Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj holky, prosím o radu.
Syn 3 roky, absolutně neposlouchá. Ať je to doma, venku, neposlouchá mě, ani manžela, babičku atd.. Do roka a půl to bylo v pohodě dítě, ale po 2 narozeninách začalo peklo. Neposlouchá, dělá si co chce, jakmile není po jeho tak je zle. Ve školce, je jak beránek, ale jakmile vyjdeme ze školky, tak to okamžitě začne. O tom, že jdeme domů, ví celé sídliště. Nemá vůbec žádný pud sebezáchovy, klidně i vletí na cestu a je mu jedno, jestli ho přejede auto. Pobyt venku je jenom o tom, že po něm řveme, protože si dělá co chce. Čekala jsem, že se školkou zklidní, ale vůbec. Takže doma po něm řveme, venku řev a už nás to nebaví, a nevíme co s tím. Nepomůže mu říct něco 3×, 4×, 5×… zkoušeli jsme to po dobrém, po zlém ale nic nepomáhá.
Nemáte nějakou radu, co s tím? Psycholog? Nebo je to jen rok a půl roční „období“?
Děkuji za každé postřehy a tipy, protože už jsme opravdu zoufalí.
Domluvila bych se s mužem na videotréning interakcí, je to na podobné situace, kdy potřebujete najít nějakou cestu k tomu, aby zběsilé batole vnímalo efektivnější. A navíc jezdí někdo za váma ![]()
Bohužel pokud ho chcete odnaučit ječet a řvát, tak to nejde vlastním řevem, že…
http://spin-vti.cz/…-vti-trenera
A ještě pro základní inspirac mrkni sem - jestli to nepomůže.
A jo - přejde to, ale je potřeba s tím pracovat. Nějaká cesta existuje, ve školce to zvládá. Jinak po kom z rodiny je taková neřízená střela?
https://www.linkabezpeci.cz/…-pravidlo-3z
https://www.linkabezpeci.cz/…-pravidlo-3p
https://www.linkabezpeci.cz/…a-neposluchy
Kdyz je ve skolce v pohode a nejsou zadne stiznosti, tak je to Ok. V te skolce to drzi a pak to doma pusti. To je naprosto normalni. Kdyz neumi chodit venku po chodniku, tak bude chodit za ruku. Trilete dite udrzis. On si rozmysli behat do silnice. Nervi, kdyz to nezabira a konej. V nejhorsim jde takoveho triletaka strcit pod ruku a jit
.
To je právě tím, že ve školce je hodný a pak někde musí vypustit páru. A kdo jiný než maminka by to měla vydrzet
Vyroste z toho, ale přijde zas nějaké jiné období.
@Ou děkuji za odkazy, mrknu. Po kom je? To právě vůbec nevíme, manžel byl klidné povahy když byl malý, ja taky a ni ve zbytku rodině nenacházíme někoho, se stejným problémem. Možná je to tím, že je znamení LEV? Ti prý bývají divocí ![]()
Rev je spatne, to dite zacne casem i bavit, je to divadlo… Testuje hranice, tak dejte najevo, ze kdyz je nebude respektovat, ma smulu. Pokud hrozi, ze vbehne pod auto, tak zkratka bude chodit jen za ruku. Jestli chce chodit sam, musi poslechnout na zavolani a u silnice zastavit a pockat na vas. Vim, ze se to snadno napise a hur uvadi do praxe, ale u takto maleho ditete vetsinou netrva ten odpor dlouho, kdyz budete dusledni a vydrzite, pochopi to rychle. Zaroven je dobre mu „ustoupit“ v nedulezitych vecech, aby mel pocit, ze nekdy muze byt i po jeho. Doporucuju prednasky o vychove od dr. Pekarove.
Bud rada, ze je aspon v te skolce jako beranek, mohlo by byt jeste hur. Zkousi vase hranice. Chtelo by to nejaky konkretni priklad, kdyz beha po ulici a i na silnici, vezt za ruku, trvat na tom.
@kkitta17 píše:
@Ou děkuji za odkazy, mrknu. Po kom je? To právě vůbec nevíme, manžel byl klidné povahy když byl malý, ja taky a ni ve zbytku rodině nenacházíme někoho, se stejným problémem. Možná je to tím, že je znamení LEV? Ti prý bývají divocí
A ve těch měsících jste baštili svíčkovou vid..
máš úplně normální dítě, ony babičky rady zapomínají co bylo před třiceti lety. ![]()
@kkitta17 tvoje dítě nemá žádný problém, prostě u něj probíhá naprosto přirozené odpoutání od rodiny a osamostatňování. Mám to jednou za sebou a podruhé jsme přesně veprostřed. Tříletá dcera je úplně to samé, dneska se mi před školkou vytrhla a běžela k silnici. Zastavila se až 30cm za okrajem, kdyby jelo auto, nechci ani domýšlet. Křik nepomáhá, tomu se spíš vysmívá, takže prostě trestám. Nezastaví na odrážedle? Vezmu jí ho a šlape pěšky. Zdrhá, tak ji, klidně násilím, držím za ruku. Zároveň ji ale během dne nechávám co nejvíc rozhodovat sama o sobě. Osvědčilo se mi to i u syna. Zbytečně neprudit a trvat na těch jen opravdu důležitých věcech. Člověk je chce brzy co nejvíc naučit, ale věř, přijde doba, kdy to pochopí i bez řevu.
Bud rada, ze ve školce je v klidu ![]()
Jinak asi normální, divoký dítě … S tím člověk moc neudělá, bud čekat ze se časem zklidní nebo to proste přijmout, ze takovej ještě par let bude a doufat, ze ti dává zabrat ted a v pubertě bude třeba zas pokoj ![]()
Jinak co poradit nevím, já jak děti vyzvednu ze skolky, absolutně,,vypnou” a rozjede se chaos (děti 3 a skoro 6). Jak už psala maminka nade mnou, ty děti se ve školce musí nějak krotit, poslouchat, mají nad sebou jinou autoritu než rodiče. A právě když jdou domu, všechno z nich spadne
Ty cesty byvaj vyzivny, už mi to kolikrat i komentovali rodiče jejich spolužáků, jak jsou rozjetý ![]()
Na psychologa bych to fakt neviděla, rekla
Bych ze polovina děti v tomhle věku se chová dost podobně … Ja bych se přiklánela k tomu, ze časem bude lip
Mně to přijde normální v tom slova smyslu, že když dítě vyzvedávám ze školky taky je pak jak utržený ze řetězu, protože si holt ventiluje to, jak se ve školce půl dne „držel“ a byl naprosto vzorné dítě (permanentně mi ho tam chválí). řeším tak že to vydržím a jdu nejkratší cestou někam, kde může trošku tuhle energii ventilovat- máme pravidlo že s mladším bráchou jdeme na louku co je nejblíž a tam můžou lítat jak smyslů zbavení a mně je to jedno, narozdíl od toho když to dělají vedle silnice. Než dojdeme domů, už z něj je jakž takž normální dítě, ale někdy je prostě ze zážitků ze školky víc ukňouraný, vzteklý… beru to jako daň za to, jak tam se chová vzorně. Je to pro něj ještě náročné. Podle mě se to bude zlepšovat s časem.
Neřvat, ale jednat. Řve? Běhá, kam nemá? Chytnout za ruku, odvést pryč.
Ten řev a napominani, to je pro tyhle děti jen blablablabla nedělej blablabla nebehej blablabla ne… blabla..
Jinak nepíšeš moc konkrétně, ale dvou a tříletáci prostě zlobí, nejvíc nejčastějšího pečovatele.
Přečetli jste nějaký knížky o dětské psychice? To nerypu, fakt se jen ptám, to chování může byt způsobeno vaším přístupem, ona dospelacka logika moc na malý deti nefunguje. Nám to pomohlo, ale jen částečně, taky člověk není veletrpelivy robot a nervy pracují. Máme taky dost divokyho kouska. Ale teď už mi přijde, ze se to dost zlepsuje poslední tydny, ze dost vyzrál (a pristup jsme nezměnili, takže z toho prostě vyrostl). Jsou mu 3 roky a dva měsíce.