Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Vera111 píše:
můžu se vmísit se svým skromným názorem? Mně docela vadí, jak se hned všichni slétnou na „macechu“, co není odvázaná z partnerova dítěte.
Jako třeba každá druhá tu nesnáší svou tchýni, píše se tady o tom běžně. Ale ta tchýně k manželovi taky patří a může onemocnět, nastěhovat se k synovi a dotyčná ji pak může mít na krku třeba 10 let. Taky byste takové napsaly, že si neměla brát chlapa s matkou?Ne, všechny by ji tady litovaly, plácaly po ramenou a notovaly si jak je ta mrcha příšerná a ještě se k nim nakvartýruje.
Já vím že jeho matka a jeho dítě, to je rozdíl. Ale zas tak velký ne. Tchýně přeci taky nemůže za to, že třeba onemocní a potřebuje péči. A dalo se s tím taky před vstupem do vztahu počítat, že? Tak si ho kvůli tomu, že má matku radši nevezmu?
Chci tím říct, že si prostě nemůžete vzít jen superchlapa, u kterého vám sedne celá jeho rodina a všechny je šíleně milujete.
A zakladatelka tady nepsala nic ve smyslu, že by kluka chtěla týrat, nebo nějak zanedbávat. Jen má z toho strach, což je pochopitelné. Si představte že se vám domů nastěhuje cizí puberťákpro mě to byla taky pecka, když nevlastní dcera přešla do střídavky. Prostě je hodně těžké si na tohle zvyknout. Ale že bych si kvůli tomu nebrala svého muže, kterého miluju a je to ten nejlepší táta pro moje děti. To jako proč?
Proc ja bych si ho nevzala? Protoze bych nechtela byt hned od acatku ta druha. Deti pro me maji vzdycky prednost a kdyby sve dite prede mnou neuprednostnoval nechtela bych s nim dite ja. A ze si chlapa s ditetem nema brat nek
Do jiny jsem nepsala , jen ze ja bych momentalne cizi pubertalni dite doma nesnesla a proto bych si takoveho chlapa nevzsla. Spis nevim co je na tom nepochopitelneho nekdo ma kriterium vzhled,nekdo penize,a nekdo at partner nema deti protoze by je nedokazal prijmout..PS:nadavky na tchyne ze srdce nesnasim ![]()
@Kallkapa píše:
Proc ja bych si ho nevzala? Protoze bych nechtela byt hned od acatku ta druha. Deti pro me maji vzdycky prednost a kdyby sve dite prede mnou neuprednostbovap nechtela bych s nim dite ja. A ze si chlapa s ditetem nema brat nek
Do jiny jsem nepsala , jen ze ja bych momentalne cizi pubertalni dite doma nesnesla a proto bych si takoveho chlapa nevzsla. Spis nevim co je na tom nepochopitelneho nekdo ma kriterium vzhled,nekdo penize,a nekdo at partner nema deti protoze by je nedokazal prijmout..PS:nadavky na tchyne ze srdce nesnasim
Není potřeba nic vysvětlovat, jsi prostě moralistka a nemáš zkušenost, tak nemáš co „radit“
.
Jinak souhlas od začátku až do konce
.
@Kallkapa píše:
Proc ja bych si ho nevzala? Protoze bych nechtela byt hned od acatku ta druha. Deti pro me maji vzdycky prednost a kdyby sve dite prede mnou neuprednostnoval nechtela bych s nim dite ja. A ze si chlapa s ditetem nema brat nek
Do jiny jsem nepsala , jen ze ja bych momentalne cizi pubertalni dite doma nesnesla a proto bych si takoveho chlapa nevzsla. Spis nevim co je na tom nepochopitelneho nekdo ma kriterium vzhled,nekdo penize,a nekdo at partner nema deti protoze by je nedokazal prijmout..PS:nadavky na tchyne ze srdce nesnasim
tak pokud jsi přesvědčená, že bys takového chlapa nechtěla, tak je to jasné. Ale spousta ženských si zase myslí, že to zvládne. A faktem je, že taková situace se sice dá dopředu čekat, ale nelze se na ni úplně připravit. Prostě si to člověk nedokáže dopředu představit jaké by to bylo mít to dítě doma pořád.
Já jsem měla s nevl. dcerou dříve perfektní vztah. Milovala jsem ji, těšila se až přijede, byla jsem z ní vedle, pořád jsem o ní mluvila. Tenkrát by mě ve snu nenapadlo, že by se to mohlo pokazit. A ono se to sakra pokazilo.
Je to stejné, jako když se holka naivně nastěhuje k manželovým rodičům. Tchýně je přeci tak skvělá a úžasná a dávají si spolu kafčo a výborně si rozumí. Jenže když pak ta úžasná žena denně otravuje a kecá jí do života, tak je z ní ze dne na den megera. Podle mě dvě celkem dost dobře srovnatelné situace. Tohle si prostě nikdo nedokáže představit, dokud k tomu nedojde a může se stokrát rozmýšlet, jaké by to bylo kdyby
Ale pokud předem víš, že by to nešlo, tak je to o něčem jiném, to by byla vyloženě hloupost si takového chlapa vzít
Žít s pubertákem je už tak dost náročné období,a žít s pubertákem,kterého si nevychovala a nemáš k tomu ani věk a tím pádem ani rozum a nadhled,takže nevíš,že je to vlastně zakuklený mladý muž,který pod slupkou špíny,laxnosti a keců není ani vidět…
Ono co si budem povídat-musíš to nějak přežít.
Snad se sejdete na nějaké normální vlně,nebo se rozejdete jako rodina a to myslím vážně,tohle jsou vážné věci a vím o čem mluvím.Ono ustát pubertu je náročné i u svých milovaných dětí a věř,že jak příjde tak si to o milovanosti přestaneš pár dlouhých let myslet.
ALE! jak odezní,zjistíš,že ta makačka za poslední léta fakt stála za to! A jestli jsi tu práci dobře odvedla bude ti odměnou úžasný mladý pozorný muž -tvůj „syn“
Hodně štěstí!
Pardon dámy, ale nechápu jednu věc. Když se tu objeví diskuze těhotné, která píše, že má stavy, kdy ani neví, jestli dítě chce a jestli ho bude milovat, tak jí tady většina podpoří a napíše, že je to normální (a je). Když se objeví diskuze maminky, která má doma 10m dítě a píše, že ho má plný zuby a má dny, kdy ho ani ráda nemá, tak jí tu taky všichni podpoří (a je to v pořádku, protože je to taky normální). Ale když se tu objeví diskuze, kde má někdo strach a obavu o to, jak přijme dítě svého partnera, tak se tu na něj slétne min. polovina diskutujících a začnou moralizovat aby na závěr přidali fatální větu „a proč sis ho brala když jsi věděla, že má dítě?“
Dává vám to smysl? Mě ne. Proč je dovoleno mít plný zuby vlastního dítěte a není dovoleno mít plný zuby nevlastního?
@fiali píše:
Pardon dámy, ale nechápu jednu věc. Když se tu objeví diskuze těhotné, která píše, že má stavy, kdy ani neví, jestli dítě chce a jestli ho bude milovat, tak jí tady většina podpoří a napíše, že je to normální (a je). Když se objeví diskuze maminky, která má doma 10m dítě a píše, že ho má plný zuby a má dny, kdy ho ani ráda nemá, tak jí tu taky všichni podpoří (a je to v pořádku, protože je to taky normální). Ale když se tu objeví diskuze, kde má někdo strach a obavu o to, jak přijme dítě svého partnera, tak se tu na něj slétne min. polovina diskutujících a začnou moralizovat aby na závěr přidali fatální větu „a proč sis ho brala když jsi věděla, že má dítě?“Dává vám to smysl? Mě ne. Proč je dovoleno mít plný zuby vlastního dítěte a není dovoleno mít plný zuby nevlastního?
@fiali píše:
Pardon dámy, ale nechápu jednu věc. Když se tu objeví diskuze těhotné, která píše, že má stavy, kdy ani neví, jestli dítě chce a jestli ho bude milovat, tak jí tady většina podpoří a napíše, že je to normální (a je). Když se objeví diskuze maminky, která má doma 10m dítě a píše, že ho má plný zuby a má dny, kdy ho ani ráda nemá, tak jí tu taky všichni podpoří (a je to v pořádku, protože je to taky normální). Ale když se tu objeví diskuze, kde má někdo strach a obavu o to, jak přijme dítě svého partnera, tak se tu na něj slétne min. polovina diskutujících a začnou moralizovat aby na závěr přidali fatální větu „a proč sis ho brala když jsi věděla, že má dítě?“Dává vám to smysl? Mě ne. Proč je dovoleno mít plný zuby vlastního dítěte a není dovoleno mít plný zuby nevlastního?
Protože nevlastní dítě je chudák, kterému ta hrozná macecha odlákala tatínečka..jako by tatínek byl nesvéprávný trouba. ![]()
@peggy.sl píše:
Protože nevlastní dítě je chudák, kterému ta hrozná macecha odlákala tatínečka..jako by tatínek byl nesvéprávný trouba.
a nebo prostě narazila na chlapa, kterého opustila žena kvůli jinému, pak se zamilovala do jeho jasně modrých očí a totálně mu propadla. Zjistila, že je to „TEN“, se kterým chce strávit zbytek života a to že má dítě s jinou jí momentálně nepřipadalo jako důvod toho skvělého chlapa opouštět.
Dítě je chudák v obou případech a nemilovat ho je zločin
Jj,moc hezké moralizovat,že žena nesnáší dítě svého muže…Nečetla jsem celou diskuzi,ale…vy co tu moralizujete,byly jste ve stejné situaci? Nemyslím tím když byste si měli vzít třeba malé tří,čtyř leté dítě,které se dá ještě jakš takš přetvořit k obrazu svému…Ale spratečka nevychovaného pubertálního asi moc ne. Když jsem si brala svého muže,tak taky s vědomím,že má syna a kdyby se někdy nedejbože něco jeho ex stalo,tak se holt budu muset smířit,že půjde k nám. Ale člověk s tím absolutně nepočítá,že by se to ve skutečnosti mohlo stát… Tak jako jsem celé těhotenství čekala naprosto zdravé miminko a pak se mi narodilo dítě s DS…Taky bych to naprosto nečekala,když jsem měla ok všechny testy vč.NT a bylo mi 22let… Tak samo si nikdo nepřipouští,že by mohla nastat ta situace,že to dítě opravdu bude muset jít k otci…
Můj muž má naprosto děsnou ex,která nepracuje,dělá děti jak na běžícím pásu (on ji v mladické nerozvážnosti taky naletěl), ždímá koho jde, střídá chlapy… Manželův syn tam asi nemá ideální podmínky,ale já ho prostě doma nechci!!! Navíc i on by dle mě tady strádal,protože by mu bylo smutno po sourozencích a mamce… Byl u nás o prázdninách dva týdny a poslední dny brečel,že je mu smutno… Tím jsem trochu odbočila…Ale zakladatelko,přeju hodně sil, já se vždy utěšuju aspoň tím,že mi na rozdíl od manžela víc pomůže s mým synem ![]()
A věř mi,že já zažívám několikrát do roka taky situace kdy brečím jak želva,protože manžel zas příjde s tím,že si syna bere domů…
Vím,že mě asi taky někdo odsoudí,ale nechť nesoudí nikdo kdo nemá zkušenost! Všechny chceme hlavně mít tu svou rodinu a ne všechny jsme schopné přijmout cizí dítě… Ač ho mám moc ráda a vztah k němu se postupně lepší, doma bych ho nechtěla na furt ani za nic…
Ono už tak dítě z předchozího vztahu silně zasahuje do současného vztahu… Třeba dovolené,prázdniny… Já chci prožít dovolenou jen se svým synem a svým manželem,kdežto manžel chce i svého syna - což je jasné,ale prostě to narušuje můj rodinný život…
Už jsem to tu jednou psala, ale má se to asi tak: člověk je ve své podstatě zvíře, ovládané svými pudy. Dnešní společnost je však založená na morálních zásadách, které nařizují tyto pudy potlačovat. Takže přestože máte kolikrát chuť někoho zabít, tak to neuděláte, protože se to nesmí. Jinak je ale člověk zařízen k tomu, aby své nepřátele bez milosti vraždil. Stejné je to s „cizími“ dětmi. Kdyby se k pravěké rodině přifařilo cizí dítě, nejspíš by mu okamžitě zakroutili krkem. Protože takové dítě je, hlavně pro matku rodiny, vetřelec, který by mohl ubírat jejím vlastním dětem. Takže, ačkoli je to pro dnešní společnost šokující, v každé ženě a zejména v každé matce je někde hluboko zakódováno, že „kukačka“ musí zemřít. Samozřejmě je odsouzeníhodné toto praktikovat v dnešní době a takováto nevlastní matka se prostě musí kousnout a děcko nezardousit ![]()
To je samozřejmě řečeno s nadsázkou, ale ve své podstatě to tak je. Takže pocit nelibosti vůči nevlastním dětem je naprosto přirozený a normální. Špatné je ho nějakým způsobem projevovat, to je jasné.
@Vera111
Vystihla jsi to naprosto dokonale. Poslední věta je taktéž pravdivá, bohužel ne vždy se člověk ovládne
.
A jak tady též někdo zmínil, na tchýně je nadávat dovoleno, ale na kukačky, ne? Jsou snad svaté? A zajímalo by mě, kolik z těch moralistek má nevlastní děti. Jasně, vždy se najde nějaká profi matka, která prostě miluje všechny děti na celém světě, ale nemyslím, že je to standard a otázkou je, jak moc by je milovala, kdyby byla opravdu nucena s nimi sdílet život.
Příspěvek upraven 11.06.12 v 10:38
@Brokianaa ach jak ti rozumím
. Taky kolikrát zapláču nad prázdninovým rozpisem typu pět týdnů u nás, dva na táboře a dva u maminky. Při větě, která začíná slovy „volala ***(bývalá žena)…“, se mi zkroutí vnitřnosti strachy co zase přijde. Většinou totiž následuje informace , že dítě u nás bude déle než obvykle, při nejlepším 14 dní v kuse
Všechny zdravím, nějak mám potřebu tady napsat, i když vlastně pro zakladatelku žádnou super radu nemám… naopak diskuze spíš trochu pomohla mě. Je mi 23 a mému nevlastnímu synovi je 13, už rok bydlí s náma a řeknu vám, že je to opravdu těžké.. Ze začátku super, pohoda, pak s ním ale začla puberta pěkně třískat a hrůza, jak jste psaly i vy maminy puberťáku-každou chvílí oči vsloup a kyselý obličej, kdyby jsme mu neřekli, ať si umyje vlasy, tak si je nemyje třeba měsíc, když si má pouklízet, tak se dokáže tak neskutečně vzteknout, o pc ani nemluvím od toho ho nejde odtrhnout
ze začátku jsem to moc nedávala, vždycky jsem si myslela, že je to tím, že není můj vlastní, nebo kdyby byl s náma od malička, že by to bylo lepší, ale pak jsem si tak nějak uvědomila, že je to asi vážně normální a že s ním prostě tříská puberta, a že i kdyby to byla „moje krev“ tak je to s ním asi stejné… Snažím se řešit všechno s klidem,ale přiznám se, že to někdy nejde, třeba později jak vykládám někomu co zase vyved, nebo co říkal nebo dělal, už se tomu i zasměju ale v té chvíli mi většinou stříkají nervy… No kéžby už to bylo za náma, ta jeho puberta, doufám, že ji všichni přežijeme ve zdraví
Milá zakladatelko, tebe přeju hlavně pevné nervy, to teď budeš potřebovat asi nejvíc… A proč chce jít vůbec k vám? S mamkou si nerozumí?
Myslím, že tu psaly i ty, které by cizí dítě nesnesly ani omylem a právě proto by do vztahu s partnerem, který má dítě nešly. Proto mít zkušenost nemůžou. Osobně nemoralizuji (jak oblíbené slovo na emiminu v diskuzi, kde má někdo jiný názor), jen se právě proto podivuji nad tím, že někdo nepočítá s tím a je vyřízený z toho, že partner bude chtít mít třeba své dítě u sebe.