Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Když jsem od kamarádek slýchala: to bude teprv srumec, budeš běhat. Nestíhám. Dost často se sama sebe ptám co jako nestíháj?
možná jsem divná já když řeknu, že se málo ukáže chvíle kdy nestíhám. Uklidím, uvařit zvládnu přes dopoledne. Odpoledne ven nebo někam. (svačinku sebou třeba) pak vykoupat, nakrmit, uspat. Jako ano je to monotónní.
Ja si ten stereotyp musela ozivit. Takze 1× tydne plavani, 1× tydne cviceni, pak nejaka navsteva u nasich. A dost mne pomohlo nadale pracovat. A pak ano, pak mne deti bavily tak, ze mame jich vic.
Malá má 11 měsíců a taky mě to moc nebaví
i návštěva poradny je pro mě vítána změna
podle mě je to lepší, jak dítě roste
Měla jsem to stejně, ráda jsem dceru svěřila někomu jinému, abych měla chvíli pro sebe. Vůbec nechápu, že někdo vydrží fakt celý den se věnovat miminu a nedělat nic jiného. Jsem ráda, že už to nemusím nikdy absolvovat znovu a dcera už je velká a soběstačná bytost ![]()
Hele chce to trochu života. My chodíme 1× do školičky a 1× plavat. Pak na návštěvy a o víkendech výlety.
A upřímně, teď po roce a půl mi už i ta školička a plavání přijde monotónní… Tak jsem se uvrtala do práce z domova, aby bylo vzrůšo.
Ono jen velmi málo žen je matkami z povolání, které budou mít klidně 10 dětí a bude je bavit klidně 15 let v kuse skákat a lítat jen kolem mimin.
Abych predesla stereotypu, zacala jsem chodit na detske krouzky. Zaplaclo ae dopoledne, seznamila jsem se s maminkami. Nektera pratelstvi vydrzela i par let. Od konce sestinedeli jsem u obou deti zacala cca 20h tydne pracovat (1 cely den hlidala tchyne, 2× po vecerech manzel, denne po obede 2h pri odpolednim spanku).
Mam permanentku do zoo - kazdy tyden tam jdem na prochazku.
Nebo se vidime s kamaradkou s detma na kafe.
1× tydne chodim cvicit ja - je to s hlidanim deti.
Byt pouze doma s ditetem, to bych psychicky nevydrzela.
Jéé holky děkuji já už myslela že jsem jediná. Teď jsem potkala známou s miminkem a ta mi spustila monolog jak je šťastná, jak jí to naplňuje že malou nikomu nepůjčí a já si říkala, že jedna z nás není zcela normální
Nevim jak se zabavit s miminkem, plavání a cvičení je asi od většího mimča. Taky mě baví jakákoliv změna ale upřímně mě nejvíc baví, když jsem aspoň hodinku sama ![]()
Heleď, mě to baví dost a můžu upřímně napsat, že se těším na každý další den strávený s mým miminem. Ale samozřejmě nejsem furt jen sama s ním (a večery s manželem), to by člověku začalo hrabat i z jakékoliv jiné činnosti - udržuju pravidelný kontakt s kamarády, jedenkrát týdně mám pracovní schůzku s kolegy z práce (je to té povahy, že tam klidně můžu být i s miminem), jednou týdně máme plavání, někdy jdeme navštívit rodiče, případně teď často obcházím různé zařizování kvůli stavbě baráku… zkrátka málokterý den je takový, že bych byla „jen“ doma nebo někde v parku. Ono i malá bývá takové dny celkem zpruzelá, baví ji víc, když se vídáme s lidmi, když někam jezdíme a podobně. Tím nechci říct, že jsem nějak extra výkonná, to fakt nejsem, spíš si tak prostě ty dny nedělám monotónní.
Ale najdeš tu i milion diskusí o tom, že jsou mámy, které to na mateřské prostě nebaví, i když k tomu různé další aktivity mají. Třeba tě to bude bavit víc, až bude starší. ![]()
Nebavilo me to vůbec. Hodiny denně jsem chodila po venku, buď jen tak v přírodě, nebo jsem obrážela různé akce typu „slavnostní otevření nové knihovny, masopust té a té městské části, venkovní koncert…“ Naštěstí jsem z velkého města, kde je furt něco.
Shanela jsem různé věci po bazarech s osobním vyzvednutím, ušetřila jsem třeba 50 korun a strávila půl dne v MHD, ale aspoň jsem měla nějakou náplň.
Chodila jsem si půjčovat knížky do knihovny, na nákup… Těšila jsem se i na poštu a k doktorce do poradny ![]()
Když jsem pak měla dětí víc, tak ten problém zmizel, už bylo pořád co dělat.
Mě to baví ale mám zatím jen třítýdenní novorozeně. Jinak mě to doma nebaví. Přesně pořád to stejné denně. A každý večer si říkám zas jeden úspěšný den za námi. Syna milují a jsem tu pro něj to je jasná věc ale je to pořád dokola. Už jsem doma tři měsíce a zda se mi to jako rok. Je to u ubíjející. Teď trávím čas na chatě tak aspoň do září bude nějaké obnovení stereotypu. Být jen na jednom místě asi by mi hráblo.
Jo, a chodila jsem cvičit. A po roce jsem začala malinko pracovat.
@Atisia přesně taky nechápu co pořád některé ženské řeší. Moc práce mi nepřibylo. Stačí jen mít na to systém a klidně si to napsat a dodržovat a pak je všechno v pohodě. Prostě nějakou organizací. Já to tak měla i před dítětem. Mně synek i hodně spí jak ve dne tak v noci a je to pohodka. Stíhám všechno. A bude čím dál lépe.
Vůbec nejsi divná. Každá máma to má prostě jinak. Mě mimina taky nebavila (a to mi osud naděli rovnou 2 najednou). Z těch začátků si moc nepamatuju, prostě jsem to vytěsnila, ale že jsem se strašně těšila, až už nebudou „ležící placičky“ a bude s nimi trochu sranda, to si vybavuju bezpečně. Za mě byl nejlepší věk cca 4- 6 let
Když už byly dost samostatný, já chodila do práce, ale zase tam ještě nebyla ta starost se školou.
Já si myslím, že je to možná tím, že jsem hodně kreativní člověk a ten stereotyp, o kterém také píšeš, mě prostě ubíjel.
@Švédka87 žádnej seznam nemám. Jsem, bych řekla, dost chaotická. Začnu v koupelně kde je potřeba něco vyhodit a v půlce zůstanu v kuchyni. Nejsem uklízeči maniak a sterilní to tu určitě nemám. Naštěstí mi dítě dopoledne prospi, takže se dá stihnout toho víc. Vysavač nevadí, digestoř nevadí… Neuklizene prádlo nebo vysící dva tři dny na susaku mě nechává chladnou.
samozřejmě jsou dny kdy je maso a uřvaný dítě mi k úklidu přidá práci.
Nevim co bych řekla na péči o dítě. On každý má asi svou skupinu, která mu vyhovuje. Někdo si užívá s minimem, někdo se školském, někdo si nerozumí vůbec. asi to tak má byt ![]()
Ahoj holky - maminky. Jsem na mateřské se 4 měsíčním miminkem. Miluji ho, je úžasný, hodný, usměvavý, ale mně ta péče o miminko nebaví. Každý den to stejný. Jsem strašně ráda když si ho vezme mamka na procházku a já mám chvilku pro sebe. Jsem divná? Všude čtu jak maminky nenechají skoro na své miminko sáhnout a já to mám přesně naopak. Právě teď mu ukazuji hračky a přemýšlím jak to může někoho bavit.. Když ráno vstávám už přesně vím co mě čeká a to je ubíjejici. Doufám že nejsem Špatná máma. Kamarádky a miminkem nemám, jsem už stará puška tak je to možná i tím, že člověk byl dlouhou dobu zvyklý řešit jen sebe. Anonym citlivé téma