Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Asi žárlím
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
13.2.13 23:34
- Citovat
- Upravit
14.2.13 07:20
@Anonymní píše:
Ahoj, omlouvám se, že anonymně, ale je mi to dost nepříjemný. Asi žárlím na kolegyni manžela. Já jsem doma s dítětem na mateřské a samo dítko mě plně zaměstnává, hlídání jednak nemáme a druhak ani nemám moc zájem nechávat s ní cizího člověka dýl než pár minut.
Partner je v práci tak 9 - 10 hodin denně. V kanceláři má novou kolegyni, která je vzhledově jeho typ. Když jsem ho tam byla jednou navštívit, ani mě nepředstavil, co je fakt divný.
Dnes jsem se dozvěděla, že chodí s ním do posilovny. Jís s mým mužem do posilovny - o tom se mi může jen zdát.
Manžel není typ děvkaře, ale samozřejmě nikdy neříkám nikdy. O sex tu ale asi nejde, spíš o to množství času, který spolu tráví. My spolu nikde nebyli (bez dítěte) víc než rok.
Přijdu jen jako domácí cuchta dobrá na vaření a starání se o dítě.
Asi se potřebuji hlavně vypovídat, mám z toho hrozný pocity
No tak to je dost prekérní situace, docela nápor na nervy pro tebe, nezávidím ti a těžko ti něco radit. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.13 07:22
@Anonymní píše:
Moc díky za reakce. Je to začarovaný kruh, protože mně se žárlivecký scény příčí a určitě nemíním chlapovi něco zakazovat. Ale jestli zjistím, že je mezi nimi něco víc, bude to strašný
Snaž se nezjišťovat, něco najdeš a akorát ti bude ještě hůř. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jessie8951
14.2.13 07:31
Ahoj, úplně mi to píchlo u srdce, když jsem četla tvůj příspěvek, úplně jsem se vžila do tvé situace. Nedávno jsem prožívala něco podobného, u přítele v práci je taky jedna holka, který by ho evidentně asi,,chtěla". Teď mě uklidňuje akorát pocit, že vím, že momentálně je každý na jiné směně, ale když šel třeba na noční a já věděla, že tam bude i ona, nemohla jsem ani spát Žádnou radu nemám, ani já nevěděla jak se chovat. Je to nepříjemné. Ale máte spolu aspoň prcka, ten tě bude držet nad vodou, my zatím nemáme, takže by mohl kdykoliv jít.
- Citovat
- Upravit
ANT1
14.2.13 08:43
Já říkám, že je otázka času nežli dva lidi s spolu budou něco mít, ke všemu, když se sobě navzájem líbí.
Nějak bych zakročil, nějak moc toho dělá z zády a proč o tom ani nekvákne, kdyby o nic nešlo? Nepředstavení, je taky docela síla.
Mno, nedivím se, podle mě takové chování do vztahu nepatří. Ale já mám velké nároky 
a upřímnost především.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.2.13 13:15
@Rybba Já bych ráda, akorát ten pocit, že se něco děje, něco není jak má, je hrozný. Nebudu slídit, ale přeju si, abych se dozvěděla, co se děje. Vím ale, že od něj to nebude. Ta intuice je někdy až za trest .
- Citovat
- Upravit
14.2.13 19:59
@Anonymní píše:
@Rybba Já bych ráda, akorát ten pocit, že se něco děje, něco není jak má, je hrozný. Nebudu slídit, ale přeju si, abych se dozvěděla, co se děje. Vím ale, že od něj to nebude. Ta intuice je někdy až za trest
No a co bys dělala, kdybys zjistila, že ti je nevěrný? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
G12
14.2.13 20:20
Pokud tě bude chtít podvést, tak k tomu nepotřebuje posilovnu. A stejně jsou spolu v práci. Neřešila bych to a snažila bych se, ať spolu trávíte víc času, třeba o víkendu.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
20.4.13 15:47
Ahoj. Obnovuju tohle téma, ač jsem ho vyhledala přes spojení „hormony na pochodu“. Nepatří to asi úplně sem, nežárlím na žádnou konkrétní osobu, ale spíš už mi hrabe. Jsem ve 32.tt a připadá mi všechno kolem proti mě.
Momentálně už jsem měsíc v nemocnici s komplikacemi, od začátku rizikové těhu, vše zakázané, takže mi nejspíš už ze všeho hrabe. Manažel se chodí občas bavit, tancovat, na pivo, což je pochopitelné, proč by seděl doma, ale já mu to závidím, bývala jsem taky hodně akční člověk, co se rád bavil a teď ta bilance - já už x y měsíců bez jakékoli zábavy, pořád jen samý stres, nervy a teď zavřená mezi 4. stěnami s hormonama na pochodu.
Manžel je zlato, chodí za mnou každý den, neosí mi věci, snes by mi modré z nebe, ale prostě žárlím na to, že si může dělat co chce, jde ven, tancovat s lidma z práce, popíjet s kamarády a hlavně, neměli jsme již x měsíců sex a z toho mi hrabe už asi úplně nejvíc (dříve jsme ho měli obden). Jak kvůli svým potřebám, tak mám i červíčka pochybností, jak to vlastně zvládá on…připadám si tlustá, zbytečná a k ničemu a nemá to konce. Bouří to ve mě, jako nikdy a já nevím, co se sebou Nechci být nepříjemná na něj, protože vím, že si to nezaslouží a že to nikam nepovede. Co byste dělaly vy? Určitě se do situace spíše vžijete, byly nebo jste těhotné, možná máte i podobné problémy a pocity…Děkuju Eva
- Citovat
- Upravit
20.4.13 16:11
@Anonymní píše:
Ahoj. Obnovuju tohle téma, ač jsem ho vyhledala přes spojení „hormony na pochodu“. Nepatří to asi úplně sem, nežárlím na žádnou konkrétní osobu, ale spíš už mi hrabe. Jsem ve 32.tt a připadá mi všechno kolem proti mě.
Momentálně už jsem měsíc v nemocnici s komplikacemi, od začátku rizikové těhu, vše zakázané, takže mi nejspíš už ze všeho hrabe. Manažel se chodí občas bavit, tancovat, na pivo, což je pochopitelné, proč by seděl doma, ale já mu to závidím, bývala jsem taky hodně akční člověk, co se rád bavil a teď ta bilance - já už x y měsíců bez jakékoli zábavy, pořád jen samý stres, nervy a teď zavřená mezi 4. stěnami s hormonama na pochodu.
Manžel je zlato, chodí za mnou každý den, neosí mi věci, snes by mi modré z nebe, ale prostě žárlím na to, že si může dělat co chce, jde ven, tancovat s lidma z práce, popíjet s kamarády a hlavně, neměli jsme již x měsíců sex a z toho mi hrabe už asi úplně nejvíc (dříve jsme ho měli obden). Jak kvůli svým potřebám, tak mám i červíčka pochybností, jak to vlastně zvládá on…připadám si tlustá, zbytečná a k ničemu a nemá to konce. Bouří to ve mě, jako nikdy a já nevím, co se sebou
já teda rizikové nemám. ale samozřejmě i tak to sebou nese omezení. oba jsme s přítelem kuřáci, byli jsme zvyklí zajít si na pivko, chodit společně na oslavy, dát si spolu slivovičku, jezdit na hory, atd…já nic z toho teď nemůžu. a ze začátku to pro mě bylo taky těžké, že přítel šel všude sám abych nedýchala kouř z cigaret v hospodě. máme společné přátelé, páry, které ještě děti nemají, takže jsem vlastně chyběla jenom já. a taky jsem nejednou brečela doma, jak to že přítel nepřijel brzy domů, ale poseděl s nimi déle - hormony no…ale musím říct, že jsem si na to zvykla a teď už mi to vůbec nevadí. jdu s ním všude, kde se nekouří a stejně vydržím jenom chvilku a jdu domů a on zůstane dál…chová se ke mě moc hezky a ohleduplně, tak by bylo nefér mu něco zakazovat …asi to musíš brát takto…není to napořád, pak si zajdeš kam budeš chtít. za to miminko to stojí 
má to i svoje výhody - jako jediná jsem se na svatbě mohla přezut do tenisek, aby mi bylo pohodlně 
jinak se tam všichni trápili v podpatcích
hlavu vzhůru 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.4.13 16:22
@Adduše píše:
já teda rizikové nemám. ale samozřejmě i tak to sebou nese omezení. oba jsme s přítelem kuřáci, byli jsme zvyklí zajít si na pivko, chodit společně na oslavy, dát si spolu slivovičku, jezdit na hory, atd…já nic z toho teď nemůžu. a ze začátku to pro mě bylo taky těžké, že přítel šel všude sám abych nedýchala kouř z cigaret v hospodě. máme společné přátelé, páry, které ještě děti nemají, takže jsem vlastně chyběla jenom já. a taky jsem nejednou brečela doma, jak to že přítel nepřijel brzy domů, ale poseděl s nimi déle - hormony no…ale musím říct, že jsem si na to zvykla a teď už mi to vůbec nevadí. jdu s ním všude, kde se nekouří a stejně vydržím jenom chvilku a jdu domů a on zůstane dál…chová se ke mě moc hezky a ohleduplně, tak by bylo nefér mu něco zakazovat
má to i svoje výhody - jako jediná jsem se na svatbě mohla přezut do tenisek, aby mi bylo pohodlně
hlavu vzhůru
Děkuju za podporu . Já jsem to do té doby, dokud jsem byla alespoň doma brala taky celkem v pohodě. Občas jsem se „realizovala“ alespoň v sexuálním potěšení manžela, což mi dělalo dobře 
občas jsem s ním zašla někam společně posedět…Ale jak jsem skončila v nemocnici, všechno se strašně změnilo. Musím stále ležet, nemůžu dopřát alespoň to sex. uspokojení jemu, nemůžu mezi lidi…o sportu apod vůbec nemluvím. Nedovedla jsem bez toho žít, ale zvykla jsem si. Bohužel teď asi nejvíc trpí moje „ženské ego“. Jsem stále v noční košili, nenalíčená, čím dál tlustší a neohrabanější…vím, že za to to mimčo určitě stojí, ale tohle prostě nejsem já a nevím si s tím vůbec rady A právě, kdyby aspoň člověk uvažoval racionálně a ne hormonama… Kdybych si mohla píchnout nějakou injekci a tak tři měsíce to nějak zaspat…
- Citovat
- Upravit
20.4.13 16:26
@Anonymní píše:
Děkuju za podporu
chápu …já taky ráda sportuji. miluju zimní sporty a dlouhé vycházky se psem do lesa, plavání…ty vycházky pořád dělám a je pravda, že kdybych nemohla ani to, tak bych se taky cítila k ničemu. navíc jak nevidím dva dny les, tak mám absťák. ale nemůžeš za to, že jsi v nemocnici. to si nikdo nevybere…mohla bys třeba něco vyrábět … plést nebo tak něco …já vím, že je to asi blbý, ale já když jsem jednu dobu bývala často nemocná, tak jsem se naučila plést a háčkovat, aspoň jsem se nějak zabavila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.4.13 16:34
Já nemůžu říct, že bych se nějak extra nudila. Hodně odpočívám, mám tu počítač, čtečku knih, časopisy, televizi a fajn spolubydlící, ale zkrátka je to hrozně jednotvárné a já se nemůžu realizovat v těch mě přirozených „ženských“ věcech.
O tom, že přírodu jsem neviděla už x měsíců a taktéž to byla jedna z mála věcí, co mi dobíjela baterky, ani nemluvím . Měla jsem jen vycházky a nemohla vypadnout z města ani do lesa a teď ke všemu ještě ta nemocnice. Vždycky může být ještě hůř 
Jinak na miminko se strašně těším a vždy, když se mnou komunikuje je mi dobře, jen bych potřebovala posunout ten čas…
- Citovat
- Upravit
20.4.13 16:49
Jo, chápu. ale máš chápavého manžela, tak si z toho nedělej hlavu . ještě to musíš chvilku vydržet a pak se budete radovat spolu doma a budeš moct dělat všechny ženský věci co tě napadnou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.4.13 17:40
Ahoj, omlouvám se, že anonymně, ale je mi to dost nepříjemný. Asi žárlím na kolegyni manžela. Já jsem doma s dítětem na mateřské a samo dítko mě plně zaměstnává, hlídání jednak nemáme a druhak ani nemám moc zájem nechávat s ní cizího člověka dýl než pár minut.
Partner je v práci tak 9 - 10 hodin denně. V kanceláři má novou kolegyni, která je vzhledově jeho typ. Když jsem ho tam byla jednou navštívit, ani mě nepředstavil, co je fakt divný.
Dnes jsem se dozvěděla, že chodí s ním do posilovny. Jís s mým mužem do posilovny - o tom se mi může jen zdát.
Manžel není typ děvkaře, ale samozřejmě nikdy neříkám nikdy. O sex tu ale asi nejde, spíš o to množství času, který spolu tráví. My spolu nikde nebyli (bez dítěte) víc než rok
.Přijdu jen jako domácí cuchta dobrá na vaření a starání se o dítě.
Asi se potřebuji hlavně vypovídat, mám z toho hrozný pocity
Tohle bych nevydrzela asi…Promluv si s nim a rekni mu ze ti vadi ze je s ni skoro porad a s vama nejak ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Moc díky za reakce. Je to začarovaný kruh, protože mně se žárlivecký scény příčí a určitě nemíním chlapovi něco zakazovat. Ale jestli zjistím, že je mezi nimi něco víc, bude to strašný