Agrese u dětí

Ahoj, holky.
Sestra dostala jsme za úkol do filozofie napsat libovolné téma, co se týče pedagogiky a nějakého problému.
Vybrala si agresi a u dětí…
Není maminka, nemá děti, tak neví, jestli tam někdy nepíše blbosti.
Proto by byla moc ráda, kdybyste si to přečetly a zhodnotily. Popř. tam něco doplní a nebo dá úplně pryč.
Předem moc děkujeme a prosím anonym, chodí zde rodinní příslušníci a nerady bychom, aby poznali..
Děkuji 

Agrese u dětí: Přirozenost nebo výchovný problém?

Agrese u dětí je téma, které vzbuzuje mnoho otázek snad u všech lidí, zejména u rodičů.
Je agresivní chování dětí dáno pouze
výchovou a nebo je v tom i něco jiného? Řekla bych, že agrese je vlastnost, která je přítomna u drtivé většiny lidí. Je to v podstatě evolučně vytvořená reflexe, díky které můžeme reagovat na potenciální hrozbu a bránit se.
U dětí může být agresivní chování spojeno s nedostatečnou dovedností řešení konfliktů a určitou absencí komunikace. Děti často používají agresi jako prostředek k vyjádření svých emocí a dokonce i potřeb.
Troufám si říct, že velice významnou rolí, která ovlivňuje agresivní chování u dětí, je prostředí, ve kterém vyrůstají a právě i to, jakým způsobem jsou děti vychovávány. Děti se primárně učí od svých rodičů, kamarádů a v poslední letech dokonce i z médií a sociálních sítí. Pokud děti vidí agresi ve svém okolí, tak ji přirozeně začnou napodobovat.
Co stojí za zmínku v této problematice je i sociální a psychologický kontext. Děti, které se nějakým způsobem cítí méněcenné, odstrkované z kolektivu, celkově nejisté, např. v projevu a komunikaci, nebo traumatizované, mají dle studií tendenci vykazovat více agresivního chování, než dítě, které je kolektivem přijímáno, nemá problémy v komunikaci apod. Jejich agresivní chování může být způsobem tím, jakým způsobem se snaží vyrovnat se svými emocemi a problémy. Zde bych jako příklad uvedla šikanu - myslím si, že agresor se většinou snaží do slabších dětí projektovat své nedostatky. Agresor může doma trpět, kupříkladu může dostávat nepřiměřené tresty od rodičů a nebo vidí doma fyzickou/verbální agresi, na tento popud může takto ubližovat i ostatním dětem.
Také je velmi důležité rozlišovat formy agresivního chování. Z mých poznatků a zkušeností jsem zaznamenala to, že u mladších dětí je častěji fyzická agrese, jako bití, kousání nebo tahání za vlasy, či házení hračkami po druhém dítěti a u starších dětí dochází spíše k verbální agresivitě, jako jsou urážky a ponižování.
V problematice agrese u dětí je důležité brát v úvahu jak biologické faktory, tak vliv prostředí a vliv výchovy. Agresivní chování může být komplexní a nelze jej svádět pouze na chyby ve výchově, ale i přesto si myslím, že výchova má jeden z největších podílů. Dítě, které má předpoklady být agresivní a bude vychováváno agresivními rodiči a v horším prostředí, tak se jeho agresivita nezmírní, naopak to bude brát jako přirozený jev, protože v tom odmalička vyrůstá.
Kdežto dítě, které bude mít také předpoklady k agresivitě, ale bude vychováváno v dobrém prostředí s tolerantními a komunikativními rodiči, kteří jsou například i o ochotní s dítětem pracovat, např. navštěvovat speciální pedagogy a poradny, tak je relativně velká šance, že se svou agresi postupem času naučí jakýmsi způsobem kontrolovat.
V závěru bych také ráda zdůraznila to, že agresiva u dětí je komplexní a ke každému dítěti musíme přistupovat s individuálním přístupem. Důležité je zachování empatie, tolerance a pozitivního přístupu. Není dobré dítěti jeho agresi oplácet, viz. plácnutí, hanlivé nadávámí apod. Právě toto může naopak agresivitu ještě více podnítit.