Vzpomínky na první mateřství

K napsání tohoto příběhu mě přivedla zdejší diskuse Přiznat, že vím o víkendu s milenkou? A tady jsou moje vzpomínky. Bylo mi 18 a byla jsem bláznivě zamilovaná do krásného kluka, za kterým se ohlédla každá druhá. Byla jsem pyšná na to, že si vybral právě mě a tak jsme se po roce známosti vzali. Vybrali jsme si krásné, dobře zapamatovatelné datum 22. 2. 1992 ve 13:30, takže když jsem ve 14 hodin opouštěli radnici, byli jsem manželé.

V listopadu 11. 11. 1992 v 15:55 se nám narodila krásná dcera. Bydleli jsme tenkrát v garsonce, a protože jsme byli mladí, dost jsem se hádali a pak zase náruživě udobřovali. Nejhorší bylo, když manžel přišel z práce opilý a já neuměla držet pusu, začala mu to hned vyčítat a většinou jsem nějakou schytala. Musel zasáhnout můj otec a pohrozit mu žalobou, aby přestal pít a mlátit mě. Naštěstí se nám v březnu naskytla příležitost vyměnit moji garsonku za větší byt 1+1 (58 m3). Život se nám tím změnil k lepšímu. Když byly dceři dva roky, rozhodli jsem se že jí pořídíme bratříčka, nebo sestřičku.

Po čtvrt roce snažení se nám to povedlo. Doma občas zase docházelo k výměně názorů v rušnějším stavu. Chodil domů unavený a podrážděný z práce (byl řidič DpmP) a zase začal s pitím. Sice jen jednou měsíčně, ale zato pořádně. Když naše dcera slavila třetí narozeniny, řekl mi: "pokud se narodí zase holka, neajdu si místo tebe jinou a ona mi kluka porodí). Byl u toho jeho otec, a tak mu jednu vlepil. Já jsem se z toho sesypala a sedm dní na to předčasně porodila. Druhá dcera se narodila 18. 11. 1995 ve 14:55 s váhou 2450 g a 45 cm. Měla trochu problémy s dýcháním, a tak musela do inkubátoru. Když ji v něm prvně uviděl, rozbrečel se.

Nějakou dobu byl pak jako vyměněný. Našel si jinou práci a vydělával na tu dobu moc slušné peníze. Občas jsme si někam vyšli, občas zašel na pivo s kamarády, a to byla asi chyba. Jednou mi jeho kamarád a kolega zavolal. Bylo to 29. 9. 1996, zrovna slavili společně svátek a nachomýtlo se k tomu pár holek od nich z práce. Telefonát zněl: „tvůj manžel ti zahýbá, a tak jestli chceš, můžeš chodit se mnou“, fakt super kamarád a kolega, pomyslela jsme si. Život se mi ale v ten moment zhroutil.

Běžela jsme k rodičům a vše jsme jim řekla. Nevlastní taťka mi řekl, ať si s Petrem promluvím a pokud bude chtít odejít, ať ho nechám jít, že mi naši pomohou. Šla jsme domů a čekala, až se ten nevěrník vrátí domů. Přišel docela brzy, bylo teprve 19 hodin. Řekla jsme mu, že o jeho nevěře vím, že mi volal Pavel a že jestli chce, ať se k NÍ vrátí. On vše popřel, že Pavel lhal a že se se mnou o tom bavit nebude. Od té doby jsme měli tichou domácnost. Jen když mu zazvonil telefon, zašil se vždy na záchod, abych neslyšela, co říká. Pak najednou po dalším týdnu přišel a jestli prý s ním nechci jezdit do práce, že děti nám pohlídají babičky, že chce vše napravit. Naši mi řekli, abych klidně jela, že prý šel asi zase do sebe. Tak jsem se pohodlně, ale hezky oblékla a jela do práce s ním.

Zažila jsme ale děsný šok, když jsme dorazili na místo jeho práce. Do auta se k němu vrhla (proti mě tak obtloustlá blondýna) a řvala na něj, co to tam má sebou za děvku a proč už jí nepíše, nevolá a nechodí za ní. Můj „manžel“ se na mě krásně usmál, mrkl okem a otočil se k ní se slovy: „to je moje žena a ty jí nebudeš urážet!“ ONA se urazila a okamžitě odešla. Naložili mu auto tiskovinami a vydali jsme se na cestu. Řekli mi, že se s NÍ sice po několika pivech pokusil vyspat, ale že to nešlo a že se mu nepostavil. Koukala jsme na něj jako opařená. Pak mi ještě řekl, že nad vším hodně přemýšlel a že bychom mu s holkama moc chyběli. Problém byl ale ve mně, už jsem mu nedokázala věřit a začala se před ním uzavírat. Rodiče mi každý pátek hlídali holky a já se seznámila s prima partou, se kterou jsem začala zpívat. Petr mě v tom nejdřív podporoval, byl rád že vystupuji a zpívám, jenže časem začal žárlit a vyčítat.

Začali jsme se zase hádat a on zase začal pít. Bylo mu jedno, že řídí opilý, že tím ohrožuje sebe, jiné lidi ale i nás jako rodinu. Jednou se stalo, že jsem ho zase přistihla, jak jde do práce opilý a zavolala to jeho zaměstnavateli. Ten mu zakázal jet. Petrova reakce byla, že mě chytil za ruce a smýkl se mnou o postel. Hlavou jsem narazila na její hranu. Ještě si pamatuji, jak jsem ho praštila jeho páskem přes obličej a on upadl do postele a usnul. Na krku jsme ucítila teplo a když jsem si zezadu šáhla na hlavu, uviděla jsem krev. Dopotácela jsme se vedle k sousedům, kamarádka byla doma a její maminka byla zdravotní sestra. Popsala jsme jim, co se doma stalo, že Petr spí a že je mi docela dost zle, bolí mě hlava a teče mi krev. Jak jsme sklonila hlavu, aby se Ivety maminka mohla podívat na zranění, zatmělo se mi před očima a probrala jsme se až za dva dny v nemocnici.

Na nic jsme si nemohla vzpomenout. To trvalo asi týden, kdy za mnou chodila moje maminka a můj nevlastní táta. Děti prý jsou u nich, Petr si prý na nic nepamatuje a neví, co se stalo. Taťka to ale od sousedky věděl a trval na tom, aby se Petr, než mě pustí z nemocnice, odstěhoval. Já jsem s jeho návrhem souhlasila s tím, že si má Petr připravit krabice, nechat mi je za dveřmi a já mu jeho věci zabalím. Když mě pustili domů, opravdu tam krabice byly, byl vyměněný zámek a klíče jsem měla jen já a naši. V březnu jsem podala žádost o rozvod a v květnu 1997 jsme byli rozvedeni. Petr dostal zákaz se ke mně přibližovat a děti mohl vidět jednou za 14 dní. Byt zůstal mně, jemu stanovili výživné na děti a rozvedenou manželku. Petr se mě pokusil ještě kontaktovat, ale já už ho nechtěla ani vidět.

Po čase se dal dohromady se svojí milenkou, přivedl jí do jiného stavu a hádejte, co se jim narodilo - zase HOLKA. Jejich manželství bylo samá hádka on byl raději v práci než doma a jak mi sám před rokem řekl, ONA si našla milence a začala ho podvádět.

Dneska s Petrem občas sejdu na kávu, popovídáme si o našich dětech, o našich životech (proto vím, jaký byl jeho život po tom našem), a pak si zase jdeme svojí cestou. Naše druhorozená dcera je velice nemocná (to je ale příběh do dalšího deníčku), a tak se prostě vídat i musíme. S naší prvorozenou dcerou se díky naším chybám neviděl 11 let, s tou mladší 9 let, a tak mají co dohánět.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Petullka82
2156
16.2.12 07:51

Piskorik, pises velmi ctive, pis vic, prosim. Jsi moc sikovna a silna, ze takhle tezky veci zvladas. At je dcerusce dobre, posilame ji pusinku :* :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Mrazivý dech
791
16.2.12 08:31

alkohol je zlo :,(

  • načítám...
  • Zmínit
netkaa
211
16.2.12 09:36

Obdivuji odvahu se rozhodnou s takovym vztahem opravdu skoncovat. Mnoho zen zustava a trpi… :potlesk: :potlesk: Kranse napsane

  • načítám...
  • Zmínit
bjetuschka
12617
16.2.12 12:25

Achjo… Doufám, že teď jsi šťastná. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
kopretinamio
31
16.2.12 12:42

Opravdu hezky napsáno životní příběh, který bere dech. Musíš být moc statečná.

  • načítám...
  • Zmínit
klara123
1505
16.2.12 17:26

Krásný deníček :srdce: Doufám, že teď se máte o dost líp, holky! :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
kralicekoliver
162
16.2.12 21:46

Tvuj denicek jsem precetla jednim dechem. Jsi velmi silna osobnost,kdyz jsi od manzela odesla,ne vsechny tohle zvladnou a zustavaji a spise v manzelstvi prezivaji. Preji ti uz jen a jen stesti v zivote a zdravi pro dcerky,to je nejdulezitejsi :)

  • načítám...
  • Zmínit
marra
16.2.12 23:23

Mas velky talenmt na psani,denicek jsme precetla jednim dechem.Je mi lito,co jsi zazila,a je mi lito,ze mas nemocnou holcicku.Budu se tesit na pokracovani,tak nas prosím nenechej moc dlouho cekat,drž se :hug:

  • Upravit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Když mám pocit, že nemohu dál

Když se zblázní hormony

Vůbec si nerozumím