Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zdravím všechny
Tak nijak nastíním co řeším.
Vztah neboli známe se skoro 20 let.
Bydlíme spolu 9let.
Dítě jde letos na střední. 6 let jsem byla sama až pak se táta začal zajímat a fungovat.
Začali jsme působit a být rodina. Dala jsem tomu šanci.
5 let bylo naprosto v pořádku později vše gradovalo jeho častými návštěvami hospody a byl doposud je jen s kamarády.
Rodina my ho nezajímá.
Vše dle mého začalo před 3roky kdy se mu v životě objevila jiná žena (potkal jí v práci)
Nebyl s námi byl sní, víkendy apod.
Bral jí sebou na akce mimo město ale špatně to skrýval a na vztahu se to podepsalo a vše se otočilo.
Byla to snad jen roční epizoda a ha čekala že vše vše vrátí do normálu. Začala jsem cítit že je vše v pořádku a opět nacházela důvěru. Nikdy nic nepřiznal. Nechtěla jsem to. Chtěla jsem znovu nabýt pocit že je vše v pořádku a budeme po jeho vyblbnuti spolu.
Nešlo to tak lehce ta důvěra byla dost narušena.
Intimita se vytracela měla jsem pocit že jsem jen zinenka, protože lásky a zájmu i po tom všem ubylo. Rekla bych že z jeho strany jen slabé chvilky kdy se ke mě měl a skoro vždy něco upito předtím z jeho strany. Vše prostě špatně.
Teď jsme v situaci kdy spolu nemluvíme už dlouho, ani přesně není důvod nemluvit, ale já už jsem plná toho nezájmu, toho chození denně do hospody, žádný spolu strávený čas.
Takhle se to táhne střídavě od té doby co se ta jiná žena objevila a vytratila.
Navíc problém přerostl i do života okolí, které na mě nenechají nit suchou.
Vykládají o mě že jsem pohodlná odejít když on vše platí.
Přitom domácnost táhnu celou já a výdaje na dítě taktéž, starám se o domácnost a nemám problém vařit po práci v půl šesté. Vyperu vše nedělám nic špatně, ten pocit ale mám. Nikdy za tu dobu na ferovku nepřišel a neřekl, Tak pojďme si promluvit jak to bude dál. Jsme dospělí půjdeme od sebe nebo to vyřešíme máme přece společné dítě. Prostě nic ztoho a mě to nechává v nejistotě a stresu. Mám dojem že čeká že to zabalím a vyoarim se sama jako pára nad hrncem, aby on nebyl za toho špatného. To už totiž není příjemné když slyšíte od hospodských lidí že jsem pohodlná.
Myslím že dospěli by si tohle měli umět říct tady je jen dusno.
Na závěr chci říct že dost pije, a já ho mám stále ráda. Prosím o objektivní postřehy i když vím nebo tuším že budou negativní. Ale jsem ztoho celkem už zničená a chci si potvrdit že se můj názor o zlepšení vztahu asi konat nebude.
Chci to už aspoň já nijak rozdělenou
Děkuji za docteni.
Fujtajxl, s takovým opilcem bych nebyla. Navíc, když by mi byl nevěrný. Odejdi.
Neboj se toho být ta špatná. Lidi budou mluvit chvíli, pak vše utichne a život půjde dál, jen líp ![]()
Běž od něj, nic hezkého ti do života už nepřináší.
Zároveň se omlouvám za chyby četla jsem to po sobě až nyní a psala jsem z mobilu
Ahoj, je mi moc líto, čím si procházíš. Je to hrozně smutné čtení. ![]()
Svou odpovědí tě asi nepotěším, ale z tvého popisu mám pocit, že to lepší nebude. Navíc z toho jak píšeš mám pocit, že kdybys to rozčísla a odešla, tak by se vlastně strašně ulevilo.
Jaký názor má dítě? Jde na střední, ještě pár let s vámi bude. Dítě by se tvářilo jak na případný odchod / rozvod. Píšeš, že o vás partner nemá moc zájem, takže vztah „dítě-táta“ asi nějak extra vážný nebude?
Každopádně mám pocit, že ve vztahu, kde se cítíš dlouhodobě podobným způsobem nemá smysl zůstávat.
Když ten vztah shrnu nezaujatýma očima, tak žiješ s alkoholikem, který se o tebe a dítě nezajímá, podvádí tě, nemluví s tebou, nepomáhá v domácnosti, nepřispívá na vlastní dítě a nechce o ničem komunikovat.
Kdyby ti tvoje dcera / sestře / kamarádka řekla, že žije v takovém vztahu… co bys ji poradila?
Já bych své dceři / sestře / kamarádce poradila, ať začne pro sebe a dítě shánět byt a vypadne…
Byla bych pryč už dávno a nějaký opilecký kecy co si myslí okolí by mě byly úplně jedno.
Jestli chceš byt v životě ještě někdy šťastná, zažít hezké chvíle, že bude někomu na tobě záležet tak odejdi.
Mně nad tím vším visí otázka, k čemu ti vlastně takový člověk je? Dávno jsi mohla být s někým, kdo sice s tebou dítě nemá, ale život bys s ním měla hezčí a vztah kvalitnější.
Měla jsem to podobně. Manželova nevěra, následně neustálé popíjení, opravdu markantní, byl nesnesitelný.
Bohužel díky tomu absolutně žádná možnost komunikace, řešení problémů.
Dnes to chápu, on nespokojený po nevěře, kdy ho milenka nechala, doma nic řešit a napravovat nechtěl, nezvládal to.
Jsme již rozvedení, ale mrzí mne to. Myslím, že to tak dopadnout nemuselo. Měla jsem ho i tak stále ráda.
Moje zkušenost je, pokusit se vše vykomunikovat, řešit.. Bohužel u nás to nešlo..
Pokuste se otevřeně si promluvit, zda oba ještě chcete partnerství/manželství dát šanci. Pokud ne, uzavřela bych to..
Já jsem ztratila spoustu let zbytečně. Dnes jsem mohla být někde jinde..
Držím pěsti ![]()
Nejtěžší je nic nezměnit a zůstávat v tom, v čem se ti nelíbí žít. Odejít je jednodušší. Akorát teď to nevidíš. Zpětně budeš litovat ztraceného času, který už ti nikdo nevrátí.
Myslím si to, že pohodlná opravdu jsi a zůstaváš ve vztahu, který ubližuje hlavně tvému dítěti, nevím proč. Z dítěte takhle hodně pravděpodobně vychováš stejného opilce.