Co s tím? Manžel a děti

Anonymní
30.10.16 16:49

Co s tím? Manžel+děti

Maminky, raději anonymně, stydím se za to. Kde bych začala. Je mi 31, manželovi 42, jsme spolu 8 let, manželé 6 let. Dcera 5,5 let (otěhotněla jsem těsně před plánovanou svatbou), syn 3 roky. Mé problémy začaly, když se má velmi blízká osoba (přímá) pokusila o sebevraždu a já ji zachránila (spolykala prášky - velkou hromadu). Dlouho jsem se z toho nemohla vzpamatovat a spustilo to mé psychické problémy, které se snažím řešit (pomocí psychiatra, psycholog mi nesedl). Dálkově jsem studovala VŠ a končila ji s 3-měsíční dcerou. Dceru hodně často od malinka hlídali tcháni, nicméně mají odlišný názor na výchovu a z dcerky vyrostlo celkem divoké dítě, které je velmi paličaté. Poté se narodil plánovaný syn - už v těhotenství jsem měla řadu zdr. problémů, syn od narození jeden problém za druhým. Pravidelně navštěvuje odhadem 8 odborných lékařů skrz své zdraví. Od narození nebylo měsíce, aby nebyl nemocný. Dlouho mi všichni říkali, že z něj dělám hypochondra - včetně manžela. A až jsem v synových 2 letech nastoupila do práce na HPP a manžel musel převzít dost péče o děti, tak najednou zjistil, že opravdu ty návštěvy a léčby potřebuje a otočil. Nicméně v práci jsem vydržela 10 měsíců a poté jsem dobrovolně odešla - náročnost práce psychická i časová, i když relativně dobře placené, ale OČR bylo každý měsíc. Pak jsem si našla práci na zkrácený úvazek, ve které jsem nevydržela z osobních důvodů - kolektiv, minimum práce. No nicméně vlastně ta mega hromada starostí hlavně okolo synka se na mém psychickém zdraví velmi podepsala a stačí opravdu minimální stres a není se mnou k vydržení. :roll: :oops: A pak po každém křičím, ať je to manžel nebo i děti. Uvědomuji si, že to kolikrát opravdu není potřeba, ale prostě je to tak a nejsem schopná s tím hnout. Třeba dneska, manžel vstal ráno s dětmi a já o 2 hodiny později. Místo toho, abych si vážila, žě s nimi vstal, tak v momentě kdy jsem došla do obýváku a viděla tu spoušt - každý z nich dotáhlé peřiny a polštáře na pohovce, či na zemi, hračky na zemi, pastelky, papíry všude a pohoda. A mě to hned vzteklo. :oops: A už to jede celý den. Nikdo dle mne neudělal nic dobře, až to nakonec skončilo tím, že manžel vzal děti koupit draka a že si ho půjdou pustit a já si mám vzít nějaký prášek a uklidnit se. Jsem hrozně negativní, ve všem vidím to špatné, nedokáži se z ničeho radovat a přijde mi, že už mám alergii na manžela i děti. Nejradši jsem sama doma. Co s tím? Jak se z toho začarovaného kruhu dostat?

  • Citovat
  • Upravit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
14642
30.10.16 17:06

Měla by jsi to řešit. Třeba změň lékaře. Buď ráda, že máš takového empatického manžela. Otázka je, dokdy to on s tebou za takových podmínek vydrží.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
6230
30.10.16 17:07

K psychiatrovi přiber psychologa (nějakého jiného) nebo terapeuta. Na tohle je každá rada krátká, vztah k druhým vychází z osobní pohody a vztahu k sobě samé, ale něco s tím udělat ti my tady nepomůžeme, to může jen někdo, kdo tomu opravdu rozumí. Psychiatr ti předepíše léky a vyslechne si tě jako lékař, ale podle mě potřebuješ psychoterapii s psychologem nebo terapeutem (+ samozřejmě medikace od tvého psychiatra, pokud je nutná).

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
25157
30.10.16 17:14

Já nevím, proč se dneska na všechno radí prášky. Pocity spokojenosti přece žádný prášky nemůžou nahradit. To si opravdu lidi myslí, že si vezmou nějakou kouzelnou pilulku štěstí a bude vše ok?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
30.10.16 17:25

Všem děkuji za rady, opravdu se snažím, ale jsou dny, kdy mě to přepere a pak už se vezu. Jsem celkem racionální člověk a musím vše vyřešit do detailů a to mi samo taky nepomáhá, neumím se nad věci moc povznést. Zkusím to ještě nějak vyřešit. Zakl

  • Citovat
  • Upravit
30.10.16 17:27

Já ti asi moc neporadím. Ale podle mě jsi dlouhodobě unavená, potřebovala by sis odpočinout, já vím, s dětma se to blbě radí, nikam je nezavřeš.
Já takhle reaguji, když jsem šileně unavená mám moc práce a pak mám pocit, že vše táhnu sama a nikdo mi nepomáhá, jak si odpočinu, tak se seberu. Na manžela jsi ráno křičela proto, že jsi viděla, že ty budeš ta, kdo to bude vše uklízet a je to hodně práce/zdálo se ti to zbytečné.

Ty ses dlouhodobě přetížená, každý nemá na to na RD studovat Vš a ještě věnovat nemocným dětem při práci… Co ti říká psycholog/psychiatr? :kytka:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
30.10.16 17:30

@Procházející poslední dobou s ním nejsem spokojená, prakticky mne vyslechne a tam to někde i končí a předepíše léky. Musím se podívat po jiném, ale nechci si říkat o další doporučení obvodákovi…Nevím jak to vyřešit. :/

@Inaris Já vím, děkuji. Uvědomuji si to. :kytka:

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
30.10.16 17:39

Mě pomohla antidepresiva, chovala jsem se presně tak jak píšeš, zkoušela jsem to bez nich ale nejde to bohužel. Doslava mi zachránily manželstvi

  • Citovat
  • Upravit
25123
30.10.16 17:41
@MartinaIrena píše:
Já nevím, proč se dneska na všechno radí prášky. Pocity spokojenosti přece žádný prášky nemůžou nahradit. To si opravdu lidi myslí, že si vezmou nějakou kouzelnou pilulku štěstí a bude vše ok?

přesně taky nechápu…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
30.10.16 17:43
@Anonymní píše:
Mě pomohla antidepresiva, chovala jsem se presně tak jak píšeš, zkoušela jsem to bez nich ale nejde to bohužel. Doslava mi zachránily manželstvi

Mohu se zeptat jaké?

  • Citovat
  • Upravit
Liz
2064
30.10.16 17:54

Já být Tebou zkusim pohyb. Začni pravidelně běhat a cvičit, uvidíš, že se Ti udělá líp. Ještě bych se vyvarovala přebytku červenýho masa a uzenin, to jsou taky zabijáci dobrý nálady. Na prášky bych se vyprdla, ty Ti podle mě moc nepomůžou a když, tak jen dočasně.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
9201
30.10.16 17:57
@MartinaIrena píše:
Já nevím, proč se dneska na všechno radí prášky. Pocity spokojenosti přece žádný prášky nemůžou nahradit. To si opravdu lidi myslí, že si vezmou nějakou kouzelnou pilulku štěstí a bude vše ok?

Protože to je nejjednodušší cesta, člověk má pocit, že nepotřebuje sám se sebou pracovat.
A psychologové si hrají na psychiatry..

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
36554
30.10.16 18:00
@Anonymní píše:
Mě pomohla antidepresiva, chovala jsem se presně tak jak píšeš, zkoušela jsem to bez nich ale nejde to bohužel. Doslava mi zachránily manželstvi

Jenže antidepresiva by měly být pro lidi s depresemi, ne si jimi uměle dělat dobrou náladu, když je přetažená.

Poradila bych ten pohyb a když je teda potřeba uměle nakopnout náladu, tak sem tam dvojku bílýho.

Ale na druhou stranu, proč ne ty antidepresiva… Život je krátkej, než bejt naprdlá :think:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
9201
30.10.16 18:00
@Anonymní píše:
Maminky, raději anonymně, stydím se za to. Kde bych začala. Je mi 31, manželovi 42, jsme spolu 8 let, manželé 6 let. Dcera 5,5 let (otěhotněla jsem těsně před plánovanou svatbou), syn 3 roky. Mé problémy začaly, když se má velmi blízká osoba (přímá) pokusila o sebevraždu a já ji zachránila (spolykala prášky - velkou hromadu). Dlouho jsem se z toho nemohla vzpamatovat a spustilo to mé psychické problémy, které se snažím řešit (pomocí psychiatra, psycholog mi nesedl). Dálkově jsem studovala VŠ a končila ji s 3-měsíční dcerou. Dceru hodně často od malinka hlídali tcháni, nicméně mají odlišný názor na výchovu a z dcerky vyrostlo celkem divoké dítě, které je velmi paličaté. Poté se narodil plánovaný syn - už v těhotenství jsem měla řadu zdr. problémů, syn od narození jeden problém za druhým. Pravidelně navštěvuje odhadem 8 odborných lékařů skrz své zdraví. Od narození nebylo měsíce, aby nebyl nemocný. Dlouho mi všichni říkali, že z něj dělám hypochondra - včetně manžela. A až jsem v synových 2 letech nastoupila do práce na HPP a manžel musel převzít dost péče o děti, tak najednou zjistil, že opravdu ty návštěvy a léčby potřebuje a otočil. Nicméně v práci jsem vydržela 10 měsíců a poté jsem dobrovolně odešla - náročnost práce psychická i časová, i když relativně dobře placené, ale OČR bylo každý měsíc. Pak jsem si našla práci na zkrácený úvazek, ve které jsem nevydržela z osobních důvodů - kolektiv, minimum práce. No nicméně vlastně ta mega hromada starostí hlavně okolo synka se na mém psychickém zdraví velmi podepsala a stačí opravdu minimální stres a není se mnou k vydržení. :roll: :oops: A pak po každém křičím, ať je to manžel nebo i děti. Uvědomuji si, že to kolikrát opravdu není potřeba, ale prostě je to tak a nejsem schopná s tím hnout. Třeba dneska, manžel vstal ráno s dětmi a já o 2 hodiny později. Místo toho, abych si vážila, žě s nimi vstal, tak v momentě kdy jsem došla do obýváku a viděla tu spoušt - každý z nich dotáhlé peřiny a polštáře na pohovce, či na zemi, hračky na zemi, pastelky, papíry všude a pohoda. A mě to hned vzteklo. :oops: A už to jede celý den. Nikdo dle mne neudělal nic dobře, až to nakonec skončilo tím, že manžel vzal děti koupit draka a že si ho půjdou pustit a já si mám vzít nějaký prášek a uklidnit se. Jsem hrozně negativní, ve všem vidím to špatné, nedokáži se z ničeho radovat a přijde mi, že už mám alergii na manžela i děti. Nejradši jsem sama doma. Co s tím? Jak se z toho začarovaného kruhu dostat?

Děvče, měla bys být hlavně sama pro sebe na prvním místě..pak jsou teprve děti a manžel…Neřešit problémy, kde nejsou, naučit se povznést a naučit se „dobíjet“. U mě je dobíječ příroda.. Už léta pociťuju, že mě zpěv ptáků, šum lesa, pohledy do kraje apodobné věci neskutečně nabíjí..

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
9201
30.10.16 18:05
@Anonymní píše:
@Procházející poslední dobou s ním nejsem spokojená, prakticky mne vyslechne a tam to někde i končí a předepíše léky. Musím se podívat po jiném, ale nechci si říkat o další doporučení obvodákovi…Nevím jak to vyřešit. :/@Inaris Já vím, děkuji. Uvědomuji si to. :kytka:

Psycholog ti předepisuje léky??? Tak to je špatný psycholog, léčbu by měl předepisovat a vést hlavně zdrav. záznamy pouze psychiatr.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Užitečné odkazy

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

1.2 Spray Max mop box

  • (4.8) + 25 recenzí

Victoria

  • (4.4) + 20 recenzí

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová