Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj holky, tak me tak napada po dnesni prochajde, vydrzi vase ditko jit s vami za ruku, treba nekolik minut ve meste apod? maly je nauceny, ze za ruku jdeme spolu vzdy pres cestu a kdyz mu oznamim hrozici nebezpeci. jinak na me uplne prdi, par kroku a uz si to mydli svym smerem.jde tam, kam jdeme zrovna, ale vsude pobiha, vse zkouma, tak jej musim pobizet a vymyslet figle, abychom alespon neco usli.beru golfky, ale spis jen z duvodu, aby po hodine venku nechtel na konika, ted kdyz je mokro a blaticko, bych se nedoprala. vzdycky jak vidim ty hodne deticky, jak jdou kuuuus cesty za ruku, tise zavidim.vzdy jsem to brala, ze deti zkoumaji a poznavaji, tak jsem to nehrotila, byvali jsme venku porad. nicmene si rikam, jestli prave nebyla chyba nechat mu uplne volnost..pak si pripadam jak matka, c6a nevychovane dite.jak je to u vas?
Obdobi kdy chodi..obdobi kdy nechodi…pekne se to strida..nekdy to vyzaduje..jindy ani za nic..ale strida se to v urcitych casovych intervalech.
Aspoň se ti drží nablízku. Dcera mi navolno zdrhá po svým a úplně jinam než chci jít. Ale za ruku jakž takž umí jít, případně se dá ukecat:-)
Taky mám doma dítě, které za ruku nece chodit
Ani za nic, když ho chytnu, má nohy jak z pudingu a jde k zemi
budou mu dva a tak nějak pořád najivně věřím, že se dožiju toho, že se mnou za tu ruku jednou půjde
Navíc zdrhá vždy opačnám směrem než chci jít já
Starší dítě za ruku chodilo od malička, klidně i dvě tři hodky v kuse a nepustil se, chjooo to bylo blaho ![]()
Podle toho co ctu ti zavidim.Mymu ulicnikovi je 26.mesicu a od narozeni brasky se uz 8mesicu dozaduje noseni.Ze skejtu nebo golfek ma amok. Motorka ho omrzela.Tak tedy bych pobihani a zdrave zkoumani terenu pri prochazce uvitala:-)
@ddinna píše:
Podle toho co ctu ti zavidim.Mymu ulicnikovi je 26.mesicu a od narozeni brasky se uz 8mesicu dozaduje noseni.Ze skejtu nebo golfek ma amok. Motorka ho omrzela.Tak tedy bych pobihani a zdrave zkoumani terenu pri prochazce uvitala:-)
Tak moje dítě je kombinaci i toho tvého. Když přikážu jít za ruku, tak se válí po zemi, pak se dá na úprk, když pohrozím, at jde aspon vedle mě, tak chce hopi a chodit nechce
takže pak to vypadá tak, že kilometr děcko táhnu na rukách a další kilák ho naháním v bahně, kaluži, příkopech. Pro si každou procházku velice pečlivě zvažuji a často raději zvolím variantu nikde nejít
![]()
23m, asi záleží, jak se vyspí.
Někdy jde za ruku, jindy běhá kolem a zkoumá. Zřejmě je to normální. Způsobně za ruku několik minut snad nikdy nešel
Neboj, nejsi v tom sama. Mam 2roky starou dceru a ta nekdy zdrha, nekdy se soura, nekdy jde i za ruku, ale musíme všude stát a koukat. A když ji náhodou chytnu, tak dělá ze nema nohy a nechce si stoupnout, prostě je krcí pod sebe. Nekdy si i lehne na zem a leží a ignoruje me, prostě kouka do blba. Holt je to asi takové období, musíme vydržet. Omlouvam se za chyby, píšu z mobilu
Mám to neskutečný štěstí, že bydlím na samotě u lesa, kde ikdyž vezme „čáru“, teoreticky může tak akorát vrazit do stromu. Snad asi právě proto má respekt, když přijedeme do „města“, že se nechá vést. Ale vážně, myslím si, ten starší je úžasnej na to, že když mu něco vysvětlím, tak prostě vesměs poslechne. Nechá si prostě vysvětlit a domlucit. A ten mladší je opička neskutečná. Jak teda v raubirnách, tak i těch správných věcech. faktem je, že prostě drtivou většinu od bráchy prostě „přebere“.
Můj starší zase jedině za ruku. Když mám třeba plno tašek, tak když jdeme už sídlištěm, tak bych uvítala, kdyby šel sám, ale on začne vztekle ječet ruku, ruku, a když včas nereaguju, tak vztekle maže opačným směrem
![]()
Tak treba ja bydlim v Opave, kousek od centra, takze kamkoli vylezu, jdeme po chodniku hned u cest. nechci to nazvat zvykem, ale asi ano, tim, ze chodim s malym denne, vim, kde se zastavi, co ho zaujme, ze chce mackat tlacitko pro chodce na svetkech,atd.ale manzel, ten s nim chodi sem tam a ma z toho nervy v kyblu. a nebudu lhat, i ja mam porad lechtan4 v oblasti zaludku, ptz proste u toho prcka se neda spolehnout, ze ve vterine nezmeni kurz. s odrazedlem tim tuplem.vydy jdu u cesty s kocarkem a on je na vnitrni strane patniku, v parku je to jina. i kdyz jsem setkala i s nevrazivymi mpohledy, ze chodi po trave apod.tak trochu me potesilo, ze v tom nejsem sama. i kdyz, je pravdag.ze vetsinou vidim pekne tapat holcicky nez kluky.
A kdyz se nas tu tolik seslo, jeste toho vyuziji a zeptam se, „vychovatate“ nekdo v duchu knihy respektovat a byt respektovan? popr. nejake jine? ja ji mam doma, nicmene pochazim z rodiny s klasickou vychovou a proste mam problem „myslet“jinak. neustale na to musim myslet a prijdu si pak neprirozena, ne ja..
Začal teprve nedávno - je mu 26 m. Takže v době, kdy mu bylo 22 m, nechodil za ruku. A ještě ani dnes se nemůžu spoléhat, že se mi nevytrhne a neskočí pod kamion. Takže nic moc, ale už jsem zvyklá, je moc živej, nechodí, ale běhá, což já opravdu nehodlám
Je to u něj takhle se vším, jednu vteřinu tam, druhou jinde.
Odrážedlo, to u nás moc nezajímá. Bych ráda někdy, aby byla mobilnější aspoń trošku, i když občas se to dítko musí zase chytit, ale ujede šourem pár metrů a leze dolů. Ale aspoň můžu pak prodat botičky jako neošoupané z motorky:-))