Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Chci odejít, cítím to tak
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
30.12.12 21:14
Co tak čtu, mám dojem, že jsi rozhodnutá - chceš to jenom odkývat. Nebýt v tom dítě, asi není co řešit, že? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.12.12 21:20
Takze resis, zda zustat kvuli diteti? A co budes delat za 20 let ax ditko odejde.Ja bych odesla, tohle by pro me nebyl zivot, ale prezivani.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.12.12 21:20
Takze resis, zda zustat kvuli diteti? A co budes delat za 20 let ax ditko odejde.Ja bych odesla, tohle by pro me nebyl zivot, ale prezivani.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.12.12 21:22
Ano, ale zase mám obavy. Bude mít rád on dítě, které není jeho? O bydlení příjdu, byt je partnera. Bude dělat i docela dost humbuk. Dítko má rád, bude na mě házet špínu. Chtěla bych to vyřešit vše v klidu. Ale trápit se s ním nechci. Příští rok to ale nějak musím rozseknout a vyřešit. 
- Citovat
- Upravit
30.12.12 21:22
A Petr by Vás chtěl? žili byste s ním v cizině? hlas srdce je jasný, je třeba myslet také na praktickou stránku věci - aby třeba otec nedělal problémy kdybyste se chtěli vystěhovat atd.
jinak přeji hodně štěstí!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.12.12 21:26
Vybodla bych se na něj a šla za Petrem. Když ti tenkrát tak pomohl a cítíš, že k sobě patříte a máte hodně společnýho, bude mít rád i tvoje dítě. 
-Tenhle vztah je o ničem 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.12.12 21:37
Já bych odešla… Byla jsem ve stejné situaci, dnes je mému dítku 3,5 roku a vše je jen horší. S tatínkem jsou na sebe fixovaní, bojím se rozbít rodinu… Nemám za kým jít, ale přesto chci. Nejde to… Malej tímhle jen trpí. Ale vím, že mě jen tak nepustí… Neměla jsem se vracet, tohle není život. A taky určitě nejsem typ, co před problémy utíká. Nebude to lehké, ale… žijeme jen jednou… Hodně štěstí!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.12.12 21:49
My jsme o tom s Petrem nemluvili nějak moc do podrobna. Ale chce se natrvalo vrátit sem. Řekl mi: „Ty si to vyřiď doma s ním a odejdi a já se postarám o zbytek“. Oba zase víme, že se neznáme zase úplně moc dokonale. (Moc se bojím, aby to třeba pak neklapalo). 
Ale konečně mám nějaký důvod se radovat. Polední rok, dva jsem byla jak troska, zhubla, nedbala o sebe. Zase mám důvod proč se radovat, žít, pečuju i o svůj zevnějšek, protože se mu chci líbit, často se přistihnu, že se usmívám, a když mi pípne smska, vím, že je od něj.
Dlouho jsem zvažovala, jestli odejít, ale po Vánocích jsem se rozhodla definitivně. Honza mi k Vánocům nedal NIC! Bylo to hrozně smutný. A mě došlo, že se tak chová pořád, jen já nechtěla nic vidět… Není to život.
@P.e.t.r.a To je mi moc líto Petro 
Držím pěsti, ať najdeš sílu odejít. 
- Citovat
- Upravit
30.12.12 21:49
@P.e.t.r.a Přesně tak, žijeme jen jednou a žít bez lásky se nedá! A nejlepší je to udělat dokud je to dítě maličký…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.12.12 22:02
Já bych od „Honzy“ odešla. Jednostranný vztah nemá cenu. A být ve vztahu jen kvůli dítěti není rozumné. Stejně vycítí, že není vše OK. Je lepší když bude mít třeba dvě fungující rodiny než jednu nefungující.
Teď bude spíš problém to nějak „normálně“ vysvětlit Honzovi. Pokud je dle něj vše v nejlepším pořádku, tak na tebe naháže vše možné i nemožné
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
káťa
30.12.12 22:08
Já bych odešla, ale odešla bych od Honzy, nikoli k Petrovi.
Odešla bych v případě, kdy bych byla rozhodnutá, že bych odešla i kdyby Petr nebyl. On se ti teď zakladatelko jeví v těch naprosto nejrůžovějších barvách, ale vždyť jste spolu ještě nic neměli, vůbec netušítem jak by vám to spolu klapalo.
Takže pokud se Honza chová nesnesitelně, odešla bych, ale rozhodně bych se nespoléhala na to, že budu s Petrem a spíše bych se snažila postavit na vlastní nohy a Petra brala jako pokus, který vůbec nemusí vyjít…
- Citovat
- Upravit
30.12.12 22:13
@káťa odejít s malým dítětem a chtít se postavit na vlastní nohy? To bych asi neodešla, ale odejít třeba k Petrovi a brát to jako pokus, který nemusí vyjít, to určitě jo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
káťa
30.12.12 22:17
Ale pokud ten pokus nevyjde, jakože je to tak fifty-fifty, tak co bude pak dělat???
Dala bych si pozor na to, jestli na manželovi nevidím vše nejhorší hlavně proto, že jsem se bezhlavě zamilovala do platonického objektu. Aby pak, potom, co pokus nevyjde, zase neprosila honzu, aby jí vzal zpátky…
- Citovat
- Upravit
káťa
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Dobrý večer, chtěla bych se hlavně vypsat, ale ráda si přečtu radu těch, co řešily něco podobného. Svoji situaci zkrátím.
Jsem 6 let se svým nynějším partnerem (říkejme mu třeba Honza). Asi po dvou letech vztahu se se mnou rozešel, měl nějaké pletky s jinýma, nechtěl se vázat apod. Rok jsem byla sama a potkala Petra. Pomohl mi se vyrovnat s rozchodem, paradox je, že jsme spolu nikdy nic neměli. (Byla to taková oboustranná platonická láska, přesto jsem dál chtěla, aby se ozval Honza a chtěl to zkusit znovu. Stalo se tak. Jsme spolu již nadále, 3 roky spolu žijem, máme roční dítko.
Neklape to. Nejsem ten člověk, který by utíkal od problémů, navrhovala jsem řešení, zkusit to jinak, znovu. Nejde to. Podle něj nemáme problémy, on je štastný, nic mu nechybí. Mě jo. Jsem aktivní člověk, takže jsem vlastně od počátku vztahu docela dost věcí pořešila sama. Teď mám dítě a nemám už tolik energie, chtěla jsem, aby i on se snažil a pomáhal. Bohužel mu doma vidím záda (sedí u Pc) a vstává od něj, když jde na pivo. Vadí mi jeho názory na život, pasivita, co se týká starosti o rodinu, nějakého zabezpečení. Mám pocit, že jsem jen kuchařka, služka, vychovatelka dítěte.
Celou tu dobu si kamarádsky píšu s Petrem, žije už tři roky v cizině. Rozebírali jsme, proč jsme to spolu nezkusili. Vidím, že jsem udělala chybu. PO těch letech cítím, že k sobě patříme.
Nejde tu celá situace popsat, hlavně moje pocity - cokoliv dodatečně zodpovím. Co mám dělat? Mám(e) dítě. Vím, že bude odejít jednodušší ted, když je malé, a nemusím mu složitě vysvětlovat proč odcházíme. Nechci trpět vedle člověka, s kterým nežiju. Žijeme spíš jen vedle sebe, necítím ani žádnou lásku z jeho strany.