Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevim, o cem se s ni bavis, co te k ni pouta. Nemate společné zajmy, nechápete se… Co z takového přátelství?
Když ti to nevyhovuje, tak se s ní nekamaraď, anebo si nastavte jednoznačná pravidla.Ty už nikdy nebudeš žít život bezdětné a ony zase nemají tu osobní zkušenost. To se stává poměrně často.
Nemusí všechna přátelství trvat navždy. Některá během života skončí, jiná vzniknou. Vaše cesty jsou evidentně úplně jiné, vaše světy rozdílné. Nevím, jestli bych měla zapotřebí poslouchat tyhle řeči. Ale život s dětmi těžko vysvětlíš někomu, kdo se zabývá jenom sebou.
Hodně říká tvoje poslední věta - přátelství nemáš „dávat“, má to být naplnění, něco, co chceš mít. Ne se přemáhat.
Zní mi to, že se s ní vlastně ani přátelit už nechcete. Tak to nechte být. Taky mám takové kamarádky z dětství. Známe se třeba 30 let a občas si napíšeme. Ale jsme už všechny trochu jinde - kupodivu tedy ne kvůli dětem - a za kamarádky je už vlastně ani označit nemůžu. Prostě jsou to už jen známé. Klidně s nimi půjdu jednou za uherák na kafe a pokecám, ale už to tam prostě není. Přiznám se, že kdyby se některá z nich už nikdy neozvala, tak si toho nejspíš ani nevšimnu…
Já už mám z dětství jen jednu kamarádku, s ostatními se nám cesty rozešly. Mateřství na to mělo největší vliv. To je život
přijdou noví lidé a třeba lepší ![]()
Měla jsem 2 kamarádky z dětství. Fakt mi byly obě hodně blízké.
Já jsem založila rodinu, zatím co ony jsou kariéristky.
Naše cesty se bohužel rozešly. Vidíme se 1-2× za rok, ale v nějakém velkém kontaktu spolu nejsme.
Ony řeší jen práci a já jsem doma 6. rokem s dětma.
Nic jsme si neudělaly, máme se rády, ale už prostě nejedeme na stejné vlně.
Mám teď pár kamarádek co mají děti, máme si pořád co říct, ale tak blízký vztah už jsem s nikým nevytvořila.
To není povinný, nemusíš s ní kamarádit
já bych to utla, vaše životní cesty se rozešly, to se stává.
@Markéta188 píše: Více
Díky všem za odpovědi.
Mám to stejně jako Ty, já už jsem s nikým novým takové pouto nemám. U mě je velký rozdíl mezi kamarády z dětství, a mezi těmi, které jsem poznala v dospělosti - to jsou spíš známí.
Nemusíš se s ni kamarádit, nebo to kamarádství může být méně intenzivní. Mam kamarádky z dětství, mladí a vidíme se 2× za rok. Obcas si napíšeme, vic neni čas ani potreba.
Nepřijde mi, že tohle je tím, že nemá děti. Spíš je to možná tou psychikou, z mojí zkušenosti, mají mnohdy lidé s problematickou psychikou ne úplně super empatické schopnosti.
@Anonymní píše: Více
Myslím, že děti s jejím chováním nemají nic společného. Kdybys je neměla, tak jí bude zřejmě vadit něco jinýho. Asi by byla ráda středem tvé pozornosti, to se nedaří, tak prská.
Nekamarádila bych s někým kdo na mě místo podpory opakovaně útočí.
Mateřství mi vyfiltrovalo kamarádky na bývalé spolužačky a známé a naopak na mateřské jsem si vytvořila spousta přátelství nových, ty původní spolužačky a známé mi stačí vidět na školních srazech, případně jednou za rok o prázdninách, když navštívím slavnosti rodného města.
Myslím, že u vás to kamarádství přerostlo někam, kde ti to nevyhovuje, tak asi bude nejlepší to ukončit. Anebo si s ní alespoň na rovinu promluvit, co se ti nelíbí a proč. Uvidíš, jak se k tomu postaví. Ale přikláním se k názoru, že to úplně nemusí být tím, že jedna děti máte a druhá ne. Spíš bych problém viděla v té její psychice ![]()
Já se zrovna nedávno vrátila z víkendu s partou svých exspolužaček, jsme už čtyřicátnice a skoro půl napůl dětné a bezdětné (děti mix od dospělých po předškoláky). I přes tenhle velký rozdíl mezi námi, nám to stále skvěle funguje, ten víkend byl naprosto bombový, dlouho jsem se takhle nebavila.
Ne všechna přátelství musí za každou cenu trvat věčně. Jste každá v jiné etapě života a už si nerozumíte jako dřív, to se stává. Já si teď taky mnohem víc rozumím s těmi, kteří mají děti. Nebo se aspoň s těmi bezdětnými bavím o úplně jiných tématech, protože v oblasti rodičovských radostí a strastí bývají těžce mimo a většinou je to ani nezajímá.
Jestli ti trávit čas s touhle kamarádkou už není příjemné, tak to nedělej. Můžete se vidět sem tam a buď to samo vyšumí, nebo si k sobě najdete cestu zpátky později, až třeba ona taky založí rodinu. Věř mi, že pak najednou magicky získá pochopení pro spoustu věcí. ![]()
Ahoj holky, jdu si asi jen tak postesknout. Mám dvě kamarádky, ani jedna nemá děti. Já mám dvě. Obzvlášť ta jedna nemá vůbec pochopení a mě už to nějak ubíjí. Trochu jsem i omezila vypisování si přes whatsapp, radši se s ní chci vidět osobně. A ona mi to zrušila, že neví, jak by dala setkání v týdnu, ráno vstává do práce atd. To já samozřejmě taky, k tomu ještě vedu děti do institucí.
Já ji mám ráda, ale nějak mi to bere chuť do toho přátelství. Posledně mi říkala, jak to musí být super na OČR. Přitom malá měla bolesti, horečky, a chybím v práci. Když mi končil rodičák a starala jsem se k tomu ještě o umírající prarodiče, tak se mě ptala, jestli ještě někdy hodlám pracovat. Opakovaně na mě útočila, že jí málo píšu. Nutno dodat, že má psychické onemocnění, ale bere léky a normálně funguje.
Holky co s tím? Je to kámoška z dětství, hodně jsme toho prožily, ale už to nějak nedávám.