Co dělat na mém místě?

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
2.12.21 22:28

Co dělat na mém místě?

Dobrý večer,
s partnerem jsem něco málo přes 3/4 roku, z toho půl roku spolu žijeme. Já mám vlastní byt na hypotéku, tak se ke mně nastěhoval. Jenže. Musela jsem si kvůli němu a jeho dotěrné ex, která se nám neustále míchala do života a on nebyl schopne ji prostě poslat do háje, pak kvůli stresům apod., projít fakt těžkým obdobím, rozjela se u mě úzkostně-depresivní porucha vkombinaci s lehkou OCD. Nesla jsem si trauma z dětství a rodinné výchovy bez matky. Sterilní prostředí, kde se jelo jen na výkon. Díky tomu umím spoustu cizích jazyků, mám kariéru, školu, bydlení, ale psychiku v prdce, protože si sebe ani trochu asi nevážím…No teď mám nějakou chvíli antidepresiva, Neurol pro případ, že bych začala někdy hyperventilovat a dostala panická ataka, ale u přítele necítím oporu. Respektive, co mu neřeknu, to neudělá. Pracujeme oba z domova (když se nastěhoval, udělali jsme z místnosti, kde jsem měla kytary a klavír pracovnu, no a dlouho jsem poslouchala, že stoly koupil on, že jsou jeho, nikdy by mě to nenapadlo, beru vše v bytě automaticky jako naše, i když přišel do zařízeného) a co mu neřeknu, to neudělá, prostě celý den tak nějak prozevlí prací a hraním a mobilem. A já už jsem unavená, bud na něj musím halekat jak na dítě a třikrát mu to připomenout, nebo musím vše stihnout sama. Mám ho ráda, nemám nikoho jiného, s rodinou se moc vídat nemohu, zhoršuje se mi psychický stav, a nevím, co mám dělat, aby se to zlepšilo…

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Anonymní
2.12.21 22:31

Jinak přítel není moc přes překvapení a dárky a radosti, svátek i narozeniny přinesl kytičku až po tom, co jsem plakala, že mi dárek k svátku nechal rozbalit v krabici od dopravde z Číny asi týden dopředu a na narozky nedorazil dárek, tak to prostě sabotoval. :D Ale o to mi tolik nejde, to nevidím ve vztahu jako důležitou věc

  • Citovat
  • Nahlásit
124
2.12.21 22:40

Tak to nezní že by ti ten tvůj byl oporou. Jste teprve na začátku vztahu kdy se lidé mají tendenci snažit trochu víc než po několika letech.
Z toho co píšeš to nevypadá jako perspektivní vztah. Myslím že pro tebe by bylo nejlepší se na přítele vykašlat a dát se do kupy psychicky, zapracovat na sebevědomí a pak si najít někoho kdo si tě bude vážit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
38189
2.12.21 22:41
@Anonymní píše:
Jinak přítel není moc přes překvapení a dárky a radosti, svátek i narozeniny přinesl kytičku až po tom, co jsem plakala, že mi dárek k svátku nechal rozbalit v krabici od dopravde z Číny asi týden dopředu a na narozky nedorazil dárek, tak to prostě sabotoval. :D Ale o to mi tolik nejde, to nevidím ve vztahu jako důležitou věc

A co si najít někoho pečujícího? Stěhovali jste se k sobě dost brzo.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
123
2.12.21 22:49

Po takových kecech bych mu asi honem rychle připomněla, v čím bytě to vlastně bydlí ;) + nebyla bych s někým kdo by mi nebyl oporou.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
2.12.21 22:51
@Arkedona píše:
Po takových kecech bych mu asi honem rychle připomněla, v čím bytě to vlastně bydlí ;) + nebyla bych s někým kdo by mi nebyl oporou.

On to občas říká, ze přeci ten byt je jenom můj a kdybych ho chtěla vyhodit tak muzu hned … ze prý on nic nemá. Jen si syslí milion na sporicim účtu :)

  • Citovat
  • Nahlásit
38189
2.12.21 22:58
@Anonymní píše:
On to občas říká, ze přeci ten byt je jenom můj a kdybych ho chtěla vyhodit tak muzu hned … ze prý on nic nemá. Jen si syslí milion na sporicim účtu :)

To je ale hérečka…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
17460
2.12.21 22:58
@Anonymní píše:
Jinak přítel není moc přes překvapení a dárky a radosti, svátek i narozeniny přinesl kytičku až po tom, co jsem plakala, že mi dárek k svátku nechal rozbalit v krabici od dopravde z Číny asi týden dopředu a na narozky nedorazil dárek, tak to prostě sabotoval. :D Ale o to mi tolik nejde, to nevidím ve vztahu jako důležitou věc

Hodnota nebo typ dárku podle me nemusí o vztahu vypovídat. Co o něm ale vypovídá hodně je, jak se o Tebe partner (ne)zajímá. Pokud má na salámu výročí i všední den a Ty mu supluješ mámu, co ho furt buzeruje, tak je vztah o ničem. Pokud Ti v nějaké nepříjemné situaci není oporou, jak si myslíš, že se zachová, až bude nějaký fakt průšvih? A v neposlední řadě, jste spolu chvíli, máte být bláznivě zamilovaní a ne se prudit jako manželé po 40 letech. Kašli na to, to lepší nebude. A že nikoho jiného nemáš, není důvod věšet se na něj. Musíš se postavit na vlastní nohy. A myslím, že to zvládneš.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7467
2.12.21 23:00

Nastehovali jste se k sobe moc brzo.
On je podle me linej hnup, pari hry a dela kulovy. Ty pindy co mel po nastehovani jsou dost napres drzku.

Ty potrebujes k sobe nekoho kdo bude brat ohled na tve zdravotni problemy, protoze asi budes i pres svuj handicap dost schopna a uspesna. Podle me on ti podporu zadnou neda, jen se veze a jeste by potreboval, nejakou „matku“ktera za nej vse v byte uklidi, nachysta. :?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4876
2.12.21 23:02

No co by. Vysává tě duševně a pro tvůj stav to teď momentálně není dobré. Tak ať si vezme ty stoly pod paži a vypakuje se.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7467
2.12.21 23:02
@Anonymní píše:
On to občas říká, ze přeci ten byt je jenom můj a kdybych ho chtěla vyhodit tak muzu hned … ze prý on nic nemá. Jen si syslí milion na sporicim účtu :)

To je ale fact blbec :mrgreen:

A jeste mu nikdo nerekl, ze pri skoro 7% inflaci mu ten milionek co susi na sporaku ztraci sakra rychle hodnotu? ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
94
2.12.21 23:14

Jsi křehká duše, tlaky na výkon v dětství ti přivedly trauma. Potřebuješ chapaveho a podporujícího partnera, s tímhle budeš pravděpodobně nejen citově strádat. Začala bych pracovat na tvé sebeucte a pak hledat partnera pro život.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
271
2.12.21 23:32

Jak radi vyse - pritele posli do obehu ( tipuji, ze Te bude vydirat/ukecavat pri rozchodu a nakonec bude hnusnej…), pak dej dohromady sebe a az pak si nekoho hledej.

Z okoli - nema cenu nekoho hledat, pokud neumis zit (a vazit si) sama sebe. Kamaradka take mela traumata z detstvi (velmi prisnou ambiciozni matku) a porad hledala komu „dat svoji lasku“, potkala deb.la, zacala brat antidepresiva, rozesel se s ni, po case byla OK, pak jinou nenasel, tak se k ni vratil, udelali si dite a ted stridave ji vysvetluje, jak je mu odporna a ze si stejne nikoho nenajde apod. Kamaradka ma snad 40kg, antidepresiva ji jak lentilky a nicmoc… Skoro vsechny jsme ji nabizely, at ho kopne kamsi, ze muze bydlet u nektere z nas, ze ji pomuzeme vyridit/zaridit apod… Ona porad veri, ze neni tak spatny, ale pritom ji silene depta… Je strasne na to koukat a v tom vyrusta skolkove dite :,(

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
94
2.12.21 23:40
@Janiky2 píše:
Jak radi vyse - pritele posli do obehu ( tipuji, ze Te bude vydirat/ukecavat pri rozchodu a nakonec bude hnusnej…), pak dej dohromady sebe a az pak si nekoho hledej.Z okoli - nema cenu nekoho hledat, pokud neumis zit (a vazit si) sama sebe. Kamaradka take mela traumata z detstvi (velmi prisnou ambiciozni matku) a porad hledala komu „dat svoji lasku“, potkala deb.la, zacala brat antidepresiva, rozesel se s ni, po case byla OK, pak jinou nenasel, tak se k ni vratil, udelali si dite a ted stridave ji vysvetluje, jak je mu odporna a ze si stejne nikoho nenajde apod. Kamaradka ma snad 40kg, antidepresiva ji jak lentilky a nicmoc… Skoro vsechny jsme ji nabizely, at ho kopne kamsi, ze muze bydlet u nektere z nas, ze ji pomuzeme vyridit/zaridit apod… Ona porad veri, ze neni tak spatny, ale pritom ji silene depta… Je strasne na to koukat a v tom vyrusta skolkove dite :,(

To je moc smutný. Žena bez sebeucty s toxickým partnerem se těžko sama vymani z té hrůzy. Proto zavcas odejít, dokud ještě není zakladatelka moc zacyklena.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
3.12.21 02:11

Jestli tě to aspoň trošku uklidní, jsem na tom podobně. “Jen” s tím rozdílem, že spolu nežijeme. Táhneme 4. rok, já 10 let depresivní syndrom, poslední rok panické ataky v plné parádě a opora žádná. Začala jsem trochu střízlivět, že lepší to nebude. Promluvte si, důrazně. Pokud to není buran, měl by se ohlížet na tvůj zdravotní stav.

Především ale musíš začít sama u sebe. Dát se dohromady, a být spokojená sama se sebou. Nebudu tvrdit, že je to lehký. To ani trošku. Ale pevně věřím, že se ti/nám to povede. :kytka:

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat