Vztek, lítost, pocit vinny ...

Ahojte všechny, už několik měsíců sem chodím, ale až dnes jsem se rozhodla zaregistrovat a svěřit se ...

Je mi 28 a manželovi 35. Jsme spolu 10 let, z toho 4 roky svoji. Byla to u nás klasika, ze začátku jsme na děti nemysleli, byla pro nás „důležitější“ práce, bydlení apod. Loni někdy na začátku roku nás to tak popadlo, že sme chtěli okamžitě mimiško. Nikdy sem nevěřila na tzv. tikání biologických hodin, ale ono přišlo, a to ze dne na den a to nejen u mně. Protože jsem se léčila s revmatologickým onemocněním a brala dost hnusné patáky, šla jsem tedy okamžitě do nemocnice a přestala je brát. Protože mi už předtím říkali, že je nutné je nejméně 3 měsíce před snažilkováním vy:,–(it.

Lhůtu jsem dodržela, protože hrozilo případné poškození miminka. Následovala dovolená a my se těšili, že budeme brzo tři. Když se nic nedělo ani po druhém, třetím měsíci začala sem být mírně nervózní (to sem ještě netušila co nás všechno čeká). V únoru letošního roku jsem se šla poradit se svým gynekologem a ten byl tak ochotný, že mi hned vypsal pro manžela lístek na spermiogram. Ten dopadl dobře. Já tedy dostala Clostylbegit a Orgametril. Ty sem brala 5 měsíců a nic :(  Byla jsem zoufalá. Jako „na potforu“ všechny kamošky v práci buď už byly doma s miminkama nebo otěhotněly. Jasně, že jsem jim to přála, ale … Vždycky se po takové zprávě o otěhotnění některé z kolegyň vyrojily otázky typu: a co ty? kdy ty už budeš mít mimi? už máš na to věk apod. Doma sem denně brečela a tak sem to prostě v práci pustila, to že se snažíme a nejde to. Paradoxně mám od té doby klid. Jen mi pár lidí občas řekne, že na to moc myslím. Mají pravdu, ale ono to nejde na to přestat myslet. Kdo to nezažil, nepochopí. Na odvedení pozornosti jsme si pořídili štěňátko Pražského krysaříka. Ale i tak na to myslím skoro pořád.

V srpnu už jsem to nevydržela a požádála mého doktora o doporučení do CARu FN v Olomouci. Teď ve čtvrtek jsme tam byli poprvé. Všichni tam byli moc příjemní. Dostali sme se k paní docentce Oborné. Ta se nás ptala na nejrůznější věci. Manželovi dala lístek na spermiogram (vč. vyšetření radikálů), ale nejbližší termín byl až 5. 11. :( Já půjdu na odběry krve. A oba půjdeme na genetiku, kde sme měli štěstí a termín je 18. 10. Paní doktorka si mě vyšetřila a řekla, že to vypadá na anovulační cykly. Hned jak se za mnou zavřely dveře, začala sem plakat. Ještěže mám tak úžasného manžela, který mě podporuje a povzbuzuje. Pocit vinny ale mám pořád. Prostě je to běh na dlouhou trať, ale musíme to zvládnout.

Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala, ale potřebovala jsem to ze sebe nějak dostat.

Přeju všem, aby se splnila všechna přání.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
žižalička
9374
8.10.07 13:03

Foltexko, neztacej nadeji, ja sjem na to m byla podobne o nasi Kacenku jsme se snazili 1 rok a 6 mesicu a dockali jsme se a ver mi ze i ty se dockas.
Ja vim jake to je ,ale neboj prijde to musis na to prijit sama,ze to nema cenu se trapit,ted aspon vis,jak na tom jses,mam pocit,ze toto ze nemas ovulaci mel zjistit tvuj gynekolok uz davno .A ne az ze te posle nekam ke specialistovi.
Ty si nehlidas bt nebo nezkousela jsi ovulacni testy????Je to skoda,mozna ze by jsi na to prisla sama :o(  

Ale niceho se neboj,uvidis,ze ti pomuzou a ty se dockas a budes si toho vazit mnohem vic .Ver mi.
Musis si rikat ,ze jsou na tom holky jeste hur,co vubec nemuzou mit deti ale ja vim,to asi slyset prave ted nechces,ale zkus se na to podivat z jine stranky mas skveleho manzela ktery te miluje a vydrzi po tvem boku nez se to stesticko stane  

Foltexko preji ti brzo,aby jsi mela ovulaci a aby to vyslo co nejdrive.Ted jsem si vzpomela,ze nejaka holcina psala ze cetla ze asi 20procent zen ,ktere brali ha trpi anovulaci asi 5 mesicu.  

Takze drzim palce a hodne pevnych nervu :o)
Markyna    

  • načítám...
  • Zmínit
villa
871
8.10.07 13:04

Ahoj Foltexko,
máme stejný osud…bohužel asi jako každá 5-6 žena!!! Mě je 25 let, manželovi 27 let, jsme spolu téměř 10 let a 2 roky manželé. Biologické hodiny u nás začali tikat opravdu z minutu na minutu a to tehdy, když nám to při milování jednou uteklo…od té doby jsem věděla, že miminko chci a smýšlela o sobě už jako o těhotné ženské…ale po více než 1,5 letém snažení pořád těhotná ženská nejsem a nikdy jsem nebyla. V září jsme byli prvně v CARu ve Fertimedu v Olomouci a už máme za sebou první inseminaci, čekám na výsledek, ale vzhledem k tomu, že mi zjistili opravdu vysoký prolaktin, který teďka léčím tabletkama a čeká mě příští týden magnetická rezonance, tak je mi jasné, že výsledek bude opět negativní. Ale přece jen mám naději, zatím všechny výsledky mě i manžela jsou v pořádku (ťuk ťuk na dřevo), až na ten prolaktin, který snad tabletkama vyléčím nebo aspoň trošku srovnám do normálu a pak to snad! půjde…jestli přirozeně nebo nepřirozeně to nevím, ale kdo to z nás ví, že!!!! Taky jsem si myslela, že mám anovulační cykly, žádná BT a ovulační testy stále negativní, ale díky folikulometrii (ultrazvuk v době ovulace), co mi dělali v CARu ovuluji a to dokonce bez nějakých tabletek…problém je asi v uhnízdění vajíčka v děloze (kvůli prolaktinu). Asi to chce čas a uvidíš, že my všechny budeme jednou tak šťastné jako je například Filipina, co má článek pod tebou…prostě nám to jednou vyjde!!!! :o)
Přeji ti plno štěstí a hodně sil, pa villa

  • načítám...
  • Zmínit
kaculkadraculka
2388
8.10.07 13:05

ahoj,
hlavu vzhůru!!! Neboj určo to dopadne dobře. Já taky měla anovulační cykly a po návštěvě CARu a inseminaci máme krásného zdravého zlobíka Rudíka. A to jsme si myslela, že mě se to nemůže stát-že jsem mladá (v té době mi bylo 23 let).
Držím palečky

  • načítám...
  • Zmínit
Kati
2263
8.10.07 14:12

Ahojky!
Jste na začátku cesty za mimčem. Udělali jste důležitý krok a uvidíš, že se i ty dočkáš. Mohu z vlastní zkušenosti říct, že se ti teď uleví, když zjistíš v čem je problém a hlavně, že se dá řešit!!!
I když ta cesta bude hodně těžká, může být i dlouhá, ale stojí to za to! Já už myslela, že zůstaneme bez mimi, ale podařilo se!

Kdyby jsi chtěla, zvu tě do snažilkovského zebřičkového deníčku. Je nás tam hodně , které tímto taky procházíme a rády si popovídáme!

Kati a Jája (4,5 měsíce)

  • načítám...
  • Zmínit
BaraF
2724
8.10.07 14:47

Taky máme „vyčekanou a vymodlenou“ dračici Kačku, my, náš lékař i věda jsme se snažili douhé 3 roky a na první IUI to vyšlo. Byla jsem oproti tobě „stará bréca“, rodila jsem v 33 letech. A jen co jsem se po roce vrátila do práce, tak bez jakéhokoli extra snažení bum ho a na cestě byla další opička Polynka…
Neboj, věda je mocná, ono to jednou vyjde.
Bára (+Kačka 27m + Polynka 6m)  

  • načítám...
  • Zmínit
Foltexka
397
8.10.07 14:59

Děkuji všem za podporu - fakt sem ji potřebovala. Snažím se v tom najít něco pozitivního. Tak si říkám, že aspoň splatíme auto, manžel dodělá školu, štěně zmoudří  … :)))))

  • načítám...
  • Zmínit
Foltexka
397
8.10.07 15:09

ahoj, to co píšeš o mém gynekologovi mě v prvním okamžiku taky napadlo. BT si neměřím, ovulační testy jsem si koupila, ale nic neukázaly a po zkušenostech mé kolegyně, které taky nic neukázaly (za 2 měsíce byla těhotná) sem je kupovat přestala. Mám doma jen takové to „plivátko“ kde se ovulace určuje pomocí slin. Tam se mi někdy přesličky ukazují. Uvidím, co řeknou další výsledky.
Děkuji moc

  • načítám...
  • Zmínit
Filipina
695
8.10.07 18:58

Ahojda, i já přikládám svůj komentář. O miminko jsme se začali snažit téměř před 19 měsíci. Celou pubertu jsme byla vychovávaná v tom, že se snad stačí jen otřít a ženská už může být těhotná, proto jsem automaticky počítala s tím, že v březnu se rozhodnu že chci, v dubnu otěhotním a přesně za devět měsíců budu tlačit kočárek. Hodně mě překvapilo že realita byla úplně jiná. Půl roku snažení, půl roku Clomhexal, spermiogram, za další půl rok laparoskopie, všechno vycházelo v pořádku. Dělala jsem si ovulační testy téměř tři měsíce - negativní. Lékařka mi pořád říkala že je to náhoda, že testy můžou zkreslovat, přesto nevěděla co se mnou. Další tři měsíce krčila rameny a její jediná rada byla: Tak to ještě zkoušejte, třeba to půjde.
Do CARu (do unicy) jsem šla na vlastní žádost, prostě jsem se tam vetřela. Diagnóza byla stejná jako u tebe - anovulační cykly, neboli polycystická ovária a zvýšená hladina prolaktinu. Nakonec jsme z Unicy přestoupili do Fertimedu do Olomouce, byla to moje nejlepší volba kterou jsem udělala. Krom toho jsem změnila i gynekoložku, teď chodím k chlapovi, ale mám konečně pocit, že mě neprohlíží udržbář, ale skutečný lékař. Po dlouhé době mi konečně (a hodně snadno) navodil ovulaci. I když jsem měla ovulaci tři měsíce ukázkovou, ořesto jsme neotěhotněla. Možná až teď, ale pořád to nemám ještě potvrzené ultrazvukem. Dva těhotenské testy ukázaly dvě čárečky, dnešní výsledek testu z krve je také velice nadějný. Ale pořád ještě nemám tu 100% jistotu, že jsem skutečně těhotná.
Hlavně se nevzdávej, nadějšj umírá poslední. V pátek mi psala kamarádka, která se snažila otěhotnět 12 let, že čeká trojčata. To je krásný příklad toho, že člověk se nesmí vzdát nikdy. Ono se to jednou povede, možná to nebude hned jako u jiných šťastlivců, ale příjde to. Držím moc palečky. A pokud máš „jen“ anovulační cykly, nelam si s tím hlavu. To není nic tak závažnýho, co by se nedalo odstranit. Teď je důležitý že se přišlo na příčinu vašich potíží. Hlavně buď ráda že má manža dobrej spermiogram. U ženských jsou léky snad na všechno. Ale na zlepšení spermií prý není nic. Drž palečky a průběžně informuj jak to pokračuje. P.

  • načítám...
  • Zmínit
Boni
2
8.10.07 21:55

No vitaj v klube. V prvom rade sa priprav na to, že možno to bude trvať mesiac, možno rok, možno viac rokov, ale väčšina sa dočká. Prepáč, je to tvrdá pravda, lebo sa fakt každý nedočká. Viem o čom píšem - mám 2 ročného štuplíka, mám 39 rokov a mimčo sme chceli ked som mala 29, rodila som v 37, ale podarilo sa. Bolo to až 5.IVF, jediný problém zistený lekármi bol iba zvýšený prolaktin, znížený liekmi a vždy sme počuli - je to niečo medzi nebom a zemou. Po mojej „dlhoročnej snaživej praxi“ som si preskákala všetko, riadené cykly, UIU, IVF a všetky možné vyšetrenia. Chcela by som ti poradiť - nenechávaj všetko v rukách lekárov a aktívne sa zaujímaj čo s tebou robia a čo by si ešte mohla skúsiť, zapoj sa do diskusie, trebárs aj tu, určite ti baby dobre poradia a nasmerujú, netápaj a neužieraj sa sama. Chlapi to berú úplne inak, zožierajú sa vo vnútri a väčšinou sa o tom nechcú baviť a tam sa aspoň vykecáš a ulaví sa ti. Možno to vyznelo, že som zatrpknutá a chcem aby si bola aj ty - nie - máš obrovskú nádej, že to dobre dopadne a ver tomu. Držím ti moc prsty a nebud zúfala, chce to fakt čas.

  • načítám...
  • Zmínit
Foltexka
397
9.10.07 07:24

Ahojky Filipino, děkuju a moooc přeju, aby Tvé těhotenství byla opravdová pravda a narodilo se Ti zdravé děťátko :)
Na Fertimed jsem slyšela jen samou chválu, tak uvidím jak to bude probíhat v nemocnici.
Určitě se zase ozvu, až budeme mít za sebou nějaká ta vyšetření.
 Pá

  • načítám...
  • Zmínit
Veronik@
30
13.10.07 23:14

Ahojky, je to asi udel nekterych z nas… Myslim, ze je vse na dobre ceste a miminka se dockate. My se snazime uz 4 roky - nejdriv nam lekari udelali vysetreni, ale asi nejak zapomneli (!!!!¨) sdelit, co dal - pry tak se chvili snazte… Cas letel a ted chodime do CAR. Jenze co cert nechtel, manzel ma nejaky endokrinologicky problem, takze prvni navsteva CAR byla 28.8., pak krev, spermio, hormonalni profil - a tam to zatim ustrnulo. Cekame na endokrinologa - nejblizsi termin meli 24.10. - a to asi bude jen prvni navsteva a doporuceni na krev… Vsechno bych to asi snasela jinak, kdyby mi nebylo 36 :o((( takhle mi cas utika mezi prsty jako pisek a ja jsem z toho tak nejak polosilena… Ale pres to vsechno se nevzdavam nadeje, ze s manzelem budeme mit svoje miminko. Pravda je, ze mam syna z prvniho manzelstvi, ktery si smym soucasnym manzelem vic nez rozumi. Kdyz se nam spolecne dite nepovede, jsme pripraveni zustat takto ve trech. Ale popravde by to pro mne bylo moooc smutne. Budu ti drzet palecky, at vse dobre dopadne. Uvidis, ze stesti prijde.
Veronik@

  • načítám...
  • Zmínit
boby
3
18.11.07 15:02
  • načítám...
  • Zmínit
Filipína1
1
15.1.08 20:39

Ahoj asi se mi budete smát, že tak brzo a mám také ty to pocity o miminko se snažíme zhruba půl roku ale je to u nás stížené méma problémama před rokem jsem prodělala operaci, při které mi byla odstraněna cista na vaječníku a ke všemu jsem měla oba vejcovody neprůchodné a naplněné tekutinou, které i profoukli, ale pan doktor mi sdělil že se i to bude vracet a že by bylo vhodné otěhotnět co nejdříve, jinak by to mohlo mít špatné následky!Teď jsme byli natěšeni vzhledem k tomu že jsem měla 17 dní spoždění, tak jsem s úsměvem na tváři s pocitem že mi něco roste pod srdíčkem vyrazila k lékaři, ten mi ale zmrazil můj úsměv nálezem cisty opět na vaječníku, a ujištěním že těhotná určitě nejsem, vypadá to na další operaci teda pokud se i nepodaří otěhotnět do dvou měsíců!!! Ovšem u manžela to vyvolává pocit, že on je ten co může za to, že se nám to nedaří!!! nevím si rady!!To je vše co jsem Vám chtěla sdělit!!!mějte se zatím Ahoj!!!!!!Držím vám všem palečky!!!!

  • načítám...
  • Zmínit
comtesa
1
22.2.08 09:07

Ahoj jsem tady nova jeste moc se na tehlech strankach nevyznam ale s neplodnosti mam sve zkusenosti. Sama mam za sebou ivf-umele oplozeni. Trapila jsem se 10 let kdy jsem mela 2 potraty operativne. Jsem bez obou vejcovodu coz znamena ze uz bych neotehotnela. Takze jsem se rozhodla pro ivf. Nebylo to nic prijemneho a bylo to hlavne jak psychycky tak i fyzycky narocne. Dnes mam 10 mesicniho syna a jsem nesmirne stastna. Manzel se mnou podstupoval veskere vysetreni,jeho podpora byla pro me velice prinosna. Protrpel vse se mnou a dnes je stastny ze mame zdraveho a velice ziveho syna. Zadna znas by se nemela bat a ani stydet ze podstoupi ivf. Za ten pocit stesti to stoji. Hlavne po porodu kdyz toho drobecka drzite v naruci a vite ze jste to dokazala. A ze je vas.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Vztek, lítost, pocit viny ... 3. část - zázraky se dějí

Vztek, lítost, pocit viny ... 2. část