Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj maminky,
rada bych se s nekym podelila a poradila jak jste na tom vy. Jsem tyden po cisarskem akutnim rezu, funguji sice normalne jako driv, ale zustalo mi brisko. Vim, ze se telo musi zotavit minimalne do sestinedeli, ale me psychice to moc nepomaha. Byla jsem zvykla pred tehotenstvim cvicit. Myslite, ze siroke drepy muzu uz provadet, kdyz jsem ok? Je to me druhe dite po deviti letech.
Taky me trapi, ze se necitim ve svem tele hezky v tech zmenach a pritel ke me moc nejde. Asi tim, co vse videl u porodu a jak jsem nakonec dopadla. Spodni pradlo, ktere musim nosit kvuli jizvy taky moc neprida. A do toho kojeni. Prsa boli, bradavky jsou temer znetvorene a ta unava do toho…. Mate nekdo rady, kdo to mel nebo ma podobne - co muzu delat pro lepsi psychicky stav? Dekuji vam vsem.
@Denisaf0 píše: Více
jejda, nechceš toho od sebe trochu moc?
jsi týden po porodu, a přítel k tobě nejde - to je snad v této fázi obvyklé, nejdřív se přece musíš dát do pořádku, chce to čas
Po císaři mi řekli 3 měsíce necvičit a to byl plánovaný, takže větší pohoda.
Prosimtě neblbni a dej si minimálně do konce šestinedělí úplný pohov, at si akorat neublížíš. Nejlépe bude, když si dojdeš na fyzioterapii, než začneš s nějakými cviky, aby ti řekli, jestli už je všechno v pořádku. Myslím, že je takový uzus počkat se cvičením tak 3 měsíce, aby se rána hezky zacelila a nehrozil úraz.
Se znicenymi bradavkami mi pomohly stříbrné kloboučky, jinak taky hrozný.
Upřímně, já jsem tedy psychicky týden po akutním císaři řešila úplně něco jiného. Měla jsem depku z toho, jak to dopadlo, z následné separace od dcery a bolestí při každém pohybu. Pocitu, že jsem selhala aj.
Vím, že je to asi nemístná rada, ale zkus najít vděk za to, že jsi Ty a Tvé dítě zdravé, protože pokud byl akutní, zřejmě se objevily komplikace.
Jsem přesvědčená o tom, že tělo se časem srovná, kort pokud jsi byla zvyklá cvičit. Možná s tebou cvičí i hormony a máš tendenci se vidět mnohem hůř, než reálně vypadáš. Zkus na to nahlédnout z druhé stránky, jak jsi jako máma statečná, silná a co vše to tělo zvládne vydržet.
@stinga píše: Více
Naprostý souhlas. Netlač na pilu - vždyť jsi toho prcka v sobě měla 9 měsíců, nejde být hned hubená a manžel na tebe přece taky nebude hned skákat.
Jsi týden! po velké břišní operaci, tvoje tělo se měnilo 9 měsíců a dalo nový život! Buď na sebe hodná a brzdi, ať si neublížíš.
Bud rada, ze uz celkem fungujes, u me byl akutni a asi 2 tydny jsem doma lezela(sedela) v posteli sotva schopna se o nas postarat. Taky jsem byla psychicky v haji. Ale spis kvuli tamu jak to dopadlo. Makonec jsem ale byla vdecna, ze jsme oba zdravi. Ver mi, ze se cvicenim je lepsi pockat tak 3 mesice. Ted uz jsou malemu 4 mesice a ja se citim dobre tak brzy zacnu.
Asi tě nechápu. Je to jenom tělo. Něco co může vrátit zpátky za pár měsíců. Nechápu. Pokud jsi byla zvyklá že sebou něco dělat tak za pár měsíců budeš moc začít. Ted bys měla být ráda, že všechno dopadlo dobře a máš zdravý dítě. Kor když jsi schopná fungovat bez obtíží. Některé by ti mohly závidět.
Jejda, já jsem 12 dní od akutního císaře a cítím se super. Asi mám štěstí. Mrzí mě, že ty se cítíš špatně
Každopádně dej si čas… Je to tvé druhé dítě, tak i zavinování dělohy bude trvat podle mě déle… Určitě neblbni s nějakým cvičením. A přítel podle mě k tobě nejde, protože respektuje, že jsi po náročné operaci… Odpočívej, užívej miminko… A netrap se. Určitě bude zase dobře ![]()
Jsi týden po porodu
. To že máš břicho, je normální. Během šestinedělí hodně splaskne. Do té doby bych určitě necvičila. Jde o to, že si můžeš nadělat problémy do budoucna - prolaps dělohy, sestup pánevních orgánů atd. I potom začni hodně z lehka, ideálně se poraď s nějakým fyzioterapeutem.
Neblbni proboha! Nezahravej si s nejakym prusvihem do budoucna. Bricho splaskne, dokonce i prsa se spravi, co se tyka citlivosti a vzhledu
ja probrecela cely den, ze vypadam hrozne. Chlap mi vynadal, ze jsem naprosto prastena. Jsi par dni po porodu! Neblbni, jasny? ![]()
Ja zase nesnesla po porodu (akutnim cisari) zadnej dotek od chlapa. Na prsa se mi nesmel podivat ani pres svetr. Sex byl pro me utrpeni. Nastesti tohle trvalo „jen“ pul roku a chlap to respektoval.
Neres, ted jste jen vy a miminko. Ostatni je az nekde hodne vzadu
Dej tomu cas, az prestanes byt fyzicky bolava.
Odpočívej, vyhovuj požadavkům svým i svého dítěte a na všechno ostatní se úplně vykašli. Na úklid, na vaření, na praní. Tatínek donese nákup podle papíru, jídlo se objedná, pračka vypere a táta pověsí. Týden po porodu budeš řešit břicho? Prostě teď to tak je a až bude čas, bude to lepší.
Já jsem byla taky hodně aktivní a sportovně založený člověk, pořád teda jsem a týden po akutní sekci jsem byla, hodně mimo. Cvičení jsem vypustila úplně, snažila jsem se odpočívat, být v pohodě a nepřetěžovat sa, tím bych dítěti ale vůbec nepomohla. Chodila jsem na procházky s kočárkem, to ano, užívala si, že jsem doma a můžu odpočívat, hlavně se mazlila s miminkem. Věděla jsem, že cvičení počká, neuteče. Co mi pomáhalo, tak to byla jemná jóga, podle cviků co nám ženám po sekci doporučili na fyzioterapii a co ničeho se nenutila, nic neočekávala, kojení to byla kapitola sama o sobě, dávala jsem UM a mlíko co měla, tak odsávala, žádné výčitky jsem neměla.
Nic není věčné - jednou poporodní kalhotky vyměníš za klasické, jizva po čase nebude ani moc vidět, prsa se dají do formy, netlač na pilu. Týden je velmi málo.