Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Baví vás trávit čas s vaším tříleťákem?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
6.10.26 14:13
Ano, bavilo mě trávit čas s tříleťákem, bavilo mě trávit čas s dítětem v jakémkoli věku, ano jako miminko pořád brečela, pak přišlo období vzdoru, ječáky, hysteráky, má ADHD diagnostikované ve 2 letech! na kroužcích nespolupracovala, doma honila kočky, dlouho špatně mluvila, že jí nebylo ani rozumět - a přesto, vždy mě bavilo s ní trávit čas!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.10.26 14:14
A to máš jedno, naše holky jsou dvě, každá teď nastoupila do jiné instituce, mladší neposlechne, když řeknu ať je ticho, začnu dělat úkoly se starší, malá do toho furt povídá a velká se pak nemůže soustředit..,obě jsou teď labilní, brečí na každou blbost, ja už pak křičím taky, ranní výpravy jsou za trest..,do své práce jsem se nemohla vrátit po 12letech, tak hledám novou …teď už na střídačku byly obě doma a plácáme se..,chtěla jsem na brigádu nebo hodne sportovat, ale zatím nevim, kde by byly …manžel nás uživí nadstandardně, i se zapojí do logistiky, ale teď je to méně 
tak ani nevím, jak velký úvazek mám s vysokou školou vlastně hledat..,,
- Citovat
- Upravit
Anonymní
6.10.26 14:18
Já okomentuji jen ty otázky. Mne to vyloženě baví. Baví mně sledovat, co ten mozeček vymyslí, jak zpracuje informaci. Jsem ráda, když znám odpověď, méně, když ne a musím dohledat, ale rozšiřuje mi to obzory, přece jen ta rodičovská byla taková horší na vzdělávání, tak se vracím zase nahoru.
- Citovat
- Upravit
6.10.26 14:46
Bavilo a baví pořád i kdyz už jsou velky. Kdyz byly male v tomto veku, vyloženě jsem se v práci těšila až je vyzvednu ve skolce a budeme spolu.. Na druhou stranu tě chápu, pokud máš náročnou práci, tak si potřebuješ někdy odpočinout, může se mu věnovat táta.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.10.26 14:52
@Alušáček píše: Více
Jako takhle…ja se vlastne kdyz jsem v praci taky tesim, premyslim co budeme delat, cim mu udelam radost…ale obvykle me to prejde do tri minut od odchodu ze skolky, kdyz zacne okamzite vyvadet neco co nema a nejsme pomalu schopni odejit, a kolotoc se roztaci…tata je s nami hlavne o vikendu, ja mam zkraceny uvazek abych se mu mohla venovat, cena za to je, ze on chodi domu az tak v sedm, nekdy i pozdeji, caste pracovni cesty a tak. Hlidani zadne nemame. Nekdy mam pocit ze se se synem s prominutim s… vzajemne jen se vidime
- Citovat
- Upravit
6.10.26 14:58
Jak kdy dětem je teď 5 a 4…někdy je to moc fajn a někdy otrava…zvlášť co jsem v práci na plný úvazek nemám moc energie na jejich řádění. Poslední dobou se mi navíc vracejí časté bolesti hlavy a krční páteře… Jsou dva, tak je to náročnějsi protože chce každý dělat něco jiného, oba u toho potřebují mě a chtějí to samozřejmě teď hned…práci mám taky celkem náročnou jak fyzicky tak psychicky a bidlo by mi moct si po příchodu z práce třeba na hodinku lehnout… Ale snažím se. Občas vytáhnu něco z čeho je sice děsný bordel ale děti to baví a já u toho můžu chvíli relaxovat…takže třeba teď jsme vyráběli sníh z jedlé sody a pěny na holení..to je něco co jim vydrží hodiny a hodiny…a já pak teda musím vyluxovat celý obývák 
a děti musí pak do vany…ale to by šly stejně tak co…nebo ze školky nejdeme domu ale na hřiště…ta hromada prádla počká ještě i do zítra…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.26 15:10
@Anonymní píše: Více
je víc takových, co je hraní a to co popisuješ nebaví, ale moc se to neříká nahlas, páč dostaneš kamenem 
ale ANO - mne to bavilo moc a hodně, zvláště tento věk je absolutně kouzelný tak od 3-6 než začne škola je za mě s dětmi úplně nejkrásnější, nikdy ho nevrátíš, ani den z toho - a až mu bude 15+ tak ještě zamáčkneš slzu, jak to bylo krásné a že už s takovou vervou a nadšením nikdy lego s tebou stavět nebude, ani ti nikdy už nenakreslí ty nejkrásnější školkové srdíčkové obrázky pro maminku 
S tvým nastavením si nedělej další dítě, není to povinnost být máma na plný úvazek víckrát, když to necítíš.. někoho začne bavit až starší dítě (to bývá ale u mužů, když s klukem třeba začnou dělat sport, hrát fotbal, učit ho své koníčky apod.), ale takové to hraní s malým dítětem pokud tě nebaví nyní, tě prostě bavit nezačne..
a to jeho věčné ptaní se je fakt jen krátké období, otočíš se a je pryč… věř mi, že se ti za pár let po tom bude stýskat…
PS : dočítám, že nemáte skoro žádný čas s mužem a žádné hlídání, tak to je cesta do pekla, zaplaťte si občas hlídačku (nebo najdi fajn náhradní babičku v okolí nebo spolehlivou studentku, nejlépe dceru od někoho známého) a běžte taky někdy do kina, do bazénu, ven, co vás baví… jsi prostě z toho unavená a pro vztah tohle uspořádání taky není dobré.. o to více radím nepořizovat sourozence.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.10.26 15:19
Jako me to fakt mrzi. Nikdy jsem nebyla clovek kteremu by deti jakkoli vadily, hlidala jsem kamoskam jeste jako bezdetna, a tetu jdem delala hrozne rada. Jenze to se presne projevilo to ze ty deti byly jine nez s mamou, nedelaly zadne sceny, naschvaly, nestavely se predem do opozice, uzili jsme si zabavu a pak jsem je vratila ze jo. Na hriste ze skolky chodime, ale stejne neexistuje ze bych si na 5 minut sedla nebo zavrela pusu. Po prichodu domu ho zacnu honit prevlect, jist, myt, pak spat, uspavat…a je vecer, rychle pouklizet a spat taky abych nebyla protivna hned jak otevru oci kdyz me rano zavola. Proste mi to prijde nekonecny kolotoc povinnosti kde nemam oddechu. A jo, na druhou stranu vim, co jsem jako cekala, je to normalni, mam jen jedno a nejsem samozivitelka, tak na co si stezuju…a nevim jak se primet se zmenit
- Citovat
- Upravit
6.10.26 15:33
@Anonymní píše: Více
svou povahu nezměníš… on z toho vyroste… přijdou léta, kdy se bude zavírat v pokojíčku a o tebe nebude stát vůbec, tedy krom přísunu jídla a kapesného Někdo si tohle léta a léta pořád užívá, někdo prostě ne.. je tu víc diskusí, kdy už to ženám leze na mozek, hlavně když nemá kdo pohlídat a děti jsou třeba dvě a víc, to je pak teprve mazec…
hele, prostě vydrž 
najdi si s ním aktivity, které baví i tebe… třeba Double, pexeso, stavění něčeho, bazén.. prostě něco co baví i tebe..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.26 15:35
@Anonymní píše: Více
Být s ditetem 24/7, taky by mne hráblo. Proto se s chlapem střídáme i na rodičáku. I za cenu méně peněz. Jsi na tom, ty osobně, alespoň citelně lépe s životní úrovní, když je vše jen na tobě, než aby chlap taky přiložil „ruku k dílu“ doma?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.10.26 15:43
@Lucy75 píše: Více
Kdyz to je to, ono to neni tou cinnosti. Me by trebabto lego bavilo a bavilo me s detmi driv, neco super postavit, stavet jim treba to co samy jeste nezvladnou. Ale s vlastnim je to jine. Vsechno delam spatne, porad u toho pacha neco co nema, s necim hazi triska, takze ho musim korigovat a to ho samozrejme vzteka, kolikrat nevim co po me chce, vsechno je spatne, kdyz uz v nestrezenem okamziku neco postavim, okamzite mi to rozstriska…a takhle se vsim. To samy venku kopat treba s micem. Jo, to je pro me. Ale mamo tam to nekopej, proc jsi to tam kopla, twlhle to delej, takhle to nedelej, ueeeee, zdrhne, uz je na strome, letim pro nej, sundam ho, skoci do pisku tak ze ohodi vsechny kolem, vysvetlovani ze to ne…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
6.10.26 15:45
S k tomu to vecne mleti, proc je ta kostka cervena a neni zelena…jo no, nejsem na to proste 
- Citovat
- Upravit
6.10.26 16:04
@Anonymní píše: Více
Chodí do školky a ty do práce? Školka a ostatní děti by ho náležitě unavily a odpoledne po práci by sis ho užila.
Ja si tohle období užívala, děti byly samostatné - oblíkly a najedly se samy a ještě se s nimi člověk už rozumně domluvil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.26 16:31
@Anonymní píše: Více
Chapu te, ja to mela super, ze kluk byl opravdu hodny a porad ho nekdo hlidal. A stejne jsem se po 3 l tesila do prace.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Ahoj, asi by mi pomohlo slyšet, jak to mají ostatní, že v tom třeba nejsem úplně sama. Nebo mě tu dorazíte, že je problém ve mě, taky možný
. Mám kluka, 3,5 roku. Když bych měla o něm takhle něco říct, je úžasný. Šikovný, od všech slyším že vychovaný (samozřejmě všude jinde než doma), milý, hezky se chová k ostatním. Vidím se v něm jako každá máma a udělala (a dělám) pro něj všechno. Jenže to je hezká teorie. V praxi mám obavy že jak on je šikovný, já jsem máma nanic. Vůbec se na čas s ním netěším, nebo prostě málokdy. Mateřství je pro mě zatím tvrdá dřina a tak to cítím. Snažím se samozřejmě, abychom spolu trávili hodně času, měl vhodnou náplň která ho bude bavit - hodně běháme venku po hřištích, chodíme ven s kamarády ze školky, o víkendech jezdíme na výletech do přírody, do zoo a podobně, má nějaké kroužky toho co má nejradši, doma si hrajeme, má tuny lega které miluje, stavím nekonečné koleje a kuličkodráhy, snažím se rozvíjet zpívaním a malováním, věříme spolu, uklízíme spolu, no prostě všechno co normální jiné mámy. Jenže… já si to prostě vůbec neužívám. Málokdy něco z toho. Jako mimino byl hodně náročný, hodně brečel dnem i nocí, nespala jsem, nosila celé dny, nemohla vůbec nic a nikam protože jsem neustále řešila jen aby proboha nějak spal, kojil se a neřval úplně pořád, vypadala jak zombie a říkala si, že se to musí přežít. OK, náročných mimin je hodně, každý říká, že to přejde. Jako batole byl taky výživný, se spánkem to nebylo o moc lepší, období vzdoru pekelné, věčně se mi někde válel po zemi, vřískal, kopal, kousal, člověk nevěděl vteřiny, ve které se smích změní do vzteklého zvířátka, které bude o zdraví někam aspoň transportovat do bezpečí aby se nepřizabilo, do toho pohybově šikovný až příliš, takže rychlé sebevražedné torpédo stavící si pyramidy z nábytku a neustále vyhazující ze skříní všechno k čemu se dokáže vlámat…jasně, je to normální, běžné vývojové období, hodně dětí to tak má.
No a teď…jo, už pořád nepláče a neválí se po zemi, ale zas je to náročné jinak. Mele od rána do večera a na všechno vyžaduje interakci, nekonečné proč proč proč je tráva zelená a kde se vzal na pískovišti písek a jak létají ptáci a jak letadla a kam jde ten páno po ulici a proč máš tohle tričko právě dneska a a a a a a a…, když nemele, tak povykuje, vydává zvuky, případně při věčném lítání, skákání, poskakování, dělání kotoulů atd. něco nechtěně rozbíjí, odmlouvá, o všem hodinová diskuze včetně čištění zubů, nakonec se stejně vzteká když něco zakážu (dávám si pozor, abych zakazovala opravdu jen pokud to má důvod a dovolit opravdu nejde, neterorizuju ho nesmyslnými příkazy a zákazy). Kdekoli jsme, musím nepřetržitě mluvit, odpovídat, vysvětlovat, korigovat, řešit hysteráky pokud na něco řeknu ne…takže je vlastně úplně jedno kde jsme a co děláme, stejně jsem z toho akorát hrozně unavená. Chodím už do práce, ale zrovna nemám práci kde bych si mentálně odpočala, řeším zas lidi a taky furt mluvím, docela velká zodpovědnost a fofr že si kolikrát ani kafe nevypiju, takže mám pocit že jdu z jednoho do druhého. Já vím, je to všechno úplně normální a zdravý vývoj, měla bych být ráda jak zvídavý je, o všechno se zajímá a samozřejmě vím, že ještě neumí regulovat emoce a budovat frustrační toleranci je náročné. Já vlastně mám radost z toho, co všechno už umí a když mi ho pak každý chválí, říkám si, že to asi tak špatně nedělám. Ale co mi to je platné, když to cítím tak jak to cítím…každý mi říká, jak si tenhle věk mám užívat, velké děti velké starosti a pak už nebude o čas se mnou stát. Vím to, vím že je to pravda, ale stejně to nedokážu…