6-ti letá dcera chce být pořád se mnou

295
14.6.15 14:26

6-ti letá dcera chce být pořád se mnou

Přeji pěkný den, měla bych na Vás zkušené maminky takový dotaz. Mám téměř šestiletou dceru. Je zvyklá být převážně se mnou nebo manželem. Se mnou je častěji. Žijeme celkem v pohodě, chodíme do práce, dcera do školky. Hlídání od prarodičů apod. žádné nemáme, není zájem ani z jedné strany. Dcera bývala na mě hodně fixovaná, poslední rok už to bylo lepší. Je to asi měsíc, kdy mi začíná odmítat jít kamkoliv s manželem, chce být pořád jen se mnou. Když něco manžel naplánuje, jsou spolu, užijí si akci apod, dcera je spokojená. Ale přece jen maminka a pořád maminka. Udělám pro dceru maximum, ale prostě alespoň jedno odpoledne potřebuju být sama se sebou, udělat něco pro sebe apod. Mám potom výčitky, že jsem přece jen měla s dcerou být…ach jo, kdyby mi někdo poradil, co mě povzbudí, tak Vám budu vděčná.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

24360
14.6.15 14:30

Ne, skutečně nejsem každou volnou chvilku s 6 letou dcerou a myslím, že je to normální. A nemám proto stres :lol:
Jediný problém je tvůj pocit? Ona je přece spokojená :nevim:, i když před akcí má „kecy“ - to ta moje má furt nějaký problém :lol: a nakonec se jí výlety/cokoli líbí.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
295
14.6.15 14:32

No, ona právě teď začíná slzet a má oči, že by mi srdce puklo, já nevím co to dělá, jako bych ji někam odkládala.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
20867
14.6.15 14:53
@pepina12 píše:
No, ona právě teď začíná slzet a má oči, že by mi srdce puklo, já nevím co to dělá, jako bych ji někam odkládala.

A jak na to reaguješ? Smutně? S výčitkou vůči sobě? Obejmeš ji a polituješ?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
295
14.6.15 14:55

Snažím se být v klidu, řeknu, že to bude fajn, že počkám doma, něco třeba udělám atd. Určitě ji nelituju, navenek je ve mě nadšení, radost, takovou tu úzkost mám někde uvnitř. Vím, že to nesmím dát najevo před ní moc.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
20867
14.6.15 14:57
@pepina12 píše:
Snažím se být v klidu, řeknu, že to bude fajn, že počkám doma, něco třeba udělám atd. Určitě ji nelituju, navenek je ve mě nadšení, radost, takovou tu úzkost mám někde uvnitř. Vím, že to nesmím dát najevo před ní moc.

Neměla bys to ani cítit! Dítě úzkost pozná. Možná, že ten problém nemá dcera, ale ty.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
49241
14.6.15 15:07
@pepina12 píše:
No, ona právě teď začíná slzet a má oči, že by mi srdce puklo, já nevím co to dělá, jako bych ji někam odkládala.

a dělá to jen když má být s tátou a nebo i když ji má hlídat př babička nebo kámoška?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
295
14.6.15 15:11

Dělá mi to teď jen manželovi, a to proto, že není nikdo jiný, kdo by si malou vzal ven atd. Babičky u nás bohužel nefungují. Dceru rádi vidí, ale jen v naší přítomnosti, moje mamka ji pohlídá max. 2 hodiny jednou za měsíc někdy ani to ne a to když ji vyzvedne ze školky, takže to vůbec nemůžu posoudit.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
donaga
14.6.15 15:44

Tak to si počkám, jak se tu zakladatelčin problém vyvine, protože já mám takového, zatím pětiletého" mamánka také. A někdy to je dost na hlavu… :zed:

  • Citovat
  • Upravit
295
14.6.15 15:56

@donaga Díky za reakci, taková zpřízněná duše. Ano, je to občas na hlavu. Hlavně když jsem kromě školky s dcerou třeba 13 dnů v tahu a 14 den ji vezme manžel na nedělní odpoledne ven, na akce atd. a ona by i ten 14 den byla jen se mnou. Jak jsem psala, udělám pro ni maximum, ale vím, že jsem člověk, který potřebuje být občas chvíli úplně sám, abych nabrala další sílu a energii.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2437
14.6.15 16:13

Mám to stejně-mamánek nyní v 1.třídě. Myslím, že čím víc je jen se mnou tím je to pak horší. Taky nemáme hlídací babičky ani nikoho, manžel je vytížený, takže po většinou je pořád jen se mnou. Na rodičovské jsme spolu byly nonstop 24/7 a byl pak problém s nástupem do školky, dlouho a těžce si zvykala, období kdy nechtěla být ani s tátou máme taky za sebou. Teď je to nějak lepší, asi i tím, že manžel se jí věnuje pravidelně a ona prostě přijala, že to tak je. Stále ale nechce chodit do družiny, v létě nechce na příměstský tábor, nechce aby ji někdo hlídal (kvůli práci musím někdy využívat placené hlídání), nejradši by prostě byla pořád jen se mnou. Na druhou stranu, když je pak v péči někoho jiného nakonec si to pak vždy užije. Zvykla jsem si jí v tom neustupovat a hlavně už v sobě nemám tu úzkost a výčitky, že bych se jí i nadále měla věnovat nonstop. Ten vnitřní postojje důležitý, dítě to fakt vycítí. Myslím si, že to mamánkovstí je zčásti povahou, ale hlavně tím jak od narození jsme byly pořád spolu, není dobré, když je dítě pořád jen s matkou, ale někdy to prostě jinak zařídit nejde a pak to takhle dopadá.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
295
14.6.15 16:19

Asi je na tom kus pravdy, zkusím trochu zapracovat na sobě s tou úzkostí atd. I když se hodně snažím, pořád to určitě není ono. Je pravda, že se to na lehce říká, ale když opravdu nefunguje širší rodina a dítě si aspoň občas babička nevezme, tak je to prostě problém pro to dítě.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
donaga
14.6.15 16:22

@pepina12 Což o to, to já nemám nějaké výčitky svědomí, když dceru nechám s někým jiným, když vím, že je o ní dobře postaráno. My třeba máme i hlídací babičku, která hlídá celkem často, když musíme být s manželem oba v práci. Ale dcera začne plakat, i když se dozví, že jdu příští den do práce. Nechce se jí chodit do školky, když si má vybrat mezi mou společností a společností tatínka, tak si vždy vybere mě.
Já vím, že jí nijak neubližuji i si uvědomuji, že to na mě mnohdy jen zkouší, ale prostě vidět plakat vlastní dítě je nepříjemné.
Dcera byla vždy dost „kontaktní“, jako malá jsem jí hodně nosila v šátku, protože v kočárku být nechtěla a plakala. Skoro jsem neměla problémy s nechtěnými „útěky“, kdy se dítě zapomene a jde a jde a rodič ho pak honí; dcera se držela v mé blízkosti a i dnes se mě velmi často, když někam jdeme, drží za ruku. I ve školce mi učitelky říkaly, že ona je první dítě, které si k nim chodí pro „pomazlení“.
Vlastně je to strašně hodné dítě a já jsem za to ráda. Ale někdy se bojím, jestli jí nevědomky nevychovávám takovou nějakou „opičí“ láskou a tím jí třeba nechtěně škodím.

  • Citovat
  • Upravit
2437
14.6.15 16:26

@pepina12 Souhlasím, bez pomoci rodiny je to těžké.
Jinak s tou úzkostí a s výčitkami…taky se mi to nepodařilo odbourat ze dne na den, ta fixace po třech letech kdy jsme spolu byly neustále byla fakt silná a z obou stran. Přišlo to nějak postupně, taky mi to trvalo a opravdu ten můj vnitřní pocit se odráží i na ní.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama