Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nas teda oba neurazi skoro nic, ale co urazi treba toho tveho, nejaky priklad? Prijde mi to jak chovani maleho decka..
Jo tak já mám ověřený, že když se urazí tak já se urazim taky a to ho odurazí
jak se začneš pořád dokola omlouvat a jak je vidno tomu tvýmu se to líbí tak je konec. Samozřejmě, když vim, že jsem opravdu v něčem přestřelila tak se taky omluvim.
Mám to taky, a když se urazí tak ho v tom nechám, vždycky přijde…
Když já tu jeho hru hrát prostě neumím…neumím se urážet. A příklad:
Večer se ho ptám, zda má hlad a chce něco k jídlu. On se zeptá„A ty?“ Říkám mu, že večer už jíst nechci, cpu se celý den a prostě večer nechci. On řekne tak já taky ne. Tak mu vysvětluju, že mu jídlo udělám, ale nebudu jíst. No a už vidím, jak je naštvaný, že s ním nebudu jíst…pak je to prostě už na něm vidět.
Čím víc se budeš omlouvat, tím víc se bude bude urážet a ty budeš z toho zbytečně ve sresu a jemu to asi dělá dobře nebo co ![]()
Otec, dokonce dokáže i třísknout dveřma a zaleze. Mamka říká, že si myslela, že se uráží jen ženské
Pak se spolu nebaví třeba několik hodin a pak začnou jako by se nic nestalo.
Pokud vím že si na sebe jen něco vztáhnul, tak je to jeho probléma tvářím se jakoby nic. on přijde. pokud vím že jsem přestřelila tak s eomluvím
@Anonymní píše:
Když já tu jeho hru hrát prostě neumím…neumím se urážet. A příklad:
Večer se ho ptám, zda má hlad a chce něco k jídlu. On se zeptá„A ty?“ Říkám mu, že večer už jíst nechci, cpu se celý den a prostě večer nechci. On řekne tak já taky ne. Tak mu vysvětluju, že mu jídlo udělám, ale nebudu jíst. No a už vidím, jak je naštvaný, že s ním nebudu jíst…pak je to prostě už na něm vidět.
tak to by asi ještě dostal kartáč že ej jak malej harant…
@Anonymní píše:
Když já tu jeho hru hrát prostě neumím…neumím se urážet. A příklad:
Večer se ho ptám, zda má hlad a chce něco k jídlu. On se zeptá„A ty?“ Říkám mu, že večer už jíst nechci, cpu se celý den a prostě večer nechci. On řekne tak já taky ne. Tak mu vysvětluju, že mu jídlo udělám, ale nebudu jíst. No a už vidím, jak je naštvaný, že s ním nebudu jíst…pak je to prostě už na něm vidět.
Tak proč mu něco vysvětluješ??? Řekl, že nechce nejídlo, tak mu žádné nedělej.
A ještě bych mu řekla, jestli chce jídlo, udělám ho teď, že večer u vařit nebudu. A basta.
@Anonymní píše:
Když já tu jeho hru hrát prostě neumím…neumím se urážet. A příklad:
Večer se ho ptám, zda má hlad a chce něco k jídlu. On se zeptá„A ty?“ Říkám mu, že večer už jíst nechci, cpu se celý den a prostě večer nechci. On řekne tak já taky ne. Tak mu vysvětluju, že mu jídlo udělám, ale nebudu jíst. No a už vidím, jak je naštvaný, že s ním nebudu jíst…pak je to prostě už na něm vidět.
Jé tak tohle bych neřešila. Je dospělej sám musí vědět jestli má hlad nebo ne a když nechce jíst sám tak proboha ať nejí. Spíš tady nechápu tebe, že se tím zabýváš? Aspoň máš o práci míň ![]()
Pokusit se ingnorovat. Až zjistí, že si z jeho urážení nic neděláš, že to nezabírá, postupn od toho bude upouštět.
No ještě se ho doprošovat aby si dal jídlo, no neblázni??? ten chlap si v tom vyloženě debužíruje, protože ty mu to baštíš ![]()
Ahoj děvčata, chtěla jsem se Vás jen zeptat, zda máte zkušenost s chlapem, manželem, přítelem, který se opravdu hodně až chorobně uráží. Jsem s přítelem necelé 2 roky, mně 40 jemu 50. Děti už každý máme velké, nebydlí s námi.
Nastávají u nás takové situace, kdy já řeknu něco „pro mně úplně normálního“, ale jeho se to dotkne, urazí se, začne se tvářit hned naštvaně. Je hrozně těžké ho pak dostávat zpátky do stavu normálního, aby nebyl uražený. A do toho normálního stavu ho dostávám já, tím, že se mu omlouvám, že jsem netušila, že to takhle „blbě“ vezme, jsem schopná se omluvit třeba 100× jen proto, aby se už konečně odurazil. Vím, že se tím hodně hodně ponižuju, ale nedokážu být s někým, kdo je naštvaný, uražený atp. Bojím se pak už cokoli říct…I mu to říkám, že mě dostává do situace, kdy budu hodně přemýšlet nad tím, co můžu nebo nemůž říct. Říkám mu, že on je můj partner, přítel, parťák - to pro mně znamená, že mu prostě můžu říct všechno i když ne třeba správným tonem. Ach jo.
Já vůbec nevím, jak s ním mám mluvit. Nevim. Díky za případné příspěvky. Přeji krásný den