Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Bude u nás bydlet partnerův syn
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
5.2.16 17:46
@pohledzdruhestrany píše:
odpověď je jednoduchá, vztah je především ekonomická záležitost,vlastní dítě a nový chlap = chlape živ mě i mýho miláčka, kterej je sice jen můj, ale kvůli tomu živení jsem si tě našla
já a nový chlap s jeho dítětem = jeho dítě je nesnesitelnej vetřelec, kterej užírá z toho, co má patřit mě (peníze, čas, emoce)
kdyby si to ty ženský aspoň přiznaly
Tak ja si to klidne priznam 
u mne by to byly asi jedine ty emoce a ze jsem si uz zivot predstavovala jinak.. takze akceptuju, ale nechci se do toho nechat zatahnout.. partnera jsem samozrejme informovala hned, jak mi to sladke tajemstvi sdelil
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.2.16 17:48
@pohledzdruhestrany píše:
takže ve smyslu dozorce z koncentráku, kterej přes den postřílel pár židů mohl bejt večer fajn taťka a manžel?
tak toto je trošku silné a drsné přirovnání, můj manžel není žádný mordýř a nikomu neubližuje, ale je to chlap, který normálně manuálně pracuje. Navíc kdyby střílel přes den lidi je to jeho současnost ne minulost. Já prostě jen říkám, že si ho vážím takového jakého ho denně vidím vůči nás. Prostě jen neřeším jeho minulost, k té ať se staví dle svého uvážení a libosti do toho já nezasahuji. Bude si chtít domů vzít své první dítě každý týden dobře jak chce, bude ho sem chtít vzít jednou za půl roku dobře také jeho rozhodnutí. Zasáhla bych jen v případě, kdyby se nějak extrémně kamarádil se svou bývalou ženou, ale to nedělá.
- Citovat
- Upravit
5.2.16 17:53
@pohledzdruhestrany píše:
takové muže neznáma mluvím jak o citech, tak i o skryté nenávisti k dítěti manžela, protože já jsem v dětství nedostala nic zadarmo, tak ty taky hajzlíku nepokrevní nedostaneš
No ja deti nemusim celkove to je cely problem… tohle je vec kterou bych uz nedala.. Penize a jakekoliv mnozstvi casu plne akceptuju
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.2.16 17:55
@pohledzdruhestrany píše:
takové muže neznám
to není proto, jak se ke mě zachovala moje drahá nevlastní matinka. To je čistě o mém vnitřním pocitu. Prostě se chci starat o své dítě, vykonávat svojí práci a taktéž mít své chvíle soukromí a na své aktivity. Na tom nevidím nic špatného, že chci mít také svůj život. A jediné co prostě nechci je se toho vzdát pro někoho kdo je pro mě vlastně cizí a žádný vztah k němu nemám. Na totéž samozřejmě měla právo i má nevlastní matka, ale zase já už v té době byla student, který si zadek utíral sám a nemusela mě vodit do školy, ze školy, lítat kolem mě a když někam chtěla jít nemusela kromě hlídání svých dětí shánět hlídání i pro mě což by ke své rodině mě strčit nemohla, o cizí děcko by se nikdo nepřetrhnul a to samé platí u nás. Už vidím jak babičku, která si udělá čas na aktivitu se svým vlastním vnoučetem se toho vzdá pro cizí, kterému se tam zrovna kam chce jít nechce a ona ho musí hlídat, protože nikdo jiný není, já třeba u lékaře a manžel v práci. A to že manželovo dítě je extrémně vymýšlivé v určitých věcech a to nemyslím jako nic zlého a špatného jen konstatuji fakt
- Citovat
- Upravit
Anonymní
5.2.16 17:56
@Venetia píše:
No ja deti nemusim celkove to je cely problem… tohle je vec kterou bych uz nedala.. Penize a jakekoliv mnozstvi casu plne akceptuju
plně s tvým výrokem souhlasím. Peníze a množství času v jakémkoliv množství, ale né stálou péči
- Citovat
- Upravit
5.2.16 17:59
@Anonymní píše:
plně s tvým výrokem souhlasím. Peníze a množství času v jakémkoliv množství, ale né stálou péči
A můžu se čistě teoreticky zeptat, co by se dělo, kdyby nedej bože třeba matka toho dítěte zemřela? Děcák? Nebo by ses s mužem rozešla, aby se mohl starat o své prvorozené dítě?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.16 18:09
@Anonymní píše:
A když zmiňuješ ten soucit. To abych byla soucitná musím se vzdát vlastního stylu života a času, který mám výhradně pro své jediné dítě pro někoho pro mne cizího? A kdo by v tu chvíli soucítil se mnou, že jsem se musela vzdát,,svého života,,?
Myslím, že tvůj manžel neví, že jeho dítě považuješ za dítě někoho cizího…je to nevlastní sourozenec tvého dítěte a pevně doufám, že nebude mít tu smůlu osudu, aby muselo jít bydlet ke svému otci.
Manžel by se asi divil, kdyby to četl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.2.16 18:15
@kacaba379 píše:
A můžu se čistě teoreticky zeptat, co by se dělo, kdyby nedej bože třeba matka toho dítěte zemřela? Děcák? Nebo by ses s mužem rozešla, aby se mohl starat o své prvorozené dítě?
já netvrdím, že by to dítě tu nemohlo bydlet já jen říkám, že bych byla manželovi ochotna vypomoct, ale bohužel starat by se převážně musel on. A navíc si také musí uvědomit, že na mě nemůže hodit výchovu dítěte, které není moje a že mi nemůže přeorganizovat život pro někoho pro mne cizího. Nebyl by problém tomu dítěti vyprat - prala bych stejně, uvařit - vařila bych stejně, ale čas, který jsem zvyklá věnovat pouze dceři a ona je na to zvyklá taky, že prostě když mám čas věnujeme se pouze jedna druhé ten bych si prostě vzít nedala, taktéž čas kdy pracuji, prostě toho bych se nevzdala, také mám nárok na osobní život a v tomto případě nastupuje třeba na tři hodiny babička mé dcery a večer padne osmá hodina a to je prostě už můj čas, můj klid a těchto věcí se prostě vzdávat nehodlám bohužel pro nikoho jiného než pro své dítě či manžela. Takže manžel by ho prostě musel sám vypravovat do školy či jej naučit chodit samotného což si myslím, že by měl umět už dávno, učit se s ním apod. Já bych byla ochotná vypomoci pouze v běžných věcech jako je vaření, praní, žehlení jelikož bych to dělala stejně. Samozřejmě na některých aktivitách co máme s dcerou by se podílet mohl kino atd, ale když je dcerka zvyklá, že odpoledne se vyspí, zavolá na mě a já si lehnu k ní do postýlky, přitulíme se a koukáme na pohádku, povídáme si a pak se začneme lechtat a hrajeme polštářovou válku nebo prostě něco vyvádíme spolu tak toto bych jí prostě nevzala proto, abych se musela učit pro nás s cizím dítětem (cizí, protože ho vidíme jednou za dva měsíce na pár hodin) když vím, že toto jsou chvíle, které ona miluje a užívá si je a kdybych jí je vzala nebo jen zkrátila k ničemu dobrému by to nevedlo, jo vedlo k její nevraživosti vůči nevlastního sourozence, protože už na ní máma nemá tolik času. Právě proto abych se mohla věnovat pouze jí další dítě plánuji až tak za dalších pět let, abych se jí mohla věnovat co nejvíce. Možná mi tu řeknete, že z ní dělám rozmazleného spratka, tak to není, výchovu má přísnou a dost často přistane i jedna na zadek, ale prostě chci ať má hezké vzpomínky na mámu, která se jí věnovala
- Citovat
- Upravit
Anonymní
5.2.16 18:17
@4ever píše:
Myslím, že tvůj manžel neví, že jeho dítě považuješ za dítě někoho cizího…je to nevlastní sourozenec tvého dítěte a pevně doufám, že nebude mít tu smůlu osudu, aby muselo jít bydlet ke svému otci.
Manžel by se asi divil, kdyby to četl.
můj manžel můj postoj ale zná. Jednou jsme se o tom bavili, čistě náhodně na to přišlo téma a já jsem mu jasně řekla, že jeho prvnímu dítěti mámu v životě suplovat nehodlám a nebudu
- Citovat
- Upravit
5.2.16 18:28
@Anonymní píše:
můj manžel můj postoj ale zná. Jednou jsme se o tom bavili, čistě náhodně na to přišlo téma a já jsem mu jasně řekla, že jeho prvnímu dítěti mámu v životě suplovat nehodlám a nebudu
Starat se o dítě manžela v případě potřeby neznamená suplovat jeho mámu, znamená to přijmout jako plnoprávného člena dítě-krev-geny muže, se kterým si se rozhodla mít dítě i ty. Ale to bys podle mne měla vnitřně cítit, mě u tebe něco nehraje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.16 18:31
@Anonymní píše:
můj manžel můj postoj ale zná. Jednou jsme se o tom bavili, čistě náhodně na to přišlo téma a já jsem mu jasně řekla, že jeho prvnímu dítěti mámu v životě suplovat nehodlám a nebudu
nejde o suplování mámy, ale o trochu toho citu a rozmražení srdce, z mého pohledu je tvůj muž slaboch, já bych svojí partnerce takovej postoj neodpustil, protože moje dítě je skvělý, protože je moje, takže na něm musíš najít něco dobrýho, když chceš být se mnou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.2.16 19:18
@4ever píše:
Starat se o dítě manžela v případě potřeby neznamená suplovat jeho mámu, znamená to přijmout jako plnoprávného člena dítě-krev-geny muže, se kterým si se rozhodla mít dítě i ty. Ale to bys podle mne měla vnitřně cítit, mě u tebe něco nehraje.
za případ potřeby považuji to, že třeba manžel jde do práce, tak se o to dítě přes den postarám nebo není-li zrovna kdo tak s ním zajdu třeba k zubaři nebo tak, ale ne trvalá péče a výchova. Ale jak píšeš je to třeba vnitřně cítit a já že bych něco takového chtěla v sobě necítím ba právě naopak
- Citovat
- Upravit
Anonymní
5.2.16 19:22
@pohledzdruhestrany píše:
nejde o suplování mámy, ale o trochu toho citu a rozmražení srdce, z mého pohledu je tvůj muž slaboch, já bych svojí partnerce takovej postoj neodpustil, protože moje dítě je skvělý, protože je moje, takže na něm musíš najít něco dobrýho, když chceš být se mnou
tak co se citu týče…jak jsem již psala kdybych k němu měla vztah a vídala ho častěji možná by to pro mě bylo jiné, ale já k němu prostě vztah nemám když ho vidím na 24 hodin jednou za dva měsíce. Srdce mám v tomto možná chladné. Proč slaboch? To je nutnost a nějaký nepsaný příkaz, že nová partnerka musí to dítě z celého srdce milovat a být ochotná pro něj se vzdát vlastního života, aby se o něj mohla starat? Já neříkám, že na tom dítěti vidím něco špatného, prostě jen se o něj nechci trvale starat a vychovávat ho a vzdát se svého stylu života. To je vše
- Citovat
- Upravit
5.2.16 19:44
@Venetia píše:
O zdroje nejspis nejde, ale je neco jineho akceptovat, ze partner ma dite a obcas vypomoci nez s nim zit v jedne domacnosti. A jiste znas muze, ze ti na svem zivote nic nezmeni a automaticky ocekavaji, ze nova partnerka bude simulovat matku a prevezme veskerou peci.
Mám stejný názor jako zakladatelka. Také jsem měla drsné dětství a „svému“ potomku bych dopřála to, co tady zakladatelka. Čas strávený se společným dítětem.
Jako nová partnerka přeci nebudu zastávat roli matky cizího dítěte 
které svou mámu má a obětovat pro něj svůj volný čas i finance.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.16 19:51
@Anonymní píše:
tak co se citu týče…jak jsem již psala kdybych k němu měla vztah a vídala ho častěji možná by to pro mě bylo jiné, ale já k němu prostě vztah nemám když ho vidím na 24 hodin jednou za dva měsíce. Srdce mám v tomto možná chladné. Proč slaboch? To je nutnost a nějaký nepsaný příkaz, že nová partnerka musí to dítě z celého srdce milovat a být ochotná pro něj se vzdát vlastního života, aby se o něj mohla starat? Já neříkám, že na tom dítěti vidím něco špatného, prostě jen se o něj nechci trvale starat a vychovávat ho a vzdát se svého stylu života. To je vše
Svého stylu se nevzdávej, já ti rozumím, taky jsem takhle naprogramovaná. Ale takto to je potřeba říct i chlapovi. Buď to zkousne anebo ne, ale počítej s tím, že čím více bude chtít vídat dítě, tím více péče budeš muset zastávat a tím časteji bude u vás doma nakrvartýrované a právě jemu se bude muset celá domácnost přizpůsobovat, protože ono tam bude „výjimečně“ ale to výjimečně se pak překlopí do často (třeba i 3× do měsíce - ne-li každý druhý víkend).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
