Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Co dělat?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
13.5.10 23:09
Ahoj, je mi moc líto co tě potkalo… 
Je těžko radit, já se svou povahou bych asi hledala azylový dům (byť jen dočasně), nebo nějaké přátele co by mi taky do začátku mohli pomoci…
Jen jsem nepochopila, jak dluhy tvého otce mohly do srabu poslat vás?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.10 23:11
Ahoj,
příběh je to teda..opravdu moc silný a okolností hodně… 
Zeptám se jen pro mé upřesnění,můžu???
JAK TO TEDY BYLO S TĚMI DLUHY A ČÍM KONKRÉTNĚ VÁS MANŽEL UVRHNUL DO STAVU,VE KTERÉM TEĎ VŠICHNI JSTE?!
Díky, 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.10 23:14
Ahoj
take je mi velmi lito co vas vsechny potkalo.
Mozna bych vzala deti a zrejme sla na par dni/tydnu do azyloveho domu.
Ale take jsem tak trochu nepochopilo proc dluhy tveho otce poslaly do problemu vas..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.5.10 23:36
No, je to tak. Můj otec podnikal a neplati nic (daně soc. a zdrav. pojištění, půjčy který si nabral během podnikání a spoustu dalšího). Manžel se rozhodl jeho dluhy vyplatit (2,5 milionu), s tím, že barák bude náš. Dům nám sice na papíře patří, ale jakoby ne. Je jasný, že když nemáme na splácení hypotéky, a teď ani na inkaso a telefony, který máme neustále vypnutý, tak to nedopadne dobře… Hypotéku máme splácet třicet let, to znamená žádná dovolená, žádný vyskakování až do důchodu. Přitom by nám na dodělání domku stačila hypotéka 600 000. Navrhovala jsem mu, ať jdem do pronájmu, než domek dokončíme, ale nechtěl. Na hypotéku máme pětiletou fixaci, takže s tím momentálně nejde nic dělat, a jak jsem psala, tak na popud svýho tatínka ten rozestavenej domek prodat nechce. Už jsem mu říkala, ať spoň zavolá do banky a nechá si odložit splátky, ale nechce o tom ani slyyšet . Zkoušela jsem to sama, ale potřebují jeho souhlas.
- Citovat
- Upravit
13.5.10 23:51
ACH BOŽE.................... 
A Ty jsi podepsala CO??? TEN SOUHLAS S HYPOTÉKOU???
Tady by se to snad dalo soudně hnát jedině na ‚stav poporodní‘,ale to už se ocitáme na velmi tenkém ledě.
Pak mně napadá jediné-POKUSIT SE O ODDLUŽENÍ
Paradoxní mi pak přijde reakce otce,který NESOUHLASÍ S PRODEJEM DOMKU-přitom je to vše JEHO VINA A JEHO DLUHY,KTRERÉ JEHO DÍTĚTI A DĚTEM JEHO DÍTĚTE NIČÍ ŽIVOTY 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.10 23:56
Není to o tom že oni bydlejí u jejích rodičů, její otec má ty dluhy a jeho otec radí tomu muži aby neprodal rozestavěný domek? Já v tom mám guláš…
Každopádně doufám že z toho nějak vybruslíte… Příště by měl víc přemýšlet než něco udělá
A jak myslíš to že dům váš je ale vlastně není? Že když nebudete platit hypo tak vám ho vezmou?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.10 23:56
Také s tebou moc soucítím 
Těžko radit-ale děti v hospodě se vychovávat nedají!!!!!
To jsou oba domy a všechen majetek napsaný na manžela?Na prodej baráku a podobně bych se ho neptala a prostě bych to udělala.Jelikož s mamželem není možná domluva.
Pokud v baráku bydlí ještě Tvá mamka a bratr s přítelkyní-měli by se podílet také finančně a pomáhat Vám s prací v hospodě atd-zvlášť když vidí,jak na tom jste a jaká je situace!!!Bydlí tam přeci také ne?
S takovýmto životem bych se nesmířila,to bych opravdu šla radši do toho azyláku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.5.10 23:57
Já se s manželem nechci soudit, jenom už chci mít klid, už kvůli dětem.
Farska- domek není mého otce, ale náš!!! Mě a manžela, ale manžel ho nechce prodat.
- Citovat
- Upravit
14.5.10 00:03
Zakladatelko,
tohle je ale TAK ZAPEKLITA SITUACE,ze se to myslim v budoucnu bez soudu neobejde
Veskere dluhy nabyte v manzelsttvi nesete VY S MANZELEM NAPUL,ale to neni to,co bys ted chtela asi slyset…
Takze - muj nazor?
COKOLIV,opravdu c.o.k.o.l.i.v JE TED PRO TEBE A TVE DETI LEPSI NEZ TA SITUACE,VE KTERE SE MOMENTALNE NACHAZITE 
Zkusit pozadat o azyl kamaradku nebo vzdalenejsiho pribuzneho bys nemohla,??
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.5.10 00:09
Sunnny, právě, že obě nemovitosti jsou na nás oba, a já bez manžela nemůžu nic podniknout. Mamka neplatí nic, protože se vzdala svého podílu z manželství kvůli dluhům otce a já ji prostě na ulici vykopnout nemůžu (byla na pracáku, ale teď nastoupila do práce a slíbila mi, že mi bude přispívat na bydlení). Brácha neplatí nic a taky mě to se.e, ale když se ozvu, tak mi řekne, že si to vyřídí s manželem (ale manžel je takovej flegma, že to řešit nebude), takže tu i s přítelkyní bydlí zadarmo.
Nedivím se, že z toho máte guláš. Já někdy taky . Ale je to tak, že můj otec nadělal dluhy, my je teď platíme, a až je splatíme (za 30 let), tak bude barák náš. A manželův otec zase vrká do mýho manžela, aby neprodával domek, který máme rozestavěný (ale prodej toho domku by nám pomohl z nejhoršího).
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.5.10 00:13
Farska - tohle je mi úplně jasný. Proto jsem psala, že rozvod nic nevyřeší, jenom by přešla půlka dluhů na mě, a já teda netuším, jak bych je splácela. Bylo by to hodně složitý majetkový vyrovnání
- Citovat
- Upravit
14.5.10 00:20
Anonymní, to si snad ti chlapi u vás dělají (s prominutím) prdel 
Jedni nadělají dluhy, druzí nechají rozestavěný domek radši zchátrat než aby ho prodali za nějakou částku která by se hodila… Vždyť pak budou muset opravit vše to co už bylo postaveno… Takovýhle Damoklův meč opravdu nezávidím Asi by bylo nejlepší se manžela zeptat zda jeho otec bude přispívat na hypo, když se mu tak dobře radí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.5.10 00:34
No můj tchán usiluje o něco, co mě taky dohání k šílenství.
Mají v Brně byt 2+1. Jeho plán je, že si vezme na ten byt hypotéku a dodělají si ten náš domek pro sebe a hypotéku budou splácet z pronájmu bytu. Takže my z toho nebudem mít ani korunu. Jenom si prostě ten náš rozastavěnej domek vezmou (i když by šel prodat min. za milion.).
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.5.10 00:37
Hanule, a další chlap neplatí ani na inkaso a ten další nás chce obrat ještě o tu poslední možnost záchrany. Je mi jasný, že tchán bude manželovi radit, ať dům neprodává, když ho chce pro sebe. Zadarmo.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj, potřebuju radu, alle hlavně se potřebuju vypsat… Mám dost velký trápení s manželem a nevím co dělat, ale vezmu to od začátku.
Malá se k nám „dopravila“ nečekaně, i když jsem brala antikoncepci. Jestli jsem nějakou pilulku vynechala, to nevím (odpřísáhnout to nemůžu, ale to musela být jen jedna), prostě tu najednou bylo miminko v bříšku a my si museli nějak poradit. V té době jsme spolu byli skoro čtyři roky. Bydleli jsme v RD u mých rodičů. Já jsem samozřejmě chtěla, abychom byli jako rodina sami. Sháněla jsem různý podnájmy a běhala všude možně, ale vždycky to ztroskotalo na manželově neaktivitě (to jsme ještě manželé nebyli). Devět měsíců uběhlo jak voda a malá se narodila tam, kde jsme dosud bydleli. Žili jsme všichni tři v jednom pokoji. Naši rozvedení, můj otec alkoholik, který bydlel pod námi ve „sklepě“ se svojí novou partnerkou a jeho scény by se daly nafilmovat, a k tomu můj brácha, kterej jezdil domů jednou za dva týdny, ale s ničí si s otcem nezadal. Bylo to tenkrát hodně zlý období, ale nějak jsme to ustáli a manžel (brali jsme se když byly malé 4 měsíce, kvůli dani) sám poznal, že už v tom domě bydlet nemůžem.
Začalo shánění vhodného domečku…. Chtěl zůstat v naší vesnici, tak byl výběr značně omezen. Nakonec jsme našli domek k rekonstrukci, za přijatelnou cenu. Něco nám na koupi přidala moje mamka a něco jeho. V realistce měli i návrh, jak ten dům zrekonstruovat za 400 000,– , ale manžel to tak nechtěl, tak se se svým otcem (zedníkem) do toho pustili sami. Vypadalo to krásně. Chlapi každém víkend stavěli, já jsem jim vozila obědy a svačiny a všechno vypadalo ideálně. Domek nabíral svou novou podobu. Udělaly se podlahy, nové příčky, elektrika, odpady, stropy…. Zarostlou zahradu jsme vykáceli a poryli a těšili jsme se na úrodu. Vypadalo to krásně. Moc jsem se těšila.
Potom nastala nová událost. Moje další těhotenství (malé bylo 7 měsíců), opět nečekané. Já jsem z testu věděla o co jde, ale manželovi jsem zatím nic neřekla. Navštívila jsem svou doktorku a ta mi těhu potvrdila. Ale pár dní na to jsem začala krvácet a mimi od nás odešlo 8 tt ((((. Manžel o tom nevěděl. Řekla jsem mu o tom až když bylo malé dva a půl a řešili jsme naši další budoucnost a další děti. Já jsem chtěla druhé až půjde malá do školy, ale manžel nechtěl tak dlouho čekat, protože prý nechce být starý otec (jsme od sebe devět let).
Chtěl prostě další mimčo. Dala jsem mu jedinou podmínku (což mi v té době přišlo skoro bezpředmětné, protože jsem viděla, jak stavba roste), že než se nám druhé mimi narodí, tak budem ve svým. To mi slíbil. Povedlo se mi otěhotnět hned první měsíc po vysazení antikoncepce.
Ale ouha… Dvě návštěvy exekutorů, při kterých nám byla zabavena mikrovlnka, pračka, televize a spoustu dalších věcí, kterých jsme se pak museli domáhat u soudu a trvalo hezky dlouho, než nám je přiznali zpátky, nám potvrdilo naši doměnku, že je můj otec v dluzích. Ani jsme netušili, jakých rozměrů nabyly. Ocitli jsme se v takové situaci, že dům měl jít do dražby. Vtom zasáhl můj manžel a přes můj nesouhlas začal tuto situaci řešit. Otec s ním a mamkou jezdili pořád někde a já ani nevěděla kam. V té době jsem měla každým dnem rodit a bývala jsem celý den místo otce v hospodě (kterou neměl legál, u nás v suterénu), a ještě jsem obsluhovala jeho stanici LPG a to ještě pět dní po termínu a nikoho to nevzrušovalo, i když já jsem sotva fuňěla. Nic jsem nikde nepodepsala. Když jsem se nakonec dozvěděla o co jde, postavila jsem se proti tomu. Jenomže všichni na mě řvali, co už je to stálo peněz a vyřizování, tak jsem pod nátlakem v šestinedělí, kdy jsem měla co dělat sama se sebou (já vím, že to není omluva a měla jsem být silnější), podepsala první papír a tím jsem se vrhla do nynějšího „pekla“. (je k tomu ještě spousta ostatních věcí, ale to už nemá cenu rozepisovat)
Koupili jsme od mýho otce dům, ve kterým jsme žili. Žijem tu pořád. Náš vysněnej domeček chátrá a zarůstá trávou (má dokonce i nový okna). Bydlíme tu my (já, manžel, dcera a syn), potom moje mamka a brácha s přítelkyní, která čeká mimčo. Všelijaký problémy jsou na denním pořádku. Navíc manžel potřebuje bývalou otcovu hospodu (jelikož hypotéka je vysoká), jako další příjem, takže tam musím fungovat já, ale nejhorší je, že i s malým. On je od malinka v zahulené hospodě, mezi opilcama. Měl náběh na astma a každý rok trávíme nějakej ten týden v nemocnici s průduškama (ani se nedivím, bohudík je to zatím v pohodě), a jeho slovník ani nechtějte slyšet. Nemá chudák žádný dětství, zná především jenom hospodu a „strejdy“. Nemám kdy s ním chodit na hřiště mezi ostatní děti. Ráno vstanu, odvedu starší do školky (malýho dám většinou do kočáru i když mu budou tři, jinak jdem do školky hodinu), po cestě zpátky nakoupím, příjdu domů a začnu vařit něco na oběd, mezitím musím vzít malýho s sebou do hospody uklidit a umýt záchody (což s ním zabere taky dost času), potom jdem dodělat oběd (když to nestihnu do otvíračky, tak musím odbíhat), dám mu najíst a pošlu ho odpočívat, což mu zabere tak půl hodiny a pak jde za mnou. Takže mezi točením piva, tak děláním kafe atd… Lítám každý dvě minuty ven, kontrolovat malýho. Teď ještě k tomu manžel nemá skoro od vánoc pořádnou práci (je OSVČ), takže náš příjem se ztenčil na můj rodičák a příjem z hospody + občas nějaká almužna od něj.
Mám pocit, že u mě převládá nějaká deprese, nebo jak to nazvat… Fakt se cítím úplně na dně a nic nestíhám. Už jsem manželovi řekla, že mu nikdy neodpustím, co udělal. Hodil nás do bahna. On je pořád v pohodě a věří, že bude líp. Ale já vím, že ne. Od té doby, co skoro nemá práci se kupí složenky a upomínky a já s tím nemůžu nic dělat. Už teď mám spočítaný, že nebude lehký se z toho vyhrabat. Já už ho asi ani nemiluju, když jsem mu říkala, že ten barák (a já po těch letech věřím, že je prokletej), nás rozdělí, tak tomu nevěřil.
Jenomže já teď nevím, co dál. Kdybych mohla, tak zbalím děcka a jdu. Jenomže nemám kam. Začínám manžela nenávidět. Ne za mě, ale kvůli tomu, co udělal dětem svým sobeckým rozhodnutím. Vím, že rozvod by nic nevyřešil. Snažila jsem se ho donutit, abychom prodali aspoň ten náš rozestavený domek (to by nám aspoň trochu pomohlo se zase vyhrabat), ale tatínek mu řekl že ne, tak ne.
Tak prosím ty, co to dočetly až sem, poraďte. Jak dál? Vzít děti a jít někam do azyláku, nebo zůstat kvůli prckům doma i když v nejistotě a s někým, kdo pro vás už skoro nic neznamená, protože mu nemůžete věřit?