Co s životem?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Byla a pak jsem otěhotněla - neplánovaně… No uvidím co bude dál
Každopádně držím palce, ať najdeš tu seberealizaci v něčem co tě bude naplňovat a těšit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
No ve spojením s tvým kamarádem mi hned naskočilo - dobrovolnictví. Nic za to není, jen dobrý pocit 
- Citovat
- Upravit
A co ti teda brání jít dělat školu, tentokrát to taky nechápu, píšeš, že partner vás zajistí, tak nějak nevidím problém co vlastně řešíš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
No, taky žiju takový „nijaký“ život… V práci obsluhuju kalicí pece. A ta chuť aspoň něco maličko dokázat mě dotlačila k tomu, že jsem začal darovat krev (už mám zlatou medaili Dr. Jánského), několikrát jsem vyhrál televizní AZ-kvíz a začal jsem si sestavovat svůj vlastní rodokmen (je na to tady i diskuse…)
Zkus něco takového. Ideálně tak, aby to bylo k užitku i ostatním…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ježiš, to s tím dobrovolnictvím jsem psala já, vůbec nevím, kde se tam vzal anonym.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Začala bych tím studiem…nebo kurzem…určitě si něco najdi, pomůže ti to…a dálkově studovat se s dítětem dá…pokud ti zaměstnavatel vyjde trochu vstříc a třeba tě 1 x týdně uvolní z práce, resp. si s někým vyměníš službu abys měla volno…dá se to…u pokladny celý život sedět nemusíš, za pět let můžeš být díky škole úplně jinde…jako já.
Jdi do toho…!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak na jednu stranu docela chápu, občas když koukám na olympiádu, hokej, nebo jiné sporty a tam představují ty sportovce, občas i mýho věku a jmenují jeho úspěchy, tak si sem tam řeknu, že jsme stejně staří a kde je on a kde já… ale zase mě můj život povětšinou vyhovuje a většinu času mě i baví, chtěla jsem bejt mladá máma, což se mi asi splní a to by třeba s tou sportovní karierou nebylo uplně kompatibilní už jen z toho důvodu, že maj trošku omezenější možnosti seznámení a plánování volného času… no a zrovna kluk za sídliště co učí v kamerunu je na jednu stranu určitě obdivuhodný, ael chce to hodně povahové rysy, které já prostě nemám a myslím, že ani moc lidí v mém okolí… holt né všechny povolání jsou pro všechny lidi a jestli chceš studovat, nebo se rekvalifikovat, tak si najdi obor, zjisti co a jak a můžeš začít, většinou to není časově ani finančně nezvladatelné… na světě je sedm miliard lidí a né všichni můžem nechat nesmazatelnou stopu, takže buď proto něco uděláš, nebo se tím budeš trápit, nebo se s tím smířiš a najdeš si nějákou jinou náplň života… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Jura007 a pošleš mi juro díl, ve kterém jsi ty, 
Dodatek přes SZ
Příspěvek upraven 11.08.14 v 20:04
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Byla sem kdysy dávno v podobném bodě, ne že bych chtěla po sobě stopu, ae chtěla sem změnit život, to se mi povedlo a i neplánovaně nějakou stopu nechávám…
Jdi si za tím co chceš, pokud tomu věříš, podaří se ti to, jen dávej pozor na to, co je na prvním místě - rodina 
Přeju hodně štěstí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Podle projevu mi přijdeš jako chytrá holka, bylo by škoda „zamrznout“ za pokladnou, určitě bys měla na víc 
Proč nezkusit studovat teď? Aspoň nějak dálkově, popř. nějaké kurzy…?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zakladatelko, myslím, že takové myšlenky napadají aspoň občas spoustu maminek. Je to asi i tím, že se život zajel to určitých kolejí a chtělo by to prostě nabourat ten stereotyp. VŠ je určitě skvělý nápad, chodila bys i na nějaké stáže a pak se Ti třeba podaří najít práci, která pro bude mít pro Tebe smysl. Držím Ti palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Duckula No já myslím, že máš v životě rodinu a pokud chceš, aby z tebe něco bylo, pokud aspoň trochu jde tak, zkus dálkově VŠ
Nebo jak bylo řečeno dobrovolnictví, nebo darovat krev, tak pomůžeš spoustu lidem, někdo daruje i plazmu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Dobrý večer, ahoj
Zatím jsem jen pročítala, ale ráda bych znala Vaše názory, tipy nebo i Vaše zkušenosti, kdo zažil podobnou „křižovatku“ v životě
Ráda bych ještě požádala o anonymitu.
Jsem mladá maminka skoro tříleté princezny, v září jde do školky, tatínek nám pracuje, celkem normálně žijeme, výletíme, vše fajn.
Já jsem nastoupila do Alberta u nás tady ve městě a docela mě to i baví na pokladně, vedoucí je fajn ženská, ale nějak tak rozmýšlím o životě…že toužím po něčem „víc“…
Nevím…jak to napsat..jak to vystihnout, aby to nevyznělo divně, nebo tak, že si nevážím svého života, zdravého dítěte, milujícího partnera, apod.
Ale nějak tak, jak půjde malá do školky a asi ovlivněno i tím…že jsem odmaturovala na dopravní škole, obor Provoz a ekonomika dopravy, ale nikam mě bez min. dvouleté praxe nevezmou, proto pokladní..
Tak asi i z toho důvodu, že jsem maturovala již s bříškem, potom porodila a VŠ jsem myslela, že nezvládnu s mimčem. Partner je starší, má svou stabilní relativně práci, vydělává fajn, ale sedět doma bych zešílela.
Nedávno jsme byli na pivu s naším společným kamarádem, a já si během večera uvědomila, že můj život je nějakej takovej… moc povrchní…
Náš přítel učí děti v Kamerunu, v nejmenované nevládní organizaci, přivezl nám lízátka a různě vyrobené věci, apod. Přitom je to kluk ze sídliště z malého města..ale zůstane po něm nějaká stopa..něco dokázal.. nevím, jak to říct..
Nějakse teď plácám v tom, co dál dělat… Nechci život jako X dalších ženských…chodit do obchoďáku pípat na pokladnu, doma umejt nádobí, dítě, uklidit a padnout..
Nikoho se nechci dotknout, určitá jistota to je, klid..
Nějak teď nevím…možná chci jít na nějakou VŠ, nebo si udělat nějaké rekvalifikační kurzy..chci něco být.. vždy jsem chtěla..
Malá byla neplánovaně, ale ani na minutu mě nenapadlo změnit názor..
Byla jste taky některá na takovémto bodě, že jste nevěděla co dál??
Moc Vám děkuji za přečtení
