Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
40 let - nový začátek?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
7.8.26 11:09
Doopravdy šťastná a svobodná budeš, až tě přestane zajímat to, co si o tobě myslí ostatní. Jestli zakladas diskuzi s dotazem, jestli ostatní vnímají tvé chování jako normální, tak asi úplně šťastná nejsi. Nevysvětluj lidem, proč se chováš tak, jak se chováš, je to tvoje věc. Stůj si za svým štěstím. Já si nemyslím, že bys dělala nějaké úlety. Obarvit si hlavu a nalakovat nehty fakt není žádný úlet, který si nemůže 40ti leta žena dovolit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.8.26 11:10
Za mě super!!! Já čekala že jsi začala vymetat diskotéky 
že jsi švihla… nevidím nikde nic švihlého… Jen tak dál!! Dělej co máš ráda! A starej se o sebe!!!A ostatní by měli taky.. mi příjde že ten kdo to říká, tak ti spíše závidí, že jsi to dokázala vylézt z ulity, z komfortní zóny, restartla jsi se a děláš pro sebe něco!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.8.26 11:13
@Tlačenka-fuj píše: Více
Já nad tím nepřemýšlela, měla jsem radost z každé drobnosti, kterou jsem dřív nemohla, a teď můžu, ale prostě když začaly ty negativní reakce, tak mě to zarazilo. Samozřejmě v rodině, ale i v práci jsem vyslechla něco co jsem slyšet neměl právě o té zastydlé pubertě…tak si říkám, jestli ve 40 začít s „novým životem“ je opravdu vnímáno jako hloupé, nesmyslné, že bych tohle všechno měla mít už za sebou…
- Citovat
- Upravit
7.8.26 11:15
Taky sem čekala nějaký diskotéky, skok s padákem apod.
Na okolí se vykašli, ti tvuj život nežijí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.8.26 11:19
Třeba ty rovnátka zatím komukoli jsem řekla, tak reagoval co to je za blbost, že s tím budu mít jen trápení, stojí to spoustu peněz a už to přece nemá smysl v tomhle věku…vlasy jsem si nechala zkrátit, zesvětlit a ostřihat jiný účes, měla jsem splihlé dlouhé prořídlé, no cítila jsem se strašně, takové zmoklá slepice
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.8.26 11:39
Jako já rozumím tomu, že najednou, když mě ti lidé znají déle, tak jsou to velké změny, že mě skoro nepoznávají, a to jim možné přijde praštěné, že všechno převracím v tomhle věku naruby. Ale mě to přijde nefér, nikdo z nich nemá od dětství křivé nesrovnané zuby protože jim rodiče rovnátka zajistili pokud to bylo potřeba, chodí pravidelně ke kadeřnici celé roky, takže dávno pěkné upravené vlasy a svůj styl mají, pěkné oblečení si kupují průběžně, líčí se od mládí…takže jasně, nemají k nějakým převratným změnám důvod. Naopak moje mám zanedbaně vypadá a všechno je podle ní zbytečné a vadí jí kolik to muselo stát, když ona pořád na něco nemá 
- Citovat
- Upravit
7.8.26 11:44
@Anonymní píše: Více
Na rovnátka neni nikdy pozdě. A začít se o sebe trochu vic starat kdyz začíná člověk trochu stárnout, kdy jindy?
Ignoruj to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.8.26 11:50
@JancaS84 píše: Více
Dík…já už jsem se právě cítila i vedle manžela strašně špatně. Z něho se stal „chlap v nejlepších letech“, a já vedle něho vypadala o pět let starší, přestože jsem mladší, a taková cuchta co vylezla od plotny. A ještě jsem věčně skuhrala že mi něco je, něco mě bolí…a ještě teda taky mám před očima tu mojí mámu jako ukázku toho, kam by to vedlo, kdybych nic nezačala dělat a to se mi teda nelíbí, mám o sobě jinou představu v jejím věku. Jestli mi to osud a zdraví dovolí, je věc jiná, ale aspoň bych chtěla prostě zkusit se ve zbytku života cítit dobře a užít si to, co se ještě dá
- Citovat
- Upravit
7.8.26 12:00
@Anonymní píše: Více
Přesně tak. Já jsem si ve 40 nechala vybělit zuby a taky se začala o sebe vic starat. I predtim to šlo, ale teď mám na to po 3 dětech vic času. Nikdo na to nic špatného neřekl, spíš naopak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.8.26 12:09
Uzivaj si zivot, nehlad na druhych ak ta to ako si si to nastavila (nastavujes) tesi (a idealne co som pochopil aj manzela) tak ti predsa moze byt jedno co si o tom myslia ostatny.
Spusta ludi trpi predstavou ze po 40 mozes iba sediet na lavicke a pocuvat miestne klebety, ale budme realisti, 40 je polka zivota, predsa nebudes polku zivota travit podla toho ako ti to diktuje niekto cudzi!
Zariad si zivot tak aby vyhovovat tebe (idealne VAM=ty+manzel). Na to co si o tom mysli franta od vedle sa z vysoka…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.8.26 12:17
Já jsem čekala, jak začneš psát o nějakých aktivitách, kde nenajdeš nikoho staršího 25 a podobně, tohle mi přijde normální.
Jinak gratuluji, žes dokázala dát si ten život tak nějak dohromady. Musím dodat, že na tom tvém příběhu je krásně vidět, že je vidět, že dostat se momentálně v naší zemi do nějakého společensky a ekonomicky akceptovaného stabilního statusu, stojí v podstatě prošvihnutí nějakého slušného věku na pořízení dětí.
Pozor, to není kritika tebe, je to jen tak povzdechnutí k zamyšlení.
Já si tak nějak taky dost často povzdechnu, že už asi v životě nebudu mít relativně klid a stabilitu.
Akorát v mém případě je to hodně(ne vše) důsledek mého špatného rozhodnutí.
- Citovat
- Upravit
7.8.26 12:23
A kde je ta zastydla puberta? 
Mne znis jako normalni zenska 
Ja nevim, kde se porad bere presvedceni, ze zenska by mela stat u plotny nebo vysavace, nejlip v zastare a mastnym kvetakem na hlave, aby to nahodou nevypadalo, ze dela neco neuzitecneho pro blaho rodiny
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.8.26 12:30
@KKK85 píše: Více
spíš takové ty ženské, které o sebe dbají celý život, jsou takové usedlejší, mě si někam zařadili, a teď, když se na mě něco mění, tak jejich reakce je „co blbne, byla doteď nějaká, to chce lovit chlapy nebo co?“ Tak mě právě zajimalo, jestli když se sebou ženská chce něco udělat v tomhle věku, a začne všechno najednou měnit, je to fakt tak praštěné…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Nedávno mi bylo 40. Nejdřív jsem z blížící se 40 měla pěknou depku, že mládí je definitivně pryč a některé věci, které jsem nestihla, už nedoženu (další dítě, naopak nějaké moje vysněné cíle a úspěchy a tak). Ale postupně se to nějak přelilo do toho, že jsem začla svůj život úplně restartovat, a plnit si naopak to, co doteď nešlo. Okolí si toho všímá, manžel mě podporuje, ale od části lidí slyším že jsem prdlá, neumím se smířit s věkem a je to trapné. Tak bych se chtěla zeptat na názory, jak se vám to jeví…
Neměla jsem úplně dobré dětství, nebyli jsme rodina v pořádku a já nebyla šťastné a bezstarostné dítě. Dospívání a mladá dospělost tím pádem nebyly úplně lehké, osamostatňovala jsem se sama, bez podpory a bez peněz, za každou cenu chtěla studovat, pracovala u toho, učila se po nocích a často ke konci měsíce jedla suché rohlíky (obrazně, reálně spíš clever tousťák s čínskými polívkami). Taky jsem dost bojovala se vztahy, přátelskými a partnerskými, moc mi to nešlo. když se to konečně trochu zvedlo, měla jsem školu hotovou, práci kterou jsem chtěla a potkala současného manžela, bylo to chvíli fajn, jenže pak se nám zas nedařilo mít dítě. Hodně let jsem řešila neplodnost, potraty v různých stupních těhotenství, prostě šťastné období to zase nebylo. Byla jsem naštvaná na osud, že prostě nemůžu mít chvíli klid a být prostě spokojená. Pak jsme se teda za strašných nervů s milionem rizik přivedli na svět vymodlené dítě, ale pohoda zas nebyla. Zpočátku na tom nebylo úplně dobře, takže to bylo velice náročné. Hodně se toho řešilo, bylo uplakané, nespavé, a aby mu nezůstaly celoživotní následky, tak se muselo fakt makat. To všechno jsem musela zvládat sama, manžel nás musel uživit, práci má náročnou, ale zas nebyl problém zaplatit cokoli, a žádnou pomoc od žádné strany rodiny nemáme, žádné hlídání, nic. Ale podařilo se, máme dnes úplně zdravé dítě, které ve všem vrstevníky dohnalo a nastoupilo do školky.
Já byla nejdřív v depresi, že jsem za ty roky úplně zdecimovaná, zanedbaná. A pak jsem postupně začala něco dělat, obešla si všechny lékaře a začala řešit, s čím já mám potíže což nebyl několik let vůbec prostor, chodím teď na fyzioterapii, pravidelně cvičit, zašla jsem ke kadeřníkovi a změnila účes (poprvé v životě mám obarvené vlasy), začala o sebe trochu pečovat, líčit se do práce, koupila jsem si nějaké nové oblečení, které mi dobře sedí namísto starých věcí které tak nějak byly nebo jsem je měla doma narychlo upravené, dokonce jsem se objednala na rovnátka (mám křivé zuby, už to není problém jen estetický, ale i funkční, trápí mě to čím dál víc), a začala s online výukou angličtiny (uměla jsem dobře, ale zapomněla). Nakoupila jsem si věci na lakování nehtů UV lakem, naučila se to, a dělám si hezké nehty. A tak nějak mám ze všeho radost, s dítětem už je to čím dál lehčí, už se toho s ním dá spoustu zažít a podnikat, mám prostor se trochu realizovat i v práci, i když mám a stále budu mít zkrácený úvazek, a celkově se začínám cítit dobře a spokojená asi nejvíc ve svém životě. Mám rodinu, zázemí, práci, netrpíme nedostatkem, máme plány na zážitky a vůbec budoucnost vypadá fajn a taková klidná, snad bez neustálého řešení nějakých vážných problémů (doufám, že to nezakřiknu). Vnímali byste to pozitivně, nebo mám fakt zastydlou pubertu
?