Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Kobliha51 píše:
Tak, paní anonymní je trochu extrém a jednou na to sama přijde. Zároveň má i v něčem pravdu a to v případě, že je to hlavně manželovo dítě a měl by se starat on. To, že tvoje dítě je skvělé za každých okolností, to je taky blbost, protože všechny děti nejsou skvělé i kdyby ses rozkrájel.
Kdyby chlapi, kteří přivádějí do vztahu své děti z předchozích manželství pochopili, že už to není jako s ex, že se v podstatě o děti nezajímají a on se o ně někdo postará, bylo by všem lépe. Takhle dítě přijede na víkend do nové rodiny otce a on předpokládá, že to bude jako dříve. To ale nová není matka jeho dítěte, to by si měl uvědomit a zabrat sám. Když budou mít všechny děti stejné mantinely, výhody, režim, lásku a pozornost otce, určitě ubydou ty třecí plochy v nové rodině. Už tak je to těžká situace a dovedu pochopit nextku, která dítě z předchozího manželství nenávidí, protože to si může dělat co chce, dostane, na co si ukáže, otec jí ho hodí na hrb a starej se. A když ho ona okřikne, tak je ta nejhorší. Máte to pánové ve svých rukách. Musíte se o ty svoje děti začít starat a nedávat je do úschovny někomu, protože vás to nebaví. Každou ženskou to taky nebaví a musí to dělat.
No ona ono je to taky o základním nastavení rodiny, jestli oba kariéra a oba péče, nebo jeden kariéra a jeden péče, a pak holt ten kdo pečuje, musi zabezpečit péči o děti nové i původní (samozřejmě v dělení s exkou).
Jinak teda obnovitelko diskuze, jsem ráda za tvoje příspěvky, protože jsem šťastná, že mám rodiče takové jaké mám a že se v mém životě neobjevil nikdo takový jako ty…a je fajn, že jsi potkala muže, který akceptuje tvůj postoj k jeho synovi. Každý to máme jinak, ale člověka s tvými názory bych za partnera nechtěla, nemohla bych si ho vážit…a to tvoje chování k jeho synovi přebere i jeho nevlastní sestra - vaše dcera a to si myslím není úplně správné. Protože až ty a manžel umřete, tak to bude možná její nejbližší příbuzný. Z mého pohledu bych naopak podporovala jejich vzájemný vztah, ale jak píšu, každý to má nastaveno jinak…
@pohledzdruhestrany píše:
No ona ono je to taky o základním nastavení rodiny, jestli oba kariéra a oba péče, nebo jeden kariéra a jeden péče, a pak holt ten kdo pečuje, musi zabezpečit péči o děti nové i původní (samozřejmě v dělení s exkou).
Tohle já neberu. Otec má to dítě (děti) v určitý čas, musí tomu všechno přizpůsobit. Ženské se taky nikdo neptá, jestli má čas se starat o své děti a i ona může mít své zájmy a kariéru. Za to živení rodiny se toho dá hodně schovat.
To včera ve 13. komnatě jeden náš úspěšný spisovatel taky použil. Přiznal, že se nestaral o děti, zahýbal na každém rohu a chlastal, užíval si, ale za to mohli bydlet tak, jak bydleli. Myslím, že jeho žena a děti by leckterý majetek oželely. Žádná kariéra nestojí za to, aby rodina byla nešťastná. Na to každý přijde, až to s ním šlehne a má štěstí, že to přežije.
@Malaga píše:
Jinak teda obnovitelko diskuze, jsem ráda za tvoje příspěvky, protože jsem šťastná, že mám rodiče takové jaké mám a že se v mém životě neobjevil nikdo takový jako ty…a je fajn, že jsi potkala muže, který akceptuje tvůj postoj k jeho synovi. Každý to máme jinak, ale člověka s tvými názory bych za partnera nechtěla, nemohla bych si ho vážit…a to tvoje chování k jeho synovi přebere i jeho nevlastní sestra - vaše dcera a to si myslím není úplně správné. Protože až ty a manžel umřete, tak to bude možná její nejbližší příbuzný. Z mého pohledu bych naopak podporovala jejich vzájemný vztah, ale jak píšu, každý to má nastaveno jinak…
Taky nad ní přemýšlím a přiznám se, že tolik zloby a netolerance už jsem dlouho nečetla. ![]()
Každá strana má v něčem pravdu, ale pokud jsou děti na obou stranách z minulých svazků, tak by si každý měl v prvé řadě uvědomit jestli do toho půjde a má na to respektovat děti jednoho z manželů. Ty děti tu budou určitým způsobem ovlivňovat manželství.
@Kobliha51 píše:
Tohle já neberu. Otec má to dítě (děti) v určitý čas, musí tomu všechno přizpůsobit. Ženské se taky nikdo neptá, jestli má čas se starat o své děti a i ona může mít své zájmy a kariéru. Za to živení rodiny se toho dá hodně schovat.
To včera ve 13. komnatě jeden náš úspěšný spisovatel taky použil. Přiznal, že se nestaral o děti, zahýbal na každém rohu a chlastal, užíval si, ale za to mohli bydlet tak, jak bydleli. Myslím, že jeho žena a děti by leckterý majetek oželely. Žádná kariéra nestojí za to, aby rodina byla nešťastná. Na to každý přijde, až to s ním šlehne a má štěstí, že to přežije.
Ale když píšu kariéra tak myslím práce a ne chlast
to je na partnerech jak si to rozvrhnou ![]()
@pohledzdruhestrany píše:
Ale když píšu kariéra tak myslím práce a ne chlastto je na partnerech jak si to rozvrhnou
Ano, viděla jsem v zaměstnání, jak ti tátové od rodin seděli u svých PC a po pracovní době hráli hry a navštěvovali různé zábavné stránky. To ještě nebyl internet v mobilu, takže „dřeli“ v zaměstnání. Domů určitě chodili servaní, jako koně. Pořád to bylo lepší, než přijít domů a poslouchat co Pepíček a Anička, nedej bože aby museli nakoupit a nebo jít s dětmi ven.
@pohledzdruhestrany píše:
Ale když píšu kariéra tak myslím práce a ne chlastto je na partnerech jak si to rozvrhnou
A nejmenovaný spisovatel si to nyní také rozvrhl. Děti má jednou za čtrnáct dnů a sem tam i v týdnu a co dělá? Všechno zahodí a věnuje se dětem. Alespoň to říká a děti to potvrdily. Jeho kariéra už pro něj není prioritou. Hlavně, že žije.
ZA SOBECTVÍM JE STRACH. Člověk něco chce - někam jde. A teď najednou rozmazlené, puberťácké dítě padne pod nohy jako balvan a stane se velkou překážkou. Člověk neví, co s tím. Potřebuje ten balvan z cesty odkopnout.
Jenže každé dítě je především velká duše, která touží po lásce, především té rodičovské. A když ji nemá, tak „zlobí“.
Je těžké přijmout jako svůj úděl balvan, který zlobí.
TEHDY SE MUSÍ NASTAVIT JASNÁ PRAVIDLA. PRO VŠECHNY ZÚČASTNĚNÉ.
PRÁVA A POVINNOSTI.
…prostě chci ať má hezké vzpomínky na mámu, která se jí věnovala…
Když ono se může stát, že dcera to bude brát jako samozřejmost, takže to ani náležitě neocení…a když bude dospělá, tak si vzpomene nejen na to, že se jí její máma věnovala, ale taky na to, že ta stejná máma byla k nevlastnímu bráchovi citově chladná a brala ho jako cizího a tím narušila i jejich vzájemný vztah. A pak možná s odstupem uvidí, že ta její máma nebyla až tak skvělá bytost a že ten její táta byl svým způsobem slaboch, který to dopustil…
@Ellusa píše:
Jak že se to říká? Že cesta do pekel bývá dlážděná dobrými úmysly?
Jenže mi nepřijde, že obnovitelka má dobré úmysly
…
@Malaga píše: …prostě chci ať má hezké vzpomínky na mámu, která se jí věnovala…
Když ono se může stát, že dcera to bude brát jako samozřejmost, takže to ani náležitě neocení…a když bude dospělá, tak si vzpomene nejen na to, že se jí její máma věnovala, ale taky na to, že ta stejná máma byla k nevlastnímu bráchovi citově chladná a brala ho jako cizího a tím narušila i jejich vzájemný vztah. A pak možná s odstupem uvidí, že ta její máma nebyla až tak skvělá bytost a že ten její táta byl svým způsobem slaboch, který to dopustil…
Zase trefa!!!
Životní krize. V krizích člověk pozná, o čem jsou jeho vztahy. Co pro lidi, které má rád a o kterých si myslí, že ho mají rádi, znamená. V krizích člověk své vztahy může do krásy rozvinout, anebo je pohřbít. Alespoň se netáhne dál s iluzemi. A může třeba hned začít znovu, jinak, lépe. Lépe znamená v jasných pravidlech s láskou. Přeji obnovitelce tématu hodně štěstí při jejím rozhodování nad svou těžkou situací ![]()
Obnovitelko, zamyslela bych se nad tím, zda by sis kdyby se (nedej bože) s Tebou něco stalo přála, aby nová partnerka Tvého muže měla k Tvé dceři stejný postoj jako máš Ty ke svému nevlastnímu synovi. Asi ne, viď? Ono se může klidně Tvé dceři stát, že jediný, kdo jí jednou zůstane bude právě tenhle brácha. A pokud zůstane dcera Tvým jediným dítětem, je tento scénář velmi pravděpodobný.
Je jasné, že je Tvá dcera pro Tebe na prvním místě, ale tím, že ji naučíš se dělit (i o tu pozornost) ji spíš než cokoliv jiného výrazně ulehčíš život. Přijme pak snáz i případného nového sourozence.
@Alinal Já bych do svého vlastního rozhodování ve svých životních krizích nikdy nedávala katastrofické scénáře. Strachu je dost i bez nich.
Vždyť my vůbec nemůžeme vidět do složitosti, do spletitosti celého příběhu.
Své vlastní strachy bych se nyní, již poučeně, snažila rozptýlit jasnými domluvami. A na těch bych trvala. S laskavostí, ale trvala. Na jasných domluvách záleží. Bez nich, bez jasných domluv a jejich dodržování na všech stranách, u všech zúčastněných, se život sype. A jasné je, že život obnovitelky tématu, stejně tak jako každého člověka, jen na něm záleží.