Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
A jaký jsi normálně typ člověka - záleží ti na tom, abys byla „v normě“, nebo tě to u sebe spíš překvapuje?
Chápu to správně, že máš strach spíš z toho, že takové chování „okouká“ vaše dítě, a to by mu mohlo třeba být v budoucnu na přítěž???
Nebo to vadí už i tobě a tohle je taková „první vlaštovka“?
Pokud to první, tak chápu, že to řešíš, ale zas na druhé straně, jestli je jinak partner v pohodě, rozumíte si a dítko má rád a stará se…tak bych to ještě promyslela ![]()
Jinak, asi máš opravdu hranice posunuté kus dál než je běžné, ale za špatnost bych to nepovažovala. A ačkoliv já bych to opravdu netolerovala, za blbu bych tě určitě kvůli tomu nepovažovala. Máte to prostě jen „jinak“ ![]()
@rozmary píše:
No když vám to tak vyhovuje, tak o čem přemýšlíš?
@jruz jo, píše, že když je doma tak se postará, přebalí, vykoupe, vyjde vstříc pokud chce někam jít… Tak bych to nehrotila prozatím
@jruz píše:
Tak, tak, souhlas. Jediné, co by mi asi časem vadilo, že by mé dítě takovýto druh vztahu považovalo za standardní - neb by v něm vyrůstalo. Neuvádíš, zda partner pomáhá s prtětem, když je doma, zda dělá nějaké práce v domácnosti apod., ale jestli jo, tak v tom nevidím žádný problém.
O domácích pracech a péči o dítě zakladatelka píše. ![]()
Jestli dítě bude považovat tenhle model za standardní, to se může stát, tak bych asi kladla důraz na to, že modely soužití jsou velmi různé a v pořádku je cokoliv, co těm dvěma vyhovuje. Já mám s tímhle celkem zkušenosti, taky nejsme úplně standardní rodina, ale hodně tohle hustím dětem do hlavy a zatím se zdá, že to pobírají.
Toto snad popisuješ mého kamaráda
Já bych takového osobně nemohla, ale to je úplně jedno, důležitý je, co ty
a pokud ty jsi s tím ok, tak proč ne. Ten kamarád, co ho znám já, měl dlouhodobý vztah asi 9 let a jeho slečna byla ta nejmilejší osoba na světě
říkala, že dřív se o něj bála, když se dva dny neozval a tak, ale pak si zvykla. Nám do toho nic nebylo a nikdy jsme jejich vztah nijak neřešili. Pak to skončilo, ale spíš kvůli tomu, že ona chtěla víc (svatba, dítě) a on ne.
@neila @Kubula.K
Tyyyjo, já su slepá jak ten peň. Dlabu už 4 dny atb., teploty k tomu…radši to tu dnes zabalím, než se někde ucvaknu a udělám průser ![]()
Tak v tom případě, zakladatelko, souhlas se zmiňovanými děvčaty, jdu raději do postele, tam budu užitečnější ![]()
Když tohle vyhovuje vám dvěma, tak nic neřeš a na okolí se vykašli… Ať si každý myslí co chce - není přece potřeba zapadat do kolonek abys mohla být šťastná..
Spíš bych řešila to, že jsi se s ním chtěla rozejít před těhotenstvím - proč vlastně, neklapalo to, nebo ti tenhle způsob života nevyhovuje???
Nedávno tu byla diskuze pro holky co mají „život trochu jinak“ - tam bys našla podobné a ještě divočejší modely soužití a pisatelky jsou spokojené a je to tak v pořádku.
@jruz píše:
@neila @Kubula.K
Tyyyjo, já su slepá jak ten peň. Dlabu už 4 dny atb., teploty k tomu…radši to tu dnes zabalím, než se někde ucvaknu a udělám průserTak v tom případě, zakladatelko, souhlas se zmiňovanými děvčaty, jdu raději do postele, tam budu užitečnější
Ať je brzo líp. ![]()
Doufám, že to dokážu dobře vysvětlit. Dokud jsem neměla dítě, tak mi bylo jedno, co si o mě kdo myslí, ale teď už mi na tom docela záleží. Taky mi vadí to, že mě ihned každý vidí, jako submisivní nánu, které on kadí na hlavu a dělá si, co chce.To že i já si můžu dělat, co chci, už nevidí. A nebo za tím hned vidí ženskou a to jsem si teda dlouho myslela i já. Já si to prostě pořád nějak neumím srovnat, co je pro mne důležitější.
Okolím bych se nezatěžovala, ti si najdou na každém chlup, když budou chtít ![]()
Jako model soužití je to blbé, pokud máte syna, bude dost pravděpodobně tatínka kopírovat. Dceři by to tak vadit nemuselo si myslím ![]()
Kašli na okolí. Je lepší mít takový model, kde jsou všichni v klidu, než model „tradiční“, kde jsou rodiče na sebe věčně protivní ![]()
@Dafné chtěla jsem se s ním rozejít, protože jsem tenhle jeho model ze začátku chápala tak, že se mnou prostě nechce být, jen neví, jak to říct. Já nemám ve zvyku někoho nutit, aby se mnou byl a tak jsem se chtěla rozejít. Jak se jmenuje ta diskuse?
Chtěla bych vědět, co by jste dělaly v mé situaci. Neumím si už nějaký čas vybrat mezi rozchodem a netradičním soužitím. Partner je starší a máme skoro dvouleté dítě. Těhotenství bylo neplánované a zjistila jsem ho v době, kdy jsem se s ním chtěla rozejít. On je odjakživa zvyklý, že ho nikdo neomezuje, nic neřeší, vše nějak dopadne. Nepřijde mu blbé někam jít, nezvedat telefon a ukázat se třeba za dva dny. Spoléhá na to, že já se o sebe a o dítě vždy postarám a že ho vlastně nepotřebuji a má pravdu.Jeho oblíbené je, že když mě nepodvádí a nedělá nic špatného, tak se přeci nic neděje. Má koníčka, který je časově náročný, takže je tak dvakrát v týdnu do noci nebo až do rána pryč. Prý se po práci, kterou má psychicky náročnou potřebuje odreagovat. Neumím se rozhodnout, protože mě to vlastně ani nevadí. To co od chlapa doopravdy potřebuji, mi dá. Pořád mám ale takový pocit, že by mi to,,mělo" vadit. Že takový model soužití je nepřípustný pro většinu lidí a já když to někde řeknu, tak budu za blbku, že mi to nevadí. Já mám ráda svůj klid a nepotřebuji mít chlapa vedle sebe každý den a kdyby jsme neměli dítě, tak to vůbec neřeším, ale takhle se začínám bát, aby takový model na něj neměl větší negativní dopad než náš rozchod. Také se obávám toho, že bych si potom našla partnera, který by mě omezoval na můj vkus už moc.Asi jsem vážně blbka ovlivněná všeobecným míněním, jak mají vypadat vztahy, soužití a že člověk, který se neumí druhému přizpůsobit, ho nemůže dostatečně milovat. Když je doma, tak dítě přebalí, vykoupe, nakrmí, pokud někam chci, tak,,pohlídá",hrají si. Píšu asi dost zmateně, tak doufám, že to vůbec někdo pochopí, co tím chci říct.