Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
cela vec ma jednoduche rozhreseni: „Chovej se k ostatnim tak, jak bys chtel aby se chovali k tobe“. V tomto pripade si staci na okamzik predstavit, ze tvuj (zakladatelky) dnes 2,5 rocni syn za 11 let bude bydlet u taty a jeho dalsi manzelky…
Vsechno, co pisete, holky je spravne… nicmene zakladatelka nechtela radu ohledne toho, jak se ho zbavit nebo jak vratit cas a prehodnotit svuj vztah. Chtela jen poradit jak na to ![]()
Klid, mir, druzba, zvykacka… mejme se rady/-i
![]()
Ale já to beru, chápu, že je to jeho syn, nastala takové a makové podmínky a kluk bude u nás. Jen se tady svěřuji se svými pocity…nicméně to neznamená, že se nebudu snažit, já se snažím, starám…jen jsem napsala své pocity, nemůžu za to…Doufám, že vše bude ok, že si všichni zvykneme…
V tomto věku je to co píšeš naprosto normální
Já mám dceru 14let a je to víceméně to samý. Oproti Tobě mám, ale výhodu, že s ní žiji od narození. Bude to tedy těžší, ale pokud je jen co píšeš, tak to zvládneš, jako kterákoliv jiná matka puberťáka
A věř, že on z Tebe taky nebude dvakrát nadšenej ![]()
Prozila jsem si to. Puvodne mel jit manzeluv 11-ti lety syn k matce, ale tam se mu nelibilo, tak se prestehoval k nam. Obcas byl fajn, ale vetsinou mi taky lezl na nervy. Proste jina vychova (navic v jine zemi, bydlim v Americe), takze to skripalo. Prezila jsem. Bydlel u nas do 20, nez konecne zacal chodit na vysku.
Zpetne si rikam, ze jsem k nemu mela byt vlidnejsi, proste ho brat takoveho, jaky je, ale tehdy to moc neslo. Mozna jsme meli jit cela rodina k nejakemu rodinnemu poradci, vyjasnit si vsechno. Ty od neho ocekavas veci, ktere jsou pro tebe samozrejme, ale pro nej ne. A tezko ho v tomto veku budes neco ucit. Preju ti, abys to mela lehci nez ja ![]()
můžu se vmísit se svým skromným názorem? Mně docela vadí, jak se hned všichni slétnou na „macechu“, co není odvázaná z partnerova dítěte.
Jako třeba každá druhá tu nesnáší svou tchýni, píše se tady o tom běžně. Ale ta tchýně k manželovi taky patří a může onemocnět, nastěhovat se k synovi a dotyčná ji pak může mít na krku třeba 10 let. Taky byste takové napsaly, že si neměla brát chlapa s matkou?
Ne, všechny by ji tady litovaly, plácaly po ramenou a notovaly si jak je ta mrcha příšerná a ještě se k nim nakvartýruje.
Já vím že jeho matka a jeho dítě, to je rozdíl. Ale zas tak velký ne. Tchýně přeci taky nemůže za to, že třeba onemocní a potřebuje péči. A dalo se s tím taky před vstupem do vztahu počítat, že? Tak si ho kvůli tomu, že má matku radši nevezmu?
Chci tím říct, že si prostě nemůžete vzít jen superchlapa, u kterého vám sedne celá jeho rodina a všechny je šíleně milujete.
A zakladatelka tady nepsala nic ve smyslu, že by kluka chtěla týrat, nebo nějak zanedbávat. Jen má z toho strach, což je pochopitelné. Si představte že se vám domů nastěhuje cizí puberťák
pro mě to byla taky pecka, když nevlastní dcera přešla do střídavky. Prostě je hodně těžké si na tohle zvyknout. Ale že bych si kvůli tomu nebrala svého muže, kterého miluju a je to ten nejlepší táta pro moje děti. To jako proč?
@Sisulík píše:
Ahojda mám syna bude mu 15 let .. to co popisuješ Ty, je v tomto věku celkem běžné - PC, Tv, polehávat, protáčet oči, s hygienou to nepřehánět .. je to vývojový stádium který prý jednou přejde .. Jinak jsou to citlivý děcka co se tváří jako mistři světa ale dušička citlivá vděčná za každý vlídný slovo .. chce to mluvit s ním jako s dospělým, vše dohodou, pravidla nejlépe oboustranný kompromis …Víš a ještě jedno tajemství - tihle kluci jsou neskutečně citliví vůči malým dětem .. jsou dost staří aby malý chvíli pohlídali a dost děti na to, aby s nima blbli …
Hele zkus být starší kámoška se smyslem pro humor … najít s ním byť jednu společnou věc a na té to postavit …
Jinak víš milovat ho nemusíš - to není povinnost ale tak nějak přijmout bys ho měla jinak se tam zblázníte ..ono žití s pubošem je náročný ..ale obohacující v něčem.
Tak já mám synovce 13let a pod Sisulíka se můžu podepsat. Náročné až obtěžující projevy, ale jistá křehkost a citlivá duše tam je. Ke svojí neteři, mojí dcerce (2,5let) se chová krásně, výborně si rozumí, mají se rádi, dovede pro ni vymyslet zábavu jako nikdo jiný. Projevy chlapce mi přijdou adekvátní věku. Vůči mě jako tetě nerevoltuje tolik jako vůči rodičům, máme pěkný, volnější vztah, já ho totiž nevychovávám ani na to neaspiruju.
Jinak Tvoje situace je určitě náročnější než situace matky nebo dokonce oblíbené tety.. Už to tu padlo, chce to přijetí a pravidla pro celou rodinu jako systém. Možná by nebyla od věci návštěva poradny, ujasnit si svoje pocity a hledat způsoby jak sobě i chlapci situaci ulehčit. Jde o to aby se mohl cítit jako součást rodiny a ne jenom trpěný nájemník ve vašem bytě. Píšeš o svých pocitech, máš na ně právo, ale pro něj ta situace zřejmě bude asi 100× náročnější i když to teď asi nevidíš a má zas nárok na svoje pocity.. Možná taky potřebuje čas, aby se vyrovnal s tím, že už nebydlí s matkou, tady důvody nepíšeš, ale je to velká změna a asi se tam cosi stalo
@Vera111
Chápu Tě a souhlasím.Můžu se zeptat co Ti pomohlo, tu pecku zvládnout, co se Tobě osvědčilo? Možná by to pomohlo i zakladatelce.
Pozice macechy je náročná a nevděčná, zažila jsem…
Možná ostatní diskutující vidí spíš situaci toho chlapce, která je taky dost pecka…
@stazinka09 píše:
@Vera111
Chápu Tě a souhlasím.Můžu se zeptat co Ti pomohlo, tu pecku zvládnout, co se Tobě osvědčilo? Možná by to pomohlo i zakladatelce.Pozice macechy je náročná a nevděčná, zažila jsem…
Možná ostatní diskutující vidí spíš situaci toho chlapce, která je taky dost pecka…
to ti bohužel říct nemůžu, protože stále nezvládám
Psychicky na tom nejsem nejlépe, je to pro mě opravdu těžké. Ráda bych to nějak vyřešila, protože mě to samozřejmě trápí. Vidím to jedině na nějakou rodinnou poradnu ![]()
@Vera111
aha, rozumím. Já Tvůj první příspěvek pochopila tak, že kus cesty je za Tebou a je lépe.
Držím palce i Tobě…
@stazinka09 píše:
@Vera111
aha, rozumím. Já Tvůj první příspěvek pochopila tak, že kus cesty je za Tebou a je lépe.
Držím palce i Tobě…
no kus cesty už to je. Je to už 4 roky… Snad to bude dobré, děkuju ![]()
@rsisa píše:
Zdravím maminky, mám takový problém…bydlím s přítelem, máme chlapečka 2,5 let. nyní jsem se dozvěděla, že s náma asi bude bydlet partnerův syn z prvního vztahu, má 13,5 let. A právě to je můj problém…jsem z toho na nervy. Nemám k němu nějak blízký vztah, zatím tady byl jen občas, nemám ho nějak ráda, spíš mi leze na nervy..vím, je to blbé, ale cítím to tak. Pořád jen leží u tv nebo sedí u pc, víc nic, kamarády nemá. Ve škole nic moc. Připadá mi nevychovaný, děkuji prosím nezná, občas ani nepozdraví..A má problém s hygienou, kašle na čištění zubů, výměna ponožek každý den ho nebere a tak. Zblázním se..
Tak se chci zeptat, jestli nějaká maminka třeba nebyla nebo není ve stejné situaci, že by mi třeba něco napsala..nebo jestlo tady není maminka, co má doma kluka v tom věku, napište, jací jsou vaši kluci, já prostě nemám s tak velkým klukem zkušenosti…jací prostě jsou kluci v tom věku a tak. Budu ráda za každý názor a příspěvěk.
Jěště jsem chtěla napsat, že toužím po druhém děťátku, a tak mám pocit, že tímto je to odpískáno, jelikož přítel nechtěl druhé už před tím, natož teď, financí není nazbyt…
to je naprosto normální puberťák ![]()
Kleplo by mě ze všech moralizujících příspěvků od dam, který vůbec nemají páru o tom jaký to je vychovávat dítě, který není vaše, ale naprosto přesně ví, co by se mělo v té situaci dělat. Když nedokážete zakl. poradit, tak radši mlčte, ono to totiž není tak jednoduchý jak vy si myslíte.
K zakl: taky mám nevl. syna, od začátku žijeme všichni pohromadě a můžu ti říct, že 1. rok byl katastrofa. Kdybych tak moc nemilovala jeho otce, tak bych to asi vzdala. Dneska jsme spolu 5 let a dobrý
Základ každýho vztahu je komunikace, takže ať se ti chce nebo ne, mluv s ním. O čemkoliv a co nejčastěji, nám tohle pomohlo úplně nejvíc (ale byl to boj, syn moc nemluví, takže někdy na hlavu
Nikdy si nevyčítej, že ho nemiluješ jako vlastního, to po tobě nikdo nemůže chtít, ale snaž se nedělat rozdíly mezi dětmi. Já myslela, že to snad ani nejde, ale není to tak těžký, protože tím vychováváš i svoje dítě že jo. Ze začátku jsem taky hrotila věci jako hygienu a poslouchání, atd., ale časem mi došlo, že to takhle nejde, že ho v 1. řadě musím mít ráda a respektovat jeho osobnost a pak všechno ostatní. Snažím se být jeho kamarádka a řekla bych, že nám to funguje docela dobře. Nakonec se nám narodil druhý prcek a starší syn se k němu chová úplně suprově, takže držím palce a přeju pevný nervy ![]()
Jinak u nás se výchova ve stylu „dělám si co chci“ moc nenosí, takže dětičky musí poslouchat, ale pamatuj že všeho moc škodí. Mám prostě mantinely, přes který vlak nejede (lhaní, zatajování, atd.) ale ostatní věci už tolik neřeším. Jinak s hygienou bojujeme neskutečně ale to asi k tomu věku patří. Určitě to budeš mít těžký, ale když budeš chtít, tak to zvládnete. Budu na tebe myslet ![]()
@Vera111
naprosto s tvými názory souhlasím. Cizí dítě je cizí dítě a milovat ho jenom proto, že mi zrovna momentálně doma přistál jeho tatínek je trochu zcestné.. ![]()
A nemocná tchýně by u nás taky asi nepochodila.
Jsem sobec.. ![]()
@Vera111 píše:
můžu se vmísit se svým skromným názorem? Mně docela vadí, jak se hned všichni slétnou na „macechu“, co není odvázaná z partnerova dítěte.
Jako třeba každá druhá tu nesnáší svou tchýni, píše se tady o tom běžně. Ale ta tchýně k manželovi taky patří a může onemocnět, nastěhovat se k synovi a dotyčná ji pak může mít na krku třeba 10 let. Taky byste takové napsaly, že si neměla brát chlapa s matkou?Ne, všechny by ji tady litovaly, plácaly po ramenou a notovaly si jak je ta mrcha příšerná a ještě se k nim nakvartýruje.
Já vím že jeho matka a jeho dítě, to je rozdíl. Ale zas tak velký ne. Tchýně přeci taky nemůže za to, že třeba onemocní a potřebuje péči. A dalo se s tím taky před vstupem do vztahu počítat, že? Tak si ho kvůli tomu, že má matku radši nevezmu?
Chci tím říct, že si prostě nemůžete vzít jen superchlapa, u kterého vám sedne celá jeho rodina a všechny je šíleně milujete.
A zakladatelka tady nepsala nic ve smyslu, že by kluka chtěla týrat, nebo nějak zanedbávat. Jen má z toho strach, což je pochopitelné. Si představte že se vám domů nastěhuje cizí puberťákpro mě to byla taky pecka, když nevlastní dcera přešla do střídavky. Prostě je hodně těžké si na tohle zvyknout. Ale že bych si kvůli tomu nebrala svého muže, kterého miluju a je to ten nejlepší táta pro moje děti. To jako proč?