Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Chci malou změnu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
19.10.13 19:19
Není tvůj otec, podle popisu, že to nechce a tamto nechce, mi připadne, že si myslí, že má nad tebou „moc“. Asi bych si trochu dupla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.13 19:22
Partner je očividně moc žárlivý a chce si z tebe udělat manželku u plotny, co drží pusu a krok. 
Rada je těžká.. ALe určitě se snaž prosadit si i nějaký svůj život, kamarádky, občas se jít bavit - třeba jednou měsíčně? Zkus se s ním domluvit a kdyby ne, prostě bych si zajistila hlídání a šla i tak. ALe nahlásila to předtím a vážně večer max. jednou měsíčně. Snad by časem pochopil, že přes to nejede vlak a nedělal ti zle.
Určitě se nenech omezovat a neposlouchej ho na slovo hned takhle na začátku, za pár let by to bylo ještě hroší. Neděláš nic špatného a máš právo občas se i bavit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.10.13 19:24
Nejhorší je, že já funguju i u té plotny 
Děkuji za Vaše rady a za přečtení. 
- Citovat
- Upravit
19.10.13 19:33
@Anonymní píše:
Ahoj, poprosím o zachování anonymity!
Nejdu se s Vámi ani tak poradit, možná trochu, ale hlavně se vypsat, třeba získám nadhled, alespoň malinko a přejde mě to..
Možná to jsou jen roupy, ale pochybuji o tom..
Abych začátek shrnula.. Jsme spolu s partnerem skoro pět let, upozornuji, že manželé nejsme. Náš vztah byl docela fajn, jezdili jsme na výlety, tenkrát ještě bezdětní, chodili jsme se bavit s přáteli, partnerovi je 28let, mě 21let, jen pro upřesnění.
Narodila se nám dcerka, když jsem maturovala. Nebyla plánovaná, ale mohla bych přísahat na cokoli že jsem skutečně prášky brala poctivě, a pak jsem čučela
Byl to veliký šok! Ale musela jsem se rychle vzpamatovat a začít jednat. Rodině jsme to oznámili a prarodiče moji se rozhodli, že koupí byt. Ze stavebka a svých úspor na můj život, co mi spořili od dětství se koupil byt, který je můj, napsán jen na mě. K osmnáctinám jsem od mamky k řidičáku dostala auto - slušnou oktávku. Takže se nám narodila krásná dceruška, máme pejska a žijeme.
Finančně se nemáme špatně, jelikož i já jsem začala na zkrác. úvazek pracovat a peníze mám slušné. Partner bere průměr - 16.000,–
Finančně si stěžovat nemůžeme, ale otevřeně říkám, že kdyby partner odešel, jeho výplata by nám chyběla do rozpočtu..
A ted k tomu hlavnímu, k tomu, co ve mě hlodá..
Nikdy jsem ani já ani partner si nebyli nevěrní. Partner na to moc není..
sexujeme tak mírně..klidně i jednou za 14dní.. Mě to chybí, samozřejmě, ale zase dělá 3-směnnej provoz a asi je vážně vycuclej z práce.
Poslední dobou si všímám ale toho, že když partnera něco naštve, např. co mě ted zrovna napadá, že jsem mu pověsila vypranou práci ven místo dovnitř na sušák v pátek a do neděle musí být suché a v so večer vždy převěšuji dovnitř doschnout a najednou na mě vyjede, že jsem úplně vypatlaná, že fakt nic neumim, apod. Až zírám, co vše z něj padá..
Jsem taková povaha, že nestojím a nekoukám jak puk, ale z*ebu ho na místě, co si o sobě myslí!!!
Vždy mě s tím, tak naštve, raní.. nevím no..
Momentálně šel na pivo s chlapama z práce, tak mám čas se tu z toho vypsat a pořádně to ze sebe dostat. Trochu se bojím, nebo spíš jsem zvedavá až přijde, jestli bude opět arogantní, agresivní a bude urážet.
Jinak na malou je vzornej!!!Jako otec je stoprocentní!!!
Ale občas mám pochybnosti, jako o partnerovi pro život..Dále se pak rozcházíme ohledně názorů v tom, že přeci jen jsem mladá holka a on víceméně mladej chlap.. když jdeme do hospody, tak v pořádku, ale před dcerkou jsme chodili i mezi lidi, zatancovat si, vypnout.. ale to už nemohu skoro ani vyslovit..
Děkuji, že jsem se mohla vypsat a děkuji všem, kdo dočetl až sem.
Nechce absolutně slyšet o tom, že by jsme šli někam na diskotéku nebo za hudbou.
Mě to strašně moc chybí, miluju tu hudbu, kterou cítíte, jak vám duní až v hrudníku, cítíte to napětí, neumím to popsat..
Občas si zapnu doma hudbu do sluchátek, velmi nahlas a sním…sním o tom, jak tančím po parketu…ani mi nejde o ty chlapy okolo…jde mi o ten pocit…
Ale partnerovi velmi vadí, že na mě chlapi čučí, že by mě oslovili, apod.
Potají určitě jít nikam nechci, ale třeba minulý víkend jsem byla s kamarádkou v baru, spíš kavárně ve městě, slíbila jsem že do 02h budu doma, přišla jsem v půl, pila jsem mírně, nepřišla jsem opilá, nic..
Je mi to moc líto. Jsi moc mladinká na tohle - a jsi tak mladinká, že tě tvůj partner nebere jako rovnocennou partnerku, ale jako podřízenou a poslušnou osobu zajišťující mu servis. Mrzí mě to. Vem si, že se tebou začal chodit ve třiadvaceti - a ty jsi měla jen šestnáct. V tomhle věku je to obrovský, přímo propastný rozdíl.
Neuděláš nic moc - prostě buď vedle něho dospěješ a donutíš ho aby tě bral vážně, nebo se nakonec rozejdete. Takové to prostě je a párů, které se rozchází právě z tohoto důvodu je moc…
A ještě jedna věc, zcela bez mentorování a bez jakéhokoli vedlejšího úmyslu směrem k tobě, bych tohle nechala přečíst všem náctiletým snažilkám. A pětkrát.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.10.13 19:36
Rozumím. Je zajímavé a docela i vtipné, že tohle vše je pouze uvnitř mě, nikdo o tom nemá ani tušení, rodina ani jednoho z nás. Působíme naprosto spokojeně a sehraně
Přitom já se vlním i když smažím řízky a vidím se bůhví kdesi v nočním klubu vypnout mozek.. 
- Citovat
- Upravit
19.10.13 19:41
@Lesina píše:
Je mi to moc líto. Jsi moc mladinká na tohle - a jsi tak mladinká, že tě tvůj partner nebere jako rovnocennou partnerku, ale jako podřízenou a poslušnou osobu zajišťující mu servis. Mrzí mě to. Vem si, že se tebou začal chodit ve třiadvaceti - a ty jsi měla jen šestnáct. V tomhle věku je to obrovský, přímo propastný rozdíl.
Neuděláš nic moc - prostě buď vedle něho dospěješ a donutíš ho aby tě bral vážně, nebo se nakonec rozejdete. Takové to prostě je a párů, které se rozchází právě z tohoto důvodu je moc…A ještě jedna věc, zcela bez mentorování a bez jakéhokoli vedlejšího úmyslu směrem k tobě, bych tohle nechala přečíst všem náctiletým snažilkám. A pětkrát.
Absolutně souhlasím.
Technicky jsi jako matka schopna roli převzít, ovšem - prakticky jsi přeskočila jednu svoji vývojovou etapu, teprve se hledáš, nacházíš a jsi rozčarovaná. Život není jen zábava, odreagování se, ale právě to převzetí zodpovědnosti na všech polích.
Tvůj muž je už někde dál, ty jsi ještě nepřekročila tu etapu.
Nesouladíte, on tě má stále za malou holku, sám se chová jako obstarožní pán.
Narovinu - nebýt vašich rodičů, toho zlatého tácu v podobě bytu, auta… Asi spolu nejste už dávno. Nebudete umět vyřešit ani ty základní potřeby.
Tohle by opravdu měly číst všechny ty „náctileté“,protože 90 % z nich stejně skončí rozhchodem, akorát tomu prostě nechtějí věřit… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.13 19:42
@Anonymní píše:
Rozumím. Je zajímavé a docela i vtipné, že tohle vše je pouze uvnitř mě, nikdo o tom nemá ani tušení, rodina ani jednoho z nás. Působíme naprosto spokojeně a sehraně
Přitom já se vlním i když smažím řízky a vidím se bůhví kdesi v nočním klubu vypnout mozek..
Tak se domluvte, že jednou půjdeš s kamarádkou tančit ty a podruhé on s kamarády do hospody - a důsledně dodržujte spravedlivé střídání
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.13 19:43
Promluv si s ním, oba jste dost mladí na to, abyste se věnovali jen dítěti. Na vztahu je třeba pracovat a musíte na něm pracovat oba, pokud to partner nepochopí, i kdyby ses zbláznila, sama s tím stejně nic nenaděláš. Zkus mu vysvětlit, že pokud nechce chodit ven s Tebou, že Tě to sice mrzí, protože bys radši šla s ním, ale že stejně tak dobře můžeš jít s kamarádkou. Asi bych to nedělala často, jednou dvakrát do měsíce, ale udělala bych z toho pravidlo. Vím, že je to těžký při směnování, ale zkuste si najít jako rodina nějaký pravidelný rituál, výlet, návštěvu u rodičů, nějaký sport… Jo a s tím prádlem, on má taky dvě ruce a nohy a pokud se mu nelíbí, jak to děláš Ty, může si to udělat sám:-)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.13 19:46
Jo a s tím prádlem - pokud se mu to tak moc nelíbí, nechť si to dělá sám - a to neplácám, opravdu bych to zavedla. Jsem v tomto dost razantní - ale můj muž taky, takže vzájemnou kritiku u nás moc neslyšíš, my se raději chválíme. Pro jistotu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.10.13 19:48
@Evelyyna píše:
Promluv si s ním, oba jste dost mladí na to, abyste se věnovali jen dítěti. Na vztahu je třeba pracovat a musíte na něm pracovat oba, pokud to partner nepochopí, i kdyby ses zbláznila, sama s tím stejně nic nenaděláš. Zkus mu vysvětlit, že pokud nechce chodit ven s Tebou, že Tě to sice mrzí, protože bys radši šla s ním, ale že stejně tak dobře můžeš jít s kamarádkou. Asi bych to nedělala často, jednou dvakrát do měsíce, ale udělala bych z toho pravidlo. Vím, že je to těžký při směnování, ale zkuste si najít jako rodina nějaký pravidelný rituál, výlet, návštěvu u rodičů, nějaký sport… Jo a s tím prádlem, on má taky dvě ruce a nohy a pokud se mu nelíbí, jak to děláš Ty, může si to udělat sám:-)
Naprosto souhlasím, včerejší práci si sám vypral ale věšela jsem já.
Souhlasím i s tím, že jsem přeskočila jednu etapu, etapu, kdy si mladí užívají..
Miluji svoji dcerku nadevše na světě, kvůli ní udělám cokoliv! Ale chybí mi ten společenský život. A většina našich kamarádů právě jsou buď těhotní, nebo už porodili
- Citovat
- Upravit
19.10.13 19:51
@Anonymní píše:
Naprosto souhlasím, včerejší práci si sám vypral
Souhlasím i s tím, že jsem přeskočila jednu etapu, etapu, kdy si mladí užívají..
Miluji svoji dcerku nadevše na světě, kvůli ní udělám cokoliv! Ale chybí mi ten společenský život. A většina našich kamarádů právě jsou buď těhotní, nebo už porodili
To neřeš, že jsou kamarádi těhotní. Bavit se můžete i sami, minimálně s Tvými rodiči máte dobré vztahy, tak je občas zaměstnejte hlídáním a někam vyražte, třeba jen na chvíli, ale hlavně spolu:-) A mládí taky neřeš, jste prostě mladí rodiče, které děti nemusí tlačit na invalidním vozíku
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.10.13 19:52
@Evelyyna píše:
To neřeš, že jsou kamarádi těhotní. Bavit se můžete i sami, minimálně s Tvými rodiči máte dobré vztahy, tak je občas zaměstnejte hlídáním a někam vyražte, třeba jen na chvíli, ale hlavně spolu:-) A mládí taky neřeš, jste prostě mladí rodiče, které děti nemusí tlačit na invalidním vozíku
Díky, to mě pobavilo.. 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, poprosím o zachování anonymity!
Děkuji předem.
sexujeme tak mírně..klidně i jednou za 14dní.. Mě to chybí, samozřejmě, ale zase dělá 3-směnnej provoz a asi je vážně vycuclej z práce.
Jako otec je stoprocentní!!!
Nejdu se s Vámi ani tak poradit, možná trochu, ale hlavně se vypsat, třeba získám nadhled, alespoň malinko a přejde mě to..
Možná to jsou jen roupy, ale pochybuji o tom..
Abych začátek shrnula.. Jsme spolu s partnerem skoro pět let, upozornuji, že manželé nejsme. Náš vztah byl docela fajn, jezdili jsme na výlety, tenkrát ještě bezdětní, chodili jsme se bavit s přáteli, partnerovi je 28let, mě 21let, jen pro upřesnění.
Narodila se nám dcerka, když jsem maturovala. Nebyla plánovaná, ale mohla bych přísahat na cokoli že jsem skutečně prášky brala poctivě, a pak jsem čučela
Byl to veliký šok! Ale musela jsem se rychle vzpamatovat a začít jednat. Rodině jsme to oznámili a prarodiče moji se rozhodli, že koupí byt. Ze stavebka a svých úspor na můj život, co mi spořili od dětství se koupil byt, který je můj, napsán jen na mě. K osmnáctinám jsem od mamky k řidičáku dostala auto - slušnou oktávku. Takže se nám narodila krásná dceruška, máme pejska a žijeme.
Finančně se nemáme špatně, jelikož i já jsem začala na zkrác. úvazek pracovat a peníze mám slušné. Partner bere průměr - 16.000,–
Finančně si stěžovat nemůžeme, ale otevřeně říkám, že kdyby partner odešel, jeho výplata by nám chyběla do rozpočtu..
A ted k tomu hlavnímu, k tomu, co ve mě hlodá..
Nikdy jsem ani já ani partner si nebyli nevěrní. Partner na to moc není..
Poslední dobou si všímám ale toho, že když partnera něco naštve, např. co mě ted zrovna napadá, že jsem mu pověsila vypranou práci ven místo dovnitř na sušák v pátek a do neděle musí být suché a v so večer vždy převěšuji dovnitř doschnout a najednou na mě vyjede, že jsem úplně vypatlaná, že fakt nic neumim, apod. Až zírám, co vše z něj padá..
Jsem taková povaha, že nestojím a nekoukám jak puk, ale z*ebu ho na místě, co si o sobě myslí!!!
Vždy mě s tím, tak naštve, raní.. nevím no..
Momentálně šel na pivo s chlapama z práce, tak mám čas se tu z toho vypsat a pořádně to ze sebe dostat. Trochu se bojím, nebo spíš jsem zvedavá až přijde, jestli bude opět arogantní, agresivní a bude urážet.
Jinak na malou je vzornej!!!
Ale občas mám pochybnosti, jako o partnerovi pro život..
Dále se pak rozcházíme ohledně názorů v tom, že přeci jen jsem mladá holka a on víceméně mladej chlap.. když jdeme do hospody, tak v pořádku, ale před dcerkou jsme chodili i mezi lidi, zatancovat si, vypnout.. ale to už nemohu skoro ani vyslovit..
Nechce absolutně slyšet o tom, že by jsme šli někam na diskotéku nebo za hudbou.
Mě to strašně moc chybí, miluju tu hudbu, kterou cítíte, jak vám duní až v hrudníku, cítíte to napětí, neumím to popsat..
Občas si zapnu doma hudbu do sluchátek, velmi nahlas a sním…sním o tom, jak tančím po parketu…ani mi nejde o ty chlapy okolo…jde mi o ten pocit…
Ale partnerovi velmi vadí, že na mě chlapi čučí, že by mě oslovili, apod.
Potají určitě jít nikam nechci, ale třeba minulý víkend jsem byla s kamarádkou v baru, spíš kavárně ve městě, slíbila jsem že do 02h budu doma, přišla jsem v půl, pila jsem mírně, nepřišla jsem opilá, nic..
Děkuji, že jsem se mohla vypsat a děkuji všem, kdo dočetl až sem.