.Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
40 let - nový začátek?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
7.8.26 20:04
@luckaa85 píše: Více
A porad ma tak trosku jinak nastaveny mozek a sebevedomi, pokud tohle je pro ni tsk významné, jako novy zacatekm
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.8.26 20:41
Tak ono se to nezda, ale pro to okoli je to asi sok, prave proto, ze v poslednich letech jsem o sebe moc nedbala. Uces uplne jiny, ze stavu kdy jsem nepouzivala zadne liceni najednou k tomu (decentne) nalicena chodim, obleceni je asi taky slusny rozdil, vyhazela jsem skoro vsechno a nakoupila si ne ve stylu „tohle by jeste slo diry to nema“, ale co se mi opravdu libi, padne mi a citim se v tom dobre…taky mam zpatky velikost 36, takze to se to snadno vybira…sama se citim jako jiny clovek, jako po takovych tech promenach jak se delaji. Ostatne proto to delam, protoze jsem se citila spatne, hrozna, nemozna, na odpis. A jsem rada ze tady tedy vetsine neprijde padle na hlavu neco se sebou udelat ve 40 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.8.26 20:47
@luckaa85 píše: Více
Tak jako mlada jsem na porsdne obleceni proste a jednoduse nemela penize. Byla jsem rada kdyz jsem zaplatila kolej, mela co jist, a casto jsem pobrala obleceni od kamaradek, ktere uz neco nechtely. I boty. Byla jsem rada ze jsem mela neco. Pak kdyz jsem zacla pracovat na plny uvazek to chvilku bylo dobre, ale jak jsem zacla resit tehotenstvi a hormonalni lecbu, zacala mi vaha litat jak na horske draze, takze skoro nebylo mozne to vymenovat, a pak uz mi to bylo jedno. Po porodu totez, zas mi nic nebylo poradne, pak s ditetem frmol ze mi to bylo uplne jedno. A az ted jsem ziskala na sebe prostor a zjistila ze chodim jak hastros 
A jeste jsem si uvedomila ten kontrast s manzelem.
- Citovat
- Upravit
8.8.26 07:06
@Anonymní píše: Více
Já jsem tuhle krizi měla v 28. A je dobré si tím projít, patří to k životu. Od té doby vím, že jsem stará a plně to akceptuji, a co no. Prostě to je věk, už si člověk nemůže dovolit to, co ve 20. Zas ale můžeš dělat plno jiných věcí, protože máš lepší finance, člověk je samostatný, máš větší rodinu, takže větší síť pomocníků. Ale prostě jsou věci, ke kterým už se nemá cenu vracet, protože ten prožitek je jiný, ty výzvy „druhé půlky“ života jsou už jinde, ne v tom dohánět, co člověk nestihl zamlada. Ale to člověk nezmění.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.8.26 07:08
Já čekala prodej domu a koupi karavanu. 
Vlasy, nehty, zuby, cvičení - to všechno mi přijde normální a vlastně vůbec nerozumím, čemu se na tom může někdo divit? Nový začátek je pro mě obrat o 180 stupňů a výrazná změna, toto jsou jen kosmetické úpravy. 
To nemáš žádnou kamarádku ani kolegyni, která tě podpořila nebo ti řekla, že je to všechno normální? Pak bych možná přemýšlela nad změnou v této oblasti. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.8.26 09:02
@hygienistka750 píše: Více
Nooo, tak pro nekoho, pro koho to standard neni, to obrat o 180 stupnu je 
ja si treba z detstvi vubec nepamatuju ze by moje mama chodila ke kadernici, obleceni se u nas neustale strachalo nejake stare a presivalo no zcela nemoznych modelu, lakovat si nehty, no to delaji jen fifleny ktere nemakaji…v tom jsem vyrostla
- Citovat
- Upravit
8.8.26 11:32
@Anonymní píše: Více
Asi nějaký káčy, co nevědí, na kom by se svezly. Neděláš nic přemrstěného, ani nemáš přehnané nároky. Když má člověk problémy, tak řeší primárně je, když je nemá a není na tom tak, že by si je chtěl přidělávat ( některý lidi mají vyhrocenou nervovou soustavu a pořebují to), tak se věnuje svým koníčkům.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.8.26 12:00
Máme jenom jeden život. A pokud po něčem toužíme a nestihneme to v době, kdy to třeba dělá většina a kdy to lidé vnímají jako adekvátní, tak později už máme jen dvě možnosti. Dělat to navzdory tomu, že budeme vypadat jako zastydlí puberťáci, co jdou s křížkem po funuse, anebo to neudělat nikdy. Nebudete už nikdy ani o den mladší. Nemáte možnost vrátit čas a udělat to dřív… Takže jde jen o to, zda to v životě chcete prožít, nebo ne. Pokud chcete, tak už stejně nemáte jinou možnost, než to dělat ve 40 letech… Upřímně si myslím, že ostatní tomu nemusí rozumět. Nemusí to schvalovat. A myslím, že lidé, kteří vás za to soudí, mají spoustu svých věcí, které chtěli zažít a nezažili. Teď si připadají moc staří, anebo prostě hodlají i po zbytek života hledat důvody na to, proč to nejde. Ti budou reagovat nejsilněji. Protože vaše odvaha udělat to, i když už je vám 40 a ve 20 by to bylo vhodnější, se dotýká něčeho v nich, co sami nemají v míru a v pokoji. Chtějí vás zastavit tak, jako jste se do teď stavěla vy. Berte je jako zkoušku. Jako by je Bůh (nebo zkrátka ta energie, ze které je všechno stvořené) poslal, aby otestoval, jestli to skutečně chcete a jestli si i navzdory nim vyberete sebe… Moje zkušenost je taková, že když člověk vydrží stát si za svým, ta rezistence zmizí uvnitř člověka i v jeho okolí. Hrozně mockrát se mi stalo, že lidé na některé moje změny na začátku nereagovali úplně pozitivně a chtěli mě odradit. Ale jakmile jsem si byla stoprocentně jistá, že jdu správně, otočili. Do jednoho… Udělejte všechno, co udělat chcete. Ať si svět myslí, že jste blázen. On vám svět nedá další život a další šanci zažít věci, které chcete, nedá, když se toho teď kvůli jeho názoru vzdáte…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.8.26 12:11
@Anonymní píše: Více
Vždyť jste v polovině života, možná ani to ne, pokud Bůh dá Ono to je občas prostě tak, že když jste nesebevědomá, nic pro sebe nežádáte, všechny stavíte nad sebe, tak jste pro určité lidi pohodlná. Nejste žádná hrozba. Ostatní ženy si vedle té zanedbané mohou připadat hezčí, což jim lechtá ego. Někteří „přátelé“ zase žijí z toho, že nemáte hranice a vždycky jim vyhovíte, ale oni vám to nazpátek poskytovat nemusí… Když se pak začnete projevovat, tyhle lidi to znejistí. Přicházejí o své. Najednou se může stát, že v kavárně někdo složí kompliment vám a ne kamarádce. Nebo někomu řeknete, že nemáte čas pokaždé, když si usmyslí, protože jdete udělat něco sama pro sebe a on si najednou musí poradit sám… Teď jste teprve sama sebou, tak si za tím stůjte. Nemá cenu mít v životě lidi, kteří o vás stojí jenom, když sama sebou nejste a když se umenšujete. Ať jdou. Bez toho stejně nebude místo pro ty, kteří vás budou mít rádi takovou, jaká jste a kteří budou mít radost z toho, že se vám daří a jste spokojená. Protože to budou mít stejně a nebudou si na vás muset léčit pochroumané ego…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.8.26 12:20
@Anonymní píše: Více
Vyrostla jsem v něčem dost podobném. Pro mě to taky nebyl standard. U nás byl standard se schovat. Obléct si na sebe ten největší a nejtmavší stan, co prodávali na tržnici a modlit se, aby se na mě vůbec nepodívali. Však stejně nejsem Pamela Anderson v devadesátkách, tak to ani nemá cenu se o něco snažit… To byla mentalita mojí mámy. A taky měla psotník z toho, když jsem si vzala na sebe něco, v čem jsem byla vidět. Šaty s květinovým potiskem? No fuj, to by si na sebe vzala akorát nějaká namistrovaná fiflena, co chce zoufale pozornost. Slušná žena, která si o sobě nemyslí, ta si vezme deset let staré džíny, vytahané triko a bude koukat do země… Dopadlo to tak, že jsem nejen vidět, ale taky slyšet. Máma už nemá psotník a koupila si květované šaty Vytrvejte, sedne si to…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.8.26 15:28
Moje mamka 50+ a chystá se na operaci víček. Před pár lety začala chodit na mikádo a nosí převážně šaty. Taky je to úplně jiná žena než kterou si pamatuji jako malá. Takže za mě je to v pořádku a bylo by fajn mít sebevědomí. Vůbec je neřeš a buď svá.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.8.26 15:40
@Bytsamsebou píše: Více
To neni jen o chudobe, ale i o nastaveni. Ale jo, otec s nami nezil, vyzivne se z nej tahalo nasilil, a mama byla na podpore
- Citovat
- Upravit
8.8.26 15:45
@Anonymní píše: Více
Je to o chudobě. Dovolit kadeřnici a pěkné oblečení by si mohla. Vžyť tenkrát každá ženská chodila na trvalou, či melír… Oblečení se pletlo a háčkovalo. Štrikovaly se akorát tak bavlněné ponožky a roztrhnuté tepláky na kolenech. Neznám nikoho, kdo by přešíval staré oblečení. Maximálně se šilo z nových látek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
