pak sestra křičí, že jestli nebudu víc tlačit, tak si zabiju dítě (toto tvrzení několikrát opakuje), do toho tlačím, co můžu, a mezitím brečím a snažím se jí vysvětlit, že tlačím ze všech sil. Pak paní doktorka bere vex, první se roztrhl, mluví o kleštích, pak zkoušejí ještě jednou vex, dvě setry mi skáčou po břiše a pak konečně úleva. Klepou se mi nohy a jsem šťastná, že je to za mnou, vím, že mě zašívají, ale pořád se jen klepu.
Po nějaké době dorazí manžel s maličkým, chci ho přivítat, když tam zas vtrhne ta sestra, co na mě řvala, že si zabiju dítě a povídá směrem k manželovi: „doufám, že si tohle vaše paní bude náležitě pamatovat, než si pořídí další dítě, takový ženský by neměli mít děti, když je pak ohrožujou porodem“. Místo radování z malého jsem brečela a vyčítala si jeho příchod na svět, i když vím, že víc mi tlačit opravdu nešlo. Porod pro mě byl, co se bolesti týče, nejhorší zážitek mého života, ale nejvíc utrpěla psychika jednáním oné sestry. Dnes je malému osm měsíců a já jsem v 17. týdnu těhotenství a vím, že za tu bolest to stojí a taky se trochu těším, že až půjdu rodit, bude mít službu ona ježibaba a já už nebudu vystrašená prvorodička, co si nechá její chování líbit.
Přečtěte si také
Kvůli Love Islandu 2026 jsem se pohádal se ženou. Pak mi ukázala můj telefon
- Anonymní
- 03.11.26
- 314
„Aspoň před návštěvou to nemusíš přiznávat,“ řekl jsem ženě, když se kamarádka zeptala, komu letos fandí v Love Islandu. U stolu se přestalo mluvit. Žena položila vidličku a zeptala se, jestli se...
Táta mi poslal článek o návratu po 28 letech. Pak chtěl klíče od mého bytu
- Anonymní
- 03.11.26
- 527
Táta mi poslal článek o Britovi, který se po osmadvaceti letech cesty vrátil domů, a pod něj napsal „Vidíš, nikdy není pozdě.“ Za dvě minuty následovala otázka, jestli máme pořád volný pokoj. Bylo...
Platil jsem doma všechno. Manželka si šetřila a její kamarádky mi zatleskaly
- Anonymní
- 03.11.26
- 802
„Moje výplata je moje, jeho je naše,“ řekla moje žena u našeho jídelního stolu a její tři kamarádky se rozesmály. Jedna dokonce zvedla skleničku a připila jí na to. Já právě přinášel z kuchyně...
Porodila jsem bez partnera. Kolega mě odsoudil a pak mě požádal o laskavost
- Anonymní
- 03.11.26
- 499
„Tak hlavně, že tvoje dítě zaplatíme všichni,“ prohlásil Roman přes půl kanceláře, když jsem přinesla zákusky a oznámila, že jsem těhotná. Dva kolegové se zasmáli. Já držela krabici s větrníky a...
Syn doma počítá bez chyby, ve škole má čtyřky. Tohle už není normální!
- Anonymní
- 03.11.26
- 247
Nikdy jsem si nemyslela, že mě pár známek z matematiky dokáže tolik rozhodit. Synovi to doma jde, úkoly zvládá a ještě nedávno jsem si myslela, že učivo celkem dobře chápe. Jenže ve škole se mu...
Chtěla jsem výživné na dvě děti. Ex mě veřejně ponížil, pak se ozvala jeho máma
- Anonymní
- 02.11.26
- 4852
„Některým ženským nestačí rozvod, potřebují chlapa ještě finančně zlikvidovat,“ napsal můj bývalý na Facebook a přidal smějícího se smajlíka. Pod příspěvkem měl naši společnou fotku z dovolené, na...
Za manžela jsem zaplatila 180 tisíc. V Kauflandu jsem zjistila, že nejsem první
- Anonymní
- 02.11.26
- 12729
„Tobě už ty peníze vrátil?“ zeptala se mě manželova bývalá, když jsem v Kauflandu lovila ze spodního regálu poslední krabici mléka v akci. Neviděly jsme se snad šest let. A místo pozdravu tohle....
Platím chůvu a přípravku. Podle manžela zbytečně utrácím a dětem se nevěnuji
- Anonymní
- 02.11.26
- 1665
Když jsem manželovi oznámila, že jsem synovi zaplatila doučování na přijímačky a zároveň objednala chůvu, prohlásil, že jsem se snad zbláznila.
První cvičný test nám pokazil celý víkend. A vlastně za to můžu já
- Anonymní
- 02.11.26
- 976
V pátek jsem synovi vytiskla první test z matematiky k přijímačkám. Je v devítce, máme konec října a já si říkala, že bychom mohli pomalu zjistit, co mu jde a co bude potřeba procvičit. Žádné velké...
Koupila jsem si mycí vysavač a manžel šílel. Jeho stroj za 50 tisíc je v pohodě?
- Anonymní
- 02.11.26
- 1695
Když jsem si po dlouhém přemýšlení pořídila moderní mycí vysavač na podlahu za deset tisíc, manžel mi doma udělal takové peklo, že jsem litovala den, kdy jsem ho rozbalila. Co prý blbnu, proč...
ale pak uz sem se nestihala divit. Zajimalo by me jak si ta sestricka mohla dovolit neco takoveho vypustit z huby…no myslim ze rict tohle u me a byt u toho muj pritel tak jde okamzite za primarem. Kazdopadne jsi moc a moc statecna 
snad budes mit priste vic stesti na personal. Bohuzel ve spouste nemocnic to je tak ze na porodnim a na sestinedeli nepracuji sestricky co tam opravdu chcou delat ale sestry prez protekci kterejm se nechce starat o lidi na normalnich oddelenich.
