Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Asi období vzdoru - posílání do pokoje
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
16.8.11 14:50
Asi období vzdoru - posílání do pokoje
Syn má 21 měs., asi došel do období vzdoru. jakmile se mu něco nelíbí, tak hodně pláče, někdy až řve. Např. jí rohlík, dá mi ho po chvilce a chce jiný, což mu odmítám dát. Když začne ječet, tak ho pošlu do pokoje, ať se uklidní a vždycky mu říkám, až přestane plakat, ať za mnou příjde. Ale on je schopný tam řvát klidně hodinu, je mi ho pak už hrozně líto, je durch zpocený,usoplený…ještě nikdy sám nepřišel, většinou tam po nějaké době jdu a on přestane a chce se pomazlit. Dělám to špatně? jak postupujete vy?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
16.8.11 14:54
Teď jsem ho tam poslala, řval, protože chtěl jogurt, ale předtím měl už palačinku, 2 sušenky, banán a lízátko, tak začal ječet, sedl si na zem a usedavě plakal, dovedla jsem ho do pokoje a řekla mu, ať potom dojde, ale neustále zesiloval a a tak ufňukaně plakal, tak jsem tam došla, on mě objal a já se ho zeptala, jestli už je to dobrý a půjdem se kouknout na pohádku, usmál se, dal mi ruku a šli jsme. No je totok normální? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.8.11 15:16
Každé dítě je jiné, co platí na jedno, nebude platit na druhé - a krom toho já osobně si myslím, že v tomhle věku je na nějaké posílání do pokoje prostě ještě malý.
Já tuto metodu praktikuji, ale moje dcera má čtyři roky… Ve dvou letech reagovala prakticky stejně jako Tvůj syn - dneska už tomu velmi dobře rozumí a po deseti minutách vzteklého ječení v poklidu přijde, že „mami, tak já už neječím“. Případně k tomu někdy dodá hlášku, která mne odrovnává „hele, mami, už neječím, co kdybysme udělaly komplomyš?“ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.8.11 15:32
Dvouleťačku taky do pokoje neposílám, čtyřleťáka jo, ale nikdy mezi náma nezavírám dveře a je odeslán na chodbu, ne do svého pokoje.
21m se mi taky zdá na posílání pryč brzo, v tomhle věku ybch spíš vysvětlovala a utěšovala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.8.11 15:36
Ahoj mému synovi je 2,5 roku a na posílaní do pokoje reaguje,po chvíle se přestane vztekat a řijde za náma a ví,že když znovu začne dělat scény,tak ho to čeká znovu,tak si to vždy rozmyslí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.8.11 15:38
Holky, já teda dítě teprv čekám, ale pokud se takhle vzteká a něco si vynucuje, tak utěšování mi nepřijde jako nejlepší řešení 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.8.11 15:47
Utěšovat, když se vzteká? To néé, na to jsem moc zásadová a asi přísná. Odvést pozornost je možnost, která ale nezabírá vždy.
Někdy začne ječet a sám do pokoje odejde, ví, že mě to nebetyčně vytáčí a já ječení nehodlám poslouchat
Ale jsem ráda za každý názor, díky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.8.11 15:50
saiiimona píše:
Holky, já teda dítě teprv čekám, ale pokud se takhle vzteká a něco si vynucuje, tak utěšování mi nepřijde jako nejlepší řešení
Hele, nic ve zlém, ale debaty na podobné téma s někým, kdo nemá děti a tyto situace zná čistě teoreticky, jsou celkem o ničem…
Jsou děti, které se snadno ze vztekání dostanou do regulérního hysterického záchvatu a neumějí se z něj samy dostat, samy se zklidnit. Nechtějí si už nic vyvztekat, ta vyvztekaná věc už často ani nepomůže ke zklidnění, jsou mimo a nevědí samy, co s tím. I to je třeba jeden z pro-argumentů terapie pevného objetí. Vyvztekat by si dítě nemělo nikdy nic - tedy, nemělo by získat to, proč se začalo vztekat - ale utěšovat a pomoci zklidnit se je prostě někdy potřeba. To je jiný aspekt celé věci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.8.11 15:52
Malá začala mít vztekací chvilky poměrně brzy (15m)a odloučené místo na ní praktikuji už od roka. Zavřu jí tam, nechám pootevřené dveře a ona po chvíli přijde jako sluníčko. Teď už si i uvědomuje, že něco udělala špatně, tak pokaždý když se vrátí z pokoje, tak jde ke mě a obejme mě
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.8.11 15:56
Ale já rozhodně nemyslela, že ho utěším, přestane řvát a pak ten rohlík dostane. Nedostane, důvod je známý, ale takhle malé dítě má nervovou soustavu ještě někde úplně jinde než čtyřleťák a upřímně - pokud hodinu hystericky řve, tak mu to asi zrovna extra neprospívá. Podle toho, co zakladatelka píše, tak to ani nepochopil, neumí se sám uklidnit a tenhle postup nefunguje. Tak proč v něm pokračovat?
To bych ho raději objala, znovu mu to vysvětlila a zkusila nabídnout jinou činnost, než ho nechat hodinu řvát.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.8.11 15:56
BohunkaP píše:saiiimona píše:
Holky, já teda dítě teprv čekám, ale pokud se takhle vzteká a něco si vynucuje, tak utěšování mi nepřijde jako nejlepší řešeníHele, nic ve zlém, ale debaty na podobné téma s někým, kdo nemá děti a tyto situace zná čistě teoreticky, jsou celkem o ničem…
Jsou děti, které se snadno ze vztekání dostanou do regulérního hysterického záchvatu a neumějí se z něj samy dostat, samy se zklidnit. Nechtějí si už nic vyvztekat, ta vyvztekaná věc už často ani nepomůže ke zklidnění, jsou mimo a nevědí samy, co s tím. I to je třeba jeden z pro-argumentů terapie pevného objetí. Vyvztekat by si dítě nemělo nikdy nic - tedy, nemělo by získat to, proč se začalo vztekat - ale utěšovat a pomoci zklidnit se je prostě někdy potřeba. To je jiný aspekt celé věci.
Tak na to vědět, že nebudu utěšovat dítě, když se vzteká mě stačí občasný hlídání a vím, že já bych rozhodně neutěšovala a ani utěšovat nebudu. Samozřejmě do určitých mezí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.8.11 16:00
na brutální vztekání a vynucování si pomáhá odvést pozornost jinam, když ani hračky, jídlo či jiné podněty nezabírají, zkuste studenou sprchu … to jsem četla v jedné psychologické knižce
Je to každého věc, ale malou rozhodně nenechávám věci si vynucovat vztekem, kam bysme došly? Scéna v krámě protože ji nekoupím tu hračku a já jí tu hračku v závěru celá spocená koupím, abych měla klid? Tak to bude v pěti. V patnácti mě pošle do prdele. Fakt ne!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.8.11 19:30
Hodinové řvaní jsem psala obrazně, nenechala bych ho hodinu plakat přece, ale byl by toho schopen, kdybych ho tam nechala, takže vždy tak max po 5-10ti min. dojdu, vysvětlím znovu, pokud se vzteká dál, tak odejdu a tak to dělám do té doby než se nechá uklidnit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.8.11 21:03
saiiimona píše:BohunkaP píše:Tak na to vědět, že nebudu utěšovat dítě, když se vzteká mě stačí občasný hlídání a vím, že já bych rozhodně neutěšovala a ani utěšovat nebudu.saiiimona píše:
Holky, já teda dítě teprv čekám, ale pokud se takhle vzteká a něco si vynucuje, tak utěšování mi nepřijde jako nejlepší řešeníHele, nic ve zlém, ale debaty na podobné téma s někým, kdo nemá děti a tyto situace zná čistě teoreticky, jsou celkem o ničem…
Jsou děti, které se snadno ze vztekání dostanou do regulérního hysterického záchvatu a neumějí se z něj samy dostat, samy se zklidnit. Nechtějí si už nic vyvztekat, ta vyvztekaná věc už často ani nepomůže ke zklidnění, jsou mimo a nevědí samy, co s tím. I to je třeba jeden z pro-argumentů terapie pevného objetí. Vyvztekat by si dítě nemělo nikdy nic - tedy, nemělo by získat to, proč se začalo vztekat - ale utěšovat a pomoci zklidnit se je prostě někdy potřeba. To je jiný aspekt celé věci.
Tak já v tomhle naprosto souhlasím s BohunkouP. Ono občasné hlídání je docela něco jiného než vlastní dítě. Ale jinak ti samozřejmě přeji, abys tohle nikdy nemusela řešit a tvoje dítko bylo tak vycepované, že žádný hysterák nedostane 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.8.11 21:10
strace píše:saiiimona píše:Tak já v tomhle naprosto souhlasím s BohunkouP. Ono občasné hlídání je docela něco jiného než vlastní dítě. Ale jinak ti samozřejmě přeji, abys tohle nikdy nemusela řešit a tvoje dítko bylo tak vycepované, že žádný hysterák nedostaneBohunkaP píše:Tak na to vědět, že nebudu utěšovat dítě, když se vzteká mě stačí občasný hlídání a vím, že já bych rozhodně neutěšovala a ani utěšovat nebudu.saiiimona píše:
Holky, já teda dítě teprv čekám, ale pokud se takhle vzteká a něco si vynucuje, tak utěšování mi nepřijde jako nejlepší řešeníHele, nic ve zlém, ale debaty na podobné téma s někým, kdo nemá děti a tyto situace zná čistě teoreticky, jsou celkem o ničem…
Jsou děti, které se snadno ze vztekání dostanou do regulérního hysterického záchvatu a neumějí se z něj samy dostat, samy se zklidnit. Nechtějí si už nic vyvztekat, ta vyvztekaná věc už často ani nepomůže ke zklidnění, jsou mimo a nevědí samy, co s tím. I to je třeba jeden z pro-argumentů terapie pevného objetí. Vyvztekat by si dítě nemělo nikdy nic - tedy, nemělo by získat to, proč se začalo vztekat - ale utěšovat a pomoci zklidnit se je prostě někdy potřeba. To je jiný aspekt celé věci.
Dobrá, dobrá,už mlčím 
Každopádně dík za přání, taky v to doufám, ale asi skoro kazdej mrňous má to svoje období 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
