Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@doumi tak to je pěkné, děkuji, člověku je hned líp když ví že i po tolika letech se zadaří…
Bis určitě to nevzdávej. My jsme se teda snažili 5,5 roku (IUI, IVF, genetika, imunologie,…) a nakonec nám to vyšlo přirozeně. Zatím jsem teda na začátku (9+2), ale šance je určitě i u Vás.
@mm11 moc děkuji za povzbuzení,,, já to právě vzdát nechci, ale každý nezdar mě poslední dobou posílá ke dnu, pak se zvednu, a…pořád dokola…ale stále doufám, že snad někdy… ![]()
nevzdávej to, těch párů taky pár znám, kdy to vyšlo, kdy pro to nedělali vůbec nic…a taky znám i takové co se smířili s tím, že děti mít nebudou a přesto jsou štastný a spokojený…vždyt´ život je nádhernej ve všech podobách ![]()
@mm11 a tobě moc blahopřeji a držím pěsti ať se daří a jste vpořádku
@bis já ten případ nejsem, ale mám dvě kamarádky kterým to taky nešlo, no jedna se s manželem po 6 letech smířila že dítě vlastní nebude a zapsali se do poředníku na adopci a najednou byla těhotná a necelé dva roky po první holčičce se jí narodila druhá. Druhá kamarádka se snažila 4 roky a teď má krásnýho chlapečka.
Sem chodí jedna holka a ta má dítě po 20ti letech snažení, asi by tě mohla podpořit nejlépe @pusina1
@myšák1187 děkuji, k té 20 se už mílovými kroky blížíme, snažím se být v pohodě, ale někdy to prostě nejde, ale zatím to nevzdávám…je je těžké být nestále „happy“ a nevidět beznaděj…
@bis
zkuz popřemýšlet co tě baví a pusť se do toho, pokud miminko máš mít, bude, pokud ti není přáno, určitě máš jiný úkol na světě, který na tebe čeká. Užívej života ať pokud se nezadaří si na starý kolena neřekneš že sis nechala život proplout mezi prstama a kdybys věděla že se nezadaří, tak bys dělala jiný věci. Vím lehce se to říká, jsem o 2 roky mladší a taky už jsem si myslela že snad děti mít nebudu, muž měl pořád dost času, když jsem se stím smířila(takovýho chlapa jsem se nechtěla vzdát) tak se to zlomilo a v pokoji mi spinká 7mi měsíční mimino
@bis - kolegyně v práci se vdávala v 19-ti a od té doby se snažili, ve 38 se jí narodil syn
O adopci jsi žádala nebo tuto možnost vylučuješ?
@bis no ja mela chlapa 7.let a nic, dlouhych 11.let sem si myslela, ze nemuzu mit deti a trpela sem jako pes. Kamaradkam sem zavidela a nasla si jineho pritele a za mesic s nim sem byla tehotna raz,dva.Ted vedle me lezi 2.mesicni holcicka.Tim nechci rict abys vymenila manzela ale nemyslela nato. Psychika je carodejnice. Porad nato myslis jako ja predtim.
@bis píše:
Ahoj holky, je tu některá, která je na tom podobně jako já? Je mi 36 let, 15 let se snažíme o mimi, máme za sebou IVF, IUI, veškerá vyšetření, jsme oba naprosto zdravý a stejně se nedaří…už mi nějak dochází síly bojovat. Vyzkoušela jsem snad už vše, už nevím co víc pro to udělat…
je mi moc lito, ze to nejde… nam to trvalo jen 3 roky a bylo to neprijemne… za me jste meli uz davno pozadat o adopci a pak by byla velika sance, ze by se zadarilo… nevim, jak je to s adopci ted, ale driv v 36 byli rodice uz hodne za zenitem pro male miminko… ![]()
jinak ano, psychika je hodne dulezita. moje mama otehotnela po 5 letech az kdyz meli prave zazadano o adopci. ja otehotnela po 3 az kdyz jsem se smirila, ze zadne miminko nebude ![]()
hodne stesti
![]()
@bis - já zkušenost nemám. ale kamarádka se o mimi pokoušela 8 let a nic a to byli oba zdravý. pak se s tím nějak smířily, že vlastní mít nebudou a začali vyřizovat adopci. adopci už měli schválenou a dokonce pro ně měli i miminko a ona zjistila, že je přirozeně těhu.
tak to mimi přenechali někomu jinému. za necelé tři roky se jim narodilo další taky přirozeně. ![]()
zkus se od toho odpoutat, zaměstnat se něčím jiným a ono se to určo povede. prý to dělá hodně psychika, je to většinou v hlavě. znám z vlastní zkušenosti a něco na tom bude. čím víc to mimi chceme, upoutáváme se na to, tím víc se nedaří.
@bis Sestřenka po 10 letech snažení vyměnila partnera. S tím to, samozřejmě také umělým oplodněním, vyšlo napoprvé. Rodila ve 36.