5 let a neumí prohrávat

61
18.6.15 22:16

5 let a neumí prohrávat

Dobrý den,
ráda bych se zeptala, zda máte někdo podobné zkušenosti. Syn bude mít po prázdninách 6 let a od narození jak tak trochu „nervák“. Když se mu bortily kostičky, tak se rozčílil, když hrajeme pexeso, tak s tím praští, když soupeř nachází víc stejných a v pěti letech se rozčiluje i kvůli tomu, že mu nejde napsat nějaké písmenko (k psaní ho nenutím..jen když chce). Ve školce nic takového nedělá, ale je to zřejmě tím, že si hraje s něčím jedndoduchým u čeho nemusí přemýšlet. Na fotbale mezi lidma se rozbrečí jen když prohrává jeho družstvo o moc golů. Takže si myslím, že mezi lidma se chová líp než doma..ale i tak váhám, jestli to není na návštěvu psychologa…přece ve škole a v životě bude prohrávat pořád, tak nevím, jak se s tím srovná.
Do školy jde až za rok.

děkuji za názory

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

20873
18.6.15 22:26

Já bych kvůli tomu dítě k psychologovi tedy rozhodně netahala. I prohrávat se člověk musí učit, je to normální.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4321
18.6.15 22:26

Mám doma předškoláka, přístí týden mu bude šest. Když prohraje v pexesu nebo člověče nezlob se lítají nám doma figurky a pod. Vyroste z toho, starší už to nedělá. Nebo jenom málo kdy.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1767
18.6.15 22:31

@xmamka
Tak tady bych si troufla tipnout, že jde o problém sebevědomí. Sebevědomé dítě v tomto věku by se mělo umět vyrovnat s prohrou v pexesu. Měli jsme to samé loni, přes léto jsem pracovala na tom sebevědomí a za měsíc už byla hra s ním úplně jiná. Je na to různá literatura, moc hezké je 365 způsobů, jak vychovat sebevědomé dítě, ale to už jsou spíš konkrétní praktické rady, důležité je obecně dávat mu bezpodmínečnou lásku, čas a naučit ho aby SE SÁM OCENIL. Čili nečekat na nějakou pochvalu od druhých.
Není nad to, když pak třeba synáček uklidí pokoj, rozhlídne se a spokojeně povídá: Teda, tady to ale prokouklo, co? 8) (nebojte, nestává se to moc často :mrgreen: )

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
31691
18.6.15 23:05

Náš 5 letý to dělá taky..ale teda jen doma, nebo při hře s námi, chodí na fotbálek, tam podobný scény nepředvádí, když si s ním kopu já nebo táta, tak tovětšinou končí řevem..človšče, to je to samý…a před pár týdny to dovedl k dokonalosti..po záchvatu vzteku, kdy se čílil, že jsem ho vyhodila(jeho 4.figurku, já jela druhou :zed: ) řekl, že si teda bude hrát sám, a za mě…načež po 10 minutách opět vzteklej řev, že prohrál, ajá vyhrála..ve hře, kterou jsem s ním ani nehrála :zed:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
8809
18.6.15 23:06

@ireeenka to je zajímavý s tím sebevědomím. Když porovnám sebe a manžela. Neumím prohrávat ani ve 30 i v tom blbým pexesu a měla jsem to tak od mala. :think:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
8809
18.6.15 23:07

@slavuska1 promiň ale musím se tomu člověče smát :mrgreen:

Mě třeba nechávali jako malou a nejmladší vyhrávat a není to dobrý. Potom i já nechávala hodně vyhrávat mladší ségru a taky se s tím neumí moc poprat i teď v dospělosti - ale sebevědomí zas má no :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
elot
18.6.15 23:09

@xmamka mám to doma podobný. Je mu šest a pořád chce v něčem soutěžit a když nevyhraje tak se rozčiluje. Pořád chce být ve všem první a už tím nakazil i mladší sestru. :cert: Už nevím jak mu to mám vysvětlit, že není důležitý být za každou cenu první! :roll: Promiň, že jsem neporadila, ale aspoň viš, že v tom nejsi sama :lol:

  • Nahlásit
  • Citovat
1767
18.6.15 23:11
@Ariadne píše:
@ireeenka to je zajímavý s tím sebevědomím. Když porovnám sebe a manžela. Neumím prohrávat ani ve 30 i v tom blbým pexesu a měla jsem to tak od mala. :think:

Nj, musíš už pochopit, že prohra nijak nesouvisí s tím, jestli jsi dobrá nebo ne ;) :lol: :mrgreen: Maximálně s tím, jakou máš paměť. Hm hm, možná si třeba jen myslíte, že ségra sebevědomí má. Moc mně nenapadá jinej důvod, proč by dospělej člověk trval na výhře. :think:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
8809
18.6.15 23:17

@ireeenka jenže já jsem v tom pexesu dobrá :mrgreen: vyhraju 9z10her, ale tu jednu, co manžel těžce nesu, ale snažím se mu to přát :P magořina ve 30 no. Ale na to člověče si taky pamatuju, že to jsem chytala vzteky nebo když mi někdo v dostizích vyfoukl dobrý koně a jak na ně šlápla a cálovala jsem šílený prachy za dostihy.

Manžel je v tomhle klidďas a těch 9proher bere hodně sportovně. Asi bude s malou hrát hry spíš on

Napadá mě, jestli je v tomhle lepší dát dítě na sport, že tam se víc otrká, co se týče proher i výher

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5812
18.6.15 23:31

Je mi o dvacet víc a jako posun bych řekla, ze me baví vyhrávat :twisted: moc proher po sobě mě fakt nebaví, ale většinou se ovládnu a už to neni znát… teda není to znát tak moc :twisted: většinou…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
31691
18.6.15 23:33
@Ariadne píše:
@slavuska1 promiň ale musím se tomu člověče smát :mrgreen:Mě třeba nechávali jako malou a nejmladší vyhrávat a není to dobrý. Potom i já nechávala hodně vyhrávat mladší ségru a taky se s tím neumí moc poprat i teď v dospělosti - ale sebevědomí zas má no :mrgreen:

taky jsme nevěděla, jeslti e smát, nebo brečet, dkyž rozzuřenej přiběhl :jazyk:
jinak vyjrát ho nenechávám, ale fakt, že ve všech hrách, co hrajeme, bývá vítězství tak půl napůl. mě to teda trvalo taky dlouho, naučit se prohrávat, ještě v 15 jsme vztekle mrskla kartama na stůl, když jsem hodněkrát prohrála v žolíkách :oops: :oops: :oops: až tak s koncem puberty mi to začalo být jedno, jestli vyhrávám, nebo prohrávám :)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7385
19.6.15 07:28

A neni to jedinacek?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
15406
19.6.15 07:45

Nám celkem pomáhá hra „v týmu“. Třeba šachy, člověče, či jiné stolní hry hraju se synem, abych mu ukázala, jak se vyrovnat s porážkou. Hrajeme třeba proti tchýni, ona nám vyhodí figurku a my jí třeba pochválíme pěkný tah (šachy) nebo se podivíme, nad tím štěstím, že hodila kostkou správné číslo (člověče). Syn odmítal dohrávat hru, když už viděl jen náznak, že by to pro něj mohlo dopadnout špatně. Teď jsme ve stadiu, že už i prohlásil (chtěl utéct od rozehrané dámy), že tedy nastrčí svoje žetony tak, aby ho babička mohla vyházet a hra tak brzy skončila :lol: Šesté narozeniny slavil před 14ti dny.

Jinak sebevědomí má taky někde na úrovni absolutní nuly. „Psal“ pohledy pro babičku (opisoval písmena z předlohy…baví ho to) a jedno písmenko se mu nepovedlo podle jeho představ. Od té doby už „nenapsal“ jediný pohled a to jich předtím napsal hodně :zed:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
donaga
19.6.15 08:08

@xmamka Není syn jedináček? Moje dcera jedináček je, je jí tedy zatím 5 let, ale také má s prohráváním problémy. Když to vezmu v porovnání s dětmi se sourozenci, tak mám pocit, že ty jejic přirozené sourozenecké bitky je právě tomu „prohrávání“ celkem nenásilně učí.
K psychologovi bych kvůli tomu nešla. Já s dcerou hraju hry, nekdy jí nechám prohrát, nekdy vyhrát a snažím se jí svou reakcí na prohru učit, že se svět nezboří. Těžko říct, jestli to je správný přístup, to ukáže až čas.

  • Citovat
  • Upravit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama