Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tohle nebude mířené nějak rýpavě, chápu, že to musí být těžké. Jen si myslím, že nejhorší, co může člověk pro sebe udělat je to, že se svou nemocí nechá ubíjet a bere jí jako hotovou věc a pak na ní všechno svádí. Vždyť existuje tolik cest k řešení nemocí! Stačí pátrat a směle do toho, cesta ven existuje
ale chce to na sobě makat.
Tak předně tohle není TVOJE agora, to je prostě stav který prožíváš a který není tvůj. Je to nemoc a ty máš šanci se z ní vyléčit. Nikdy si nezačni namlouvat, že je to nějaká tvoje kámoška se kterou žiješ. Nemusíš, když se ti jí podaří přemoct, tak tě nechá.
Moc dobře vím o čem mluvíš, trpím momentálně dost silnými panickými atakami, je to hodně náročné, občas brečím zoufalstvím a bojím se že to nezvládnu. Ale někde uvnitř vím, že je to blbost, že je to jenom v mé hlavě a že nějaké pitomé atace nedám šanci jak mi zničit život. Už jsem jednou nad tím vším zvítězila a pak měla víc jak deset let pokoj. A vím že ho budu mít zase.
Chápu že je těžké o tom s někým mluvit. Sama mám skvělého partnera, ale o tomhle se mluví těžko. Je to ale nutné. Pokud tenhle chlap za něco stojí, tak ti pomůže a podrží tě. Ale ty se musíš hlavně snažit sama. NEBER TO JAKO NORMU, NORMA TO NENÍ. NORMA JE BÝT V KLIDU.
Moc ti držím palce. Jak jsem psala, sama mám poslední dva měsíce peklo, hrozné stavy. Ale vím že nad tím vyhraju. A ty nad tím taky můžeš vyhrát.
Tak tohle bych brala jako nosné - ta nemoc NEJSI TY.
Je to ta nemoc. Soustřeď se na vyléčení, aby jsi to byla TY.
a to že to tady píšu je i pro mě důležité, protože já jsem na tom podobně, leč ovládá mě jiná nemoc - taky psychika - ale TOHLE, c o tu řekla anonymní přede mnou, mě zasáhlo. díky! ![]()
@mariannnka vis ono prvni roky mas silu bojovat ale kdyz se to znova vraci tak mas chut se na vsechno vys*at protoze te to omezuje uplne ve vsem.
Diky holky, ja vim ze bojovat musim ale chvilkama uz mi proste dochazi sily, vsak to znate… ![]()
@Anonymní píše:
Diky holky, ja vim ze bojovat musim ale chvilkama uz mi proste dochazi sily, vsak to znate…
znám, znám.
Každý to maličký vítězství nad tou chutí se na to vys..at hezky oslav, fakt se to bude zlepšovat. Hodně se zlepší, až se přiznáš příteli - držím palce, ať je to ten pravý a bude se to zlepšovat.
@NiKina píše:
znám, znám.
Každý to maličký vítězství nad tou chutí se na to vys..at hezky oslav, fakt se to bude zlepšovat. Hodně se zlepší, až se přiznáš příteli - držím palce, ať je to ten pravý a bude se to zlepšovat.
diky moc
no lepsi se to o dost, uz mam za sebou velkej kus cesty, ale vyhrano zdaleka nemam. o vikendu jsem vlezla do obchodniho centra a bez problemu to tam prosla, bez jedinyho problemu a dneska zas bez jedinyho problemu 2km peksy (do kramu a zpet) a uz se to zlepsilo fakt o hodne. pred pul rokem jsem nebyla schopna ani dojit s kosem bez toho aniz bych se desetkrat zastavila nebo si to rozyslela. poslednich par dni si pokazdy rikam ze jde o ho.no, ze holt kdyz to se mnou sekne tak si me sanitka odveze, nic horsiho se mi nestane a kupodivu to funguje.
Mám taky agoru, ale ještě jsem po rozchodu neměla nějaký vážný vztah, jenom nějaké to rande, nikdy jsem jim to neřekla. Ale řekla bych mu to určitě, pokud by to s tím chlapem vypadalo vážně. Zvládá se to daleko líp ve dvou a i kdyby na tebe měl přijít atak, věděl by dopředu, že se něco takového může stát. Držím ti palce ![]()
@Luczka86 píše:
Mám taky agoru, ale ještě jsem po rozchodu neměla nějaký vážný vztah, jenom nějaké to rande, nikdy jsem jim to neřekla. Ale řekla bych mu to určitě, pokud by to s tím chlapem vypadalo vážně. Zvládá se to daleko líp ve dvou a i kdyby na tebe měl přijít atak, věděl by dopředu, že se něco takového může stát. Držím ti palce
a jak dlouho uz jsi sama? nechybi ti vztah?
Jsem sama přes rok a půl. To víš, že mi vztah chybí, ale když vidím ty chlapy kolem, nevím, jestli by pochopili, co prožívám. Ale teď se mi rýsuje něco s hodným chlapem, který by to mohl pochopit, ale ještě jsem mu nic neřekla. Spíš se bavíme o problému, který agorafobii způsobil a on ví, že si z toho problému nesu následky, akorát neví jaké…
@Luczka86 píše:
Jsem sama přes rok a půl. To víš, že mi vztah chybí, ale když vidím ty chlapy kolem, nevím, jestli by pochopili, co prožívám. Ale teď se mi rýsuje něco s hodným chlapem, který by to mohl pochopit, ale ještě jsem mu nic neřekla. Spíš se bavíme o problému, který agorafobii způsobil a on ví, že si z toho problému nesu následky, akorát neví jaké…
tak to jsme na tom stejne, jen ja mam to bezvztahove obdobi o pul roku kratsi. a myslis ze to pochopi? ze se nezalekne ale naopak te podpori?
Je o 8 let starší a povahově super, myslím si, že to pochopí.Snad.Ale taky mám z toho strach. Ikdyž se léčím, pořád nemůžu dělat některé věci a je to omezující ![]()
Asi bych mu to řekla, já mám zase klaustrofobii a myslím, že to byl vždycky menší problém v době, kdy byl chlap zamilovanej a plnej empatie než později. Nejdřív to vždycky chápali, teprve po čase jim postupně docházelo, jaká omezení se s tím pojí. Ale nikdy to nebyl důvod rozchodu. Takže myslím, že teď v době zamilovanosti máte nejlepší čas na to to říct (ale dávkovat postupně ![]()
Ahoj, já mela/mam agorafobii s panickou poruchou uz 8 let. Aktualne jsem bez ataků a žiju úplně normálně. Asi nikdy nebudu jako dřív, ale neberu to jako tragédii. Nezmiňuješ se jestli jíš prášky a chodiš na terapii. Můžu kdyžtak poradit co mě pomohlo. Osobně se za tuto nemoc nestydím, kdybych třeba špatně viděla, taky to nebudu tajit. Já si s touto nemocí a jejími nejhoršími stádii prošla 2 vztahy a vždy jsem to řekla na rovinu a jelikož můj výběr partnerů byl dobrý nikdy si o mě nemysleli, že jsem magor. Takze ja byt tebou, řekla bych pravdu co nejdrive.
Ahoj holky,
vzhledem k situaci raději anonym. Snad chápete. Vezmu to ve zkratce, mám malé dítě, ex už je dlouhodobě mimo hru a já bohužel trpím agorafobií. Mohla bych tu vypisovat hodiny jak mi tahle nemoc zničila život, ale kdo jí zná tak chápe.
No každopádně poznala jsem nového muže. Chodí ke mě na návštěvy, občas se jdeme projít kousek od baráku a já se hrozně bojím mu vyklopit pravdu (randíme měsíc a přijde mi to brzo, nejradši bych to zamlžila úplně a překonala se). Zatím,,nebyla příležitost,, někam jít (večeře, kino atd) kvůli dítěti. Hrozně moc toužím se s ním projít večer městem, jet s ním na výlet, zajít na večeři,.. ale obávám se že cesta k tomuhle bude ještě dlouhá (jestli vůbec někdy?)
Pravdu mu říkat rozhodně nechci a nevím co dál. Vím, že ho miluju ale pořád mám touhu to mezi náma ukončit (než přijdou otázky proč nikam nejdem atd.)
Jak jste to novému muži vysvětlily vy?
jinak ex jsem poznala v době kdy jsem měla období klidu, jenže v těhu se agora vrátila a jsem zase na začátku
prosím holky co s tím? Miluju ho, ale přece mu nemůžu hodit na krk dítě a ještě svojí agoru