Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Dámy, zní to nelogicky, ale já fakt nevím, co se mnou je. Vždycky jsem se platonicky „zamilovavala“, i když z 99% fakt jen takto, jsem strašně vybírava. Ale ten pocit byl hrozně fajn. Teď jsem 12 let vdaná, máme dvě děti, motaji se kolem mě chlapi a já nic! Jako neříkám, že to není dobré, ale připadám si už nak stare, vyhořele. Manžela mám ráda, jsme oba skoro 40nici… Jeden kolega mě očividně bali. Je to přitažlivý muž, o pár let starší, sportovec, dokonalá postava (vysoký, stihly), velmi dobře finančně zabezpeceny, sympatak, umí se chovat, prostě min. adept na erotické představy a já vůbec nic necítím a radši bych zašla na kafe s jeho ženou. Je to normální? To už nikdy nezaziju žádné příjemné vzrušení? Z hlediska mého manželství super, ale připadá mi, že mladí v h… a do důchodu daleko.
No to je strašný.
A to se chlubíš nebo si stěžuješ? ![]()
@Mango_Lassi Je mi to lito. Vždycky mě ty fantazie bavily, připadám si jak mrtvola. A celkově jsem teď radši sama. Nějaká deprese, snížená hladina hormonů… nevim, žádná radost. ![]()
A neměla bys být ráda, že se ti už nezapalují lejtka z každýho kolegy, co se kolem tebe projde? Nebo bys radši bojovala s morálním dilematem, jestli podvádět nebo se držet stranou? ![]()
Jako na jednu stranu tě chápu, taky si říkám, že je strašná škoda, že už v životě nezažiju takové to správné pobláznění, motýlky v břiše atd, na druhou stranu racionálně vím, že to, co mám, stojí za všechny motýly světa.
Podvádíš manžela, lžeš dětem a je ti to jedno? Co vlastně řešíš?
Já myslím, že to znamená, že jsi spokojená. Mozek nemá potrebu se dopovat nejakyma představama, když v realitě je všechno super. Jsi šťastná žena a myslím, že toto rozhodně není samozřejmostí měla by sis toho vážit. A ne řešit, že neblaznis z kolegy jak pubertacka.
@vyrovnaná žena píše:
Podvádíš manžela, lžeš dětem a je ti to jedno? Co vlastně řešíš?
a to čteš prosím tě kde?
ona podvádí manžela? a lže dětem? a je jí to jedno?
No vidíš a já to mám naopak, bude mi taky 40, 2 děti a během roku jsem platonicky - naštěstí nebo bohužel? - zblblá už podruhé, a pokaždé do mladšího, a to o dost třeba o 10-15 let, ne z práce tedy ale chlapi mě asi vždycky brali spíš jako fajn kámošku na pokec, navíc oba zadaní ale lehký flirtik a i nějake ty doteky - čistě na přátelské úrovni - proběhly (objetí, pusa, gesta, taneček na nějaké akci a tak, vše jakoby v tom kamarádském odlehcenem stylu, ale nezdálo se, že by po mně vyloženě nějak chtěli vyjet, i když zrovna zadaný taky vždy nebyli - žádná modelína teda fakt nejsem, ani jejich typ asi, prostě to vyplynulo ze situace v tu chvíli, že jsme si jakoby byli blíž, potřebovali jsme to i jako určitou formu podpory, manžel se mnou v té době, kdy to vzniklo, moc nechtěl trávit ani volný čas ani intimní chvilky), ale vždy si řeknu, vrať se na zem káčo naivní, co by dělal takovej zajíček s takovou starou raketou
a samozřejmě jeden jak druhej úplně jiný typy než co mám doma, ale mě to vždy nakopne a pomůže spíš to doma jakoby oživit, probudí se ve mně chuť svést aspoň toho svýho, když už nevyšlo to, co jsem si představovala…už jen ty představy mě navnadí, dokopu se začít hubnout a má to na mě i na vztah s manželem pozitivní vliv
A to jsem byla dřív spíš na kluky o něco starší - cca 5-10 let tam vždy ten rozdíl byl, včetně manžela. Třeba se ti ty lýtka začnou zapalovat až po 40ce ![]()
Prosím ponechat anonym jinak smazat, díky.
Hm, brala bych to, já to mám přesně naopak
měnila jsem práci, z ženskýho kolektivu do chlapskyho a fantazie jede na plný obrátky. Jsem teda na staronovým místě, takže jich hromadu znám, ale spousta ksichtů je tu nových. A já si připadám, že myšlení mám jak chlap ![]()
@Anonymní píše:
Dámy, zní to nelogicky, ale já fakt nevím, co se mnou je. Vždycky jsem se platonicky „zamilovavala“, i když z 99% fakt jen takto, jsem strašně vybírava. Ale ten pocit byl hrozně fajn. Teď jsem 12 let vdaná, máme dvě děti, motaji se kolem mě chlapi a já nic! Jako neříkám, že to není dobré, ale připadám si už nak stare, vyhořele. Manžela mám ráda, jsme oba skoro 40nici… Jeden kolega mě očividně bali. Je to přitažlivý muž, o pár let starší, sportovec, dokonalá postava (vysoký, stihly), velmi dobře finančně zabezpeceny, sympatak, umí se chovat, prostě min. adept na erotické představy a já vůbec nic necítím a radši bych zašla na kafe s jeho ženou. Je to normální? To už nikdy nezaziju žádné příjemné vzrušení? Z hlediska mého manželství super, ale připadá mi, že mladí v h… a do důchodu daleko.
Když nemám problém, tak si ho vymyslím ![]()
Staršího zabezpečeného nech mladým holkám, ty už jsi ve věku, kdy máš zaučovat zajíčky. ![]()
@unuděná píše:
A neměla bys být ráda, že se ti už nezapalují lejtka z každýho kolegy, co se kolem tebe projde? Nebo bys radši bojovala s morálním dilematem, jestli podvádět nebo se držet stranou?
Jako na jednu stranu tě chápu, taky si říkám, že je strašná škoda, že už v životě nezažiju takové to správné pobláznění, motýlky v břiše atd, na druhou stranu racionálně vím, že to, co mám, stojí za všechny motýly světa.
Já mám motýly i z toho co mám doma teda
ten můj je pro mě pořád pritazlivej chlap, ale z jeho strany už to asi tak žhavý není, asi jsem už po těch 16 letech okoukaná, nějaký to kilo navíc po 2 dětech mi zbylo no, holt nemám s detma už tolik času se udržovat jako on, nebo jsem neměla dokud byly menší (4 a
, teď už je to lepší a i víc energie na snahu to změnit…
@Josef_t píše:
Když nemám problém, tak si ho vymyslím
Staršího zabezpečeného nech mladým holkám, ty už jsi ve věku, kdy máš zaučovat zajíčky.
Chápu vás, holky. Já to právě měla podobné. Nikdy jsem nebyla nevěrná a i v mládí jsem se jen tak nenechala svést, ale to platonicky, cosi' bylo fajn, mela jsem chuť víc si užít pak se svým mužem doma. Za poslední dva roky, co jsem zpět v práci, o mě projevilo zájem víc chlapu, žádné vadné kusy, fakt většinou milí chlapi na úrovni, tenhle kolega je teda úplně top, a mě to vůbec nic nedělá! Ale vůbec. Jako bych byla stará bába. Třeba už jsem za zenitem.
Připadám si divne.
Dámy, zní to nelogicky, ale já fakt nevím, co se mnou je. Vždycky jsem se platonicky „zamilovavala“, i když z 99% fakt jen takto, jsem strašně vybírava. Ale ten pocit byl hrozně fajn. Teď jsem 12 let vdaná, máme dvě děti, motaji se kolem mě chlapi a já nic! Jako neříkám, že to není dobré, ale připadám si už nak stare, vyhořele. Manžela mám ráda, jsme oba skoro 40nici… Jeden kolega mě očividně bali. Je to přitažlivý muž, o pár let starší, sportovec, dokonalá postava (vysoký, stihly), velmi dobře finančně zabezpeceny, sympatak, umí se chovat, prostě min. adept na erotické představy a já vůbec nic necítím a radši bych zašla na kafe s jeho ženou. Je to normální? To už nikdy nezaziju žádné příjemné vzrušení? Z hlediska mého manželství super, ale připadá mi, že mladí v h… a do důchodu daleko.