4 letý syn chce jen tátu

Anonymní
20.11.23 21:21

4 letý syn chce jen tátu

Už jsem zoufalá. Můj 4 letý syn chce v 80 procentech pořád jen tátu. přijdu pro něj do školky, on mi řekne že chtěl tátu. chci ho jít uspat, řekne že chce tátu, vyčistit zuby, jen s tátou, oblíkat, jen s tátou. Brečim kvůli tomu poslední dobou každou chvilku. Nejdřív jsem to brala jako normállní - je to syn, chce víc muže, rozuměj si víc, řešej spolu auta a jiný mužský věci. Ale já už si v týhle rodině začínám připadat jak pátý kolo u vozu. Už předem jsem v nervu, jestli mě syn bude chtít. snažim se nebejt, ale prostě už to nejde. Už to trvá strašně dlouho. Navíc dost podobnej pocit zažívám i s chlapem. přijdu si, že kdybych tady nebyla, nikomu bych nechyběla. Muž vše zvládá beze mě, o sex má v porovnání se mnou minimální zájem. Když někam odjedu, skoro se mi neozve. Jinak je na mě hodnej a jakoby „nemůžu si stěžovat“. Ale asi mi strašně chybí pocit, že mě někdo chce, že mě někdo potřebuje, že je pro někoho důležitá moje existence, a už mě totálně vysírá pocit, že musím se pomalu stavět na uši, abych zaujala synovu pozornost- musím bejt prostě vtipnější než muž, což nikdy nebudu. A s chlapem taky, prostě vždycky to mezi náma jde nějak do kopru pak mu řekne že už z toho nemůžu a zase je chvilku líp. Je hrozně už pro mě vyčerpávájící bejt neustále ve stavu, že musím nějak bojovat o lásku. Už prostě nemůžu.

  • Citovat
  • Upravit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
164
20.11.23 21:31

Moje dcera (4 roky) chce taky jen tátu :) Nijak to neřeším, alespoň si na chvíli odpočinu a beru to jako takovou „satisfakci“ za porod, následnou péči, kojení a tak dále. Nejsi pro něho méně důležitá, jen je mu táta prostě „vzácnější“ no

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
5913
20.11.23 21:49

U kluka je to jen období u chlapa je to ignorace. Dítěti to vyčíst nemůžeš, každé má svůj vývoj a nutkání být více „s někým“. Jsou i děti co více táhnou k prarodičům a ani nechtějí být s rodiči. Tohle je individuální. Já osobně bych se třeba pár hodin denně zase toho omlaskávání vzdala, už mi to leze krkem. Své děti mám ráda, ale nemám ani chvíli klidu a už mám alergii na dotek… :lol: to je zase druhá strana spektra. No a chlapa si musíš vyřešit. To, že jsi mu jedno není důsledek dítěte, ale toho, že spolu asi moc nemluvite a neumíte si vyjít vstříc. V určitém úhlu pohledu dítě kopíruje své rodiče. Takže se ti nevěnuje manžel, nevěnuje se ti ani dítě. Já na dětech vidím jak kopírují to jak se k sobě s manželem chováme.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
20.11.23 22:02
@cukýnečka píše:
Moje dcera (4 roky) chce taky jen tátu :) Nijak to neřeším, alespoň si na chvíli odpočinu a beru to jako takovou „satisfakci“ za porod, následnou péči, kojení a tak dále. Nejsi pro něho méně důležitá, jen je mu táta prostě „vzácnější“ no

tatínek mu vzácnější není. s tatínkem tráví celé dny. pracuje ve školce, jsou spolu celý den ve školce. o to je to pro mě horší. že ten „vzácnější“ jsem ted'momentálně já.

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
20.11.23 22:03
@Martha03 píše:
U kluka je to jen období u chlapa je to ignorace. Dítěti to vyčíst nemůžeš, každé má svůj vývoj a nutkání být více „s někým“. Jsou i děti co více táhnou k prarodičům a ani nechtějí být s rodiči. Tohle je individuální. Já osobně bych se třeba pár hodin denně zase toho omlaskávání vzdala, už mi to leze krkem. Své děti mám ráda, ale nemám ani chvíli klidu a už mám alergii na dotek… :lol: to je zase druhá strana spektra. No a chlapa si musíš vyřešit. To, že jsi mu jedno není důsledek dítěte, ale toho, že spolu asi moc nemluvite a neumíte si vyjít vstříc. V určitém úhlu pohledu dítě kopíruje své rodiče. Takže se ti nevěnuje manžel, nevěnuje se ti ani dítě. Já na dětech vidím jak kopírují to jak se k sobě s manželem chováme.

přesně tak si připadám že prostě to samý co s mužem zažívám i s tim synem. moc nevím jak to řešit.

  • Citovat
  • Upravit
5913
20.11.23 23:05
@Anonymní píše:
přesně tak si připadám že prostě to samý co s mužem zažívám i s tim synem. moc nevím jak to řešit.

No tak očividně máte i nějaký partnerský problém, který je třeba řešit. Když to necháte vyhnít, tak to časem přeroste ve větší průser. Děti samozřejmě kopírují rodiče, vnímají domácí dynamiku a je logické, že chlapci většinou více tíhnou k otcům. Takže částečně to kluk vidí u otce, částečně je to tím, že je to kluk a částečně je to tím, že má prostě takové období. Ty můžeš řešit max manžela a to poradnou, terapii, nebo si prostě jen promluvit.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
663
20.11.23 23:06

Se synem je to tezke. Je to male dite, nemuzes mu to vysvetlit, nemuzes od nej ocekavat. Tohle je proste nutne jen “pretrpet” a nebrat si to osobne. Zenske v tomhle maji bohuzel horsi udel a berou si to vic k srdci, protoze ony prece rodily, kojily, staraly se. A ted je to dite vlastne “nevdecne”. Zkusila bych si o tom promluvit zcela narovinu s chlapem, ze se citim nechtena, nemilovana, odstrcena. A umis pochopit a respektovat, ze je to prechodne obdobi syna, ale neumis pochopit a respektovat jeho postoj k tobe a urcite je to pro tebe problem, ktery neni k dlouhodobemu ziti. Bud s tim spolecne neco zacnete delat, nebo to vidis tak, ze sice hned neprasknes do stolu a neodejdes, ale je to otazka casu, kdy se to stane. Kdybych i presto videla nezajem, tak k cemu je takovy vztah? Jaky je rozdil byt sama bez partnera a osamela s nim ve vztahu?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
5879
21.11.23 06:09

U dítěte je toto věk, kdy nastupuje potřeba mužského vzoru. Je to normální. Víc řeš problém s partnerem. Syna to časem přejde.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
21.11.23 10:48

Tak já to mám přesně opačně co se dcery týče, ta je pořád zase samá máma a táty odmítá :nevim: a máme z toho nervy v kýblu oba dva, ona ho vyloženě odmítá, když obejme třeba i mě ona začně plakat, že jsem její máma a ať jde pryč atd. Neexistuje, že by s ní šel spát, vykoupat, hrát si, nebo ji s něčím pomoct on ale vždycky musím já. Zajímavý je, že když jsem pryč tak jsou s taťkou kámoši a je to všechno super. ale jakmile se vrátím tak jeho odsune a točí se jen kolem mě. Což i pro mě není úplně komfortní, když třeba vařím a ona potřebuje ke všemu mě, tak nevím kam dřív skočit. Zkoušli jsme promluvy, odměny.. nic prostě nezabírá a taky nevím jak to změnit. Chlap je pak samozřejmě protivnej, že ho vlastní dítě odmítá a dává to „sežrat“ i mě :pocitac: :zed: Jediná rada, kterou ti můžu dát je poslat občas chlapa na pivo a být s malým prostě sama a snad se to časem srovná. :kytka:

  • Citovat
  • Upravit
21.11.23 13:40

Hezký den, zkuste si vygooglit pojem „sociální děloha“. Teď holt syn potřebuje být více u táty, to ale neznamená, že vás nepotřebuje. Je to pouze období. Taky doporučím webinář „Jak vychovávat kluky“.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Eva2610
21.11.23 13:44

Moje dcera chce taky tatínka. Ale nebrecim a jsem ráda. Myslím, že kdybys měla normální vztah s mužem, nebudeš brečet kvůli klukovi. Začala bych tedy u muže a vztahu s ním.

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
21.11.23 13:58

U nás taky, synovi teprve rok. Není kojeny, kdyby byl, asi je to jinak. Teda on mě přes den samozřejmě neodmítá, tata je doma hodne málo, takže obsloužit se nechá, celkem často je protivný, porad si stěžuje,
nic hi nebavi, rve, pochovat se ode me nenecha, to kope, kouse a snazi se mi vytrhnout. Každé ráno když táta odchází tak hysterak. Když otočí klíčem ve dveřích večer tak všechna špatná nálada pryč a záchvat radosti a klidně i přestane jist, pokud výjimečně není už po večeři, a hned k němu do náručí. O víkendu nejhodnejsi a nejveselejsi dítě, nehne se od táty kterému to nevadí když přes týden ho skoro nevidí. Průšvih nastává když táta večer někdy nepřijde, scény, odmítá jít spát, uřve se mi do odpadnuti a já jsem z toho úplně na nervy. Pak ráno od půl pátý skáče v postýlce a vola tatata nez manžel po sedmé vstane a přijde za nim. My s manželem žádný problém spolu nemáme, jen je mi líto že je s námi tak malo, ale chápu že to jinak nejde. Ale ty boje se synem a to že je hrozně odtazity ke me mě ničí. Když o víkendu odejdu já, neplace, ani si nevsimne, nevíte mě. Může ho hlídat i někdo cizí, nevadí mu to. Někdy mi přijde že ke mě nemá vůbec žádný vztah, že jsem jen ta obsluha. Pritom nevim že bych něco dělala špatně. Snad jen to že v prvních týdnech jsem nezvladla nespani a večer si ho na 3h bral k sobě táta a já chodila spát, protože to často byly jedine 3h kdy jsem spala, měl krátké spánkové cykly po 20 minutách a to jsem už většinou usnout nestihla, tím jsem nám pokazila i to kojení no. Ale zas jine děti jsou taky od mala hlídané třeba babickami v kocarku a vztah s mámou pokazeny nemají…

  • Citovat
  • Upravit
476
21.11.23 14:07
@Anonymní píše:
U nás taky, synovi teprve rok. Není kojeny, kdyby byl, asi je to jinak. Teda on mě přes den samozřejmě neodmítá, tata je doma hodne málo, takže obsloužit se nechá, celkem často je protivný, porad si stěžuje,
nic hi nebavi, rve, pochovat se ode me nenecha, to kope, kouse a snazi se mi vytrhnout. Každé ráno když táta odchází tak hysterak. Když otočí klíčem ve dveřích večer tak všechna špatná nálada pryč a záchvat radosti a klidně i přestane jist, pokud výjimečně není už po večeři, a hned k němu do náručí. O víkendu nejhodnejsi a nejveselejsi dítě, nehne se od táty kterému to nevadí když přes týden ho skoro nevidí. Průšvih nastává když táta večer někdy nepřijde, scény, odmítá jít spát, uřve se mi do odpadnuti a já jsem z toho úplně na nervy. Pak ráno od půl pátý skáče v postýlce a vola tatata nez manžel po sedmé vstane a přijde za nim. My s manželem žádný problém spolu nemáme, jen je mi líto že je s námi tak malo, ale chápu že to jinak nejde. Ale ty boje se synem a to že je hrozně odtazity ke me mě ničí. Když o víkendu odejdu já, neplace, ani si nevsimne, nevíte mě. Může ho hlídat i někdo cizí, nevadí mu to. Někdy mi přijde že ke mě nemá vůbec žádný vztah, že jsem jen ta obsluha. Pritom nevim že bych něco dělala špatně. Snad jen to že v prvních týdnech jsem nezvladla nespani a večer si ho na 3h bral k sobě táta a já chodila spát, protože to často byly jedine 3h kdy jsem spala, měl krátké spánkové cykly po 20 minutách a to jsem už většinou usnout nestihla, tím jsem nám pokazila i to kojení no. Ale zas jine děti jsou taky od mala hlídané třeba babickami v kocarku a vztah s mámou pokazeny nemají…

Vydrz, neni to pokazeny vztah s mamou ;)
U me a kamaradek podobne, s babickama, tetama andilci, jak prijdou domu tak zlobeni, odmlouvani.
Ve skolce na syna ucitelky peji ody, ja jsem z nej vyrizena.

Jestli je tatinek malo doma, tak je jasne, ze diteti chybi.
Cetla jsem myslenku, ze maminky laska a pizornost je bezpodminecna, bude tam vzdycky pro dite, dite s ni uvolnuje emoce.
Tatinek, babicky ty jsou vzacni, jejich pizornost si dite snazi vybojovat.

Kdyz je u nas babicka, nesmim ani k nim si s nimi hrat. Syn me odatrci a krici: ptyc, moje babicka :mrgreen:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
3
27.5.24 20:12
@Anonymní píše: Více

Dobrý deň prosím ako sa to vyvinulo v priebehu času? U nás je to rovnaké, vyslovene mam stres po malého ísť do škôlky byť s ním, lebo neustále len tata chce…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
27.5.24 21:06

@Kristilu
Celkem se to vyrovnalo. Je to o hodně lepší :) hodně sil :)

  • Citovat
  • Upravit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Užitečné odkazy

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

1.2 Spray Max mop box

  • (4.8) + 25 recenzí

Victoria

  • (4.4) + 20 recenzí

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová